Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
KOMENTÁŘ: Válka Čechů s Čechy – Jiří Pehe - POKRAČOVÁNÍ
Zdeněk Gryc | 11.02.2016 10:40POKRAČOVÁNÍ : KOMENTÁŘ: Válka Čechů s Čechy – Jiří Pehe fotrák říká: Středa, 10. 2. 2016 v 22:29 Houby rostou, neboť je teplá zima. Některé by nerostly, kdyby byla zima tuhá. Jiné by rostly tuhé zimě navzdory. -------------------------------------- Ještě jsem se chtěl zmínit o dalším pořadu na Artu o senátorce Moserové a dneska ráno o poselství Martina Herzána, končím omlouvám se a otevřu na toto téma nový blog. Musíme si zvykat na VÁLKU ČECHŮ Z ČECHY za Protektorátu byla na rádiu cedulka PAMATUJ za totáče rušičky. Chápu, že obě vložky Mitrofanov a Pehe + další je nutno v rámci nové a propagandy zmíněné v JL se jménem dalšího publicisty Slonkové pořádně rušit. Poukaz, že to nikoho nezajímá a nikdo to nečte se doplňuje ve stylu "FOTRÁK". --------------------------- Dick Francis 10. 2. 2016, 22:45 - ČT art Považuji za mimořádně zajímavý. Jak Francis, tak Moserová jsou aristokrati nejen ducha. Francis pilot RAF i řádem uděleným anglickou královnou. Jejich životy a zejména jejich občanská a politická orientace by v dnešní době měla sloužit jako orientace mezi dobrem a zlem. Dokument (2001). Slavný autor oblíbených detektivních románů, válečný letec i žokej v rozhovoru o své životní cestě i kariéře. Připravili: J. Moserová, V. Hamerník a G. Skála Dick Francis je jedním z nejoblíbenějších spisovatelů, autorem detektivních románů, které si získaly velkou popularitu i u nás. Narodil se 31. 10. 1920. Od malička vyrůstal v prostředí dostihového sportu, otec i děd jezdili jako amatéři překážkové dostihy. Za války sloužil u letectva, nejprve jako letecký mechanik a posléze jako pilot. Po 2. světové válce se stal žokejem a byl jezdcem královny matky. O změně povolání rozhodl v roce 1956 osud. Královnou favorizovaný kůň Devon Loch těsně před cílem zkolaboval a nedokončil dostih, v němž mohl zvítězit. Dick Francis byl zraněn a brzy nato zanechal sportovní dráhy a začal psát, nejprve jako novinář. Napsal čtyřicet jedna knih. Jeho romány jsou dodnes přeloženy do pětatřiceti jazyků světa a vyšly v celkovém nákladu přes 60 milionů výtisků. Při jeho poslední pražské návšt ěvě si s ním povídala jeho česká překladatelka Jaroslava Moserová. Dick Francis zemřel před šesti lety – 14. února 2010 ve svém domě na Kajmanských ostrovech. -------------------------------------- Jaroslava Moserová Je osobnost která je svým životem propojená na tolik jmen a vazeb. Bylo by dobré přečíst si její životopis na Wikipedii. I ty životní epizody jsou podivuhodné. . . . . . Ve svém původním povolání lékařky se specializovala na popáleniny a do roku 1990 pracovala na klinice popáleninLékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. V lednu 1969 tam byla ošetřující lékařkou Jana Palacha. Napsala o sobě něco, co by mělo být zvláště dnes opakovaně čteno: "Jmenuji se Jaroslava Moserová, narodila jsem se v Praze, jeden čas jsem patřila do Duchcova, a dnes patřím do Pardubic. Věřím, že lidé mají někam patřit, že mají cítit sounáležitost se svojí zemí a s lidmi, kteří v ní žijí, že mají ctít tradice své země. Věřím však také, že nesmíme zapomínat, že jsou jiná města, jiné země, jiné světadíly, a že nám i ti nejvzdálenější lidé nesmí být lhostejní. Mým krédem vždy bylo dělat to, co člověk dělat musí co nejlíp, a nelhat, hlavně ne sobě. Jistě jsem si taky občas něco nalhávala, nejspíš ušlechtilejší pohnutky v tom či onom, ale na přímou otázku jsem odpověděla vědomou lží co pamatuji jen dvakrát, a dodnes na to nemohu zapomenout. V dobách temna jsem neprokazovala hrdinství, ale také jsem se nezaprodala. Věřím v Boha, méně už v církve, věřím v lidi a nerada se bojím. Strachu se však ztěží mohu vyhnout ve světě, ve kterém se ztrácejí skutečné hodnoty, ušlechtilost a osvícenost. Věřím však, že se ztrácejí jen zdánlivě, zastíněny hladem po moci a hmotných statcích. V politice se bojím těch, kdo se považují za neomylné. Jsou nebezpeční. Doufám však, že jejich bohorovnost zmaří jejich vlastní, nepřiznané chyby, a že se naši lidé nejen naučí žít v demokracii, ale tu naši i evropskou demokracii ještě upevnit, učinit ji odolnou proti nepravostem a zlé vůli. Věřím, že to je možné, a že si v tomto případě nic nenalhávám." Vložil: Zdeněk Gryc