Miroslav Tomanec, Ing., MBA
Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.
Piáček rodič versus Piáček politik.
Miroslav Tomanec, Ing., MBA | 26.07.2016 09:33Nad Plovárnou se budou slučovat třídy třeťáků. Ředitel říká, že z ekonomických důvodů. Rodičům se to pochopitelně nezamlouvá a tak jsou proti. Zcela přirozená věc. Školu zřizuje město. V čele odporu rodičů je Petr Piáček, ambiciózní předseda lidovců v Jihlavě, pravá ruka jejich současného hlavního představitele Jaromíra Kaliny, který je náměstkem jihlavského primátora. Proč ten výčet, když se jedná veskrze o rodičovskou záležitost? Protože si myslím, že když už člověk vstoupí na kolbiště veřejného života, tak musí počítat, že ani v těchto rodinných záležitostech není tak úplně soukromou osobou. Už jenom proto, že je to přece docela jiné kafe, když někam přijde vyjednávat někdo s vlivnými vztahy, nehledě na získávání politických bodů v našem pokřiveném volebním systému, založeném na sympatiích, nikoliv schopnostech. „Aha, toho přece znám, ten zařídil to neslučování tříd,“ mohl by si o volbách někdo říct. Prostě vítané zviditelnění dosud neznámého politika s velkými ambicemi. Jistě, věcně je to jen taková maličkost, ale docela signifikantní. Když Petr Piáček před minulými volbami hledal i v našich řadách podporu pro nové, mladé křídlo lidovců, bylo mně to sympatické. Čerstvý vítr říkal jsem si. Je tradicí nejenom v našich krajích, že do politiky se chodí také proto, aby z toho něco bylo... Nejenom hmotného, samozřejmě. To nevymizí nikdy. Jde ale o to, co nejvíce to omezit, aby se postupně zlepšovala politická kultura. Aktivita Petra Piáčka ovšem vysílá signál právě opačný. Nový, mladý člověk ve starých kolejích – protože takováto maličkost může být podhoubím, navozením té „správné“ atmosféry, začátkem, na jehož konci jsou opravdové excesy veřejného života, jako je umístění tajemníkovy ženy na vlivné úřednické místo ve vlastní podřízenosti, členka rady z vládnoucí politické strany vítězkou soutěže na ředitelku školy, kterou samo město zřizuje, manžel radní v dozorčí radě městské společnosti...Podobnost v tom nehledejte, jedná se pouze o příklady, které v žádném případě nemají s našim městem nic společného... To se prostě tady stát nemůže. Tady už jsme mnohem dál.