Zdeněk Geist
Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.
Mistři malby z Vysočiny v oblastní galerii
Zdeněk Geist | 25.04.2016 14:50Součástí nové stálé expozice v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě jsou mimo jiných také díla dvou akademických malířů z Vysočiny. Jedná se o Františka Mořice Nágla, rodáka z Kostelní Myslové u Telče a bývalého ředitele jihlavského muzea, Hanse Canona. Obrazy obou malířů jsou na výstavě přítomny jako připomínka autorů pocházejících z našeho regionu, přičemž jejichž životy i dílo byly shodně poznamenány složitými dějinami první poloviny 20. století. Přibližme je tedy ve stručnosti. František Mořic Nágl, jenž je na výstavě zastoupen vedutou Dačic, se narodil v roce 1889 v Kostelní Myslové u Telče. Jeho rodiče zde vlastnili mlýn a statek. Nágl navštěvoval telčskou reálku a s prvním kreslířským školením se setkal u telčského profesora kreslení Františka Fromka. Zájem o malbu a výtvarné umění poté Nágla zavedl na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde studoval od roku 1905 a následně v letech 1909 - 1912 na Akademii výtvarných umění, kde byl jeho profesorem Hanuš Schwaiger (tedy podobně jako tomu bylo u jeho o něco staršího souputníka H. Canona; Náglovým spolužákem byl i jiný rodák z Vysočiny, krajinář Oldřich Blažíček). Po studiu odešel na krátký čas do Vídně. Jeho další malířskou dráhu však přerušila I. světová válka, do které narukoval a z níž se vrátil se zraněním ruky. V umělecké tvorbě pokračoval Nágl v meziválečném období. Zachycoval zejména náměty z rodné Vysočiny, kam se vrátil na rodný statek do Kostelní Myslové a později do Telče. Často znázorňoval zákoutí horáckého venkova i měst, vesnické slavnosti, trhy, poutě apod. Zvláště se věnoval technice akvarelu. Jeho většinou realisticky zpracované náměty jsou typické svou sytostí barev. Svá díla vystavoval od roku 1919 v Brně, Jihlavě, Telči, Českých Budějovicích, Táboře, Znojmě či Pelhřimově. Ostatně o jeho úspěšné prodejní výstavě, konané v dubnu 1931 v jihlavském Legiodomě, obsáhle referovaly tehdejší Jihlavské listy. V době nacistické okupace byl Nágl i s rodinou internován v Terezíně. Během tamního pobytu unikátně ztvárnil v obsáhlém a dochovaném souboru akvarelů a kreseb tehdejší prostředí ghetta a život jeho obyvatel. Práce byly autorem zazděny na půdě jednoho z terezínských domů a objeveny v roce 1950. V roce následujícím byly na výstavě v pražském Mánesu představeny veřejnosti. František Mořic Nágl zahynul v říjnu 1944 v koncentračním táboře Osvětim. Jeho památku v současnosti připomíná pamětní deska na telčském náměstí Zachariáše z Hradce. Jiným autorem, jehož v galerii vystavené dílo „Starý mlýn v Bergersdorfu“ bylo nedávno zakoupeno do soukromé jihlavské sbírky, je vídeňský rodák Hans Canon (1883 – 1960). Po vzoru svého otce, uznávaného rakouského portrétisty stejného jména, se Canon stal malířem. V letech 1905 – 1908 studoval pražskou Akademii výtvarných umění (u profesora Hanuše Schwaigera) a poté v letech 1909 – 1914 také Státní akademii výtvarného umění v Karlsruhe (u profesora Wilhelma Trübnera). Po svém studiu se usadil v Jihlavě, kde od dvacátých let 20. století pracoval jako kustod a později ředitel zdejšího muzea. Proslul jako malíř přírody na Vysočině, je rovněž autorem mnoha katalogů sbírek jihlavského muzea, uspořádal zde mimo jiné proslulou ornitologickou sbírku barona Friedricha Dalberga z Dačic. Hans Canon se věnoval rovněž ilustracím přírodopisných spisů, malbám podobizen, krajin, zátiší a zachycování selského života na Vysočině. Po roce 1945 musel Jihlavu opustit a zemřel v roce 1960 v jihoněmeckém Esslingenu. Díla obou malířů, umístěná ve stálé expozici jihlavské oblastní galerie, jsou malou připomínkou jejich malířského umu, ale i násilného a vynuceného ukončení jejich tvůrčího života nejen na Vysočině.