Miroslav Tomanec, Ing., MBA
Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.
Okrouhlík.
Miroslav Tomanec, Ing., MBA | 14.02.2016 11:57Reportáž v TV Prima PŘEMALOVANÝ KRAVÍN mně pěkně nadzvedla. A protože novinářům věřím čím dál miň - tak jsem se na Okrouhlík vydal zjistit jak to vlastně, je-co to jsou za lidi. Pěšky. První pokus se nepodařil. Nikde nikdo, chata pečlivě uzamčená ze všech stran, jenom zevnitř je slyšet křik děti. V lese zaparkované policejní auto. Na zazvonění vykoukne paní co se představí Vinklerová, vyslechne mně a jde telefonovat, protože tohle prý může rozhodnout jenom pan Fiedler a ten právě odjel.... Mezitím přijíždí MF Dnes. Tomáše Blažka znám, druhý vypadá jako skinhead, je prý ze Strakonic a specialista na tyhle věci z centrály. Ale mluví docela rozumně. Paní Vinklerovâ se vrací s telefonním číslem - omlouvá se, že pan Fiedler by prý u něčeho takového byl rád osobně s ohledem na současnou situaci. A ať se tedy s nim domluvím přímo. Tohle chápu. Volám mu, vezme to okamžitě. Krátce mně podá svůj pohled - je samozřejmě přesně opačný než ta televizní reportáž - lži, nesprávné překlady, manipulace, prekrucovani, vytržení z kontextu. Nakonec mně pozve na zítra do hospody na guláš, budou tam prý všichni. To ještě potvrdi později esemeskou s poděkováním, že se takhle zajímám, prý jediný. Tak jo, druhý pokus. Beru s sebou naší zrzečku Helenku. Čekání v hospodě si krátíme plkánim s místními. Taky o uprchlích - zatím prý nic nepocitili... A pak už se dovnitř nahrnou křičící děti, jako by u nás končila škola. Za nimi přicházejí dospělí promíchání s Čechy, poznávám Patrika Priesola a paní Čermákovou z muzea. K nám si sedají ti, co prý umí nejlíp anglicky - mediálně známý George Batto a jeho syn Martin, sebevědomý mladík v modrém saku, s křížkem na krku. Panu Georgovi může být tak kolem sedmdesáti, působí velice skromně a už od prvního pohledu se zdráhám věřit že je to všechno tak jak bylo na Primě. Představujeme se a chvilku se bavíme anglicky než si toho všimne jedna hodně aktivní aktivistka, Saša z Luk, které se zase od prvního pohledu nelíbím já - hlavně moje otázky a to jak si pořád všechno píšu - a honem nám přiděluje arabskou překladatelku.. Ta je fajn, přesto si nejdůležitější věci ověříme angličtinou. Saša ale kouká nedůvěřivě celou dobu, asi mně nevěří že nejsem novinář a pořád očima hledá, kde mám diktafon... Zajímám se o jejich příběhy. Pan George ma 4 syny, všichni už jsou dospělí a mají rodiny. Žili v třimilionovém městě Mosulu a patřili tam k vyšší střední třídě-všichni měli své vlastní velké domy, v rodinách po několika autech. Hlava rodiny byla po třicet let ředitelem školy, s manželkou ještě k tomu měli svůj obchod. Synové měli dvě kavárny, jeden je elektrikář, další zpěvák a DJ. Tři ze synů jsou tady s rodinami, čtvrtý je v Německu a vyřizuje si papíry aby mohli přijít sem. V srpnu 2014 začalo dělostřelecké bombardování Mosulu islámským státem(oni mu říkají Daž) a všude byli uprchlíci z území, které už dobyli. Na nic nečekali, naložili do aut co mohli a ujeli asi 15 km na opačný konec města, kde pár dní přebývali v nějaké škole. I odtud museli pryč, protože dobyvatelé postupovali. Dostali se do velkého sběrného tábora a pan George hned odjel do Libanonu, protože hledal novou budoucnost pro svoji rodinu. Krátce po příjezdu potkal v uprchlickém táboře českého kněze, který mu nabídl možnost přesidleni k nám. Kouknul na internet, poradil se s rodinou a souhlasil. A s ním i spousta dalších, říká že je neformální hlavou asi 60ti členné komunity rodiny a sousedů. Pak déle než rok shromáždoval rodinu v Libanonu, čekal na rozhodnutí naší vlády a vyřizování formalit. Rok a půl na útěku. Ve stanech. George i Martin za každou druhou větou opakují jak jsou vděční za to, jak je o ně tady postaráno, jací jsou tady milí lidé a jak se už nemůžou dočkat až začnou pracovat a co nejdříve tady budou mít to co doma. To bude tvrdý pád do České ekonomické reality! Získal jsem pocit, že lidi kolem nich je drží tak trochu ve skleníku, nechtějí je strašit tím, co se děje kolem nich a že podstatná většina naší populace uprchlíky odmítá úplně.... S čímž ale vehementně nesouhlasí překladatelka tvrzením, že ona se pohybuje jenom mezi těmi, kteří smýšlí úplně opačně. George a Martin ale zase jedním dechem dodávají, že se okamžitě vrátí domů pokud bude poražen islámský stát a bude tam bezpečno. Věří tomu, je to přece jejich domov.. Můj dojem ze všeho je, že to jsou úplně normální lidi jako my. Starší velice skromní, mladší přirozeně sebevědomí, děti rozpustilé a dost nezvladatelné.... Helence úplně třeštila hlava z toho rachotu tam.... S integraci tady to budou mít velice, velice těžké - jednak ten tým kolem nich na mně působí dost amatérsky (velice mně překvapilo třeba, že pořád nemají nikoho, kdo by je učil česky....), jednak oni sami zažijí velké rozčarování až dopadnou do tvrdé ekonomické reality zde ale nejhorší je ta mediální atmosféra kolem nich - ať se hnou kamkoliv, udělají cokoliv, řeknou něco v dobré víře, tak všude budou číhat tyhle hyeny jako teď z Primy. Protože jenom jedno vím jistě - tohle rozhodně nejsou takoví lidé, jak je tahle televize podala. Ať už řekl kdokoliv cokoliv.