Pavel Paulát
Narozen v roce 1957 v Jihlavě. Jsem člověk, kterému není jedno, co se děje v jeho zemi, kraji i v jeho městě. "Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu". Winston Churchil
Mají ideje místo v komunální politice?
Pavel Paulát | 04.11.2014 15:12Jak se prakticky projevuje absence idejí v politice, vidíme každý den. Ideová prázdnota politiků na nejvyšších úrovních – ve vládě nebo parlamentu – je skutečnou příčinou všeobecného znechucení z politiky, která u nás panuje již dlouho. Často se tvrdí, že v komunální politice musejí jít pojmy jako pravice a levice stranou, a namísto nudné ideologie je třeba tvrdého pragmatismu při řešení místních problémů. Ve skutečnosti neexistuje nic jako skutečná myšlenková prázdnota – i ten, kdo tvrdí, že neuznává principy a ideologie je pro něj sprostým slovem, zastává nějaké myšlenkové schéma. Platí-li, že obec by měla být jakousi líhní, z níž by postupně měli vzejít ti nejlepší, kteří se propracují do vyšších pater politiky, potom lze tvrdit, že panuje-li v komunální politice mínění, že o ideje zde nejde, není divu, jakého myšlenkového marasmu jsme svědky na vrcholných úrovních. Rozdělení na pravici a levici z naší vrcholné politiky na první pohled zmizelo (doufejme, že ne navždy). Na místní úrovni pak panuje přesvědčení, že obec se má v první řadě starat. Obce ale mají pramalý vliv na to, jakým směrem se ubírá Česká republika, na výši HDP, nebo jak je nastavena hospodářská politika. Karty jsou rozdány, peníze rozděleny a obec může jen pasivně přijmout to, co se upeklo nahoře. Obec přerozděluje a má tedy zákonitý sklon chovat se pečovatelsky – odtud už je jen krůček k tomu, aby začala jednat arogantně, řídit občany, regulovat jim životy, upírat jim občanská práva a diktovat jim – stejně jako to dělá elitářská levice na vládní úrovni. O pravicových, a vlastně o jakýchkoliv ideových principech v komunální politice se tedy příliš nemluví, protože se již dopředu počítá s tím, že na obecní politiku se žádné pravicové principy aplikovat nedají. Dělení na pravici a levici, stejně jako funguje ve vrcholové politice, třebaže renomované autority tvrdí, že takovéto rozlišování je dávno pasé, lze však vysledovat i na nižších úrovních. Zatímco vládní levice zvyšuje daně, uvaluje regulace na to či ono, vynucuje si stále více obtěžující kontrolu nad našimi životy, zadlužuje státní rozpočet a chová se diktátorsky a povýšeně, potom obecní levice zvyšuje poplatky, vydává obecní nařízení, závazné vyhlášky, zatěžuje obecní pokladnu dluhem a k tomu všemu se vůči občanům chová diktátorsky a povýšeně. Pravice by se měla chovat zcela jinak – na všech úrovních politiky. Zvyšuje-li městský úřad majitelům restaurací několikrát během let poplatky za zřizování zahrádek, nařizuje-li restauracím a barům pod záminkou zajištění pořádku v ulicích zavírací dobu, využívá-li městskou policii jako prostředek naplňování městské pokladny, nebo stanoví-li si dokonce pro odbory městského úřadu (živnostenský, životní prostředí…) plán pokut, je to ve všech případech arogantní, obtěžující, regulační a tedy levicový přístup. A jestliže jsme si zvykli na regulacemi posedlou levici (třebaže často skrytou za masku „rozumného a věcného“ povznesení nad jakoukoliv ideologii) na úrovni obce, tedy tam, kde je nám nejviditelněji na očích a můžeme ji ovlivňovat mimo jiné i proto, že své zastupitele a radní máme možnost potkat přímo na ulici a jsou vlastně našimi sousedy, není divu, že vlastně nikomu nevadí regulační elitáři na vysokých postech, odkud nám pak škodí daleko citelněji, než „pouhým“ zvyšováním místních poplatků, šikanujícími místními vyhláškami nebo zpackanou koncepcí městské policie. Přejeme-li si změnu v nejvyšších patrech politiky, nahradit aroganci moci respektem k individuálním právům, iracionální rozhazovačnost šetrností a bezmyšlenkový pragmatismus pevnými zásadami, musí se mnohé změnit na všech úrovních. V Jihlavě jsme bohužel tuto ideální příležitost, která se nám naskytla v komunálních volbách, promarnili hlavně vinou nezájmu jihlavských občanů jít k volbám a chtít něco změnit – jejich frustrace z místní politiky je již zřejmě na takovém stupni, že jedinou cestu, kterou si zvolili, je (bohužel) absolutní rezignace.