Michal Syrovátka

Narodil jsem se v Jihlavě 1977, jsem zastáncem dobrého humoru a pozitivního života. Mám rád život, lidi a všechno kolem mně. Tímto bych rád ukázal lidem, že život může být krásný.

Žít nebo přežít.

Proč, zrovna žít nebo přežívat? Dali jste si otázku žijeme nebo přežíváme?

Jsou v životě situace, že všechno funguje, jste spokojení a potom přijde někdo nebo si něco přečtete a hned chcete dělat něco jiného, co jste ještě doposud nedělali. Žijeme si ten svůj nádherný poklidný život a potom tohle? Chceme žít nebo přežívat ze dne na den? Ráno se nasnídáme, uděláme každodenní hygienu a jdeme do práce, do škol nebo máme nějaké jiné povinnosti. Potom děláme svoji činnost, která je velmi důležitá. Chodíme do práce, protože se musíme živit, jinak bychom nepřežili. Studenti chodí do škol dostávat dobré známky,aby následně dostali dobře placenou práci.

Pokud máte rodinu,stejně jako já, asi víte, že  musíme hodně pracovat,abychom se měli co nejlépe.  Večer přijdete domu dáte si něco dobrého, podíváte se na televizi a ještě za vámi přijde manželka že se chce pomilovat. Máme to prostě naservírované od malička. Už jako dítě dostáváme příkazy nedělej to, nech to na pokoji, neskákej, nejez to atd....Dalo by se říct že, přežíváme ze dne na den. A nemáme tu svobodnou volbu v životě. I když si myslíme, že žijeme, tak stejně jenom přežíváme a čekáme na to,až další den bude u konce.

Ráno to začne znova a znova a stále dokola. Co bude za deset let? Bude to úplně stejné nebo se něco změní? Těch co opravdu žijí je naprostá menšina a těch co přežívají je většina.

Ti co opravdu žijí, si ten život sami vytvoří podle toho jak oni sami chtějí žít. Vytvoří si postoj k životu, co budou dělat, jak to budou dělat,a když se jim náhodou něco nepovede,tak to udělají znova a znova,až se jim to povede. Oni žijí, jak se říká “na plné koule”. Nemají problém vstávat brzy ráno, jsou  plní energie a vydrží jim to do večera. Nepotřebují kolem sebe rušivé elementy, jako televize, pravidelné návštěvy barů a hospod. Nepotřebují se dobíjet, někde na seminářích, poslouchat tuny cedéček, tito lidé mají v sobě nadšení a to předávají dál.

Ti co nežijí, se domnívají, že musí dělat to co dělají ostatní. Dalo by se říct, jít s davem, jako ovce. Je to nějaká pomyslná skořápka, která jim nejde odloupnout. Pak říkají, takhle se nedá žít, ale přesto nic neudělají a ještě jsou nešťastní. Nebo si to nechtějí přiznat. Strach ovládá jejich život. Strach, z toho jak se jim bude dařit v práci,ve škole,v životě. Co o mně budou říkat sousedi, rodina, příbuzní a kamarádi. Velice snadno se dá poznat, kdo umí žít a kdo pouze přežívá. Lidé jsou negativní a nechtějí se moc přizpůsobit a hlavně udělat v životě tu zásadní změnu.