Pane Gryci, rád bych vás informoval, že po odmítnutí odkupu sochy zastupitelstvem města v závěru roku 2013 jsem udělal další vstřícný krok vůči městu (na základě telefonátu pana primátora) a začátkem roku 2014 jsem nabídl sochu bezúplatně zapůjčit městu na dobu 5 let, během níž by cenu sochy město postupně splácelo a poté by přešla do majetku města. Socha je nyní v majetku státu a já nemám jiných možností, než postupovat v souladu se zákonem o nakládání s majetkem státu. Bohužel, na moji nabídku město vůbec nereagovalo. Je jen na zastupitelích města, zda moji nabídku přijmou a socha bude nadále zdobit veřejný prostor, nebo zda ji nepřijmou a socha bude zdobit areál našeho domova (mimochodem tématicky se k němu velmi hodí). Trochu mne mrzí z vašich úst pejorativně znějící slovo "děcák". Očekával bych větší nadhled.

jurekjan.blog.iDNES.cz Kluci z děcáku Před pár dny opustili dětský domov. Nejprve si najdou práci na vlakovém nádraží. Dostanou i jednopokojový byt s teplou vodou. Na rozjezd mimo brány dětského domova, kde vyrostli a strávili celý svůj předešlý život, docela dobrý. Jirka a Petr. Dva kámoši. Dalo by se říct bráchové, třeba ne pokrevní. Pořád byli spolu, v děcáku, ve škole, všude. I teď.

Vážený a milý Romane, jak vidíš z četných vstupů a publikací nejenom v Jihlavských listech, tak jsem už vyčerpal všemožnými suplikami pozemské možnosti na důstojné umístění Tvého díla "Jihlavské madony". Ředitel zařízení, ve kterém je Tvá plastika uzavřena mi napsal:"Očekával bych větší nadhled". Tak se tedy obracím na Tvůj "nad-hled". Oba víme, kdy a jak začala naše spolupráce. Stalo se tak po smrti sochaře Bohumila Kokrdy. Nacisty byl vězněn v koncentráku. Jako helfl v jeho komandu přežil president Zápotocký. Po válce mu poslal děkovný dopis. Neodpověděl však na jeho dopisy, když byl Kokrda odsouzen komunisty k popravě. Spolupráci s Kokrdou umožnil nenávistný článek Milana Dvořáka, který vyšel v úterý 25. Února 1975. Jeho meritus spočíval na jedné straně k vyzvednutí Února 1948, na druhé, aby adresně zakázal záměr zachovat sv. Jána " in situ", cituji: "Samozřejmě se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jana nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam měl být umístěn. Nestane se tak a je to moudré." -------------------------------------------- V komunismu to bylo jednodušší, motiv k odstranění sochy navržené a realizované "in situ" na Březinkách byl jasný. Kokrda měl ožírovanou sádrovou bustu Haška na Lipnici. Vysekat Haška v žule se nikomu režimních výtvarníků moc nechtělo. Tak jsme se seznámili. Kokrda věděl co je to nacismus i komunismus, ty také. Ve svém entusiasmu jsi vytesal sochu Krista na hřbitov kněží a sester na Moravci. Počet těch, kterým tam skončila jejich kon-centrace, ukazují kříže se stříškami. Ty jsi navíc Krista věnoval, jak je na něm vytesáno:" ŠKOLSKÉ SESTRY DE NOTRE DAME". Umístit Krista na hřbitov, nebo sochu sv. Jána most se režimu nelíbilo. Ve svém úsilí a době jsi ojedinělý. Nějaká babička jdoucí okolo by si mohla udělat křížek. Dobře víš, kolikrát nás komise v Brně vyhodila s velkým modelem architektury obchodního náměstí, do které bylo umístěno bocceto Tvé sochy. Komise tehdy pochopila, co dnešní konšelé nikoli. Museli by přemýšlet, nebo se seznámit s publikací: ROMAN PODRÁZSKÝ, život a dílo 1943 - 2001, na stránce 39 je uvedeno: "K zahradě byla posléze přistavěna exerciční kaple zasvěcená novodobému světci sv. Maxmiliánu Kolbemu. Kapli vyzdobil pěti obrazy rovněž Roman Podrázský. V květnu 1945 byla kaple vysvěcena biskupem plzeňské diecéze Mons. Františkem Radkovským. Meditační zahrada Luboše Hrušky a Romana Podrázského nazvaná Památník obětem zla má být nejen trvalým připomenutím eticko-morálního selhání lidstva v novověku ve XX století, ale i trvalým varováním. Jeden z Židů přeživších Osvětim, Ernie Lobet, říká: "K ÚSPĚCHU ZLA STAČÍ, ABY POCTIVÍ LIDÉ NEDĚLALI NIC" Dále na str. 20."Pro obchodní centrum na jihlavském sídlišti Březinkách realizoval ve spolupráci s architektem Zdeňkem Grycem sousoší sedící matky s dítětem - Mateřství. Námět, který se v sochařském díle od GOTIKY trvale vrací, pojal Roman Podrázský kubizující formou v podobě ležící ženy, jejíž tělo prohnuté do oblouku vytváří jakousi kolébku pro dítě sedící na mateřském klíně. Z celkové koncepce materiálu, socha je autorem vysekána ze žuly, vyzařuje trvalá ochrana a bezpečí, které může poskytnout pouze matka svému dítěti. Přes protest architekta byla tato nejvýznamnější Podrázského jihlavská realizace z původního místa odstraněna a přemístěna do areálu diagnostického ústavu v Jihlavě. " Při naší poslední spolupráci, na kterou jsi mne přizval, šlo o umístění pomníku faráře Toufara na hřbitov v Číhošti. Rád vzpomínám na toto dílo, jehož patronem je opat Tajovský. Sokl s nápisem "ecce Homo" pregnantně doplňuje smysl a obsah sochy umístěné na hřbitově. Velikost soklu ovlivňuje pohled, nebo spíše symbolický "vzhled" na plastiku, v souvislosti s daným prostorem. Plastika je komponována na čelní pohled, což je dáno umístěním u hřbitovní zdi. Milý Romane, Nejenom, že jsem protestoval proti prodeji veřejného prostoru plochy náměstí, ale také mi vadí přemístění Tvé sochy. Pod tlakem okolností jsem se snažil navrhnout náhradní umístění na Březinkách. Když jsem ale vícekrát navštívil předmětné místo, tak jsem si uvědomil, že "ctnost z nouze" by nebyla vhodná. Původní funkcionalistická, vzdušná a otevřená architektura centra, která by vytvářela pozadí, je nešetrně utilitárně zazděna a místo svým současným využitím také. Nynější umístění sochy, Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Jihlava, Dělnická 1 je školské zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy zřízené dle Zákona č. 561/2004 Sb. Nyní je tedy v majetku státu. Je úředně odhadnuta za 10. 000 Kč na 490. 000Kč. Fotografie přiložené k posudku dokumentují nevhodné umístění. Navrhuji, aby se patřičná ministerstva dohodla : "jak nabyl, tak pozbyl" a předala sochu buď galerii, nebo do Romanova města Přibyslavi. Vůbec nejlépe by byl bezúplatný převod církvi, která jeho bohaté dílo z části opatruje. Domnívám se, že pochopení a odpovídající umístění sochy v Jihlavě je v nedohlednu. Dávám proto dopis na vědomí těm, kteří Tě znají a chápou. Věřím že Tvé dílo v rámci jednání biskupské konference o faráři Toufarovi bude znovu připomenuto. Paní Ludmile Podrázské, která pamatuje celou story soch Toufarova Krista a Jihlavské madony, vytesané na jejich zahradě. Řediteli galerie v Novém Městě. Je málo kunsthistoriků, kteří umí pochopit umělecké dílo, znají dějiny kumštu a obou sochařů, tak jako PhDr. Josef Chalupa. Řediteli galerie v Jihlavě Starostovi v Přibyslavi, jehož úřad R. P. post-totalitně do smrti zastával Bývalému velvyslanci České republiky v Rakousku, Maroku a ve Vatikánu ing. Pavlu Jajtnerovi, /který se v současnosti snaží o vydání díla s obrazy R. P./ Michal František Pometlo OFM Farář v pražském kostele P. Marie Sněžné. Opatu Želivskému Biskupu Radkovskému, jehož dílo zhodnotil v Plzni, dne 4. září 2013 těmito slovy: Vážení! Omlouvám se, že nemohu být přítomen vernisáži výstavy Mistra Romana Podrázského, ale nával neodkladných úkolů mi to nedovoluje. Uvědomuji si však, jaký poklad z tvůrčího díla Romana Podrázského v Plzni máme. Svými plastikami Křížové cesty, vytvořenými převážně v době totality a umístěnými odvážně na Meditační zahradu rovněž v době totality, vykonal pro všechny návštěvníky tohoto krásného památníku velké dílo. Na utrpení Pána Ježíše Krista, ztvárněném tak netradičním způsobem, ukázal, že v každém lidském utrpení je odraz utrpení Kristova. A také jeho vítězství nad zlem, nenávistí a smrtí, jak o tom výmluvně svědčí socha zmrtvýchvstalého Krista. Rovněž obrazy a další výzdoba kaple sv. Maxmiliána Kolbe jsou jeho dílem. Je dobře, že pan Luboš Hruška vybral pro sochařskou výzdobu své Meditační zahrady právě Mistra Podrázského. Nádherná zahradní architektura pana Hrušky a výmluvné plastiky pana Podrázského tvoří dokonalou jednotu krásy, která návštěvníkům zahrady zůstává nadlouho vtištěna v duši. Kéž mu Bůh, který je Krása sama, bohatě odplatí to, jak svým dílem umělecké krásy druhé k Němu směroval! S úctou + František Radkovský, biskup plzeňský. ---------------------------------------------- Zdeněk Gryc

Máte-li na mysli vedoucí osobnost tzv. Legie svobody - DAAK, sochaře Bohumila Kokrdu, tak nebyl komunisty v rámci akce "Josef" odsouzen k popravě, ale k doživotnímu trestu. Údajně prý právě na "přímluvu" A. Zápotockého. To jenom pro upřesnění.

Proč si tu exhumaci nezaplatí církev samotná? Dnes mají dostatek peněz z exekucí, Praha má asi plnou pokladnu. Pro ně je to pakatel.

Vážený pane doktore, Děkuji za Vaše upřesnění. Nemohu se po těch létech odvolávat na naše povídání s B. Kokrdou. Kokrda mi toho hodně napovídal o komunistickém vězení. Mluvil třeba o guláši I. To prý bylo zle už v jídelně, II. To se stalo až venku a III., kdy prý doběhl na W, nevím, jestli s C. Kokrda mi ukazoval děkovný dopis, od Zápotockého za přežití, ale nějak teskně říkal, že na jeho další dopisy neodpověděl. Tuto informaci o změně původního rozsudku jsem však získal od pana PhDr. Josefa Chalupy ředitele galerie v NM. Kokrda je můj, či spíše já jeho, spoluautor dívčího aktu na Březinkách a za poštou v Telči. Vytvořil také velkou keramickou vedutu Jihlavy do restaurace na Březinkách, je zničena, je to dosti smutné… Ve výtvarné komisy JMKNV jsme to s Kokrdou neměli lehké, nicméně s R. Podrázským to bylo ještě těžší. Jenže to jsem věděl, že v rámci existence honorářů oficielních, pracoval spontánně na dílech, nad kterými tehdy aktuálně pravověrní skřípali zuby. Nicméně s odstupem času, až zaklepu nahoře myslím, že se za obě spolupráce nebudu museti styděti. s pozdravem: Zdeněk Gryc