"A já u běžícího pásu obdivně potěžkal mokrou, ještě nevypálenou cihlu, abych na vlastní kůži poznal, jak složitě někdy historie začíná a jak jednoduše, přátelé marných pokusů o mou nápravu, končí." ----------------------------------------------------------------------------------------- Ctím Jiřinu Škilovou, za její názor, že nejlepší argumentací je příběh. ¨ Každý si pamatuje příběhy svých: "Osudy sousedů", kterých se týkal v JL obdobně nazvaný článek redaktora Klukana. Také bychom neměli zapomínat na osudy spolužáků a učitelů: 111 let Jihlavské psychiatrie Je název publikace, která k této příležitosti vyšla. Je tam článek o učitelích-profesorech, kteří areál navrhli. Oba byli za totáče odsouzeni. Jeden na 4 roky a odseděl si 2,5. Oba byli rehabilitováni a jejich jménem jsou udělovány prestižní ceny za architekturu. 111 let Gymnázia Křenová Jedinečnou událostí bude závěrečná oslava výročních 111 let Gymnázia Křenová, která proběhne 6. října 2018 v budově školy, tedy v sobotu 6. října. Z dopisu odeslaného profesorce Mgr. Veronika Waldhansová: "Krátce po osvobození, měl náš třídní profesor, češtinář klasický filolog, Miroslav Spurný v ruce papír s předtištěnou azbukou, která vyšla jako příloha v novinách. Vyvolával k tabuli: „napiš velké psací F!“ Pak koukal na papír a zkoumal, zda kresba odpovídá. Pan profesor Spurný neprošel po roce 1948 prověrkami a byl nasazen do průmyslu – První brněnské strojírny. Spurný byl našim třídním a učil češtinu. Elegantní a štíhlý profesor se smyslem pro pořádek a slušnost. Jako klasický filolog, čeština – francouzština, leč nepraktický člověk, to měl v prostředí továrny těžké. Jeho osobnost a vrozená noblesa v továrně dráždila. Vedla k posměškům. Bezvýchodnost člověka, profesora gymnázia, v tomto zcela novém prostředí ho dovedla k řešení. Spáchal sebevraždu. Profesor Miroslav Spurný, podle kusých zpráv, které se jeho žákům dostalo: „skočil z okna, zarazil si nohy do břicha a 4 dny umíral“. ----------------------------------------------------------------------- Znám příběhy sochaře Kokrdy /socha dívky na Březinkách/z vězení, který přežil nacistický koncentrák. Za totáče byl odsouzen k popravě provazem. Znám příběh Rozehnala/pavilon ředitelství jihlavské psychiatrie/ z vězení. Pokusy o jejich "nápravu" skončili jejich rehabilitací. Pro nepraktického profesora Spurného bylo velmi těžké snášet posměšky v První brněnské strojírně. Profesor Rozehnal ve vězení přednášel spoluvězňům a ti ho také učili.¨ Říkal jsem nebezpečný člověk, vím, co se dá udělat s vlásenkou. "A já u běžícího pásu obdivně potěžkal mokrou, ještě nevypálenou cihlu, abych na vlastní kůži poznal, jak složitě někdy historie začíná a jak jednoduše, přátelé marných pokusů o mou nápravu, končí." Opakuji: Ctím Jiřinu Šiklovou, za její názor, že nejlepší argumentací je příběh. Obdivuji autora blogu kterým je cyklista: Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu. Jsem přesvědčen, že pastoři a kněží v současnosti mají nezastupitelnou úlohu autorit, které mohou pomoci zjemnit a kultivovat NENÁVIST a drsnou sprostotu ve veřejném prostoru. ------------------------- Aktualita: Okamurův extajemník obžalovaný z podněcování nenávisti nepřišel k soudu. Podle advokáta zkolaboval Jaroslav Staník podle svědků ve sněmovní restauraci vyzýval k tomu, aby se všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození.