No, trochu víc jsme se vzdálili od zákonitostí v přírodě. Např. od autoritativních vůdců tlup. Vojevůdce sice máme, ale málokterý by nás dovedl chránit před vetřelci. Spíše naopak. Ani učitelé si leckdy nedokážou jasně vymezit území, kde jsou ve vyučovacích hodinách pány. Proč to tak je? Stačí odhlédnout na počet rozvodů, kdy se ztrácí tradiční role rodiny jako garanta dobré morálky svých dětí.

No ono to bude asi jako ve fotbale. Ani José Mourinho nedokáže z Vysočiny udělat mistra ligy. Kde nic není ani smrt nebere. Co zanedbali rodiče učitel těžko za pár hodin dožene. Nic víc nic míň.

Z učitelů jsou dnes kašpárci a slouhové žáčkům, studentům, případně movitějším rodičům( platí hlavně pro vedení). Pokud se blbě podívá na některého z nich, tak to má spočítané a horko těžko se z toho dostává, trošku přehnáno, ale platí to. A ty jejich odbory v čele s Dobšíkem jsou čajovým odvarem, proto se tam tak dlouho drží.

Díky za výstižné zamyšlení. Mladí lidé od nepaměti kritizují zavedené pořádky (a proto jsou motorem rozvoje společnosti) a starší lidé od nepaměti kritizují mladé a jejich názory (a proto jsou dobrými ochránci morálky). A v této symbióze to funguje rovněž od nepaměti.

No, zdůvodňovat dříve neslýchanou agresivitu zvyšujícího se počtu některých částí dnešní mládeže vůči učitelům, či starším osobám, co by motor rozvoje společnosti, se mi nezdá příliš chytré. Že není ideový střet mezi mladší a starší populací nic nového ví přece každý. Avšak hranice agresivity mladších vůči starším je přeci dnes ve zcela jiné úrovni než byla dříve a o tom je zde řeč. Ješitnost pak mnohých dnešních rodičů k vlastním dětem a naprostá ztráta empatie s následky chování svých dětí vůči jiným osobám je doslova tristní. Ovšem nelámejme hůl úplně nad všemi mladými. Někteří z nich dokáží vzít i nečekaně spravedlnost do svých rukou. Uvedu kauzu z jihlavské městské dopravy. Na sedačce maminka s malou, možná tří čtyřletou holčičkou. Holčička klimbá nožičkou a téměř každé klimbnutí znamená úder do nohy naproti sedící staré paní. Ta po pár kopech upozorňuje holčičku, která evidentně čeká na její reakci, že jí to bolí a maminku ať s ní něco udělá. Ta jí však odpovídá že oni jsou už nová generace a ta vychovává své děti tak, že sami děti si musí přijít na to co je a co není špatné. Autobus akorát zastavuje a nad nimi stojící mladý, možná šestnáctiletý puberťák se chystá vystoupit. Ještě před tím než vystoupí však vyndá z pusy žvýkačku a vmačká jí malé holčičce do vlásků. Na agresivní vstávání mladé maminky která odkládá dítě ze svého klína reaguje zrychleným výstupem z přepravního prostředku a veselým úsměvem se slovy - nezlobte se, ale tohle je důsledek vaší moderní výchovy. Musíme si dobře pohlídat, aby až si odhlasujeme že musí naše mládež chodit do školy ozbrojená střelnou zbraní (nejdemokratičtější a ekonomicky nejsilnější země světa již tuto novinku k vůli častému psychickému selhání svých spoluobčanů zavádí), neskončilo pak toto odzbrojování namísto veselého nasazení odpadkového koše nahlavu učitele, střílení mu pod nohy, smíchu z toho jak přitom tancuje, přitom to celé uložené ke zhlédnutí na některé sociální síti.