Ján Lauko
Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.
O téměř neuvěřitelné podobnosti mezi socialismem a kapitalismem
Ján Lauko | 27.04.2017 17:13Na současném kapitalismu středoevropského typu leží temný stín socialismu. Je totiž až fascinující, jak se historie opakuje. Neboť pokud jsme v minulosti byli vazaly východu, dnes jsme vazaly západu. Pokud jsme se v minulosti skláněli před diktátem Moskvy, dnes se skláníme před diktátem Bruselu. Pokud za minulého režimu bylo odsuzováno vše, co k nám přicházelo ze západu, dnes je odsuzováno vše, co k nám přichází z východu. Ale jde to ještě dál! Pokud chtěl za socialismu někdo udělat kariéru, musel být nutně loajální s režimem. A žel, dnes je to podobné. Vezměme si třeba oblast médií. Kariéru v nich mohou udělat pouze lidé poslušní neoliberální, prozápadní orientaci a Bruselskému diktátu. Mladí redaktoři a novináři, kteří nezažili socialismus a poslušnost ideologii mohou být zcela klidní, protože vůbec o nic nepřišli. Neboť přesně to, co jenom v trochu jiné formě prožívají ve svém zaměstnání dnes je ve skutečnosti totéž. Setrvat na svém postu může totiž jedině ten, kdo píše a mluví co má a co je pro systémově žádané. Ten, kdo chválí ty, kteří mají být chválení a haní ty, kteří mají být hanění. Ten, kdo se disciplinovaně vtěsná do sice nepojmenovaného, ale velmi jasně vymezeného rámce. V obavě ztráty zaměstnání a s ní spojených existenčních problémech většina samozřejmě velmi rychle pochopí a poslušně se zařadí do oficiální linie, protože žít z něčeho třeba. Taková je reálná situace v médiích, které mají být jakýmsi základem svobody slova. Ale podobnost dále pokračuje! Jestliže kdysi komunisté zavírali a mnohým jiným sankcím podrobovali lidí, kteří si dovolovali mít jiný názor, dnes je tomu velmi podobně. I dnes zde totiž máme názor většinový, mainstreamový a poplatný prozápadní, neo liberální linii. Máme tu však i jiný názor a spolu s ním i úplně jiná fakta a skutečnosti, které jsou oficiálními médii popírány a odsouvány bokem, jakoby neexistovaly. Zpochybňují totiž jejich vlastní konstrukce a tím znejišťují masy, manipulované a ovládané mainstreamem. No a právě nositelé těchto alternativních faktů jsou zesměšňováni, vyhlašování za blázny, či za lidi pochybných a absolutně nedůvěryhodných. A velmi paradoxně začíná nakonec docházet už také k tomu, že jako kdysi v dobách režimu východu bylo pro lidi osvěžením a příslibem všechno to, co přicházelo ze západu, dnes se stává pro mnohé osvěžujícím to, co přichází z východu. Neboť lidé začínají mít pomalu plné zuby vší té sebe destruktivní Bruselské politiky, počínaje podporou válečných dobrodružství USA za vlády Obamu, schvalováním imigrace a demontáže národních států, přes prosazování nejrozličnějších úpadkových trendů, jako je gender ideologie, homosexuální partnerství, předčasná sexualizace nezletilých a podobně. Ale ať se už mají věci jakkoliv, kde je naše vlastní svébytnost? Kde je naše vlastní samostatnost? Kde je naše vlastní nezávislost a svoboda? Vždyť jak se zdá, pro náš národ se toho až tak moc nezměnilo. Jho zůstává, pouze se mění jeho světová orientace z východu směrem na západ. A pokud socialistický systém lhal a zaváděl, mnozí si v současnosti začínají uvědomovat, že toto zavádění a klamání nebylo aktuální pouze za socialismu, ale že je to paradoxně vlastností každého vládního systému jako takového. A tedy i současného, který lidem podsouvá realitu tak, jak ji mají podle něj vnímat. A pokud byla realita v minulosti deformovaná ideologicky, v souladu s přáním moskevské elity, dnes je úplně stejně deformovaná prostřednictvím médií a různých nevládních organizací v souladu s přáním neo liberální světové elity nejbohatších a nejmocnějších západního světa. Proč ale jsme stále nesvobodní? Proč se musíme neustále před někým sklánět? Jen proto, že jsme příliš malé národy? Nebo to má i jiné, mnohem hlubší příčiny? Ano, jednoznačně to má i své hlubší příčiny, spočívající v neznalosti a ignorování určitých duchovních zákonitostí, co se následně promítá do reality naší vnější nesvobody. Neboť v podstatě kromě snahy o pozvednutí národa po stránce hmotné, čili v rámci hospodářství a ekonomiky se vůbec nebere zřetel na pozvednutí jeho úrovně duchovní, která je fatálně zanedbávána. Avšak právě nevědomost o tomto nehmotném, skrytém a duchovním rozměru bytí způsobuje, že se stále nacházíme v područí a v útlaku! Že je tu stále někdo cizí, kdo nás manipuluje, zotročuje, vykořisťuje a upírá nám skutečnou svobodu. Pochopení toho, jak přesně to funguje si přibližme na příkladu Krista, vcházejícího do Jeruzaléma, když ho nadšený dav vítal jako nového židovského krále. Mnozí židé totiž doufali, že se právě pod jeho vedením vzbouří proti Římu a nastolí svobodné, svrchované židovské království. Boží království svobody a míru na zemi! Avšak Ježíš jim zdůrazňoval něco úplně jiného! Upozorňoval: boží království je ve vás! Těmito slovy naznačoval židům, ale i nám všem, že skutečné království nebeské a s ním spojená pravá svoboda mohou vzniknout pouze směrem zevnitř navenek. Nikdy ne pouze čistě vnějším, pozemským úsilím, ale vždy jen z toho vnitřního, skrytého a neviditelného, co je v nás směrem navenek k tomu zjevnému a reálnému. Svobodu tedy není možné dosáhnout pouze vnějším bojem s okupanty, otrokáři, vykořisťovateli, či manipulátory. Cesta ke skutečné svobodě začíná jedině aktivací hodnot království nebeského v nás, v našem nitru. A toto, každým jednotlivým člověkem v sobě samém vnitřně uskutečněné království dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a cti nakonec postupně přeroste zevnitř směrem ven, do reality království nebeského na zemi, jehož jednou ze základních hodnot je také skutečná a pravá svoboda. Svoboda bez jakýchkoliv vykořisťovatelů, otrokářů a manipulátorů. Pokud budeme prohlížet tyto skutečnosti, pokud budeme ignorovat Kristova slova, že království pokoje, míru a svobody začíná v první řadě v nás a v našem nitru, pokud nezačneme nikdy budovat jeho základy v podobě vlastní vnitřní snahy o dobro, čest, spravedlnost a ušlechtilost, budeme muset vždy zůstat nesvobodní a naše nesvoboda bude pouze měnit svůj šat, své vnější formy a svou světovou orientaci. Člověče, pochop už přece konečně, že pokud chceš žít ve svobodě, musíš osvobodit nejdříve sám sebe od všech nectností, které zotročují tvé pravé lidství. Tvou skutečnou lidskou velikost! A právě pro tuto, tebou samým zapříčiněnou nesvobodu tvého vlastního ducha tě stíhá nesvoboda vnější, protože ten, kdo uvrhl do nesvobody nectností sebe sama si jednoduše nezaslouží žít ve svobodě. Člověče, vnitřně se osvoboď! Zbav se chamtivosti, závisti, nečestnosti, bezohlednosti a egoismu. Zbav se vnitřní, myšlenkové a citové nečistoty, jako i mnoha jiných nectností a naplň své nitro dobrem, čistotou a spravedlností! Naplň jej vysokými a ušlechtilými hodnotami království nebeského, protože jedině tehdy k tobě může zavítat požehnání a prosperita království nebeského také v jeho hmotné a fyzické podobě. Jinak nikdy, protože, dokud tyto podmínky ty sám vnitřně nesplníš, budeš muset žít v nesvobodě a útlaku. Závěr: Je samozřejmě třeba bojovat i proti všem vnějším projevům zla, či manipulace a nebýt v tomto směru pasivním. Ale pamatujme, že proti zlu a všem jeho negativním projevům musíme bojovat i ve svém vlastním nitru! Jinak nemůžeme nad ním nikdy zvítězit, protože uvnitř nás samotných bude mít stále svou oporu.