Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně, jako má 6000 učitelů tělocviku.

Samota v kosmu vás často dohání k šílenství. Jediné, co mně pomáhá udržet si smysl pro realitu, je přátelství s mou sbírkou zpívajících brambo

Minulý týden jsme objevili hibernované tělo magnáta Alberta Nimmbela. Byl vystřelen do vesmíru v naději, že se setká s formou života, která by dokázala vyléčit jeho hroznou nemoc. Probudili jsme ho, vysvětlili mu, že jsme poslední existující loď s lidskou posádkou a chceme mu jenom říct, že mu nemůžeme pomoct. Rozzuřil se a téměř okamžitě zemřel. Některým lidem prostě nevyhovíte

To je asi tak vše. Za víc ta vaše strana podvodníků a zběhů, co se ničím jiným než kdákáním o pevných mravních zásadách nedokáže živit, nestojí.

A bude to prosím alespoň jako s autama ? Jakože by třeba v novinách byly velkoplošné inzeráty typu "INŽENÝR Z VAŠEHO BLBEČKA - JIŽ OD 99 900 Kč*) !!! Využijte srpnové akční slevy a přihlašte svého syna ještě dnes. Nabídka platí pouze do vyprodání zásob. *) - Cena vč.DPH, při financování pomocí produktů společnosti EINSTEIN FINANCE sro.

Tedy pane Ďásku, fakt válíte, tak sympatický, vtipný a oduševnělý bych chtěl taky jednou být.

Každá vysoká škola studenty nebo jejich rodiče něco stojí a není to málo. To je jasné. Ale argumentovat tím, že to něco stojí, tak proč by to nemohlo stát ještě více zavedením školného, to mi nepřipadne moc logické. To pak získávají právo na vysokoškolské vzdělání jen ti bohatší a to nezní moc spravedlivě. O to bláznivěji zní argument, že tímto zdražením se studium stane snadnější pro sociálnlě slabší jedince... údajně formou půjček... To chceme opravdu už mladé studenty bez příjmu zadlužovat půjčkami? Aby to nedopadlo tak, že studenti budou přes den studovat a přes noc krást, aby vůbec mohli studovat. Motivovat studenty tím, že si musí více platit, a že je to bude motivovat lépe se učit? Nesmysl, studenti ví, proč tam jdou studovat... akorát budou mít místo studia plnou hlavu starostí kde sehnat peníze na studium a místo studia vytírat po večerech záchody, aby si vydělali nějakou korunu na školné. Jejich kvalitu studia to může pouze razantně zhoršit. Zadlužovat už takto mladé lidi, kteří ještě nepracují a kdo ví, jestli v tomhle zapadákově vůbec nějakou práci získají, je hrozná představa, aby po studiu neřešili spíše problémy s exekutorem. Jiná věc je, že škola potřebuje peníze a je jisté, že když jich bude mít více, výuka může být kvalitnější, o tom nepochybuji. Otázkou je, zda je studentík bez příjmu ten správný subjekt, který ždímat. Nechci vyznít tak, že vše musí být zadarmo (ono to ani nejde a tak to už dávno není), ale měli bychom hledět na přístupnost vysokoškolského vzdělání a možnost přístupu k němu okem spravedlivým.

I já bych se rád přidal se svou troškou domlýna. Domnívám se že vzdělání každého člověka v kterékoliv zemi a tím i charakter kteréhokoliv národa, je důležité pro budoucí kvalitu života na této planetě. Pokud bude vzdělání každého občana chápáno ze strany vedoucích představitelů té které země jenom a pouze jako předpoklad pro tvorbu ekonomické nezávislosti občana, je to velice krátkozraké pro budoucí soužití všech. A to ať již mezi národy, rasami nebo mezigeneračně. Viz například naši mladí herci a odborníci na gerontologii a vztahy mezi občany s rozdílným věkovým horizontem, pan herec Mádl a paní herečka Isová. Jsem přesvědčen, že výše vzdělání nemůže být vedena pouze v rovině s ohledem na ekonomický příjem, ale též i v úrovni a kvality duševní. Neumím si ale pak vůbec představit, že by si studenti měli platit studium, které je ve své podstatě nevýnosné a nepřináší žádný okamžitý či následný finanční profit. Je evidentní skutečností, by to byla zátěž pro ekonomiku státu. Podle mne je ale daňových odvodů vybraných od daňových poplatníků dost, pouze však mizí v kapsách sobců myslících pouze sami na sebe a dobitou výšku virtuálních nul za čísly na svých finančních kontech.Které však nejsou ve skutečnosti podloženy fyzickými komoditami, nýbrž a pouze důvěrou nakupujících, v nám bankami nastavených směných hodnotách.

Tak se taky přidám.. Každý mladý dneska stojí po maturitě před rozhodnutím, co dál... a protože makat se mu nechce, tak skočí na vejšku, jestli mu to k něčemu bude nebo ne neřeší a nezajímá ho to... a tak si udělá třeba "počítače" přece práce s pc se hodí vždycky, dostuduje, ujistí, že ty počítače=programování a soudí, že to nechce a přidá se k farmacetutické firmě a dělá obchoďáka. A´t mi pánové, levicově smýšlející, vysvětlí, proč bych měl já, odvádějící ze svých zaměstnanců a s.r.o. tučné daně, takovému člověku na něco přispívat. Nechci plivání prskání, chci odpověď na svou otázku. Školné nemusí být pro nikoho ekonomickým aspektem, co je to za blbost, pane zstupiteli, školné může mít a) regulační účinek, aby si každý opravdu promyslel, co chce dělat b) můžeme ho použít na provoz školy, která budepotřebovat méně dotací, které stát může využít na sociálně potřebně - pane zastupiteli, nemyslím tu každého volícího občana, myslím opravdu jen ty potřebné

Vážení, nechceme-li, aby vysokoškolské vzdělání degradovalo obdobně jako po roce 1989 vzdělání středoškolské a v dnešní době vzdělání vyšší odborné, nezpřístupňujme ho kde komu a neumožňujme projekty, kdy by ho měla dosahovat "většina" národa. Dle Gausovy křivky má zhruba 20% lidí předpoklady k dosažení vysokoškolského vzdělání. S rozšiřujícím se stupněm bakalářského vzdělání může toto procento mírně narůst. V okamžiku, kdy by mělo dosahovat vysokoškolského vzdělání výrazně větší procento lidí, musela by kvalita tohoto vzdělání klesnout. To dle mého názoru není pro společnost žádoucí, jelikož by musela klesnout kvalita vysokoškolského vzdělání. Proto i "motivační" platba za vzdělávání, které u daného člověka povede k větší ekonomické efektivitě v čase budoucím, má své opodstatnění. Nechci být jedovatý, ale ukázkou možné devalvace statutu VŠ vzdělání je i zastupitel Herzán, který nejen, že se není schopen se svým VŠ vzděláním adekvátně uplatnit na trhu práce, ale v podstatě si ještě ani nebyl schopen ujasnit své vlastní životní postoje. O to víc cítí potřebu podepisovat se pod své příspěvky i se svým titulem. A ještě dovětek pro Moika: podívejte se na úřad práce, kolik nezaměstnaných má procentuelně základní vzdělání, kolik učňovské či středoškolské a kolik vysokoškolské. Sám uvidíte, že u skupiny lidí s vysokoškolským vzděláním je nezaměstnanost výrazně nižší, než u ostatních skupin občanů. I v tom je efekt vysokoškolského studia (a nebudu hovořit o tom, že platy vysokoškolsky vzdělaných ztaměstnanců se liší od platů kolegů s nižším vzděláním).

Pane Vovsíku, je vidět, že ani Vaše vysokoškolské vzdělání Vás nenaučilo vhledu do života jiných a jeho pochopení, ač si očividně myslíte, že jste získal patent na rozum v souzení a odsuzování životů či životní postojů jiných. Proto jste také neustále překvapen mým chováním... nikoliv však proto, že bych byl přelétavým v živtoních hodnotách, jak velmi povrchně soudíte, ty mám v základech vnitřně stejné a neměnné, ale proto, že se v životech druhých a životních postojích jednoduše orientovat neumíte. Co se týká devalvace VŠ vzdělání a jeho uplatnění na trhu - existují vysokoškolské obory, které se nestudují na kšeft, při nichž je předem jasné, že budou využitelné jen pro uplatnění na trhu a rapidní nárůst platu a životní úrovně... vysokoškolské vzdělání je především o tom uschopnit se pro chápání vyšších či odbornostně hlubších hodnot. I tedy pro osobní či mimoprofesní, například aktivní dobrovolnický život pro společnost. O vyšších hodnotách je u někoho marno něco vyprávět, když někteří lidé vše přepočítávají jen přes peníze a to, jak moc se jim tleská... Jestli někdo studuje VŠ jen proto, že to pro něj bude v budoucnu fajn byznys předhodit někomu svůj diplom, aby se uplatnil na trhu práce a v tučnosti platu, neodsuzuji to, i o tom to je, ale rozhodně respektuji i obory, které si toto za cíl nekladou. Například pedagogické fakulty - učitelé na ZŠ, SOU a SŠ v praxi nedosáhnou většinou ani na průměrný plat, kdejaký řemeslník s výučním listem bere více. Učitelé jsou na trhu práce většinou oborově odsuzeni pouze k výuce. Z dalších například filosofické nebo teologické fakulty či specializované obory mnohých jiných fakult. Jsou to všechno snad příživníci systému? To by byl pak zvláštní státní systém a stát podivných hodnot. Nelze vše přepočítávat jen přes peníze. A ještě hůře tahat do toho politiku ! Člena KSČM na trhu práce těžko uplatníte, ten je předem svojí legitimací odsouzen, ale do ODS kvůli tomu, jako mnozí lidé, vstupovat nebudu, to budu radši nestraník.

Na VŠ dnes už může skoro každý,školy berou,aby nebyly zavřeny.Vidím ve svém okolí jaké tykve dnes můžou studovat VŠ.A taky si myslím,že diplom z vysoké školy není zárukou kvality a vzdělání.Stejně jako Moik nemám chuť někomu platit zašívárnu.

Souhlasím s Vámi Venco i Moiku, že dnes může VŠ vystudovat kde kdo. Ale je to obvykle právě na školách se školným, kde si vzdělání spíše koupí, než že by studovali, co si budeme namlouvat. Právě soukromé školy či školy závislé na školném a na příjmu od studentů, tudíž i na počtu přijatých a studovaných studentů (to poslední je stejné jak u státních). Přijímají tedy kde koho a aby v hodnocení nevypadali divně, nechávají procházet do finiše též téměř kdekoho - když už si to zaplatil... Jenže z toho vyplývá, že právě školy se školným jsou někdy tou devalvací VŠ... Na státní VŠ bez školného se nikdo s nikým nepárá... když pominu Právnickou fakultu v Plzni, kde lítaly tituly za úplatky nebo ze známosti a spousta vrcholných i regionálních politiků ODS zde získalo nespravedlivé ,,vzdělání,,... To je ta nejsmutnější devalvace VŠ.

Odkud pochází neomalenost, následovaná mnohdy hrubostí a ve svém závěru neschopností uvědomit si legitimitu opozičního názoru, i když nekoordinuje s tím mím. . Student pan Vovsík, zastupitel našeho města, je jasným příkladem počátku vzniku těchto nenávistí. . CITACE Nechci být jedovatý, ale ukázkou možné devalvace statutu VŠ vzdělání je i zastupitel Herzán, který nejen, že se není schopen se svým VŠ vzděláním adekvátně uplatnit na trhu práce, ale v podstatě si ještě ani nebyl schopen ujasnit své vlastní životní postoje. . Jakou asi má vypovídající hodnotu nejedovatost názoru pana radního Vovsíka na kvalitu využití vysokoškolského vzdělání pana Hrzána, když on sám coby student občanských práv a následně v pozici městského zastupitele, vlastně kontrolora případného zneužívání těchto občanských práv u nás v Jihlavě, poslal udáním z místa svého pracoviště - Jihlavské radnice, městskou policii na občanský petiční stánek. . VLASTNÍ CITACE PANA RADNÍHO VOVSÍKA Paradox druhý. Protože je soudruh Zadražil již dlouholetým zastupitelem, jistě ví, že na pořádání podobné akce je nutno požádat o zábor veřejného prostranství. Dodržováním demokratických pravidel se však soudruh Zadražil neobtěžoval. Což je nakonec příznačné, neboť ta demokratická pravidla jeho straně nikdy vlastní nebyla. Byl jsem tedy rád, že můj podnět městské policii pomohl tuto nelegální akci ukončit. . Možnost sepsání petice a připojení podpisů patří k nejzákladnějším svobodám a právům občanů všech svobodně a tolerantně smýšlejících zemí. Pan radní Vovsík nebude asi moc pozorný student občanských práv, pokud však nešlo o jeho vědomé zneužití pozice radního města Jihlavy, protože kdyby byl, tak by musel vědět že na tuto činnost se žádná žádost týkající se záboru nemusí předkládat. Nepřipadá vám tento skutek pana městského radního spíše jako činnost podobná těm které má studovat ÚSTAV PRO TOTALITU TEŽIMŮ, zaměřený na objevování a vyhledávání pomahačů či přímo příslušníků STB, jenž mnohdy za úplatu či nízkost své lidské morálky vědomě v minulém století přispívali k prodlužování životnosti jedné strany u vesla moci? Kdo je tady ve skutečnosti občan uplatňující řádně možnosti svého studia a demokracie. A kdo ten který sice o demokracii hodně mluví, ale zároveň se vehementně z výšky své pozice snaží tuto svobodu znásilnit a využít ji jen pro potřebu své vlastní JEDINEČNÉ strany? Jak je dnes již většina obyvatel naší země obeznámena, tak pan Vovsík ve službách ODS podporoval v minulosti pouze nadnárodní zájem čtyř nejsilnějších zbrojařských koncernů Spojených Států a pár jedinců u nás, kteří se snažili udělat přes vládu George Busche nekonečnou černou díru na budoucí odvody daňových poplatníků nejen u nás, ale i v samotných Spojených Státech. NEZAPOMEŇ ME NA TO.

ale to,že si zaplatím školné,přece nesmí být zárukou,že taky úspěšně dostuduji.Pokud ano,tak může jít celý náš školský systém do zádele.

no a o tom se přece právě bavíme. STK na auto taky přece nejde získat jinak, než že tam auto přijede, projde normální přísnou prohlídkou a splní veškeré předpisy. Nebo ne ? :) Za peníze v Praze dům.

Každou chvíli je ve zprávách, že se na STK nechali uplatit a prošli tudy úplné vraky.

Dnes už je jasné, že pan Vovsík některé věci nepochopil a nepochopí, protože mu chybí mentální výbava. Škoda jen, že toto odhalení trvalo dlouho a mezitím se umožnilo náměstku Vovsíkovi (ODS) řádit v občanském prostoru s nevratnými dopady. Čím se může Vovsík chlubit je samolibost, agresivita a populismus. Hlubší vlastnosti nebo moudro u něho nenajdeme.

Jarko, právě proto jsem dal za tu zmínku o STK smajlíka.

Tomáši, to máš těžký. Podívej se kolem sebe a snadno rozpoznáš, že problém není v samotném vzdělání, ale v jeho oceňování v praxi. Znamená to, že například státní správa je nabitá inženýry až po okraj a to jen proto, že personalisti, kteří tabulky tvoří, jsou sami produktem tohoto školství. Naprosto se přeceňuje diplom, přestože nemá v podstatě žádnou vypovídací hodnotu. Znám programátory a systémáky, kteří mají jen maturitu a jejich kvality převyšují výrazně vedlejší kancelář plnou blbejch bakalářů. Škola nemá patent na rozum a i "nedouk" s maturitou dokáže zázraky, jen musí v tý hlavě prostě něco mít a sám se snažit. Abych pravdu řekl, mě nedala vysoká škola nic, co by bylo pořádně využitelné. Tedy až na pět nádherných let vegetu. Všechno, co jsem potřeboval jsem se musel doučit sám. A na výraz všeobecný rozhled nějak špatně slyším. Vidím náš národ, jak je „všeobecně rozhlížen“ televizí Nova, Bleskem, Chvilkou pro tebe a tak dál. Zdravej selskej rozum už je dneska jen prázdnej pojem. Ale na to aby mládež naslouchala těmhle kravinám nemusí být každý inženýr. To by v ní měla vybudovat už škola základní. Nicméně nedaří se, protože musí učit v první třídě sexuální výchovu, kterou jim nařídila nějaká vysokoškolsky vzdělaná osoba. To je teda rána. Chápu, že vysoká škola by měla dát studentovi základ do jeho života, ale v praxi je to kapánek jinak. Nevidím jediný důvod, proč by měl člověk, který má vysokou školu kreslit baráky lépe, než člověk s maturitou, nevidím jediný důvod, proč by měl inženýr lépe programovat než maturant. Devalvace školství je dána množstvím škol všeho typu a kvalitou jejich personálu. Pokud jich polovina lehne, úroveň se bezpečně zlepší. Na píchatku je nám kýbl inženýrů, když nemáme vobyčejný kominíky. Kecy o tom že jsou mladí líní mě taky nebaví. Jsou stejně líní, jak jim to my staří předvádíme sami. Jsou ale masírovaní propagandisty typu Bursík a jeho Biomasařka, co vypráví o solární energii a neumí nebo spíš nechce si spočítat co to doopravdy stojí od A do Zet a když volovi rus utne plyn a nefuní a nesvítí mozol, tak si neví rady a blemcá nesmysly o získání nezávislosti. Slepice v rádiu tlachá o utlačování práv zvířátek, když pobiješ koťata a radí ti, ať kočku necháš vykastrovat. Jasně, blbka z města má kocoura co se válí v obýváku a venkovskou kočku v životě neviděla, natož aby ji zkusila chytit. A o případu topení kocourů ve městě jsem zatím neslyšel. Tihle lidé se honosí tituly a vystavují je světu na odiv a tupohlávek ve věku dvacet let se před nimi plazí a opakuje dál ty jejich blemcy. Tihle lidé jsou také produktem rozvráceného vysokého školství naší země. Tihle lidé mají také lví podíl na stavu vysokých škol. Člověk pak snadno pochopí jak je to doopravdy. Já jsem pro studium zdarma, komančové mě taky nechali vystudovat zadarmo, ale jsem proti počtu škol, proti kvalitě jejich učitelů a proti bezpřijímačkovému řízení. Jsem zásadně proti tomu, že školství není řízeno. Kdyby nebylo potřeba zaměstnávat hromady učitelů, síto by bylo tak husté, že by nejspíš „bohatých blbečků“ nebylo a utrácet naše daně by se dařilo rozumněji. Tím neříkám, že každý synek z bohaté rodiny je blb. Moje zkušenost je taková, že je to spíše obráceně. Tahle země nepotřebuje padesát procent vysokoškoláků, potřebuje dělníky, řemeslníky a živnostníky a sedláky. Ti zase potřebují rozumnou míru podpory státu, ale ten na ně sere. Nepotřebuje nadnárodní řetězce, kde se dají koupit polské shnilé, černé a smradlavé brambory za deset korun za kilo, když to stejné kilo koupím v od jezedáků za pět korun a brambůrek je jako víno. Stát, tedy stát ne, ale ti co ho řídí, tlachají nesmysly o vzdělanosti a sami jsou ukázkou křupanství a hlouposti z „přebytku vzdělání“. Tak a do mě! Ale dopředu říkám, že já ten stát řídit nechci a neumím. Ale neumí to ani pan hrabě „co spí, když se kecají blbosti“.

oprava - nenaslouchala

Plný souhlas. Samozřejmě soukromé školství by mohlo být také, závěrečné zkoušky a diplomy by však mohly být uzavírány pouze přes státní školství. Jsem přesvědčen, že potom by těch soukromých škol ubylo a ty které by přežily, by skutečně byly kvalitnější a prestižnější.

Soudruhu Herzane,snad jiste vite ze nejlepsi a nejuznavanejsi univerzity na svete jsou soukrome,neboli nezavisle,a musi se platit.K velkemu prekvapeni nejsou zkorumpovane a tituly si tam nemuzete koupit.Ale neptejte se mne jak toho dosahnout zde ,po padesati letech komunistickych vseznalku ,po dvaceti letech tapani a nasi ceske vynalezavosti. Na toto tema me nedavno zaujal jeden clanek,je tam mimo jine i strucny popis americkych univerzit a jak pracuji,muzete si ho precist,pokud mate zajem.Jeste bych k tomu doplnil ze univerzity maji velmi silne alumni,kde byvaly zaci jsou ve styku s univerzitou, posilaji finance[a nejsou to male sumy]na nove programy a nebo stipendia .U nas dost nepochopitelne a ne nejni to doplatek za titul. http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:Ma2Qv3VrhtsJ:www.msmt.cz/bila-kniha/skolstvi-americke-univerzity-nas-vzor+americke+university+nas+vzor&cd=2&hl=en&ct=clnk&gl=ca

Soudruhu Herzane,snad jiste vite ze nejlepsi a nejuznavanejsi univerzity na svete jsou soukrome,neboli nezavisle,a musi se platit.K velkemu prekvapeni nejsou zkorumpovane a tituly si tam nemuzete koupit.Ale neptejte se mne jak toho dosahnout zde ,po padesati letech komunistickych vseznalku ,po dvaceti letech tapani a nasi ceske vynalezavosti. Na toto tema me nedavno zaujal jeden clanek,je tam mimo jine i strucny popis americkych univerzit a jak pracuji,muzete si ho precist,pokud mate zajem.Jeste bych k tomu doplnil ze univerzity tam maji velmi silne alumni,kde byvaly zaci jsou ve styku s univerzitou, posilaji finance[a nejsou to male sumy]na nove programy a nebo stipendia .U nas dost nepochopitelne a ne nejni to doplatek za titul. webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:Ma2Qv3VrhtsJ:www.msmt.cz/bila-kniha/skolstvi-americke-univerzity-nas-vzor+americke+university+nas+vzor&cd=2&hl=en&ct=clnk&gl=ca

Hovořil jsem o českém vysokém školství ! V USA či Anglii je úplně jiná sociální situace mládeže a podpora VŠ, beru to z hlediska situace v ČR.

XXXXX,souhlasím,jen ty vysoké školy bych opravdu nechal zpoplatněné

Já platím za mladého na VUT asi 70,tisíc ročně. Je to ubytování+jídlo+cestovné+pomůcky ke studiu. Kdybych měl platit 80,- tak mě to si nezabije. Kdyby to ale mělo být třeba 110,- tak už mi to asi vadit bude. Pokud chtějí VŠ zavést školné, tak by taky měli být dostupné koleje a ubytování za přiměřenou cenu. Pokud to nemohou zajistit neměly by chtít ani školné.

Jak Vovsíka nemusím, tak v mnohém má pravdu. Podle nejnovějších čísel máme k dnešnímu dni 74 vysokých škol všeho druhu. Při přepočtu na počet obyvatel jsme jedničkou snad i ve světě, obdobné to bude i se středními školami. Opět další český paradox při získávání nejvyššího vzdělání. Je to asi dobrý džob soukromé školy, příspěvek od státu na studenta a ještě školné, to se to podniká a k tomu třeba něco od sponzorů (mladý Klaus).Už se těším, až budou třeba vysokoškoláci na místech kde stačí vyučení(pane inženýre, ještě jedno...) . Zkrátka Kocourkov v českém podání.A o úrovni studia nechci vůbec mluvit. Když se dnes zeptáte maturantů kdo půjde "do pracovního procesu", tak se vám vysmějí, téměř všichni chtějí studovat na VŠ. Už z těch maturantů by za minulého režimu možná polovina se nedostala k maturitě. Dnes máme jiná kritéria a doplatíme na ně jako ve sportu.

Mladí jsou rozhodně líní a na tom se nic nemění.. proč to vím tak dobře snad pochopíte ;-) XXXX: kura škoda to zkazit tím druhým odstavcem, první byl trefný a taktně napsaný, bez urážek. Svatopluk Beran: Poprvé s Vámi souhlasím. Váš předchozí příspěvek podsouvající něco o nepřijímání názoru druhé strany panem Vovsíkem byla ubohost sama. Daňový soumar: v roce 1999 jsem si při studiu vydělával 50tis ročně + nějaké brigády o prázdninách, řekl bych, že to před 11 lety těch 70tis dalo (kapesné od rodičů jsem spořil a použil na založení firmy-neplácat po ramenou,tak sjem to nemyslel) - přečtěte si první odstavec příspěvku XXXXX, syn se bude chovat podle Vás...

Pane Berane, za celý Váš příspěvek dávám palec nahoru a za pasáž o nepřijímání názoru druhé strany panem Vovsíkem zvláště!!!

Moiku můžeš mi vyjmout tu část z mé reakce na těchto stránkách, která je dle tvého názoru vzhledem k panu Vovsíkovi, ubohost sama?

Soudruzi , po delší době jsem Vás navštívil a jsem rád,že se z Vás některých stávají opravdoví soudruzi, soudruzi,hlavně soudruh Vovsík má zcela jasně vyhraněné,utříděné a třídně orientované,pevné revoluční názory.Škoda,že už se staly zabedněnými. Polemizovat s TOP09 celkem nemá smysl,jejich guru z Bechyně, privatizátor vojenských lesů Kalousek prohlásil v rozhovoru ,že když lidi na Ústecku nemají práci,mají se za ní přestěhovat. Kam to už jim neporadil. Prostě je to yntelykent,který se vrátil k blbosti ,že trh vyřeší vše. Trh řeší akorát to,že když na to nemáš tak si trhni. My pravicoví revolucionáři samozřejmě se sociálním darwinismem souhlasíme,pouze by to chtělo rozdat všem přibližně stejné zbraně, v rámci rovnosti příležitostí. Pak přežijí opravdu ti nejlepší. A co problémů se vyřeší.

Vážení TOPáci.To co jste vymysleli s těma složenkama,svědčí pouze o tom ,že jste sebranka a banda dobytků a nic jiného.Doufám,že to s některým důchodcem ,co vás chtěl volit pořádně sekne a Kalouskovi a "ochrněnemu knýšeti" někdo pořádně zmaluje ciferníky.A jestli ten hovad z Bechyně má v kase málo peněz tak ať nezapomene,že byl u všeho od roku 1990 a může teda doplatit lesy,který tak šikovně privatizoval (vojenské lesy jako náměstek ministra obrany-to je ale náhodička) do ceny obvyklé a zatáhnout můj podíl.Možná by zbylo na celou Jihlavu co chytráci. TOP je opravdu top,ale v blbosti.Jestli si vás lidi zvolí ,tak si vás zaslouží.

Přemýšlím o školném. Napadlo mne, zdali coby daňoví poplatníci nebudeme platit v případě nezaplaceného odloženého školného studentem dvakrát víc než dosud. Třeba se mýlím, ale pokud dejme tomu dojde u některých vysokoškoláků, nedokážu si vygenerovat procento kolik by jich mohlo být, k nezaplacení školného. A to ať už z důvodu budoucí invalidity, neschopnosti se prosadit na trhu práce, nebo proto že humanitní větve nejsou ani ve zralém věku člověka výdělečné, či přijde další krize a práce prostě nebude, tak se stát zaručí garantovat bankám proplacení tohoto školného. No a po dvaceti letech si budou banky ze sto tisíc nárokovat samozřejmě i nějaký ten úrok. Není to celé náhodou další budocí tunel na daňové poplatníky. Pokud jsem dosud registroval, tak peníze vysokým školám budou od státu i nadále plynout ve stejné míře. To je jedna položka pro daňového poplatníka, které je zavedena i nyní. Další ovšem a to zcela nová vznikne daňovému poplatníku po uplynutí dvaceti let, kdy stát proplatí bance sto tisíc z našich daní za neschopnost zaplatit školné studentem, a třetí, v pořadí druhá nová položka, budou z daní daňového poplatníka proplaceny úroky bance. Nebude to náhodou další daňová zátěž? A ještě jedna věc mi vrtá hlavou. Pokusíme se nastavit nejideálnější situaci. Představme si, že si budeme spořit na důchod. Představme si, že inflace bude minimální od našich dvceti let do sedmdesáti než půjdeme do důchodu. Představme si že důchodové fondy nás o nic neokradou. Představme si že nebude žádná krize a že naše banka nezkrachuje. Stoprocentně nás nebude přibývat, v nejlepším případě nás bude za padesát let stejně jako dnes, možná méně. Nyní, nevím to přesně a tak dám jenom příklad. Pro 30 důchodců a 20 mladších lidí vyrábí produkty a zajišťuje služby 50 lidí. Za padesát let, bude pro 50 důchodců a 15 mladých lidí vyrábět produkty a zajišťovat služby 35 lidí. Jsme si nyní jisti, že si důchodci budou mít možnost za peníze které poskytli důchodovým fondům k jejich finanční transakcím, skutečně užít. Budou si moci nakoupit služby i výrobky? Nebude zcela náhodou veliký převis spotřebitelů majících sice peníze na služby, ale počet lidí zabezpečujících tyto služby bude nedostatečný.Uvědomuji si že bude vyšší produktivita práce. Bude to však ale stačit? Kam míří má otázka? Není to jenom další řízený tunel do budoucna? Neměla by se náhodou naše vláda víc starat a preferovat rodiny s dětmi, tak aby mohl být zachován průběžný důchodový systém a ne vymýšlet tunely na daňové poplatníky? Není náhodou toto spoření do důchodových fondů a NAPROSTÁ IGNORACE PŘÍRUSTKU NOVÝCH OBČANŮ, jenom další bouda investorů.

Toto je plagiát. Školy jako zboží. Média hodně probírají téma zavedení školného, točí se však v poměrně banálním kruhu.. Aktuální číslo (25) týdeníku Respekt dokonce přineslo článek se zajímavým názvem „Školy jako zboží“, ale jeho hlavním námětem nakonec byla na kost obraná otázka, zda je deset tisíc korun za semestr hodně, nebo málo. Zapomíná se, že české vysoké školy pravděpodobně čeká ještě podstatnější změna, a to sice srůst akademické a podnikatelské sféry (pokud tedy budoucí vládní koalice nezahodí Bílou knihu terciárního vzdělávání do koše). Zmíníme případ popsaný Naomi Kleinovou v její knize Bez loga. „V Severní Americe jsou partnerské dohody nadnárodních korporací s univerzitami využívány k výzkumům skutečně všeho druhu - k vývoji nových bruslí pro Nike, k vynalézání účinnějších technologií těžby ropy pro Shell, k vyhodnocování stability asijských trhů pro společnost Disney, k testování spotřebitelské poptávky po dalších vlnových pásmech pro firmu Bell nebo k porovnávání účinků a vlastností značkových a neznačkových léků. A to bylo jen pár příkladů pro všechny. Doktorka Betty Dongová, pracovnice zdravotnického výzkumu z University of California v San Francisku (UCSF) měla tu smůlu, že na ni připadl právě poslední jmenovaný výzkumný úkol - testování značkových léků za „značkové" peníze. Dongová byla pověřena řízením výzkumného úkolu sponzorovaného britskou farmaceutickou společností Boots a UCSF. Osud této spolupráce poměrně přesně ilustruje rozpory, které vznikají mezi univerzitami jakožto středisky výzkumu určeného pro veřejné zájmy a značkovými firmami, jimž jde o zajišťování toho, co potřebují vědět jen ony samy. Studie doktorky Dongové porovnávala účinnost léku s názvem Synthroid určeného k léčbě poruch funkce štítné žlázy a konkurenčního neznačkového preparátu. Sponzorská firma doufala, že výzkum prokáže lepší nebo alespoň značně odlišné vlastnosti podstatně dražšího léku v porovnání s neznačkovým přípravkem. Pokud by bylo tvrzení podloženo závěry renomovaného univerzitního výzkumného střediska, značně by to zvýšilo prodej Synthroidu. Doktorka Dongová a její kolegové namísto toho zjistili, že o něčem takovém nemůže být řeč. Oba léky byly ve svých biologických účincích naprosto shodné. To by ovšem znamenalo pro osm milionů Američanů užívajících značkový lék ve výši 365 milionů dolarů ročně a pro společnost Boots potencionální ztrátu 600 milionů dolarů (což činil obrat z prodeje Synthroidu). Poté co byli s výsledkem práce seznámeni další pracovníci výzkumu, bylo rozhodnuto o jejich uveřejnění v odborném časopise Journal of the American Medical Association. Článek měl vyjít 25. ledna roku 1995. Firmě Boots se však na poslední chvíli podařilo zabránit jeho publikaci. Stačilo upozornit na jistý odstavec partnerské smlouvy, který společnost zajišťoval právo veta ohledně uveřejňovaní závěrů výzkumu. Podle výsledků studie prováděné v roce 1994, zabývající se partnerstvím soukromých firem s americkými univerzitami v oblasti výzkumu, vyšlo najevo, že v pětatřiceti procentech sledovaných případů se firmám podařilo zabránit publikaci závěrů příslušného výzkumu a v třapadesáti procentech těchto případů že akademičtí badatelé souhlasili s tím, že „zveřejnění může být odloženo." KLEINOVÁ, Naomi. Bez loga. 2005. Kapitola čtvrtá - Značky ve světě vzdělání, s. 101-103. V aktuálních mediálních rozpravách o školném je ale mnohem jednodušší dokola spekulovat nad výší školného a namlouvat si, jak je tržní přístup vlastně super. Případně letmo dodat, že by univerzity mohly fungovat více jako korporace. A zamlčet, že to je možná také proto, aby z toho skutečné korporace mohly profitovat.

Podle zakladatele verejne vysoke skoly polytechnicke v Jihlave a clena TOP09, pana Ladislava Jirku neni skolne ZADNY STRASAK. No nic, kdo ze studentu ma odvahu a zajem, muze se podivat na toto webovou stranku, jak to probiha v Anglii od sedumdesatych let. To skutecne neni strasak to uz je temer valka mladych lidi za spravedlivou moznost bezplatneho studia, ktere bylo po druhe svetove valce umozneno mladym lidem temer v cele Evrope. www.blisty.cz/2010/12/28/art56366.html

Shodou okolnosti jsem si dnes precetl i tento citat. Nevim proc, ale nejak mi pasuje na cloveka ktery tema SKOLNE NENI STRASAK, na jihlavskych blozich nastolil. Svět je kapkou bláta visící v nekonečnu a člověk je zvíře, které udělalo kariéru. Marcus Aurelius Antoninus Augustus

Pane Jirků - rádoby učiteli - dopadnou naši studenti za vašeho působení v TOP09 tak jako britští. Kolik si na tom NEstrašáku vděláte vy a kolik bankéři. Kolik studentů a jejich rodin přivedete do osobního bankrotu, O kolik méně studentů bude moci studovat u nás? Je stále ještě všeobecně dosžitelný přístup ke vzdělání prioritou této splolečnosti nebo se již za pomoci takových profesorů jako jste vy, vracíme do středověku_ Všechny anglické univerzity budou od podzimu 2012 účtovat studentům školné nejméně 6000 liber ročně Britská konzervativně-liberální vláda utrpěla vážnou porážku v rámci svých "reforem" (=drastického zvýšení) univerzitního školného. Ukázalo se totiž, že všechny anglické univerzity a školy dalšího vzdělávání plánují od podzimu 2012 účtovat studentům roční školné nejméně 6000 liber (cca 180 000 Kč). . Deník Guardian zjistil, že v průměru budou anglické vysoké školy účtovat studentům každoročně školné ve výši 8629 liber. 49 ze 73 anglických univerzit plánuje studentům účtovat nejvyšší školné ve výši 9000 liber ročně. . Znamená to, že britské ministerstvo financí čelí obrovské poptávce po penězích, protože univerzitní školné nejprve za studenty vysokým školám zaplatí vláda. Oni ho začnou splácet až po absolutoriu, až začnou vydělávat více než 21 000 liber ročně. . Znamená to, že britská vláda bude možná nucena snížit počet studentů studujících na anglických univerzitách, protože si poskytnout tak rozsáhlé půjčky nebude moci dovolit. . Aktivizují se zahraniční univerzity, především v anglicky mluvících zemích, jako jsou Austrálie, Kanada a Nový Zéland, které se připravují studenty anglickým univerzitám přetáhnout do svých zemí. Studium je tam totiž podstatně levnější.

Toto je plagiát BUDE TUTO CESTU NÁSLEDOVAT ČESKO? Jak se americké vysoké školství dostalo komercionalizací do slepé uličky Americký Project on Student Debt (Projekt o studentské zadluženosti) odhaduje, že každý průměrný student ukončil své studium ve Spojených státech r. 2009 s dluhem ve výši 24 000 dolarů. V srpnu 2010 překročily studentské půjčky v Americe zadluženost společnosti na úvěrových kartách a přiblížily se k celkové částce 1 bilionu dolarů. . Od r. 1978 se zvýšilo americké univerzitní školné o 900 procent, o 650 procent nad inflaci. Pro srovnání, ceny domů a bytů, "bublina", která téměř zlikvidovala americkou ekonomiku, stouply za tutéž dobu jen o padesát bodů nad inflaci. Zaměstnavateké přitom už nemají příliš velký zájem o absolventy univerzit. Nezaměstnanost absolventů univerzit se od vzniku nynější krize r. 2007 zdvojnásobila. Vznikla nejzadluženější mladá generace v historii, která nemůže sehnat zaměstnání, aby se osvobodila od dluhů. . Je pozoruhodné, že navzdory tomu jsou studentům stále ještě na školné poskytovány půjčky. V Americe existuje tzv. Student Loan Asset-Backed Security (SLABS), zvláštní obligace, které jsou zdrojem financí pro studentské půjčky. V prvním čtvrtletí r. 2010 se obchodovalo s téměř 250 miliardami těchto obligací. Donedávna nesplacené studentské půjčky také garantovala bankám americká federální vláda. V současnosti dosahuje výška studentské zadluženosti více než 800 miliard dolarů a federální vláda za to přímo nebo nepřímo nese odpovědnost. . Situace je velmi podobná situaci těsně předtím, než zkolaboval trh s nemovitostmi. . Zatímco dluh za univerzitní školné pro čtyřleté studium vypadá riskantně, školy, provozující dvouleté kursy mají apokalyptícká čísla: 96 procent jejich studentů si bere půjčku na školné a do patnácti let se z nich 40 procent dostane do situace, kdy dluhy už není schopno platit. . Je zajímavá otázka: Co se stane, když absolventi univerzit prostě nebudou dál schopni splácet svůj dluh za univerzitní školné ve větších počtech? Počet bankrotů absolventů univerzit od r. 2005 systematicky vzrůstá. V roce 2008 byl dosáhl počet absolventů univerzit, kteří nejsou dále schopni půjčky splácet, 13,8 procent. Vzhledem k tomu, že stále menší počty studentů mají příjem, který jim umožňuje splácet univerzitní školné, hromadné bankroty se zdají nevyhnutelné. . Proč se americké univerzitní školné za posledních čtyřicet let zdesetinásobilo? "Prostě proto, že to univerzity mohly udělat," zní odpověď. Ale ty peníze nejsou investovány do kvalitní výuky. Na amerických univerzitách studenty drtivou většinou dnes vyučují postgradální studenti, kteří přežívají z minimální mzdy. Protože je k dispozici jen minimum skutečných univerzitních zaměstnání, noví držitelé doktorských titulů, s břemenem obrovského dluhu ze svých studií, nemají jinou možnost než přijmout dočasná výpomocná vyučovací místa, na nichž jsou mzdy stlačovány konkurencí od postgraduálních studentů. Namísto aby zvýšené školné vedlo ke zvýšení kvality univerzitní výuky, vedlo to k opaku. . Školné se především investuje do manažerských míst. Dnešní americké univerzity jsou řízeny korporátními manažery jako soukromé podnikatelské firmy. A manažeři také dostávají astronomické platy. A zatímco výrazně poklesl počet regulérních profesorů na amerických univerzitách, výrazně stoupl počet astronomicky placených manažerů. . Americké ministerstvo školství odhaduje, že do roku 2014 bude na amerických vysokých školách více manažerů než profesorů. . Když vedou univerzity korporátní manažeři, univerzity jsou řízeny jako korporace a hlavní strategií univerzity se tak stává závod o peníze a o granty od vlády a od soukromých firem. Cílem univerzitního vzdělání přestalo být vytváření dobře vzdělaného občanstva. Namísto toho máme dnes, jak napsal Bousquet: "podnikatelskou chtivost, ješitnost, a koníčky manažerů: Digitalizujte výuku! Vybudujme nejlepší plavecký stadion/golfové hřiště v našem státě! Přiveďte více studentů k Bohu! . Tyto nákladné projekty jsou součástí dalšího cyklu: korporátní univerzity musejí být konkurenceschopné v závodě získat studenty, z nichž se stanou bohatí absolventi, tak musejí investovat do nákladných projektů nadstandartu, na to potřebují víc peněz a na to potřebují studenty platící stále vyšší školné. A pokud učební program v oblasti humanitních studií nedokáže přinášet zisky, pak bude zrušen. Studenti tomu dobře rozumějí a podnikatelská studia se rychle stala na amerických univerzitách nejpopulárnějším oborem. . Jestliže univerzitní školné v Americe astronomicky vzrostlo a množství peněz vydávaných na výuku pokleslo, tržní hodnota univerzitního diplomu poklesla a většina studentů už nemůže považovat univerzitní vzdělávání za období intelektuálního dobrodružství, pak je jedna věc jasná: vysoké školství se stalo podvodem. www.nplusonemag.com/bad-education

Pane Beran zase spatne.Vy si vzdy vyberete opis nejakeho socialistickeho myslitele a zacnete kazat bludy.Je financne a hlavne motivacne nemozne udrzet nejvyssi uroven vzdelani na universitach bez financniho zainteresovani studentu.[vecni studenti,preskakujici z jednoho na druhe a klesajici uroven]Vyzkouseno v anglii v 70 a 80 letech,Ale nebylo to sustainable.Posledni zvyseni pouze prineslo vyrovnani s universitami v americe. 24 000 dollaru jako investice do vzdelani je pakatel. Rocni nastupni plat je 3x nebo 4x vyssi.A ze vam nikdo negarantuje praci okamzite ? Na to si musite panove zvyknout a nebo jit delat pro government ,tam je pelisek. Porovnavat Fannie Mae and Acorn lidumilne pujcky ktere zpusobily krach se studentskou pujckou je prinejmensim slabomyslne.Motivovani lide ,kteri stravi treba deset let studovanim jsou no risk v porovnani s clovekem ktery sedel na pavlaci , a na podpore pred pujckou a kdyz tu pujcku dostal tak pouze rozdil byl v tom ze sedel ve vlastnim dome,ale porad na welfare.

Pane Furbacher, jestli je to špatně nebo dobře necháme na pohledu každého čtenáře. Podle mne je důležité, že mohou být prezentovány oba naše články a čtenář tak může být zásoben i jiným pohledem než je v našich hlavních mediích v této době běžně k dispozici. Možná že to nevíte, ale v českých mediích to nyní po 89 roce funguje jak za komunistů. Jenomže naopak. Jako jediný možný a správný pohled je pouze pravicový. Váš názor i můj, který je navíc podložen konkrétními údaji, mohou lidem jen rozšířit náhled na dané skutečnosti. Ještě se domnívám, že by váš článek neměl být směřován pouze ke mě, ale i pro ostatní čtenáře. Pak by pro ty, kteří jsou blíže vašemu pohledu bylo vhodnější používat co nejméně nečeských výrazů. Samozřejmě je to čistě na vás.

Toto je plagiát Stanislav Štech, prorektor Univerzity Karlovy v Praze 1. Vysokoškolské vzdělání je vedle zdravotnictví, sociální péče, důchodového zabezpečení a veřejných služeb dalším „ložiskem zisku“ pro kapitálové skupiny. I zde podle nich leží ladem spousta příležitostí, jak vydělat, zejména jak vytěžit z veřejných prostředků, ze studentů a z jejich rodin vyšší zisky pro peněžní ústavy a podnikatelské subjekty. Jak to má proběhnout? 2. Privatizační plán již delší dobu běží v celé Evropě a tzv. vyspělém světě. Nejprve bylo třeba nabídnout kapitálu utrženému z řetězu (z regulačních omezení) další oblasti investic – typicky služby zdravotnické a vzdělávací. To se dělo v 90. letech. Pak bylo třeba vytvořit trh, tj. masu spotřebitelů. Na vysokou školu dnes jen u nás odchází 2/3 až 70% populačního ročníku. Pak je třeba zboží – tedy vzdělání – standardizovat. Ostatně jako u kteréhokoli jiného zboží to snižuje náklady a zvyšuje zisk. Proto všude stejné důrazy na strukturu studia, na podobné „kompetence“ – jen tak lze uplatnit jednou připravené kurzy na daleko širším trhu než je ten národní. Poté následuje soutěž, konkurence (již nikoli spolupráce, jak bývalo na VŠ zvykem) a starost o kvalitu (měřit a zjistit, kdo je lepší). Tak se stane, že když už jsou téměř všichni závislí na diplomech (vysokému vzdělání se nelze vyhnout, má-li člověk slušně přežít), ukáže se, že stát nemá na to, aby vysoké školství financoval z veřejných zdrojů. Resp. vlivové skupiny ovládající stát nemají zájem dál přispívat do rozpočtu na veřejné služby. Tak se prostě vzdělávání zpoplatní – školné se stává jakousi přírodní nutností. A protože studenti i velká část akademických pracovníků nesouhlasí, je třeba jim poradit. Udělat z univerzit podniky a podřídit je podnikatelskému řízení. 3. Co vládní záměr reformy vysokých škol tvrdí a jaká je skutečnost? Pokud nezavedeme školné a neotevřeme školy podnikatelské logice, je situace údajně – jak jinak – neudržitelná. 1. tvrzení •Studentů je moc a nikde ve světě na ně nejsou peníze, to se nedá financovat. - Veřejné výdaje v ČR na studenta k HDP na hlavu v posledních čtyřech letech poklesly; mezi roky 2007-2009 poklesly výdaje na vzdělávací činnost i v absolutních číslech. Srovnávací analýzy prokazují, že v systému chybí přinejmenším 7 – 10 miliard korun. Výdaje neodpovídají ani růstu počtu studentů, ani celkové inflaci- výdajem na studenta jsme mezi vyspělými zeměmi hluboko pod průměrem. 2. tvrzení •Vysoké školy jen natahují ruku a samy se neumějí postarat - Tzv. privátní zdroje (tedy bez školného na VVŠ, ale především to, co si školy u nás seženou svými dalšími aktivitami, třeba dalším vzděláváním, výzkumem pro podniky, pronájmy atd.) tvoří dnes již 25% všech jejich příjmů – v EU byl v r. 2010 průměr 15% 3. tvrzení •Ve srovnání se zahraničím naše VŠ zaostávají v kvalitě výuky i výzkumu- Jen pro srovnání: z 50 nejlepších světových univerzit má každá rozpočet, který se rovná součtu toho, co ČR vydává na všechny VŠ – přesto jsou v mnoha oborech výsledky našich škol velmi kvalitní a srovnatelné - Výzkumy názorů studentů – dnes majících možnost srovnávat se zahraničními školami – ukazují vysokou míru spokojenosti s kvalitou studia a VŠ mají důvěru veřejnosti (šetření Eurostudent) 4. tvrzení •VŠ jsou neodpovědné, uzavřené do sebe, nekontrolovatelné zvnějšku- od zavedení autonomie v r. 1998 žádná nezkrachovala, při snižujících se platbách státu jsou vysoce efektivní. Ojedinělé skandály (práva v Plzni) naopak ukázaly, že je to právě akademická samospráva a její mechanismy řízení, které poukázaly na politicko-ekonomické zneužívání diplomů. Kdo věci zametl pod koberec? Politici (o vlivu zainteresovaných ekonomických lobby lze jen spekulovat). 4. Co navrhuje vláda? Podobně jako u jiných tzv. reforem není vůbec doložena potřeba radikálních změn, ale na protiargumenty se nereaguje. Bez jakýchkoli solidních důvodů se plnou parou vpřed připravují dva zákony. Ty nás mají dostat ze situace, která se již chováním předešlé i současné vlády neudržitelnou stala. •Nejvíce je to vidět u připravovaného zákona o finanční pomoci studentům (kamuflované školné). Zkušenosti ze zahraničí hovoří varovně: ve Velké Británii se stává problémem sociálně segregační skok školného a nejčerstvěji zprávy z USA hovoří o nové „hypotéční bublině“ a obrovském skokovém zvýšení absolventy VŠ nesplácených půjček na školné, o nárůstu počtu nezaměstnaných vysokoškoláků; bilance ukazuje, že zvýšeným školným se kvalita škol nezvýšila, zato platy nových manažerů univerzit se výrazně zvýšily. To zřejmě nejsou pro naše reformátory dostatečné argumenty k zamyšlení. U nás šetření názorů studentů ukazují, že drtivá většina o „pomoc“, která by je měla zatáhnout do dluhové pasti, nestojí. Nicméně opatření, které je buď rozpočtově nanejvýš neodpovědné (odložené školné znamená zátěž státního rozpočtu, který bankám splatí půjčky, které není schopen splácet absolvent) nebo odradí ty, kteří jsou i tak s příjmy na hraně (započteme-li jiné půjčky, hypotéky ad.) nebo z nich učiní poslušnější lidi (zadlužení, jak známo, demoralizuje a činí lidi méně radikálními), je už ohlašováno bez diskuse jako samozřejmost. Hrozí, že se – podobně jako např. ve zdravotnictví – stane realitou jiné vzdělání pro chudé a jiné pro bohaté.•Druhým zákonem má být nový zákon o vysokých školách. Ten má podle týmu zvaného Reforma zařídit, že vysoké školy – a veřejné prostředky do nich vložené – budou především sloužit zájmům trhu, podnikatelských skupin a s nimi spojených politiků. Po zkušenostech s rychlostudenty se klidně vážně uvažuje o studiu dvouletém, o bakalářském s možností hned získat titul dr., o jednoletém magisterském v případě, že student má „dost praktických zkušeností“ apod. Váha akademiků na rozhodování o nich samých se má fakticky snížit a rozšířené pravomoci mají dostat správní rady s větším počtem tzv. „představitelů společnosti“ (zaměstnavatelů a regionálních politiků). Co a jak chceme vyučovat, co a jak zkoumat – to bude předmětem dohledu těch, kteří tomu nejen nerozumějí, ale hlavně mají úplně jiné zájmy než kvalitu vzdělání. Vzdělání, ani zdraví ani klidné stáří nejsou zboží! Univerzita ani nemocnice ani domov pro seniory nejsou podniky! V zájmu nás všech je zastavení privatizačního šílenství, které se tu nestoudně nazývá rozpočtovou zodpovědností!

Omlouvám se za umístění příspěvku na jiném blogu. Tento příspěvek se vztahuje k blogu pana Jirků. Například i prodejem své ledviny by mohli studenti uhradit v budoucnu své univerzitní školné. . I tímto způsobem by mohli zplácet v budoucnu nesolventní studenti své universitní dluhy. Zatím je to jenom úvaha a návrh do diskuze ve Velké Britanii. Kdo však dnes odhadne za jak dlouho se této myšlenky chopí i některý z našich politiků vlády rozpočtové zodpovědnosti či budoucích podobných vlád a začne vytvářet pomocí spřažených medií realnou mediální vizi této, dosud pro většinu z nás totální absurdity? . . V pořadí osmém krátkém odstavci se o tom zmiňuje paní Roff. . “It would be an incentive across most income levels for those who wanted to do a kind deed and make enough money to, for instance, pay off university loans,” she said. . www.bbc.co.uk/news/uk-scotland-tayside-central-14379215

Tento plagiát je pouze pokusem pro některé zdejší - hloubavější - k zamyšlení a posouzení svých hranic a nastavených hodnot vzhledem k záčátku placení školného, které bude v nejbližších letech ještě relativně nízké. Dvacet tisíc za rok. Stát v tichosti chystá pro studenty školné na splátky Po školném na veřejných vysokých školách z koaliční smlouvy jako by se v posledních měsících slehla zem. Studenti ale nakonec platbám s velkou pravděpodobností neuniknou. Ministerstvo školství, konkrétně náměstek ministra a bývalý rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm, už tiše chystá pro vysokoškoláky zavedení školného s možností postupných splátek či případného odkladu úhrady. www.novinky.cz/finance/241792-stat-v-tichosti-chysta-pro-studenty-skolne-na-splatky.html Příspěvek je od pana Kalába, uvěřejněný v BL. Vysokou školu jsem vystudoval, aniž jsem zpeněžil jedinou část svého těla. Když jsem si přečetl zprávu o tom, že ve Skotsku doporučuje univerzitní pracovnice vysokoškolákům, aby financovali svá studia prodejem ledviny, zaradoval jsem se, že jsem si ještě ze školy pamatoval informaci, že kapitalismus proměnil na peníze absolutně všechno. Potom jsem se zastyděl, protože jsem přehlédl poslední řádek ve zprávě, že je ve Spojeném království prodej tělesných orgánů pro transplantace zákonem zakázán. Je mi líto dnešních vysokoškoláků, že jim docela vážně dává univerzitní pracovnice bizarní radu, aby své studium financovali prodejem části svého těla. Vlastně je mi líto i jí, že radila studentům něco tak radikálního, k čemu se uchylovat nemusela, když sama studovala. Patrně má sklon spíš k politice než k vědecké práci. Osobně jsem se s něčím podobným ve svém životě nesetkal - a zažil jsem toho už hodně! (Přitom v samotném Skotsku je vysokoškolské studium dosud zadarmo, pozn. red.) Vysokou školu technickou v Brně jsem začal studovat v r. 1948. Při nástupu do prvního ročníku jsem sice nosil brejle, ale jinak jsem byl zdráv a měl jsem dvě ledviny. Ty mi zůstaly i během studia a měl jsem je ve svém těle, když jsem přebíral diplom chemického inženýra, přestože můj otec nebyl milionářem a neměl jsem ani žádného mecenáše. Na začátku semestru jsem zaplatil zápisné 45 Kč (tehdy ještě nebyly Kčs). S kamarádem jsem bydlel nejprve v podnájmu u starých manželů v Žabovřeskách a později přímo ve vnitřním městě v Typosu. Na přednášky jsem dojížděl tramvají - inu začínal socialismus a tedy jsem jako student neměl vlastní automobil. O prázdninách jsem si vydělával peníze u zedníků i u dlaždičů silnic. Tehdy to bylo snadné nejen pro studenty středoškolské a vysokoškolské nýbrž i pro vojáky-rekruty, když jim došly peníze. Zastavili se po službě na nějaké stavbě a zeptali se políra (nízko postaveného stavebního manažera) zdali by měl pro ně nějakou placenou práci, že jsou "švorc" (bez peněz). Stávalo se často, že je polír poslal složit vagón cihel s tím, že za to dostanou tolik a tolik peněz a vojáci se činili. Výplatu dostali rovnou od políra a tak mohli její část okamžitě utratit v nejbližší hospodě. Ve 3. a 4. ročníku jsem pracoval jako kampaňový chemik v cukrovaru za lepší mzdu při menším vynaložení tělesné námahy. Šla léta, studia jsem úspěšně dokončil a totalitní stát mi dal umístěnku do nějakého východočeského cukrovaru. Na tři roky. Naštvalo mě to, protože měl být můj plat polovinou toho, co jsem vydělával jako kampaňový chemik zčásti díky přesčasům, kdežto já jsem si soukromě našel skvělé místo v Uherském Hradišti, kde jsem byl na letní praxi před prací na řepné kampani a tedy před posledním ročníkerm na technice. Udělal jsem nevědomky chybu, že jsem si během praxe na časté noční randění půjčoval jízdní kolo od soudruha ředitele (bývalého pana majitele malé konzervárny) a vracíval jsem se po půlnoci. Soudruh ředitel mě totiž u sebe ubytoval, když viděl, že situace v hostinci, kde jsem měl během letní praxe bydlet, vypadala superpokrokově o nějakých dalších 50 roků později - pan hospodský mě přivítal vřelým objetím a polibkem, zatímco já jsem na něco podobného od muže nebyl připraven. To byl důvod pro soudruha ředitele, že mi se svou paní nabídl pokoj i kolo k dojíždění do práce. V konzervárně pracovalo několik desítek paní a dívek. Počítače tehdy ještě nebyly a tedy jsem nemohl sedět v pokojíku a brouzdat po Internetu. Ostatně bylo randění zdravější. Na ředitelství velkého podniku v Hradišti, který mě hodlal po skončení studia zaměstnat za vynikající plat, k němuž jsem měl mít navíc k dispozici osobní automobil, dostali zřejmě od soudruha ředitele echo, že jsem po osobní stránce asi nějaký pěkný ptáček, i když jsem svou práci v konzervárně dělal vzorně. Domnívali se, že kvůli svému častému randění asi neudělám státnici na první pokus a budu ji muset po prázdninách opakovat. Proto mě přijali do pracovního poměru až k 1. říjnu 1952. Státnici jsem udělal v červnu a na moji zprávu ministerstvu školství o tom, že nastoupím v Uherském Hradišti do práce 1. října, mi ministerstvo pohrozilo, že nebudu-li mít v občanském průkazu razítko zaměstnavatele nejpozději 1. srpna, budu stíhán pro parazitický způsob života. To byla totalita a pro mě velká rána, protože se mi už předtím podařilo zbavit se umístěnky do cukrovaru ("ono to jde, když se chce") a vlastně jsem byl bez práce, jestliže bych mohl do Hradiště až v říjnu. Nakonec jsem si našel (bez "protekce") místo chemika na Výzkumném ústavu potravinářském v Bratislavě a tím byla nastartována moje životní dráha, která skončila v kanadské Ottawě. Když jsem po mnoha životních zákrutách dorazil na vědeckou stáž do Ottawy, mluvilo se na pracovišti o kapitalismu a socialismu a já jsem přispěchal se svou troškou do mlýna, abych si postěžoval, jaké bezpráví na mně spáchalo československé ministerstvo školství příkazem (umístěnkou) pracovat 3 roky v jakémsi cukrovaru. Na to se mě kanadští kolegové ptali, jaké školné jsem během vysokoškolského studia platil. To jsem nechápal. Školné? Neplatil jsem žádné, cožpak se nestuduje na kanadských univerzitách zdarma stejně jako v Československu? Ne. Nestudovalo se a nestuduje se. To se na oplátku divili Kanaďani, zdali se někde na světě neplatí na univerzitách školné. Ano - třeba zrovna v Československu. V Kanadě bych prý školné platit musel, ale mohl bych možná s trochou štěstí dostat částečnou podporu zvanou "bursary". Ten, kdo by mi ji poskytnul, by měl právo poslat mě do práce až na 5 roků tam, kde by to jeho zájem vyžadoval. Upozornili mě na to, že v Kanadě nebylo ani pomyšlení, že by se snad někdo mohl této povinnosti vyhnout. Ostatně, každý absolvent univerzity, kterému by se nabízela jakákoliv práce, by byl šťasten, ať by byla kdekoliv, zejména, kdyby byla zajištěna na 3-5 roků. Cožpak nevím o nezaměstnanosti? Byl jsem v jiné zemi a se stížnostmi na socialismus to začínalo být pochybné. Což tak svoboda slova - třeba se vyjádřit nepěkně o hlavě státu? Zavřeli by mě za to? Ne. Prý mohu klidně říkat, co chci, ale proč bych to dělal? Raději ať si dávám pozor na to, co říkám o svých nadřízených nebo i o spolupracovnících, je-li mi drahé moje vlastní místo. Začínal jsem chápat, co je kapitalismus, ale šlo to obtížně. A opět šla léta, až jsem se dožil odchodu do penze, v níž občas čtu Britské listy. Zaujala mě v nich zpráva o tom, kterak se nyní - 45 roků po mém prvním setkání se západním vysokým školstvím - doporučuje ve Skotsku studentům, kteří nemají peníze na studium, aby prodali jednu ledvinu, protože ta zbývající jim k životu plně postačí. Získané peníze by dali univerzitě podle své volby a to by jim umožnilo vystudovat. Kdepak umývat nádobí v restauraci, převracet hamburgery ve fástfúdu, roznášet v hospodě pivo! Peníze jsou v ledvině! Nikdy mi nepřišlo na mysl, že bych mohl výhodně prodat kus svého těla a získané peníze třeba investovat do podílových fondů nebo ještě lépe za ně koupit losy lotérie a vyhrát miliony. Možná, že to jednou bude nutné jako přilepšení k penzi. Vždyť jedna studentka v MfD prohlásila, že jsou penze "socialistickým přežitkem". Její příspěvek jsem četl na vlastní oči. Když říkám, že v době mého mládí byla jiná situace, že studenti neplatili školné, ale velká část jich pobírala stipendium, někteří krajané mě obviňují z toho, že trvám na vadných nostalgických stařeckých pocitech, protože se v tehdejší době nedostal každý zájemce na medicínu. Jako by se dnes dostal? Jako by se v Kanadě dostal? Píši přece o penězích! Co bych byl mohl dělat v minulosti za jiné politické situace, kdybych byl býval poučen dnešními znalostmi? Ledviny se tehdy netransplantovaly a nebyla po nich poptávka, ale v kapitalismu je v některých zemích (ne v Kanadě) předmětem obchodu lidská krev. Ta se na rozdíl ledvin regeneruje, jako třeba vlasy. Univerzity by tedy mohly legitimně radit studentům, jak poctivě přijít k penězům. A kdybych státnici skutečně na první pokus neudělal? Rozhodl bych se studovat do poslední kapky krve? Možná byl týdeník Květy (21/2011) inspirací pro univerzitní pracovnici Roffovou. Její studenti smířeni s prodejem své vlastní ledviny by měli vážné konkurenty v Pákistánu, kde se dá ledvina získat za ekvivalent pouhých 48 tisíc Kč. Méně drastickým způsobem výdělku pomocí vlastního těla je třeba dát si na ně vytetovat reklamu. Na pivo, na internetový vyhledávač kvalitních restaurací nebo na něco podobně výnosného. Závidět bych mohl svým kolegyním, protože podle Květů se již několik mladých žen pokusilo zpeněžit své panenství. Jedna dokonce požadovala milion korun. Zatím žádný muž nenabídl na prodej své panictví, a proto není jeho cena známa. I toto jsou ale jednorázové akce podobně jako prodej ledviny. Mám za to, že by je z morálních důvodů ani univerzitní pracovnice Sue Rabbitt Roffová nedoporučovala. V jiném čísle Květů jsem se dočetl, že se obnovuje tradice kojných - chudých žen kojících za úplatu děti úspěšných podnikatelek. Odměna není vysoká, ale mléko se po dlouhou dobu obnovuje a tedy peníze aspoň "kapou". Tato zisková činnost je ale vyhrazena ženám, které prodělaly těhotenství. V této souvislosti je mnohem výnosnější pronajmout vlastní dělohu a stát se surogátní (nájemní) rodičkou. Zatímco se studentka v klidu učí, připravuje se porodit dítě pro bohaté občany, tedy ženy i muže, kteří vlastního potomka mít nemohou. Má-li zatím ve Skotsku stačit na studium prodej jediné ledviny, snad by bylo jedno úspěšné surogátní mateřství stejně výnosné. Vlastně ještě lepší - muž by už druhou ledvinu prodávat nemohl, takže by byl odsouzen k jedinému akademickému titulu - na rozdíl od svých podnikavých spolužaček. Obě moje vlastní ledviny mi ještě stále dobře fungují - snad se tedy dožiji uskutečnění své fikce. Vývoj pokračuje mílovými kroky. Bude-li mi dosud fungovat a bude-li o ni zájem, možná sám jednou nabídnu za úplatu část své šedé kůry mozkové.

Zavedení školného od TOP09 a jeho podpora panem Jirků je strašákem pro budoucí mladou generaci. Příklady ze zahraničí hovoří jasně. Vzdělání má být pouze pro vyvolené. Argumenty pana Jirků jsou zcela liché. TOP 09, ODS i W jsou hrobaři širší české vzdělanosti. Toto je plagiát a zároveň argumenty ze zahraničí o omezování vzdělání nastupujících generací jak ve světě, tak následně i v naší zemi. USA: Počet studentských bankrotů narůstá, "vedou" soukromé univerzity Počet dlužníků bankrotujících kvůli federálním studentským půjčkám výrazně vzrostl, což je zatím poslední známka, že rostoucí školné, snižující se počet absolventů a špatné vyhlídky na zaměstnání stále většímu počtu studentů přerůstají přes hlavu. V celostátní dvouleté kohortě vzrostla míra bankrotů na 8,8%, když ještě ve fiskálním roce 2008 dosahovala 7%. Ukazují to v pondělí zveřejněná data ministerstva školství. Celkový nárůst byl obzvláště masívní mezi studenty, kteří si od vlády půjčují na studium škol zaměřených na generování zisku. Ze zhruba milionu dlužníků na těchto školách, jejichž první splátka připadala na 1. říjen 2008, mělo o dva roky později 15% nejméně 270 dnů zpoždění v platbách. O rok dříve to bylo 11,6%. Ve veřejných školách se podíl bankrotů zvýšil z 6 na 7,2% a na soukromých neziskových z 4 na 4,2%. Ve fiskálním roce 2009 vznikla povinnost začít splácet dluh celkem 3,6 milionu dlužníků, a z nich hned v následujícím roce zbankrotovalo 320 000, což znamená meziroční nárůst o 80 000. Předběžné vládní výpočty ukazují, že míra bankrotů během tří let po vzniku povinnosti splácet dokonce překračuje 12%. Ekonomická situace se promítá hned dvěma způsoby: Školy, jimž chybí peníze, zvyšují poplatky, a zároveň je pro absolventy těžší nalézt na zablokovaném trhu práci. Míra nezaměstnanosti mezi absolventy dosahuje 4,2%, což je výrazně nižší hodnota než u negraduovaných - ovšem mnoho zadlužených studentů školu nedokončí. Ministerstvo školství zavedlo splátkový kalendář, který se řídí výší příjmů a omezuje splátky federálních půjček na maximálně 15% čistého příjmu. V ziskovém sektoru byla zavedena povinnost uzavřít neúspěšné programy a snížit počet studentů. Obě opatření by měla přispět k omezení počtu bakrotů. Ministerstvo ovšem zdůrazňuje, že získává větší část dluhů dokonce i od těch, kdo zbankrotují, takže bankrot nepředstavuje "perspektivní" strategii. Kromě toho poškozuje důvěryhodnost dlužníků, protože zaměstnavatelé se zajímají o jejich minulou platební morálku, a znemožňuje jim v budoucnu čerpat federální prostředky pro účely dalšího studia. www.huffingtonpost.com/2011/09/12/student-loan-default-rate_0_n_958421.html

Toto je plagiát a také něco o čem se v českých meinsternových mediích jen tak nedovíte. Studenti jednají s vládou o reformě školství. Studentští předáci v Chile požadují zavedení univerzitního vzdělání zadarmo a znárodnění chilských měděných dolů Začalo to před pěti měsíci jako studentské protesty, požadující radikální reformu školství. Protesty, které prosluly pod přízviskem "Chilská zima", se vyvinuly v masové hnutí, které požaduje restrukturalizaci vlády. V úterý poprvé přesvědčili chilští vládní vyjednavači studentské předáky, aby se poprvé setkali s ministrem školství a jednali s ním o svých požadavcích na univerzitní vzdělání zadarmo. "Jsme přsvědčeni, že existuje dostatečné množství zdrojů na to, aby bylo k dispozici univerzitní vzdělání zadarmo nejen ve veřejném, ale i v soukromém sektoru," konstatovala Camila Vallejo, která také požaduje znárodnění chilských dolů na měď. Vallejo a další studentští předáci předložili vládě podrobný návrh požadující vyšší daně pro nejbohatší Chilany a likvidaci komerčního univerzitního systému, který podle nich selhal. Studenti už ve své snaze financovat lépe chilské vzdělávání vyhráli celou řadu důležitých bitev. V úterý schválil chilský Kongres zákon, v jehož rámci budou sníženy úroky na studentské půjčky a předtím chilská vláda schválila vytvoření zvláštního fondu v hodnotě 4 miliard dolarů pro školství na rok 2012. Součástí fondu je i zvýšení objemu stipendií o 24 procent. Chilská ekonomika je v mimořádném rozkvětu. Univerzitní a středoškolští studenti proto stávkují už dlouhé měsíce. Stovky veřejných středních škol jsou stále okupovány patnácti až šestnáctiletými studenty a demonstrací se každý týden účastní až 120 000 studentů. Studentské protestní hnutí rozbilo dvě desetiletí politického konsensu v postpinochetovské Chile. Série násilných útoků proti školám a výhrůžky, že studenti budou vyloučeni, vedli k přitvrzení postojů obou stran. Popularita chilského prezidenta Piñery poklesla na 22 procent. Je to dosud nejnižší popularita prezidenta, zaznamenaná v této zemi.

ŠKOLNÉ JE STRAŠÁK Nepřipomínají vám starším, tyto záběry něco? Neměly by si ti mladší vzít příklad ze studentů 89 roku i nynějších studentů ve Sojených Státech? Uvědomuje si většina mladších občanů v naší republice k čemu se v posledníh volbách propůjčila a k čemu není schopná najít odvahu a zachovat se jako studenti v 89 roce či ti nynější v Británii nebo Spojených Státech. Tyto záběry vám české televizní veřejnoprávní stanice neukáží. www.theatlantic.com/national/archive/2011/11/pepper-spray-brutality-at-uc-davis/248764/

Berane, vy jste extremní levičák, pryč od vás.

Podle vašeho posouzení jsou zřejmě extrémní levičáci i redaktoři pravicového internetového portálu Novineky CZ. No nejlepší bude když se budete věnovat historii a přepisovat co se už stalo nebo událo. Reálný pohled do budoucna bude pro vás vždy omezen. Proč? To si už vyhodnoťte sám. Česko upadne v příštím roce do recese, varuje ČNB Kaddáfí mě znásilňoval pět let, tvrdí Libyjka Safíja VIDEO: Otřesný zásah policistů proti studentům v USA, do obličeje jim stříkají pepřový sprej Nejčastější zabijáci sexuální chuti u žen VIDEO: Nevídané záběry noční Prahy z Petřínské rozhledny po zavírací hodině Více zpráv » --------------------------------------------------------------------------------

Vážený historiku! Pochopitelně vůbec nemusíte osobně souhlasit s názory p.Berana včetně jeho plagiátů a nikdo to po vás ani nechce.P.Berana například kritizujete za jeho extrémě lelicové názory.Uvěďte konkrétně jediný příklad vašeho tvrzení,kde jste našel podle vás někde jeho extrémě levicový názor.Podle vašeho myšlení, je tedy vše levicové extrémní a pro ideology neoliberálního kapitalismus veřejně názorově nebezpečné.Řadový občan například typu p.Berana který chce oprávněně znát skutečnou podstatu příčiny krize globálního kapitalismu u nás i ve světě s negativním dopadem na středně a nízko příjmové skupiny obyvatelsta a vědět i jiná možná řešení současných celospolečenských problémů.Zde nevidím nic nepochopitelného a nebo směšného. Skutečný problém podle vás je,že vše činí veřejně a to ještě v regionálním novinách blízké ODS.>>To je,tedy skutečně drzost

Španělsko - totální propad levice ve velbách a drtivé vítězství lidové strany /pravice . Jsou ti Španělé tak hloupí, nebo konečně se probrali z reality líbivé sociální politiky levice ?

Španělé jsou znechucení politikou Předčasné volby se konaly v době špatné finanční a hospodářské situace v zemi. Španělé zjevně ztratili důvěru v dosavadní socialistickou vládu, jež nedokázala zemi odvrátit od dluhové krize a zkrotit téměř 22procentní nezaměstnanost, nejvyšší v Evropské unii. Levice byla u moci od roku 2004. Pro pravici prý poprvé v životě hlasoval 67letý důchodce Octavio Arginano z Madridu, který býval dělníkem. "Můj syn je více než rok nezaměstnaný. Moje dcera vydělává jen 600 eur (15 300 korun) měsíčně hlídáním dětí. Je nutná nějaká změna, ale nejsem si jistý, že někdo ví, jak nás z toho dostat," svěřuje se muž. Obě hlavní politické strany do voleb vedli bývalí ministři vnitra - socialisty charismatický Alfredo Pérez Rubalcaba a konzervativce Mariano Rajoy, který se pravděpodobně stane příštím španělským premiérem. Lidé byli nespokojení se zástupci obou velkých stran. Často sympatizují spíše se světoznámým protestním hnutím 15-M neboli hnutím "rozhořčených", které kritizuje nezaměstnanost a zkorumpovanost mocných. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/spanele-ve-volbach-zvolili-konzervativce-socialistum-dali-kosem-phx-/zahranicni.aspx?c=A111120_082403_zahranicni_stf

JE A NEBO NENÍ ŠKOLNÉ JE STRAŠÁK? Toto je plagiát o skutečnostech v závislosti na školném ve Velké Britani. Studentky "financují své studium prostitucí" Stále větší počty studentek v Anglii financují své studium prostitucí, varoval britský Národní svaz studentstva. Svaz také konstatoval, že studenti používají hazardních her a účastní se na placených lékařských experimentech, aby z toho mohli financovat svá studia, informuje společnost BBC. Anglický kolektiv prostutitek, který provozuje pomocnou a podpůrnou telefonní linku pro ženy, které jsou nuceny se živit prostitucí, konstatoval, že počet žádostí o informace a o pomoc od studentek se za poslední rok více než zdvojnásobil. Sarah Walkerová z této organizace konstatovala, že počet studentek telefonujících na tuto pomocnou linku se zvyšuje už deset let, ale že se na její organizaci obrátil bezpredecentní počet studentek od té doby, co anglická vláda oznámila, že zvyšuje univerzitní školné na 9000 liber (270 000 Kč) ročně. "Ministři vědí, že škrty, které provádějí, nutí ženy dělat práci, jako je prostituce. Je to strategie na přežití a my z toho obviňujeme vládu." Podle společnosti BBC se však na prostituci dávají i středoškolačky. Osmnáctiletá Clare se dala na prostituci při studiu na maturitu, když zjistila, že vláda hodlá zrušit její sociální stipendium. "Nemohla bych bez sociálního stipendia studovat. Cestovné mě stojí 70 liber (2100 Kč) měsíčně. Mnoho mých přátel bylo nuceno přijmout zaměstnání v obchodech a v důsledku toho střední školu nedokončili. Nechtěla jsem, aby se to stalo i mně." Clare už teď prostituci neprovozuje a pokračuje v univerzitním studiu. Varuje před prací prostitutky: "Dělala jsem to, abych si mohla dovolit dostat se na univerzitu. Aby to mělo pozitivní dopad na celý můj život. Ale jsem teď jiný člověk, než když jsem s tím začala. Ztratila jsem sebevědomí a důvěru v lidi." University of Kingston zveřejnila loni výsledky průzkumu, z něhož vyplývá, že počet studentů, kteří znají někoho, kdo se při studiu živí prostitucí, stoupl za posledních 10 let ze 3 na 25 procent. Psycholog dr. Ron Roberts provedl průzkum mezi stovkami univerzitních studentek a zjistil, že 16 procent z nich vážně uvažuje o tom, že by si na studium vydělávaly prostitucí. Charakterizoval výsledky tohoto průzkumu jako "znepokojující".

Berane kurňa piš jen pod jedním nickem, každej blb pozná, že Jan a Beran jsou tatáž osoba. Tvůj styl psaní je totiž nenapodobitelnej. Apropos ....už sis našel tu babu???

Stáníku, již opravdu naposledy!S panem Beranem mimo názorovou shodu ohledně celospolečenského dění u nás i ve světě nemám nic společného.Osobně se neznáme.Staníku, hledej babu spíše ty a tím možná utlumiš svoji zbytečně přebujelou fantazii.

Cha,chá......já babu nepotřebuju Jane Svatopluku Berane, já si od těch bab občas odskočím sem a náramně se bavím, když si tady přečtu ty tvoje sáhodlouhý a nicneříkající trotloviny a ještě jak si píšeš sám se sebou a krásně si při tom pochlebuješ :-))) Takže dobře, baby ne......tak co zkusit třeba Lego??? Můžeš si o ně napsat Ježíškovi.

NEJEN ŠKOLNÉ, ALE I TO CO SE DĚJE NA MINISTERSTVU ŠKOLSTVÍ ZA PODPORY PANA Jirků, TOP09 A ODS JE PRO NAŠE VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ STRAŠÁK. Toto je plagiát. Kritický průvodce „reformou“ vysokých škol. Text, který Vám předkládáme, reaguje na momentální snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) o vytvoření nového zákona o vysokých školách a souvisejícího zákona o finanční pomoci studentům. Věcné záměry obou zákonů již v prosinci roku 2011 prošly vnějším připomínkovým řízením a byly následně na konci prosince, resp. na počátku ledna 2012 z MŠMT poslány ke zpracování Legislativní radou vlády a k projednání vládou České republiky. Přestože se jedná o návrhy, které by, pokud by vešly v platnost, velmi radikálně změnily podobu českého vysokého školství, obeznámenost akademických obcí s jejich obsahem je stále velmi malá. Akademická obec, která by nepečovala o své prostředí, si však své svobody a práva těžko zaslouží. Na druhou stranu málokdo má čas a chuť se při svém studiu či při své vědecké a pedagogické práci zanořit do mnoha stran často jen těžko srozumitelných formulací. Cílem tohoto textu je proto informovat – na několika málo stranách a pokud možno co nejpřesněji přiblížit základní aspekty návrhů, nastínit logiku, která za nimi stojí, a pokusit se zároveň vysvětlit, proč navrhované změny opakovaně odmítají akademické obce (akademické senáty 21 z 26 veřejných vysokých škol, samostatným usnesením i jejich předsedové) i zákonná reprezentace vysokých škol – Rada vysokých škol i její Studentská komora a Česká konference rektorů. Historie reformy První významné pokusy o aktuální reformu vysokých škol navázaly na zprávu OECD Country Note – Thematic Review of Tertiary Education, která byla vydána v roce 2005, publikací tezí Bílé knihy terciárního vzdělávání (BK TV) na podzim 2006. Bílá kniha pak byla připravována v průběhu roku 2008. Autoři Bílé knihy pod vedením Petra Matějů následně získali evropský Individuální projekt národní „Reforma terciárního vzdělávání“, rozpočtený na 93 milionů Kč a slibující, že do konce roku 2011 bude vládě ČR odeslán věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání. Vůči BK TV, která již tehdy zakládala ideové vzory dnešních návrhů, zejména snahu transformovat vysoké školy ve firmy se studenty jakožto klienty, vznikl v akademické obci nemalý odpor. I proto ji vzala vláda ČR v lednu roku 2009 pouze na vědomí, neschválila ji. To nicméně nezabránilo tehdejšímu ministru Ondřeji Liškovi a náměstkovi pro vysoké školství a výzkum Vlastimilu Růžičkovi, aby na jejím základě začali pracovat na věcném záměru zákona. Slíbená komunikace s reprezentacemi dopadla katastrofálně a většina akademické obce snahy ministerstva odsoudila. Po pádu vlády premiéra Topolánka byly veškeré práce na věcných záměrech zastaveny. Na MŠMT nastoupila ministryně Miroslava Kopicová a do čela projektu reformy byl instalován Jakub Fischer. Ministryně Kopicová zároveň ustavila „Radu pro reformu terciárního vzdělávání“, sdružující zástupce vysokých škol, státu a průmyslu, a do jejího čela jmenovala emeritního profesora univerzity v Cambridge Rudolfa Haňku. Tato rada v létě roku 2010 vytvořila zprávu obsahující vizi, jak by měly vysoké školy fungovat. S nástupem nové vlády premiéra Nečase se stává ministrem Josef Dobeš. Během podzimu roku 2010 do čela projektu přichází bývalý senátor PČR a náměstek ministra školství z let 1997–1998 Jan Hálek, náměstkem ministra pro vysoké školy se po krátkém působení Kryštofa Hajna stává ředitel Střediska vzdělávací politiky PedF UK Jan Koucký a ředitelem odboru vysokých škol bývalý kancléř Masarykovy univerzity Jiří Nantl. Zpráva Rady pro reformu terciárního vzdělávání je zapomenuta, připravovaný zákon o terciárním vzdělávání je rozdělen do dvou norem – zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům. V únoru roku 2011 ministr Dobeš předkládá odborné veřejnosti návrh věcného záměru zákona o vysokých školách a slibuje maximální otevřenost při jeho projednávání. Je ustavena oponentní skupina z řad zástupců České konference rektorů a Rady vysokých škol, která se se zástupci MŠMT opakovaně schází a návrh projednává. Vzhledem k nepřijatelnému obsahu oponovaného návrhu opět stoupá nespokojenost odborné veřejnosti. K přípravě věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům je v téže době ustavena mezirezortní pracovní komise pod vedením kvestora Vysoké školy ekonomické Libora Svobody, své zastoupení v této skupině má i RVŠ a ČKR. Komise ale projednává jen dílčí materiály (např. materiál definující studenta či studentskou domácnost), reprezentace je oficiálně k projednání nikdy nedostaly. Ministr Dobeš v červnu 2011 odvolává náměstka Kouckého a nahrazuje jej emeritním rektorem UK Ivanem Wilhelmem, od čehož si slibuje zlepšení komunikace reformního týmu s vysokými školami. Náměstek Wilhelm usuzuje, že oponovaný návrh neskýtá možnost konsensu, nahrazuje ho tedy mnohem obecnějším a stručnějším materiálem. V červnu také organizuje jednodenní konferenci, na které má být o návrhu diskutováno. Během léta 2011 se také mění tým vypracovávající věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům: odchází z něj Petr Matějů, Daniel Münich a někteří další členové původního týmu. Návrh tohoto věcného záměru stále není hotový, natož projednaný s reprezentacemi VŠ. V září 2011 vrcholí práce oponentní skupiny na návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách, přičemž návrh se přes všechna úskalí posunuje do polohy, kdy je až na otázky zavedení školného a funkčních míst docentů a profesorů pro vysoké školy víceméně přijatelný. Pod vlivem ministra Dobeše a ad hoc ustavené koaliční skupiny poslanců (tzv. „malá K9“) se však do něj dostávají nová, s reprezentacemi vysokých škol neprojednaná ustanovení, která jsou bohužel takové povahy, že srozumitelnost návrhu i jeho přijatelnost pro vysoké školy opět radikálně klesá. Na konci listopadu 2011 se najednou objevuje návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům a oba návrhy jsou bez dalšího (v případě zákona o finanční pomoci studenům tedy bez jakéhokoli) projednání postoupeny do vnějšího připomínkového řízení, do něhož jsou jako mimořádná připomínková místa zařazeny i Česká konference rektorů a Rada vysokých škol. Obě části reprezentace vznášejí rozsáhlé a podstatné připomínky. S Radou vysokých škol ministerstvo její připomínky projednalo, s Českou konferencí rektorů bohužel nikoli – připomínky Konference jako celku sice projednány jsou, avšak připomínky jednotlivých škol, které si Konference jako celek osvojila a připojila jako přílohy, nikoli. Reprezentace vysokých škol se také bouří proti způsobu, jakým byl navržen věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům, zejména proti tomu, že až do vložení do vnějšího připomínkového řízení nebyl k dispozici a v rozporu s platným zákonem o vysokých školách s nimi nebyl projednán. Přesto oba návrhy ministr Dobeš odesílá vládě, kde v době sepsání tohoto textu čekají na projednání Legislativní radou vlády. Samospráva Návrh umenšuje vliv akademické obce na chod vysoké školy a některé důležité pravomoci předává externím aktérům. Vysoké školy tak budou vystaveny působení netransparentních zájmů. Co je v návrhu Materiál přesouvá některé konkrétní pravomoci týkající se uspořádání vnitřních poměrů výhradně na vnitřní předpisy vysoké školy. Zároveň ale při rozhodováních o klíčových záležitostech posiluje roli externích aktérů skrze tzv. radu veřejné vysoké školy (dnes správní rada), kterou jmenuje ministr (ze dvou třetin na základě návrhu vysoké školy, z jedné třetiny z vlastního podnětu se souhlasem vlády ČR). Rada veřejné VŠ má například nově místo akademických senátů schvalovat statut jako základní předpis vysoké školy a také její rozpočet. V některých momentech naopak návrh reguluje uspořádání vysoké školy mnohem striktněji než dnes (např. složení akademického senátu). Proč to chtějí Autoři návrhu jsou přesvědčeni, že není nutné, aby bylo uspořádání všech veřejných vysokých škol shodné. Argumentují tím, že u malé, regionální školy nemá smysl zbytečně zakládat fakulty a že i systém řízení může vypadat jinak než u velké školy typu UK. Zároveň se autoři domnívají, že je na vysokých školách třeba výrazně posílit manažerský způsob řízení a zvýšit vliv veřejnosti na dění na vysoké škole. Základním argumentem je pro ně nepružnost vnitřní demokracie a uzavřenost vysokých škol vůči požadavkům zaměstnavatelů, resp. veřejnosti obecně. Srovnáním jednotlivých verzí návrhu věcného záměru zákona lze zároveň zjistit, že vytouženým modelem autorů je silné centrální řízení VŠ rektorem dosazeným ve výběrovém řízení vedeném radou veřejné vysoké školy. orgány veřejné VŠ, akademické senáty, které nyní mají některé zásadní pravomoci (schvalování rozpočtu, volba rektora aj.), by tedy v takovém případě byly redukovány na jakési poradní sbory. Proč je to špatně Co se týče posílení role externích aktérů v řízení veřejné VŠ, návrh potlačuje mezinárodně osvědčený systém řízení VŠ pomocí vnitřní demokracie. Přitom tvrzení, že VŠ jsou díky tomuto způsobu řízení nepružné či zahleděné do sebe, není a ani nemůže být podpořeno žádnými věcnými argumenty. Veřejnost, zastupovaná ministerstvem, má již nyní k dispozici dostatečně silné regulativy – akreditace a systém financování. Nastavení části pravidel rozdělování financí jednotlivým vysokým školám v posledních deseti letech vedlo k zásadní proměně všech veřejných vysokých škol. Není přitom vinou vnitřní demokracie těchto škol, že tato pravidla vedla k pouhému zvyšování počtu studentů bez provedení potřebných změn pro udržení kvality. Představa, že posílení role veřejnosti, reprezentované zástupci politické nebo komerční sféry, povede k efektivnějšímu řízení VŠ, je mylná. Externí aktéři nemají žádnou motivaci k zodpovědnému řízení svěřené VŠ. V lepším případě se budou bez znalosti vnitřního uspořádání chovat tak, aby maximálně využili nastavení ministerských regulativů, v horším případě budou prosazovat své partikulární zájmy (to hrozí zvláště v případě aktérů spjatých s některou konkrétní firmou nebo politickou stranou). Při obou možnostech jsou však zanedbány ty aspekty, které systém vnitřní demokracie už z principu zahrnuje, tedy provozování vědy a úroveň vzdělávání na VŠ. Koncept manažerského řízení vysokých škol, údajně importovaný z anglosaského prostředí, přitom nejen že nemůže v českých podmínkách fungovat, ale navíc je importován nepřesně a tendenčně. Například tzv. board v USA není v žádném případě přímo ovlivňován státem, noví členové jsou povoláváni členy stávajícími a nejčastěji se rekrutují z řad excelentních vědců schopných dobře řídit i rozhodovat. Představa silného rektora, který manažersky řídí vysokou školu, je navíc v návrhu pojímána velmi nedůsledně. Rada vysoké školy, ač deklarována jako kontrolní a konzultační orgán veřejnosti vůči vysoké škole, rozhoduje v poslední instanci o nejvýznamnějších změnách na vysoké škole. Schvaluje statut vysoké školy, její rozpočet a navrhuje prezidentovi republiky kandidáta na rektora. Akademická obec tak zejména v případě schvalování statutu – „ústavy“ vysoké školy – ztrácí svůj samosprávný charakter. Rozhodování rektora – vrcholného představitele akademické obce vysoké školy – přitom může být výrazně omezeno partikulárními zájmy členů rady vysoké školy. Návrh navíc neobsahuje žádné strukturální pojistky proti dalšímu omezování samosprávy – změnou pouhých několika slov v textu je možné samosprávný charakter vysokých škol zcela zrušit. Reálně hrozí, že při dalším postupu návrhu legislativním procesem budou vlivem politických a lobbistických skupin, které se o ovládnutí vysokých škol dlouhodobě snaží, tato slova změněna, a vysoké školy tak svou samosprávu ztratí. Studenti Návrh snižuje zastoupení studentů v akademických senátech vysokých škol. Tato redukce povede k proměně dosavadního kolegiálního prostředí vysokých škol v prostředí školicích středisek. Co je v návrhu Návrh obsahuje zákonné omezení zastoupení studentů v akademických senátech veřejných vysokých škol, a tedy snížení jejich vlivu na chod vysoké školy. Zatímco současný zákonný rozsah počtu studentů v akademických senátech je 1/3 až 1/2 členů, návrh obsahuje omezení tohoto počtu na 1/3. Proč to chtějí Ve zprávě, kterou v roce 2009 vypracovala Rada pro terciární vzdělávání vedená Rudolfem Haňkou a která také navrhovala třetinové studentské zastoupení, toto omezení vyplývalo z pojetí akademických senátů jako relativně malých orgánů, přebírajících kromě jiného i roli stávajících vědeckých rad, které měly být zrušeny. Proto zpráva navrhovala zvýšit „akademickou váhu“ senátů zavedením nové „docentské a profesorské“ kurie, což zpětně vedlo k relativnímu oslabení stávajících kurií (studentské a obecně akademické). Výhody takového uspořádání ale nikdy nebyly představeny, stejně jako argumenty, které by tuto změnu ospravedlňovaly. V současné verzi návrhu zůstává tato logika částečně použitelná pouze u neuniverzitních vysokých škol (tedy škol, které nemají akreditované doktorské studium) – na univerzitách zůstává jako povinný orgán vědecká rada, u obou typů škol bylo také upuštěno od zavedení „profesorské“ kurie. Změna studentského zastoupení na všech typech škol se tak jeví jako reziduum prvotních verzí – relevantní argumenty pro ni nikdy nezazněly. Z neformálních vyjádření některých aktérů se lze nicméně dozvědět, že oslabení studentského zastoupení podporují i zcela obecně – studenti podle nich nejsou schopni plně rozumět projednávaným záležitostem a jsou náchylnější k manipulaci. Proč je to špatně Tvrdé stanovení třetinového počtu studentů v senátech vysokých škol je silný zásah do autonomie, který jde proti obecným deklaracím MŠMT o jejím posilování. Každá škola by si měla stanovit konkrétní poměr studentského zastoupení v senátech sama, jelikož nejlépe zná kvality, schopnosti a potřeby svých studentů. Vysoké školy, na rozdíl od škol středních či základních, byly a jsou založeny na principu kolegiality. Studenti jsou mladší kolegové svých vyučujících, jsou plnohodnotnými členy akademické obce, nikoli objekty frontální výuky. Marginalizace vlivu studentů na chod univerzity tento princip popírá, a hrozí tak redukce vysokých škol na pouhá školicí střediska. Kvalitní školu nedělají jen dobří vyučující, ale ve stejné míře i dobří studenti – a bez možnosti ovlivňovat, co se na škole děje, bude motivace dobrých studentů rychle klesat. Nelze také souhlasit s tím, že by studenti obecně rozuměli projednávaným záležitostem méně než akademičtí pracovníci – projednávané záležitosti obvykle s odborností akademických pracovníků nesouvisí, takže ti nejsou a priori ve výhodě vůči studentům vyšších ročníků. Co se týče spojení studentů s VŠ, členy akademických senátů se stávají studenti nejen bakalářských, ale i magisterských a doktorských programů, nelze tedy tvrdit, že by byly vazby studentských zástupců obecně na VŠ slabší než dříve. I co se týče náchylnosti k manipulaci, právě díky absenci existenciální závislosti na zaměstnávající instituci jsou obvykle studenti schopnější nezávislejšího pohledu a vyšší míry kritiky. Snaha omezit zastoupení studentů je bohužel součástí obecné logiky návrhu, jejímž cílem je výrazné omezení fungování vysoké školy jako obce, jejíž samosprávu vykonávají prostřednictvím svých zástupců ti, kteří obec tvoří – akademičtí pracovníci a studenti. Omezení vlivu studentů povede k tomu, že se z akademického senátu postupně stane nereprezentativní orgán, jehož rozhodovací pravomoci ztratí svůj význam a bude možné je snadno odevzdat do rukou rady vysoké školy. Omezení zastoupení studentů v akademických senátech proto nezajistí ani zvýšení kvality samosprávy a řízení vysoké školy, ani zvýšení kvality vysokých škol jako takových. Funkční místa Návrh mění „tituly“ docentů a profesorů na funkční místa. Tím způsobí zakonzervování současného stavu a výrazně omezí motivaci mladých akademických pracovníků. Co je v návrhu Momentální verze návrhu obsahuje jakýsi hybridní systém akademických hodností. Na jedné straně má „docent“ a „profesor“ znamenat funkční místo, tedy typ pracovní smlouvy, kterou VŠ s pracovníkem uzavírá, na druhé straně má být uzavření takové pracovní smlouvy vázáno na existenci „habilitace“ daného pracovníka. Habilitací se rozumí v principu podobný institut, jak ho známe nyní, až na jeho lokální působnost (habilitaci nutně uznává pouze škola, na které byla udělena, ostatní školy se mohou rozhodnout, zda ji uznají či nikoli) a to, že být habilitován neznamená být ustanoven docentem či profesorem. Dále platí, že „profesoři“ mohou být ustanoveni pouze na školách univerzitního typu. Současní docenti a profesoři se mají stát automaticky „docenty“ a „profesory“ podle nového zákona. Proč to chtějí Hlavním argumentem pro zavedení funkčních míst je pro autory to, že ČR je jednou z mála zemí, kde zavedeny nejsou. Na věcné úrovni mají řešit jednak problémy s přijímáním akademických pracovníků z praxe (ti nyní nastupují na asistentská místa, která jsou pro ně většinou neatraktivní), jednak problémy s „létajícími profesory“ (pokud si daná škola může jmenovat profesory sama, nepotřebuje si je kupovat). Proč je to špatně Současný systém funguje motivačně. Postupem v „akademické hierarchii“ a související prestiží se tak částečně nahrazuje mnohdy podprůměrné ohodnocení. Navrhovaný systém takovouto roli neplní, neboť iniciativa k ustanovení docentem či profesorem není v rukou samotného pracovníka, ale v rukou instituce. Návrh je tak naopak pro akademické pracovníky demotivující, neboť instituce nemusí být k ustanovování nových docentů či profesorů motivována (profesor a docent „stojí víc“), takže jakýkoli kariérní růst může být vázán na penzionování některého z již ustanovených docentů či profesorů. Ve spojení s tím, že návrh přiznává funkční místa docentů a profesorů vše současným pracovníkům s odpovídajícími akademicko-pedagogickými hodnostmi, tak hrozí mnohaleté zamrznutí ve stavu, který sami autoři kritizují a uvádějí jako důvod pro reformu. V navrhovaném systému se také poněkud ztrácí jasné rozlišení docenta a profesora, rozdíl je pouze deklaratorní povahy (profesor „vědecky nebo umělecky působí na mezinárodní úrovni“, což u docenta zřejmě nově vyžadováno nebude). Současné akreditace pro konání habilitačních, resp. jmenovacích řízení umožňují celostátně garantovat minimální standardy kvality a zároveň ponechávají jednotlivým vysokým školám možnost uplatňovat přísnější podmínky. V návrhu předpokládanou akreditaci tematicky vymezených oblastí vzdělávání by bylo možné funkčně provázat s akreditací právě zmíněného oprávnění, při splnění vyšších a náročných standardů. Pak by nebyl problém, aby příslušná škola byla podrobena účelné a účinné veřejné kontrole a byla jí uložena povinnost konat příslušná řízení obecně, tj. nikoli pouze pro své akademické pracovníky. Návrh, aby byly docentury a profesury chápány jako pracovní pozice na dané škole, však zcela postrádá právě popsanou výhodu a fakticky za ni nepřináší nic pozitivního, navíc nezaručuje dnes povinnou externí účast v příslušných komisích. Vedlo by to zřejmě ke ztrátě veřejné kontroly a objektivních měřítek. Školné Návrh obsahuje variantu školného, která nepovede ani ke zvýšení motivace studentů, ani k nárůstu kvality vysokého školství. Vzhledem ke snižování výdajů na vysoké školy školné ani nezlepší finanční situaci vysokých škol. Na návrhu vydělá pouze bankovní sektor. Co je v návrhu Podle návrhu by všichni studenti na vysokých školách měli platit školné ve výši stanovené danou školou. Po dobu standardní doby studia by přitom zákon garantoval maximální výši takto stanoveného školného v hodnotě 10 000 Kč za semestr. Studenti si na školné budou moci brát půjčky – podle věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům by úroky z této půjčky spláceli okamžitě po ukončení studia (ať už úspěšném, či neúspěšném), samotnou půjčku pak po dosažení hrubé měsíční mzdy ve výši alespoň dvojnásobku mzdy minimální, tj. v současnosti 16 000 Kč. Proč to chtějí Návrh na zavedení školného je obsažen v programovém prohlášení vlády Petra Nečase. Původním záměrem zavedení školného bylo umožnit studium většímu počtu osob v době, kdy stát nebyl schopen skokově zvyšovat výdaje na vysoké školy. Školné pak měli platit pouze ti, kteří z dosaženého vzdělání budou osobně profitovat, tedy budou mít příjem vyšší, než je průměrná mzda. Cílem celého systému, který předpokládal zavedení školného s možností odloženého splácení dluhu a zavedení systému grantů a stipendií, tak bylo snížení selektivity v přístupu různých společenských skupin ke studiu na vysoké škole. Současná podoba věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům však ukazuje, že MŠMT tento původní záměr opustilo. V návaznosti na dlouhodobý plán rozpočtu ČR je zřejmé, že zásadní motivací pro zavedení školného je nahrazení části veřejných zdrojů, které jsou v současnosti jedním z pilířů příjmů vysokých škol. Proč je to špatně Systém, který předpokládají oba věcné záměry zákonů (o vysokých školách a o finanční pomoci studentům), již neobsahuje zavedení studijních grantů a státních stipendií, naopak stojí téměř výhradněna systému půjček. Splácet školné by pak neměli pouze ti, kteří dosáhnou vyššího platu, než je průměrná mzda, ale již ti, kteří dosáhnou dvojnásobku minimální mzdy – tedy platu o třetinu nižšího, než je mzda průměrná. Tento systém by tedy vedl k efektivnímu snížení platů v profesích, kde jsou mzdy poměrně nízké a rostou až po dlouhé době od nástupu do zaměstnání – učitelé, pracovníci ve zdravotnictví, lékaři apod. Návrh také předpokládá, že půjčky budou poskytovat banky, kterým bude stát dotovat úroky tak, aby se jim poskytování půjček vyplatilo. Fakticky tak půjde o systematickou dotaci zisků bank z veřejného sektoru. Je také nutno upozornit, že ve všech zemích, kde bylo takto „zastropované“ školné zavedeno, se po krátké době začalo skokově zvyšovat (v Anglii v průběhu deseti let o 900 %) a zároveň s tím výrazně klesaly veřejné výdaje na vysoké školství. Příjmy vysokých škol se proto po zavedení školného nijak výrazně nezvýší – zato dojde k výraznému zadlužení absolventů vysokých škol a jejich rodin. Rozpočtové plány vlády ČR navíc předpokládají do roku 2015 výrazný pokles financování vysokých škol z veřejných zdrojů, jehož objem by měl klesnout až o třetinu. Zavedení školného je proto pouze způsob, jakým se stát zbavuje odpovědnosti za kvalitní veřejné vysoké školství. Neplatí ani často uváděná představa, že by zavedení školného zvýšilo racionalitu rozhodování studentů ve smyslu tržního uplatnění studovaného oboru a že by s placením školného vznikal tlak na kvalitu vysoké školy. Tyto předpoklady se nikde v zahraničí nepotvrdily. Otázka zpoplatnění vysokoškolského studia není jednoduchá, i návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům, jinak vysoce nekoncepční, obsahuje v analytické sekci čtyři varianty zpoplatnění studia, od absolventské daně až po přímé školné. Zkušenosti ze zahraničí však ukázaly, že pro zavedení školného existují spíše důvody politické než věcné. Školné nevede ani ke zvýšení motivace studujících, ani k růstu kvality vysokého školství. V situaci, kdy je zřejmé, že záměrem vlády je výrazně snižovat podíl veřejných výdajů na financování vysokého školství, nepomůže zvolená verze zpoplatnění studia ani vysokým školám, ani studentům. Kvalita Návrh nového systému zajišťování kvality vysokých škol je nekoncepční a nedopracovaný, zároveň se ale jedná o radikální změnu, které se budou muset vysoké školy přizpůsobit. Přizpůsobování se nedodělku nepovede ke zvýšení kvality, ale pouze k chaosu. Co je v návrhu Návrh zcela mění pojetí akreditace, kvality VŠ a jejího zajišťování. Poněkud zmatené, vágní a někdy i vnitřně sporné formulace bohužel ztěžují orientaci v návrhu až na hranici srozumitelnosti. Přesto je pravděpodobné, že chce návrh formulovat následující strukturu: Vysoké školy budou jako součást svých vnitřních předpisů definovat tzv. „vnitřní systém zajišťování kvality“, který by měl obsahovat obecné nastavení procesů s kvalitou souvisejících (pravidla pro habilitace, kariérní řád, způsob vytváření nových studijních programů, ale i studentské hodnocení výuky, jakési výstupní testy pro zjištění kvality absolventů či jejich zaměstnatelnosti – tyto náležitosti ale momentální návrh neobsahuje, lze tak soudit pouze z „dlouhé verze“, projednávané před létem 2011). Na základě posouzení tohoto vnitřního systému získá škola na deset let tzv. „institucionální akreditaci“, která ji oprávní provádět výuku v určité oblasti či oblastech vzdělávání (oblastmi vzdělávání se myslí např. fyzika, elektrotechnika, lékařství, ekonomie, herectví či filosofie; autoritativní seznam oblastí však nikdy nebyl vytvořen). Během těchto let musí škola nedefinovaným způsobem provádět a zveřejňovat tzv. „vnitřní hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality“ a též „hodnocení dosahovaných výsledků“ (půjde pravděpodobně o mírně obohacené výkazy, které jsou již v současné době povětšinou součástí výročních a hodnotících zpráv). Jednou za několik let se také škola musí podrobit „vnějšímu hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality“ a „vnějšímu hodnocení oblastí vzdělávání“. Za udělování, omezování nebo odnímání institucionálních akreditací a zajišťování systému hodnocení bude odpovědná transformovaná Akreditační komise, nově „Národní akreditační agentura“. Ta bude moci hodnocením pověřit na státu nezávislou hodnotící agenturu ze seznamu, který sama vytvoří. Proč to chtějí Autoři si od návrhu slibují především zmenšení nadměrné administrativní zátěže, která je v současnosti s procesem akreditací spojena. Zároveň doufají, že návrh skrze zveřejňování hodnocení povede k větší průhlednosti a v jejím důsledku ke zvýšení srovnatelnosti kvality jednotlivých škol. Přenos odpovědnosti za zajišťování kvality na vysokou školu by měl též přinést větší flexibilnost vzhledem k aplikační sféře. Proč je to špatně Předložený návrh je naprosto nedopracovaný, až zmatečný. Podstatná část navrhovaných změn je pouze letmo naznačená, jejich věcný obsah nebyl nikdy (ani v oné předprázdninové „dlouhé verzi“ vyjasněn. Některé formulace jsou nejasné, nebo si dokonce protiřečí: u funkčních míst profesorů a docentů je zmíněn institut garanta, v části zabývající se akreditacemi zmíněn není; institucionální akreditace uschopňuje školu provádět výuku v celé oblasti, Národní akreditační agentura přesto rozhoduje o registraci jednotlivých programů realizovaných v rámci akreditované oblasti; v části o typech škol je řečeno, že neuniverzitní vysoké školy budou „na základě akreditace poskytovat vysokoškolské vzdělávání prvního, případně druhého stupně“, v části o akreditacích však o možnosti omezení akreditace na stupně není ani zmínka. Není také jasné, jak bude ve vztahu k zajišťování kvality ošetřena autonomie vysoké školy. Stojí-li návrh na principu zvyšování kola mohla sama zvolit hodnotící agenturu, která projde certifikací ze strany státu. Férový í systém zajišťování kvality také musí umožnit, aby se vysoká škola mohla následně k výsledkům hodnocení vyjádřit. Zejména v případech, kdy by byla těmito výsledky neoprávněně poškozena, musí být vytvořen systém, který umožní nezávislé posouzení výsledků hodnocení. Představa o řešení těchto problémů však v návrhu zcela chybí. Zároveň se ale jedná o naprosto revoluční změnu, u které není nikdo schopen dohlédnout, jak bude či nebude fungovat. Ve spojení s nepřehledností návrhu tak hrozí, že nový systém nepovede k vytouženým cílům, ale naopak k destabilizaci a zmatku. Soukromé vysoké školy Návrh rezignuje na regulaci poměrů na soukromých vysokých školách a nereaguje ani na problémy související s rapidním nárůstem jejich počtu. Co je v návrhu Právě že skoro nic. Pro soukromé vysoké školy se reformou v zásadě vůbec nic nemění. Proč to chtějí Autoři návrhu, potažmo MŠMT, se neodhodlali k řešení neuspokojivé situace a systémových problémů v části sektoru soukromého vysokého školství. Jedinou změnou tak je, že splněním zákonem určených podmínek při zakládání nové soukromé vysoké školy nevzniká nárok na státní souhlas. Proč je to špatně Odpovědnost za současný kritizovaný stav českého vysokého školství z velké části padá právě na soukromé vysoké školy, resp. na MŠMT, protože po mnoho let nijak nekontrolovalo úroveň soukromých vysokých škol ani neregulovalo jejich počet. Mnohé z těchto škol jsou vysokými školami jen podle jména a pověření udělovat akademické tituly. Tyto instituce mnohdy nesplňují ani základní podmínky (již zmíněná kolegialita, existence akademické obce a její samosprávy, probíhající tvůrčí činnost atd.). Ačkoli by návrh mohl stanovit, jak uspořádané firmě bude udělen státní souhlas či prodloužena akreditace, nečiní tak. V návrhu je sice deklarováno, že „bude pojetí státního souhlasu reformováno ve vazbě na institucionální pojetí akreditace tak, aby udělení státního souhlasu nebylo pouze ověřením formálních náležitostí, ale mělo skutečný regulativní efekt“, není však vyjasněno, jakým způsobem k této reformě dojde, a ani tato formulace neobsahuje ochranu výše zmíněných náležitostí. Přitom takové zpřísnění by pomohlo nejen školství obecně, ale i těm ze soukromých vysokých škol, kterým již nyní na kvalitě a zmíněných náležitostech záleží. Hrozí tak další bujení soukromých vysokých škol mnohdy pochybné úrovně, jejichž pozice se navíc zlepší zavedením školného i na veřejných vysokých školách. Nelze ostatně vyloučit, že si soukromé školy začnou činit nárok na státní příspěvek s poukazem na svou údajnou diskriminaci (neboť soukromé i veřejné školy budou vybírat školné, avšak státní příspěvek dostávají pouze školy veřejné) – před tímto vývojem chybí v návrhu jakákoli ochrana. Závěrem Výše uvedený text se snažil v hrubých obrysech popsat hlavní změny navržené ve věcných záměrech zákonů o vysokých školách a o finanční pomoci studentům. Těmito tématy se věcné záměry samozřejmě nevyčerpávají (včetně připomínek vzešlých z vnějšího připomínkovacího řízení jsou k dispozici na adresách uvedených níže). I kdyby však kromě zmíněných změn věcné záměry obsahovaly již jen samé chvályhodné věci, jsou tyto změny dostatečným důvodem k celkovému odmítnutí návrhů. Návrhy přinášejí nebezpečí postupné redukce vysokých škol na provozní instituce velkých zaměstnavatelů a ztráty ohledu na jejich akademický charakter. Svobodný prostor pro vědu a výzkum vyžaduje mnohem větší nezávislost na vnějších politických a ekonomických vlivech, než jakou do budoucna zaručují nynější návrhy. Změny je navíc nutno vnímat v souvislostech. Některé z návrhů, které snad mohou fungovat v jiných zemích, v České republice téměř jistě fungovat nebudou, zvláště ne za současné tendence státu zbavovat se odpovědnosti za veřejný sektor, vysoké míry korupce a stále silnějšího podfinancování vysokého školství. V naší zemi tyto návrhy povedou jen k dalšímu omezení financování veřejného vysokého školství, prudkému snížení jeho kvality a destabilizaci, či dokonce destrukci celého vysokoškolského sektoru. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš ani vláda ČR však tyto argumenty neslyší a jsou, zdá se, připraveni oba zákony přes odpor akademických reprezentací prosadit. Proti tomu nezbývá než se postavit, postavit se veřejně a hlasitě. Ačkoli jsou veřejné nátlakové akce českým akademickým obcím spíše cizí, nastává čas, kdy je potřeba se rozhodnout, zda stojí za to chránit své almae matres, či zda svou nečinností dovolit jejich úpadek. Rada vysokých škol Česká konference rektorů Studentská komora RVŠ Facebooková stránka SK RVŠ Stránky iniciativy Pro Vzdělanost O autorech Text vznikl prací kolektivu autorů, členů akademické obce Univerzity Karlovy v Praze, v lednu roku 2012. Je volně šiřitelný a může být v libovolném rozsahu citován či parafrázová. A ještě jedna výzva ke studentům. Vážení kolegové studenti a studentky i absolventi středních a vysokých škol! Jako členka akademického senátu Univerzity Hradec Králové bych Vás chtěla seznámit s Věcným záměrem zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům, s nimiž byl v minulých dnech seznámen náš akademický senát, a se situací, která momentálně hýbe českým vysokým školstvím. Jistě si vzpomínáte na akci, při níž pražští studenti vyhodili z okna na ulici devadesát vodních melounů. Měly symbolizovat 90 milionů korun, které byly vynaloženy na již zmíněné návrhy. V nich jsou uvedeny zásadní změny, které by měly ovlivnit nejen životy vašich nástupců, ale i vás samých. Zde jsou bodově uvedeny ty z nich, proti kterým se naše studentská obec chystá protestovat: ■1. V budoucích akademických senátech by podle plánovaných záměrů neměla být zachována parita – rovnoměrné zastoupení studentů i akademiků. Studenti by zde měli zastupovat pouze jednu třetinu. ■2. Každá firma si školí svoje odborníky, aby potom mohla z jejich vzdělání profitovat. Stejně tak si stát doposud platil vzdělání svých odborníků, aby v něm dobře fungovala ekonomika, zemědělství a další odvětví, která by podporovala hladký chod a dobré fungování státu. Nyní budeme nuceni si za svou odbornost, kterou státu už dnes v drtivé většině splácí absolventi dvakrát (svou prací pro jeho fungování a svými daněmi) zaplatit ještě jednou. Přitom právě dnes je svrchovaně nejisté, kam odvedené prostředky doputují. ■3. Půjčky uvedené v záměru zákona o finanční pomoci studentům jsou dvojího typu: na živobytí (2000 za měsíc) a na školné (10 000 za semestr). Vezmeme-li v úvahu, že většina studentů chce dosáhnout alespoň titulu Mgr./Ing., strávíme na univerzitě pět krásných let, ze kterých nám vznikne dluh 220 000 Kč, počítáno bez úroku. Dle předloženého záměru by úroky měl financovat stát, ačkoli podle odborníků je tento slib (který se paradoxně chystá dát „vláda rozpočtové zodpovědnosti“!) nesplnitelný. Z půjček, které budou poskytovat banky a garantovat stát, budou v případě, že absolvent nebude po dokončení VŠ dostatečně finančně ohodnocen, profitovat pouze banky. 23 z 26 akademických senátů českých veřejných vysokých škol včetně Univerzity Karlovy vládě doporučilo stáhnout oba věcné záměry a přepracovat jejich obsah. Dvě další doporučení se připravují. V úterý 24. ledna 2012 se sešel ministr školství Mgr. Josef Dobeš s rektory protestujících univerzit. Rektoři měli jediný cíl – stažení věcných záměrů, na kterých se nedohodli. Místo toho je ministr seznámil s rozpočtem na příští rok. Po tříletém šetření se jim dostalo šokujícího vhledu do navrženého rozpočtu každé univerzity. Přijdou o 33% prostředků, což se v této souvislosti nedá vykládat jinak, než jako donucovací praktika, aby vysoké školy zavedly školné. Tento vývoj má však i hlubší souvislosti, které by nás měly znepokojovat. Akademická půda ze svých pramenů, jíž byly v evropském prostředí svobodné diskuze řeckých učenců, disponovala nezávislostí a zvláštní legislativou, a každý akademik, či člověk na ní pobývající, podléhal pouze její nezávislé legislativní a výkonné jurisdikci, které byly z důvodu zachování svobody myšlení na akademické půdě z podstaty vždy liberálnější, než státní a církevní. Odmítavým postojem ministra školství ke stanovisku českých rektorů je ohrožena AKADEMICKÁ AUTONOMIE, která byla v naší zemi zavedena už v roce 1348 a byla (počínaje rektorem Univerzity Karlovy Janem Husem) napříč dějinami vždy fenoménem, který českou společnost posouval dál. Kdo zná dějiny, ví také, že prvním krokem každého totalitního režimu (rekatolizačního, nacistického, stalinistického, normalizačního) byl vždy útok proti akademickým svobodám. Vyjádření českého prezidenta Prof. Ing. Václava Klause, CSc. (jehož studia, stejně jako studia ostatních zúčastněných a sympatizantů procesu oklešťování akademického procesu, byla v minulosti hrazena z veřejných prostředků), že veřejné vysoké školy jsou státní, a akt akademického odporu proti rozhodnutí státu je tedy nezodpovědný, svědčí buďto o základních mezerách ve vzdělání pana prezidenta, anebo o jeho spoléhání se na fakt, že dnešní česká vysokoškolská mládež nezná základní středoškolské učivo. Vážení kolegové, je tomu tak doopravdy? Akademický senát Univerzity Hradec Králové, který byl před třemi lety hostitelem setkání zástupců všech českých akademických senátů, na němž byl podepsán protest proti Bílé knize terciárního vzdělávání ministra Lišky, se nyní opět dostává do pozice, kdy je nucen vyjádřit svůj nesouhlas s principy, pomocí nichž se (tentokrát pod jinou hlavičkou) chystá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, dnes pod vedením Mgr. Dobeše, oklešťovat akademické svobody. O tom, kam může podobný vývoj vést, se můžeme dozvědět od kolegů z univerzit v Západní Evropě, s nimiž ovšem máme šanci své snahy o zachování akademických svobod zároveň koordinovat. Vzpomeňme na příklad University of Glasgow, kde byl do funkce rektora dosazen (nikoli zvolen!) komerční manažer, který v tuto chvíli z důvodu „ekonomické nerentability“ ruší zavedené katedry založené před tři čtvrti stoletím, a glasgowská akademická obec, která byla v minulých letech zcela formálním shromážděním, narychlo nastudovává a osvojuje si svá stará zákonná práva a po letech o ně začíná bojovat. Výsledky protestujících glasgowských akademiků jsou nicméně ukázkou, že snaha přináší ovoce. Na únor 2012 je připravován protestní týden, v jehož průběhu by se na KAŽDÉ Z PROSTESTUJÍCÍCH UNIVERZIT měla připravit konference, která bude pravdivě informovat o tom, co se v jednání o věcném záměru zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům děje. Podrobnosti o průběhu těchto konferencí budou včas zveřejněny. Přijďte – podpoříte tím svou budoucnost i budoucnost těch, kteří přijdou po vás. Naše dveře by měly být otevřeny i pro širokou veřejnost, neboť věc zachování akademických svobod není nijak izolovaná od věci současného vývoje v naší společnosti. Spíše naopak.

Škoda že si nebyli studenti schopni zjistit o co stranám, z nichž ani jedna nevyhrála volby v roce 2010, ve skutenosti spojením v koalcici šlo. I když prozřeli později než státní zaměstnanci a doktoři i přesto je jejich bojkot dříve preferované vládní koalice, posledním hřebíkem k jarnímu totálnímu rozkladu této asociální, zlodějské vlády. Toto je plagiát. Proč jsem zanechala studia Petra Kováčiková Je mi 22 let, studuji Učitelství, historie a společenských věd pro střední školy. Tedy, studovala jsem. Před několika dny jsem ukončila studium, které mohlo dospět k získání titulu Mgr. a garantovat mi tak lepší pozici na trhu práce. Tedy, teoreticky. Splňovala jsem určitě některé předpoklady k tomu, abych získala dobrou práci a aby mé studium a zkušenosti byly oceněny. Umím několik jazyků – anglicky, německy, rusky, základy turečtiny, základy italštiny, rozumím polsky, studovala jsem v zahraničí. Netvrdím, že mé studijní výsledky byly ukázkové, neměla jsem se studiem však větší problém. Až na jeden. Přestože jsem měla vhodné předpoklady na to, abych studium dokončila a stala se další adeptkou na vhodné zaměstnání, které by uvázalo mou pozornost již jen k placení složenek a utrácení peněz na podporu ekonomiky, tuto ohromnou šanci na tak zářnou budoucnost jsem zahodila. Odmítla jsem bezplatné veřejné vysokoškolské vzdělání, které mi váš systém tak blahosklonně nabízí. Říkám bezplatné, protože je zatím bezplatné. Říkám bezplatné, protože nemusím mé škole zatím nic platit, pouze hloupé administrativní poplatky. Říkám bezplatné, protože naopak má škola platí mně – stipendium, stipendium na studium v zahraničí, ubytovací stipendium. Přesto jsem měla daleko více důvodů, proč tuto nabídnutou ruku odmítnout. Předně protože nevidím další smysl v tom, abych se nechávala vzdělávat profesory, kterým je jedno, jestli v sobě rozvíjíme názory a naopak jim jde pouze o to, aby do nás nalili své vlastní názory. Dále proto, že už odmítám být ovečkou studijních oddělení, která musí vyřizovat administrativní a byrokratické záležitosti, aby vůbec mohla studovat a aby vykazovala perfektní výsledky. Citace prací, které se nečtou, aby v sobě student rozvíjel jakékoli myšlení (které má být základem vzdělání), ale čtou se pouze kvůli tomu, aby se zkontrolovaly, zda jsou správné citace, uvrhují akademickou obec do systému kontroly, který redukuje vzdělání na formality se psaním spojené a vztah mezi profesorem a studentem na kontrolu číslování stránek. Dále, protože už jsem unavená ignorací profesorů, kteří trpí pocitem malého zadostiučinění a poklesky svého ega si vybíjejí na studentech. Protože jsem unavená jejich nespravedlivostí při prokazování nějakých znalostí a schopnosti vlastního myšlení, která je podle mne důležitá pro všechny studenty. Protože odmítám svůj čas dávat pouze škole, jednomu jedinému oboru, který sice obohacuje mé poznání, ale obohacuje ho pouze tak, aby ze mne byl jen další vychovaný specialista na jednu věc, další šroubek v dnešní mašinérii, který koná pouze jeden jediný výkon. Protože všeobecné vzdělání, které se má prohlubovat, je vaším systémem nastaveno tak, aby se zastavilo v určitém momentě – ve chvíli, kdy se člověk rozhoduje, co se svou budoucností a co se svým potenciálem, který je nucen v dobách kapitalismu vidět pouze jako ekonomickou příležitost, která se musí správně zhodnotit. Budťo si zvolí cestu dalšího vychovávání (studium vysoké školy) anebo zapřažení do práce a budování kariéry. Získávání pracovních zkušeností, které ho mají posunout dále a obohatit jeho CV o jednu impozantní řádku je obětována psychická a fyzická síla, často nervy, vysoký stres, strach ze ztráty zaměstnání apod. Člověk se stává štvanou zvěří při lovu malých kouzelných papírků, na kterých jsou natištěna čísla a která nám mají dát jakousi magickou moc uskutečnit vše, co chceme. Nechci se účastnit tohoto honu. Nechci být vaším vychovaným expertem na jednu věc, který svůj veškerý čas obětuje vzdělávání pouze v jedné specifické oblasti a ve všech ostatních bude naprosto nevzdělaný. Nechci být expert, který ví, jak učit patnáctileté děti o válkách a holocaustech a veškerých zločinech lidstva, kterým říkáte vznešeně „historie“ a zároveň nebude umět vařit, nebude umět uklízet, spravit si věci, něco si sám vyrobit. To není váš záměr. Vaším záměrem je udělat ze mne experta, který nebude umět vůbec nic a proto si bude muset vše koupit, aby podpořil ten váš takzvaný systém. Tu vaši takzvanou liberální ekonomiku a svobodnou společnost. Ale promiňte, význam slova svoboda nespočívá v možnosti koupit si mandarinky i v zimě. Znám spoustu lidí, kteří mají vysokoškolské vzdělání a jsou nevzdělaní. Znám spoustu lidí, kteří nemají žádné vysokoškolské vzdělání a jsou velice vzdělaní. Životem, kulturou, zkušenostmi, svými přáteli, vlastním zájmem a touhou po poznání. To je skutečné vzdělání. Vzdělání, které je okolo nás a je přístupno všem. Ale vy již nechcete, aby bylo přístupno všem. Chcete, aby se za něj platilo. Chcete, aby se za něj platilo půjčkami a hromadou těch kouzelných papírků s číslicemi. Chcete, aby se za něj platilo vysokými životními náklady. Chcete, aby se za něj platilo stresovými situacemi, které zakoušíme při zápolení s byrokracií vysokých škol a s profesory, kteří si často nevidí na špičku nosu a pro které máme být pouze masa tupých ovcí, do kterých mohou jako do otevřených nádob nalít své názory a vychovávat je. Chcete, abychom si nemohli dovolit učebnice a knihy, které jste zdražili pro svou vlastní kapsu a dokonce chcete, abychom měli strach z toho, co na internetu stahujeme. Chcete, abychom pouze sledovali komerční humbuk, vaše placená média a abychom v této znechucenosti rezignovali na používání vlastního myšlení a vlastního vzdělávání se. Anebo abychom na to zapomněli, protože jsou jiné „důležité“ věci, mezi které patří placení složenek, placení zdravotního pojištění, které nám stejně bude v privatizovaném zdravotnictví k ničemu. Abychom upnuli svou vlastní pozornost na většinu, která dává svým mlčenlivým souhlasem legitimitu vašeho vychovávání a následovali její vzor a snažili se být „normální“. A přesně proto už se nechci vzdělávat. Ukončením svého studia protestuji nejen proti vysokoškolské reformě, ale i proti vašemu systému. Proti tomu, jakým způsobem nás chcete dál vzdělávat a proti tomu, co z nás chcete vychovat. Děkuji vám za vaše dosavadní služby.

Hm,studie zadarmo ,jeste zahranicni,jeste stipendium k tomu,tak se ji ani nedivim ze se ji nechce honit za penizky.A slecna si porad stezuje? To ted jim to dala kdyz prestala studovat,ted konecne si bude muset ty kouzelny papirky vymakat.A nebo do jeskynky a zpivat ''Imagine no possessions I wonder if you can.............''

TAKTO ZNĚLA POLITIKA TOP09 A ODS JEŠTĚ PŘED PÁR LETY - NEZAPOMEŇME Zavedení takové možnosti financování vysokoškolského studia je podstatou politiky TOP09, politiky, která přivede naše terciární vzdělávání do 21. století. Libor Furbacher říká: Pátek, 30. 4. 2010 v 0:34 Na toto tema me nedavno zaujal jeden clanek,je tam mimo jine i strucny popis americkych univerzit a jak pracuji,muzete si ho precist,pokud mate zajem.Jeste bych k tomu doplnil ze univerzity maji velmi silne alumni,kde byvaly zaci jsou ve styku s univerzitou, posilaji finance[a nejsou to male sumy]na nove programy a nebo stipendia .U nas dost nepochopitelne a ne nejni to doplatek za titul. http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:Ma2Qv3VrhtsJ:www.msmt.cz/bila-kniha/skolstvi-americke-univerzity-nas-vzor+americke+university+nas+vzor&cd=2&hl=en&ct=clnk&gl=ca O PÁR LET POZDĚJI Sanders vévodí demokratickým kandidátům, táhnou ho zadlužení studenti Podle komentátora serveru CNBC Jakea Novaka je Sandersův úspěch dán tím, že strany převážně ignorují mladé voliče. Ti jsou v těžké situaci. Za klíč k úspěchu jedince se považuje univerzita, ale náklady na vysoké školství od sedmdesátých let vzrostly šestkrát a mnozí studenti je nemohou splatit, objem studentských půjček nyní přesahuje 1,6 bilionu dolarů.