Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
DESET LET TRVAL PŘECHOD OD JEDNÉ TOTALITY K DRUHÉ.
Zdeněk Gryc | 25.02.2017 08:581938 - 1948. Na rudém pruhu vlajky, nahradila ikonu zkřížených háků, ikona se zkříženým srpem a kladivem. Zpěváci a herci, jako populární Vlasta Burian a Jan Werich chtěli vystupovat, zpívat a hrát ve filmech. Učitelé učiti. Na obecné škole nás učila paní učitelka němčinu. Abychom si lépe zapamatovali číslovky, a slova, tak i za pomocí veršovaček, ajn cvaj, policaj, draj fír oficír. . . Také jsme museli umět zpaměti a to v originálu, Hitlerovo socialistické heslo: "Nikdo nebude trpěti nouzí, nikdo nebude trpěti hladem, nikdo nebude trpěti zimou" Na gymnáziu hned po osvobození, měl náš třídní profesor, češtinář klasický filolog, Miroslav Spurný v ruce papír s předtištěnou azbukou. Vyvolával k tabuli, napiš velké psací F, pak koukal na papír a zkoumal, zda kresba odpovídá. Pan profesor Spurný neprošel po roce 1948 prověrkami a byl nasazen do První brněnské strojírny. Spáchal sebevraždu. Skočil z okna zarazil si nohy do břicha a 4 dny umíral. Spolužáci Aleš Pěnčík a Matyáš se pokusili o přechod hranic, chytili, zmlátili, zavřeli. Skončili studium podobně jako skauti-spolužáci na FA Zdeněk Dvořák a Josef Opatřil. Hůře dopadl jihlavák Jan Sedlák, kterého zavřeli. Po 20letech došlo k Pražskému jaru v roce 1968. Po bratské pomoci přišla zase z Kremlu zima. Ani sametová revoluce v roce 1989 nevyčistila ovzduší. Jihlavský architekt Martin Laštovička si dovolil kritizovat exponenta doby totality, učitele soudruha Snášela, což se řešilo přes 20 let. V rámci letošního výročí je publikováno dění okolo Charty 77 a Anticharty, ohýbání hřbetů populárních osobností, které chtěl totalitní režim pro svoji pop-ularitu využít. Poměry v té prvé totalitě se pokusil v 6 dílech revokovat seriál Bohéma, ukázal zač je toho loket i v té druhé. "Bohéma je seriál, který nerezignuje na výpověď, což v kontextu současné dramatické televizní tvorby vůbec není samozřejmé. Klade otázky, na které nejsou jednoznačné odpovědi, neboť umělecká svoboda je velice křehká za všech režimů, dokonce i za demokracie. Herec je svým způsobem nájemná síla, ovšem existují osobní měřítka, která každý tvůrce má, kam lze zajít a kam už ne. Někdo dokázal překousnout leccos a pořád se ještě mohl cítit dobře. Je to věc individuálního nastavení a otázka volby. Vždy šlo odmítnout a nést následky, ale za války to byla leckdy hra se smrtí, stejně tak jako v prvních letech rudého teroru. A pak, totalitní režimy vypadaly, že tu budou navěky, však se to také psalo na všech nárožích, a velká část českého herectva se v nich zabydlela stejně jako značná část zbytku národa. Ta je ale anonymní a svou kůži na trh nenese. Kdo to chce soudit – a je to vůbec možné?" Zdroj: http://www.lidovky.cz/recenze-bohema-zkouma-krehkost-umelecke-svobody-f61-/kultura.aspx?c=A170116_103537_ln_kultura_jto V souvislosti s dnešním výročím je vhodné podívat se do Wikipedie a přečíst celý text, který začíná: "Únor 1948 (oficiálně Únorový puč, resp. Vítězný únor, což byl výraz používaný v komunistické historiografii) je pojmenování komunistického puče v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem v roce 1948. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny obyvatelstva. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“, a v omezenější míře je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně slaven i v současné době." Zajímavý je v této souvislosti komentář presidenta Beneše: „Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář – je to společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho ujišťování mně i Masaryka bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“ (z rozhovoru s paní Posse-Brázdovou v Sezimově Ústí 19. srpna 1948; Táborský, str. 271) ------------------------------------------------------- "Jan Werich (*6. 2. 1905 - †31. 10. 1980) o svobodě, myšlení, vzdělávaní, T.G. Masarykovi a otrocích. Nikdo si nesmí myslet, že je víc než ten druhý. Pokud někdo ale má dispozice větší než druzí, pak je má proto, aby pomohl těm, kteří se nenarodili jako géniové... ono totiž každý má ve společnosti svoje poslání...V pořadu Škutiny v roce 1968." V souvislosti s obsahem blogu 1938 - 1948 dobová story jedné z osobností: "Po roce 1945 Jan Werich společně s J. Voskovcem Osvobozené divadlo obnovuje, a to jako Divadlo V+W - obnovená scéna ale neslouží divákům dlouho, po komunistickém puči v roce 1948 a následné Voskovcově emigraci do Spojených států amerických, divadlo končí - posledním divadelním kusem, na němž Jan Werich s Voskovcem spolupracuje je adaptace broadwayského muzikálu "Divotvorný hrnec" (do muzikálu Jan Werich připisuje české prvky, sám ztvárňuje postavu vodníka Čochtana). Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postaví za demokratické síly, které chtějí nastolit změny ve společnosti, je Jan Werich za husákovské normalizace postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a víceméně až do své smrti je záměrně komunistickým režimem opomíjen (v roce 1978 nicméně z donucení podepíše tzv. antichartu)." ------------------------------- Volby 2017. Výsledek je i přes prezidentské tanečky jasný. Je škoda, utrácet obrovské částky tu-zemské i mimo-zemské za jarmareční kampaň, jako ve volbě minulé. Předehra se známkou Zemana na korespondenčním lístku, žalujícím na pražskou kavárnu. Dohra, v Lánech, kde byl po volbě přijat lhář Hašek. Paměť je paměť, kdo jednou nevolil Zemana bude trpěti, včetně Sobotky a jeho partaje… Jan Werich, a výsledek, nejen prezidentské volby 2017: "To je blbý, to se bude líbit". Zejména mládež, která půjde letos k volbám, by se měla v souvislosti s dnešním výročím, událostí mezi dnem 17. a 25. únorem v roce 1948. začíst do Wikipedie. Zamyslet se nad současnými událostmi nejenom na Ukrajině, ale i v CZ. Přesvědčené nemá cenu přesvědčovat. Nadějí národa je mládež, která si prostuduje story CZ a vezme v úvahu, že reklama na praní prádla a mozků je vysoce sofistikovaná. Zdeněk Gryc