Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
TEORIE RELATIVITY jít do basy, nebo PTP
Zdeněk Gryc | 19.07.2018 18:16Venca říká: Úterý, 17. 7. 2018 v 23:09 Berka – co čekáš, ten ti nedopoví. Nikdy neodpoví, když je v úzkých a když by měl přiznat, že byl celej život obyčejnej sráč (netvrdím, že já nejsem). Že byl dědek z hradu pár let ve straně, to dává Gryc rád k lepšímu a nemůže mu to odpustit. Že ale Gryc úspěšně studoval marxismus-leninismus, to je v pořádku. Že Gryc radostně stavěl komoušům sídla, to je v pořádku. Klasika. Je směšnej. Vojenská přísaha ? Co to vašnosti melou ? Ta přece byla jaksi povinná – stejně jako vojenská služba. Nejít na vojnu znamenalo jít do basy. Nejít na vysokou školu znamenalo taky jít do basy ? To jsou mi novinky, panečku… ------------------------------------------------ "Nejít na vysokou školu znamenalo taky jít do basy ? To jsou mi novinky, panečku…" Jít na vysokou školu, být vyhozen záměrně z předmětu, protože byl členem Junáka, nebo Sokola znamenalo jít do PTP. Z předmětu, kde byl uvědomělý soudruh asistent nebo docent. Konkrétně asistentka Bártková a docent Putna. Později po žalářování Rozehnala, odsouzení Fuchse, za věrné služby režimu profesoři. Po okupaci v roce 1968 byl SA zrušen a Bártková prověřovala - rozhodovala kdo bude do normalizačního SA přijat./ Story profesora Snášela a jihlavského architekta Martina Laštovičky ilustruje pozdější poměry na FA za totáče. / 1/Spolužák a jmenovec v prvém roce na FA Zdeněk Dvořák z Předklášteří u Tišnova byl jako tišnovský skaut ze studia vyhozen a dostal povolávací rozkaz do PTP. Seděli jsme v prvním ročníku v jedné lavici 2/Spolužák v druhém FA ročníku Josef Opatřil z Brna byl skaut oddílu v Údolní. Byl vyhozen ze studia. Seděli jsme v druhém ročníku v jedné lavici. 3/Spolužák na FA Jan Sedlák byl po pátém ročníku v noci před obhajobou zatčen a odsouzen k dvouletému kriminálu. Sedlák byl z Jihlavy, jeho story je zde známá. ZÁKON RELATIVITY - Student: Když strčí studenta do basy, tak bude v base. Když strčí studenta do PTP, tak nebude v base? Kdy na tom bude relativně lépe ? Obyčejný sráč /převzato: " Černý humor | 1 | vtipy" Zákon relativity: "Když mi strčíš nos do řiti, tak budu mít já nos v řiti, budeš mít i ty nos v řiti, ale já na tom budu relativně lépe." Relativně bude lépe v base, nebo PTP ? Pomocný technický prapor Z Wikipedie, otevřené encyklopedie Pomocné technické prapory (PTP, slovensky pomocné technické prápory) či Vojenské tábory nucených prací (VTNP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly pro internaci[1] a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci „E“). Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví.[2][3] Byly také nástrojem perzekuce a pracovní exploatace nepohodlných osob.[4] Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu. Pomocnými technickými prapory prošlo, podle různých odhadů, mezi 40 000 a 60 000 občanů Podle směrnic Obranného zpravodajství měly od roku 1948 nespolehlivé osoby vyhledávat společně Ministerstvo vnitra, národní výbory, KSČ, Svazy české mládeže a další organizace Národní fronty, jež na odvedence vypracovávaly kádrové posudky. Protože se tato praxe neosvědčila, od roku 1949 byla změněna a každého adepta prověřovalo místní velitelství StB, které o vybraných nespolehlivých osobách informovalo 5. oddělení Obranného zpravodajství, jež se postaralo o další zařazení takové osoby.[26] V roce 1950 se systém opět změnil a nespolehlivé osoby měly hledat prověrkové komise přímo u útvarů. V roce 1951 byli adepti na odvod kádrováni ještě před předstoupením před odvodovou komisi, která byla rozdělena na zdravotní a politickou sekci. Nově byla zavedena klasifikační škála, sloužící k rozřazování branců:[26] Systém odměn Pomocné technické prapory pracovaly většinou na místech, kde bylo zapotřebí vysoké fyzické námahy a kde si civilní zaměstnanci mohli vydělat jen málo peněz. Vojáci PTP byli placeni podle tehdejších obecně platných norem, ovšem oproti civilním zaměstnancům snížených průměrně o 30 %, které si armáda rovnou ponechala. Peníze pak nebyly vypláceny přímo jim, ale vojenské správě, která si na základě pracovních výkonů a dalších podmínek strhávala mezi 70-90 % jako úhradu oblečení, stravování, ubytování atd. Zbylé peníze byly rozděleny na dvě části – jedna byla vojákům vyplacena a druhá uložena na vkladní knížku, se kterou voják po dobu služby nemohl nijak disponovat. Při měnové reformě v květnu 1953 jim byly tyto jejich vynucené úspory vyměněny v nejhorším možném kurzu 50:1.[21] Vojáci PTP tedy byli jedinými vojáky základní služby, kteří si svou vojenskou povinnost navíc sami zaplatili.[24 Dalším způsobem jak naplnit stavy PTP byla od roku 1951 tzv. Mimořádná vojenská cvičení, což byla protiprávní instituce, na základě které byly do PTP na neurčito (obvykle dvě a více let) povolávány „nespolehlivé“ osoby mezi 18-60 lety. Tímto způsobem byli do PTP povoláni i lidé propuštění z rušených táborů nucených prací (TNP).[12] Plánované odvody cca 12 000 politicky nespolehlivých branců se však i přes pomoc ministerstva národní bezpečnosti splnit nepodařilo. Situace odvedenců po propuštění Punc politické nespolehlivosti ovšem pronásledoval „pétépáky“ i po jejich návratu do civilu. Je známo mnoho případů, kdy byli dlouhá léta sledováni Státní bezpečností (někteří až do pádu komunistického režimu). Jenom menšině z nich se podařilo v dalších letech života také díky náhodám prosadit a splnit si alespoň zčásti své životní plány získáním vysokoškolské kvalifikace či hospodářských funkcí. V některých případech třeba i tím, že se stali členy KSČ. ----------------------------------------------------- Studenti na středních školách by měli znát, nejen story studentů a příslušníků RAF po osvobození v roce 1945.