Zašlapané projekty - pokračování "Sovětská okupace Československa v roce 1968 vyhnala do emigrace stovky vědců. Do zahraničí většinou odcházeli, nebo tam zůstali na stážích, už jako známí specialisté, mnohým z nich zahraniční vědecké ústavy samy nabízely azyl, protože věděly, že dokáží obohatit jejich vědeckou činnost." Vojenská akademie v Brně, neboli akáda, byla vysoká škola založená 15. srpna 1951 rozkazem prezidenta republiky pod názvem Vojenská technická akademie (VTA). Základem školy se stali pedagogové, budovy i materiální vybavení Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně (dnešní Vysoké učení technické v Brně), která byla 2. října téhož roku zrušena. VÚT včetně Fakulty architektur a jejích kateder používalo pak různých provisorií, od bytového domu na Vlhké, přes prodejnu Tesly na Husové. Vojenská katedra vyla umístěna "velice vhodně" do areálu Starobrněnského kláštera, založeného jako klášter cisterciaček roku 1323 česká a polská královna vdova Eliška Rejčka. Ke klášteru přiléhá bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Celá odborná brněnská veřejnost věděla, že Profesor Navrátil než otevřel dveře chirurgického sálu tak prvně otevřel dveře baziliky Nanebevzetí Panny Marie. To režimu v padesátých létech velice vadilo. Sv. Ján na Březinkách je jenom malou ukázkou režimního léčení narkomanie českého národa od "Opia lidstva". V hořejším článku je uvedeno:"Otakar Poupa se u nás stal profesorem na fakultě dětského lékařství a vytvořil zcela ojedinělý fungující typ spolupráce školy a akademie věd." Podobnou osobností byl pediatr profesor Teischel v Brně. V publikaci OTOKAT TEYCHL , která vyšla v roce 2012 zásluhou Archivu města Brna najdeme na str. 37. dokumenty Akčního výboru národní fronty z 8. 8.1948. Podobnou osobností byl profesor Jan Navrátil, světová osobnost v oblasti kardiochirurgie. Zajímavá je jeho story a obdobný osud s Otakarem Poupou, která je známá brněnské veřejnosti. Neškodí, když si ji přečte i čtenář JL. Jan Navrátil byl kardiochirurg, po všech stránkách osobnost. Jako jeden z prvních čtyř kardiochirurgů na světě dokázal odstranit ze srdce nádor a mezi prvními v Evropě implantoval umělou chlopeň. Vídeňskou kliniku, kde od 70. let působil, dovedl na světovou špičku. Jan Navrátil byl českého původu, ale narodil se v Rakousku v Melku. Jeho otec pracoval jako finanční úředník. Jan chodil ještě ve Vídni do obecné školy, reálné gymnázium již vystudoval v Československu v Brně. V roce 1934 promoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde začal působit na její chirurgické klinice. Hned v roce 1946 spolu s habilitací založil v rámci I. chirurgické kliniky neurochirurgické oddělení. Nakonec si zvolil kardiochirurgii. V roce 1952 nastoupil do čela II. chirurgické kliniky brněnské lékařské fakulty a zahájil systematický kardiochirurgický program. V roce 1953 provedl Jan Navrátil svou první srdeční operaci, mechanické rozrušení částečně srostlé mitrální chlopně. Zákrok probíhal tzv. zavřenou cestou, tedy při bijícím srdci. Tehdy to byl jediný dostupný chirurgický zákrok na srdci. Dokonalé provedení této operace vyžadovalo značné umění a cit. Po důkladném tréninku na mrtvých lidech a živých psech se profesor Navrátil (profesorem od roku 1954) rozhodl v roce 1956 ke své první operaci na otevřeném, tedy zastaveném srdci. Bylo to velmi obtížné, protože musel zákrok stihnout do 4 - 5 minut po zastavení srdce, jinak by odumřely mozkové buňky. Přístroj na mimotělní oběh krve tehdy ještě neexistoval. Pokud se pacient poněkud podchladil, jeho metabolismus se zpomalil a zákrok mohl trvat dvakrát až třikrát déle. Navrátil dosáhl podchlazení těla uspané pacientky kontrolovaným ochlazováním ve vaně se studenou vodou a ledem. Tím získal asi sedm minut času. Operace se podařila, lékař stihl zalátat netěsnou přepážku mezi levou a pravou srdeční síní. Do konce roku 1957 uskutečnil Jan Navrátil na tři stovky podobných operací. Časově náročnější operace však zůstávaly stále nedostupné. V té době se ve Spojených státech objevily první přístroje schopné zajišťovat kompletní mimotělní oběh. Protože brněnská klinika neměla na takové přístroje peníze, Navrátil se svými šikovnými asistenty vyvinuli vlastní cirkulátor. S ním operoval v únoru 1958 poprvé ve střední východní Evropě. Ještě téhož roku se mu podařilo odstranit zevnitř srdce nádor velikosti pomeranče. Výsledky jeho práce oceňoval celý odborný svět. V roce 1962 dostal jako jeden z mála nestraníků Řád práce. /Za povšimnutí stojí, jak anonymové v JL za pomoci obdobného faktu dehonestují osobnost profesora Bedřicha Rozehnala jako kolaboranta. / V letech 1963 - 65, opět jako první v Československu a jeden z prvních v Evropě, Navrátil implantoval postupně umělou chlopeň. Následně byl zvolen členem - korespondentem Československé akademie věd. V květnu roku 1966 dostal Jan Navrátil nabídku na post řádného profesora lékařské fakulty a přednosty její II. chirurgické kliniky ve Vídni. Komunisté a poté i univerzitní orgány tuto nabídku odmítli. Senát vídeňské univerzity však o Návrátila velmi stál. V konkurenci nejlepších kardiochirurgů z celé západní Evropy, zvolili Navrátila jako nejlepšího a nejvhodnějšího. Navrátil, kterému nechtěli dát souhlas i mnozí činitelé brněnské lékařské fakulty, se nevzdával. Obrátil se na Univerzitu Karlovu. Přesto to trvalo přes rok, musel jednat s řadou vysokých hodnostářů, ale nakonec dostal svolení. V době vídeňských počátků Navrátil nepomýšlel emigrovat. Pravidelně jezdil do Brna i Prahy operovat. V roce 1971 mu vyšla první monografie o kardiochirurgii u nás. V 70. letech však u nás začalo politicky přituhovat, sen o intenzivní tvůrčí spolupráci brněnského a vídeňského pracoviště se rozplynul. Navrátil se rozhodl pro emigraci a náš stát tak svoji kardiochirurgickou chloubu ztratil. Ve Vídni brzy po příchodu zahájil Navrátil program srdečních operací. Operoval i děti, dosáhl dalších významných priorit. V roce 1975 byl jmenován ředitelem Ústavu pro kardiologický výzkum Institutu Ludwiga Boltzmanna ve Vídni. V roce 1980 odešel z čela kliniky a dál vedl pouze Ústav kardiologického výzkumu. Jan Navrátil zemřel 17. června 1992 ve Vídni. V roce 1998 mu byla v hlavní chodbě Hansenovy budovy Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně odhalena pamětní deska. Kardiochirurgové toho vědí o modlitbě od srdce zajisté hodně. Také jsou schopni a ochotni riskovat existenci publikováním svého názoru, tehdy i nyní: Lékařský diplom nevrátím, říká profesor Pirk. Prezident Zeman je nemocný člověk a pro stát už vykonal dost V díle nového pořadu Místo nás k sobě do IKEMu pozval světově proslulý kardiochirurg profesor Jan Pirk. První transplantaci srdce provedl v roce 1991, od té doby má na kontě takových operací už 267. Je to vášnivý sportovec, takže s naším štábem nazul tenisky a vyrazil běhat do lesa. V Česku je známý mimo jiné i tím, že se nebojí vyjadřovat k politice. Má třeba jasný názor na prezidenta Miloše Zemana, o kterém se před časem vyjádřil v médiích, že je nemocný a neměl by znovu kandidovat. Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček následně Pirkovi vzkázal, že by měl vrátit lékařský diplom, pokud takto ordinuje na dálku. "Dokonalé provedení operace vyžaduje značné umění a cit." To je důvod proč řada vědců a lékařů se stýká s umělci a mnohdy se stanou osobními přáteli a mecenáši, jako třeba profesor Teyschl s Antonínem Procházkou. Bylo dobře, že hradní politika navázala po sameťáku na tradici TGM. Je škoda, že hradní politika po odchodu Václava Havla je těmto kulturním vlivům na hony vzdálená.

Aktualita, dnes 16:22 Silvie Friedmannová: "První Čech" má umělé srdce. Pacienta by čekala smrt. Ale v IKEMu mu dali do těla umělé srdce, poprvé v Česku. První Čech má umělé srdce nové generace. Článek Je jiné, ale jenom navenek. Uvnitř přesně napodobuje to lidské. Osm hodin potřebovali lékaři k tomu, aby umělé srdce voperovali do těla. Pro pacienta poslední šance, jak přežít. „Musím říct, že by ho čekala smrt, kdyby nebyl operován,” řekl šéf Kardiocentra IKEM Jan Pirk. V Česku je známý mimo jiné i tím, že se nebojí vyjadřovat k politice.

Pane architekte je fakt , že se vám nedá upřít snaha se za každou cenu zviditelnit. Napíšete článek a hned pod ním si přidáte své dva komentáře.