Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
ÚNOR 1948 - 1989 - 2018
Zdeněk Gryc | 13.02.2018 10:31Únor 1948 (oficiálně Únorový puč, resp. Vítězný únor, což byl výraz používaný v komunistické historiografii) je pojmenování komunistického puče v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny obyvatelstva. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“, a v omezenější míře je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně slaven i v současné době. Ministr spravedlnosti Prokop Drtina z Československé strany národně socialistické a ministr výživy Václav Majer z Československé sociální demokracie žádali na zasedání vlády vysvětlení, proč bylo v Praze odvoláno 8 obvodních velitelů Sboru národní bezpečnosti. Policie se tak v hlavním městě zcela ocitla v rukou komunistů. Proti hlasům ministrů za KSČ vláda přijala usnesení, v němž uložila ministrovi vnitra Václavu Noskovi (KSČ) zastavit tyto kádrové změny. ------------------------------------------------------------------------- Sametová revoluce (jinak také Něžná revoluce je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi. -------------------------------------------------------------------------------------- Oslava posledního Vítězného Února v Jihlavě, se konala v roce 1989 na náměstí. Před slávou tam byla smontována velká dřevěná tribuna. V Jiskrě byl uveřejněn oslavný článek, doplněný příkazem: "Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany." Jednalo se konkrétně o Březinky, kde bylo součástí projektu a jeho stavebního povolení, zachovat barokní sochu sv. Jána na mostě IN SITU. Dokončená novostavba "kapličky se zvonem", na Kalvárii byla aktualita, která se právě projednávala na OV KSČ a dala se těžko zbourat. Fotografie i historie je uvedena v knize PhDr. Martina Herzána: "UTAJENÉ DĚJINY JIHLAVY 20. století na str. 80 s názvem: "Podařilo se v Jihlavě v 70. letech postavit kostelík?" V úterý 25. února 1975 vyšla Jiskra, orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů. Čtenáři jihlavského okresu, za těchto padesát haléřů, byli na první straně obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Pod fotografií je nápis: PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil. Pod nimi je báseň Františka Branislava: ÚNOR. Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“. Článek: ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY " Kvartal prověren": Žijeme v prvních měsících roku, v němž oslavíme 30. Výročí osvobození. Mnoho k tomuto výročí chystáme. Otevřeme nové síně tradic - v muzeu, Motorpalu i jinde odhalíme v Jihlavě památník osvoboditelům v podobě slavného tanku T-34 atd. připomeneme zejména mladým lidem, poválečné generaci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spojeno se jménem Stalin. Pokloníme se památce padlých v desítkách míst okresu. My v novinách chceme přinést vzpomínky těch, kteří onu dobu žili a přiblížit ji dosud nepublikovanými fotografiemi. Podnětů je mnoho. Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru (finančně?!) a z Muzea Vysočiny (historicky). Na rohu v ulici Pionýrů 1 můžete při pozorném zahledění nalézt nápis starý 30 let. Zub času tu sice udělal své, ale zase natolik, aby nebylo možné vskutku historický nápis identifikovat. Vím o něm řadu let, a proto mi nedělá potíže jej rozluštit. Tehdy před 30 lety, se zde podepsal zřejmě jeden z příslušníků ženijní jednotky, která měl za úkol zajistí odminování. Stoupněme si dnes pod nápis na tabuli této budovy, hlásající, že na tomto místě stál Ditrichštejnský palác, v němž bydlil v r. 1830 až 32 jako student Karel Havlíček Borovský . . . a čtěte poněkud níže slova psaná na rychlo azbukou KVARTAL PROVEREN NIN NĚT! Podepsán samozřejmě rovněž azbukou „gardový nadporučík Rvalov" a ještě níže připsán datum. Zřejmě nejde o jediný symbol tohoto druhu z konce 2. světové války v našem městě. Při pozorném porozhlédnutí by se jich v Jihlavě našlo více. Své a užitečné by zde mohli sehrát pionýři se svými vedoucími. Měli by také prohledat půdy, sklepy a kůlny starých domů, podívat se na dávno odložené předměty, časopisy aj., v nichž může být také mnoho zajímavého o lidech a době, kterou vzpomínáme. „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. ---------------------------------------------------- Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť. --------------------------------------------------- Nezůstaňme však jen na polovině poučení. Byl a po desetiletí žil plným životem dnes již zbouraný blok domů U Jánů - i s hospodou. Ta hospoda s jejím okolím nebyla také obyčejným místem, pokud jde o dělnické hnutí Jihlavy a Jihlavska. Tady se vlastně bojovalo na sociálně demokratické levici o vznik komunistické strany v městě. Bližší nechť řeknou historici, ale příslušné městské orgány a komunisté v nich by si měli vzít za své uchování podobné tradice. ---------------------------------------------- Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. ---------------------------------------------- Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení památníku 1. prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města, na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval. Domnívám se, že nestojí nic v cestě tomu, abychom odhalili (dříve či později) památníček událostem dělnického hnutí na zmíněném místě U Jánů. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě. Tady - i jinde. ------------------------------------- Co a kdo a ještě jinak napsal v Jiskře, v rámci posloupnosti těchto důležitých výročí ? Včetně roku 1989, když byl ve vzduchu konec "mrazu z Kremlu"? V jihlavském archivu, jsou uloženy výtisky Jiskry, v symbolických osmičkách, zapadajících do stoletého výročí republiky, pocházejí z roků 1948 -1998. V Jihlavských listech jsou publikovány dobové první stránky, ale jejich nejdůležitější články, k ÚNORU nikoli. Jsou barometrem doby. Čtenáře Jihlavských listů, kteří se zajímají dnes o dění před začátkem a koncem totality, by jistě zajímalo jak pevně, verbálně, byl režim ke konci totáče navenek ukotven. Publicita Února 1948 začala v Jiskře 8. února 1948: "Od osvobození k Vítěznému únoru" v článku nadepsaném: "Mohutný nástup komunistů v Jihomoravském kraji. " Zajímavý je nejenom text, ale i autentická dobová podoba článku, který v roce 1989, k tak významnému výročí "naposledy" vyšel. ------------------------------------------------------------------ "VAŽME SI TOHO JE TO MOŽNÁ NAPOSLEDY!" Jsou památná slova, která věštecky pronesl architekt Tyl, při pohledu na shora zmíněnou tribunu k únoru 1989. V únoru 1989, jsme vraceli se s hlavním architektem Bohuslavem Tylem z kontrolního dne, na již téměř hotovém atomovém krytu, pod budovou PVT na Březinkách. Kryt byl velitelským stanovištěm štábu CO okresu Jihlava, kde měli i místní prominenti přežít nepřímý atomový výbuch 14 dní. Pozoruhodné však bylo, že zde bylo pracoviště údajně jediného počítače v RVHP, chráněného před EMI, s programem na vyhodnocení následku atomového výbuchu. Ochrana technologie počítače v operační místnosti, byla založena na principu více násobně jištěné Faradayově kleci. Navrhla ji Akademie věd Praha, pracoviště plasmatu. Architekt Tyl se před radnicí zastavil a pravil: "Važme si toho, je to možná naposledy". Dost nechápavě jsem na něj koukal. Ukázal na tribunu. Za jeho výrok, jsem si ho velmi vážil. Podobné pokrokové názory měl i architekt Jiří Jirmus. Leželi spolu v pohodě, na jednom pokoji v Domově důchodců v Humpolci. Bohouš umřel, jen několik měsíců, před Jiřím , který odešel v sobotu 4. února 2012 v 11:30