Marek Hovorka
Vystudoval Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU, je ředitelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, od listopadu 2010 jihlavským zastupitelem.
Jihlava jako sci-fi
Marek Hovorka | 04.10.2018 00:41
Jistě jste už viděli sto let staré jihlavské pohlednice, na kterých si jejich autoři představovali, jak bude naše město vypadat v daleké budoucnosti - třeba za sto let? Jak to, že dnes vzducholodě oblohu nekřižují a lidé na kolech také nelétají vzduchem... Co je špatně?
Pamatuji se, jak jsem byl zaražen, když jsem listoval starou knihou o Jihlavě, vydanou ve třicátých letech dvacátého století. Město na mě působilo mladistvě, sebevědomě, moderně. Nebálo se dobré současné architektury, pěstovalo si klíčové instituce, mělo šmrnc a energii - a to přesto, co dnes o té době před druhou světovou válkou víme.
Je taková Jihlava i dnes? Jak bude asi působit na mé pravnuky, až se náhodou dostanou k nějaké rešerši o Jihlavě, kterou jim připraví pilní roboti (zašití kdo ví kde v jejich těle).
Nechci ale udělat stejnou chybu jako vtipní karikaturisté před více než sto lety, nechci se zaměřit na vývoj technologií, který naše představivost není schopna předvídat. Vyjdu ze své zkušenosti, osm let v zastupitelstvu, v takzvané opozici, tedy v místech, kam paprsky slunce často nedopadají. O čem sním, když procházím téměř tisíc stran připravených na každé zastupitelstvo?
Mým snem je město otevřené jako otevřená mysl, zkrátka prostor pro všechny jako příležitost pro každého. Například nepochopím, že si za těch osm let se mnou - stejně jako s žádným jiným (opozičním?) zastupitelem nedal primátor města schůzku a nechtěl znát moje plány, nápady, sny - nechápu, že mi nikdo nezadal úkoly, jak bych něco vyřešil. Ne do šuplíku, ne jen v rámci běžné agendy - ale zkrátka s výhledem do budoucna. Čekal bych takové schůzky aspoň jednou ročně.
Podobně mne trápí, když vidím, že podobná zeď je i mezi radnicí a zbytkem města, zbylými obyvateli. Proč nemá primátor jednou měsíčně na námeští stůl, židli, kafe a koláčky a nemluví s lidmi - jen tak, bez nutného problému. Každý má co říct, každý má mít možnost přijít.
Jak často chodí primátor a jeho náměstci do škol ptát se studentů, co by oni dělali na jejich místě. I já jsem se musel naučit, že každý nápad, který nenapadne mne samotného, není kritika a důkaz mé neschopnosti, ale naopak přiležitost, šance pro společený dialog. Vztah mezi městem, jeho zástupci a nastupující generací je klíčem k dobré budoucnosti.
Proč máme stále jen anketu o nejlepšího sportovce, ale už ne o nejlepší kulturní akci, nejlepšího kuchaře, sociálního pracovníka, prodavače, manažera, byznysmena, učitele, řidiče trolejbusu nebo popeláře? Nechci, aby se toho chopily soukromé firmy, ale aby město vytvářelo prostor pro pozitivní myšlení a zájem o sebe navzájem, hledalo způsoby, jak děkovat lidem, kteří chtějí svou práci dělat nejlépe - nebo zkrátka “jenom” dobře.
Chci žít ve městě, které je přirozeným centrem kraje ne proto, že ho tak před staletími někdo založil. Chci vnímat, že lidé, kteří to mají v popisu práce, každý den usínají s tím, že chtějí, aby Jihlava byla skutečným centrem. Tak jako první cesta českého prezienta bývá na Slovensko a pak do Německa, měl by jihlavský primátor jet hned po zvolení do Třebíče a Havlíčkova Brodu. A ne s rukama v kapsách, ale s kapsami plnými nápadů, jak města i jejich obyvatele vzájemně přiblížit.
A to nemluvím o tom, že by měla existovat propgační kampaň, jak Jihlavu v okolních okresních městech prezentovat, jak a proč lákat jejich obyvatele k nám. Až budeme přirozeným centrem pro okolních sto kilometrů, můžeme usilovat o zaujetí dalších krajů.
Krajské instituce jsou pak dalším milníkem na cestě do budoucnosti. Stačí vyměnit cedulky “okresní” za “krajské” a je hotovo, nebo potřebujeme něco víc k tomu, abychom se stali krajským městem? A chceme jím vůbec být, nebo se těšíme, až první šetřící ministr zmenší počet krajů a Jihlavu někam připojí?
Jistě, peníze jsou k tomu všemu potřeba, ale samy o sobě nestačí. Podobně jako nestačí hezky předláždit námeští, aby začalo více žít. Změna je v přístupu, v myšlení, v odvaze - a tak vás prosím, vyberte si na volební plachtě ty kandidáty, kteří nás nasměrují do budoucnosti skutečné, a nemalují jen vzducholodě a horkovzdušné balóny. Máte na to 37 křížků a určitě víc než 37 možností. Dá to chvíli práci, ale beztak se v Jihlavě všichni známe. Za sebe i za své a vaše pravnuky vám děkuji.