Ivo Strejček
Od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu za ODS. Narozen 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Brně. V letech 1996/97 byl tiskovým mluvčím předsedy vlády Václava Klause a vlády ČR. Od roku 1998 do roku 2010 byl členem Zastupitelstva města Žďáru nad Sázavou. V Evropském parlamentu působí v hospodářském a měnovém výboru a jako náhradník v zemědělském výboru. Je členem delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s Čínou. Je ženatý a má dvě děti.
Důsledky iluze o blahobytu
Ivo Strejček | 14.04.2011 08:45Když jsme v roce 2004 vstoupili do Evropské unie, většině našich obyvatel se zdálo, že jsme vstoupili do světa věčně bezpečného a nekonečně blahobytného. Zdálo se nám, že je tím dokončen náš „návrat do Evropy“, přestože jsme z Evropy nikdy neodešli a vždy byli její součástí. Jaké je to pro většinu Čechů překvapení, že dnes krachuje jeden „vzorný“ západoevropský stát za druhým a oprávněně se ptáme, jak moc nás to všechno ovlivňuje a zda to může ohrozit i naši současnou a budoucí životní úroveň. Evropský stát blahobytu Na vině je především tzv. evropský stát blahobytu. Je výsledkem poválečného vývoje Evropy a přinesl s sebou ohromné vymoženosti. Každý sociální výdobytek, každá úleva však přinesla tlak na státní rozpočty. S tím, jak se zvyšovaly sociální standardy, snižovala se vůle a ochota lidí pracovat za nízké výdělky. To do evropského prostoru také nasálo množství mimoevropských pracovních sil ochotných pracovat za minimální mzdu. Evropský sociální systém musely jeho vlády nějak živit. Buďto z výběru daní nebo ze státního zadlužování. Čím více se zvyšovaly náklady práce (určené především vysokými evropskými sociálními standardy), tím méně konkurenceschopným začal být evropský prostor. Firmy jej opouštěly a hledaly přirozeně taková místa, kde byly jejich náklady nejnižší a zisky nejvyšší. Vládám tak postupně nezbylo nic jiného než si na své výdaje (sociální dávky, platy státních zaměstnanců, penze a své další náklady) půjčovat u bank. Ty jim rády své finanční prostředky půjčovaly, protože stát přece „nikdy nemůže zkrachovat“, a tedy o takto investované peníze banky nikdy nemohou přijít. Evropský sociální stát vytvořil z evropských států zkostnatělé systémy, ve kterých se sice nádherně žije, ale které se nenávratně a zhoubně zadlužují. Prvním a hlavním důvodem současného katastrofálního stavu rozpočtů evropských států je nedotknutelná doktrína věčně blahobytného a bezpečného evropského státu blahobytu. Euro Jeden z nadpisů v prominentním britském ekonomickém magazínu The Economist hlásá: „euro učinilo slabé slabšími“. Měl by nám připomenout, že jednou z problematických příčin současného neblahého stavu některých evropských států je také jednotná měna euro. Vznikla na prostoru hospodářsky, ekonomicky a sociálně rozmanitém a nejednotném, s nízkou pružností pracovního trhu a bez mobility pracovních sil způsobené jazykovými rozdíly na kontinentu. Státy, které začaly euro používat, měly různou míru nezaměstnanosti a různou míru inflace. To, kdyby měly vlastní měnu, mohly řešit nástroji měnové a hospodářské politiky, které by jim individuálně vyhovovaly. Jednotná měna ale neumožňuje sledovat vlastní hospodářské cíle prostřednictvím různých úrokových měr - ty nejsou stanovovány národními centrálními bankami, ale jsou určeny Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem. Ta, i kdyby sebevíce chtěla, nemůže nikdy nastavit optimální sazbu pro tak heterogenní prostor. Euro proto přispívá k prohlubování těžkých hospodářských problémů některých členů eurozóny. Poučení pro nás Na otázku, zda nás současná krize v eurozóně může nějak ovlivnit, je třeba varovně odpovědět: ano. Vše záleží na tom, jak budou naše vlády šetrné, jak budou hospodařit a jak se postavíme k přijetí eura. Je třeba zemi dále nezadlužovat a plnit své závazky ve splátkách svých dluhů. Pokud podlehneme dalšímu vábení evropského státu blahobytu, pokud budeme více spoléhat na vliv státu a méně na své vlastní síly a schopnosti, lehce se nám může stát, že nás bude někdo jiný - za drastických podmínek, které bude stanovovat on sám - muset finančně zachránit. Neexistuje totiž žádný nekonečný evropský stát blahobytu - on vlastně ani nikdy neexistoval. A je užitečné, abychom si jeho neblahých důsledků byli dobře vědomi.