Reklama
Dnes je neděle 24.11.2024      svátek má Emílie
Zpět
Pavel Paulát

Narozen v roce 1957 v Jihlavě. Jsem člověk, kterému není jedno, co se děje v jeho zemi, kraji i v jeho městě. "Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu". Winston Churchil

Další promarněné šance ke zproštění povinnosti zavést euro v ČR

Pavel Paulát | 19.10.2018 23:32

Zproštění povinnosti zavést v ČR společnou měnu euro dosud žádná česká vláda nenavrhla i přes to, že až si Evropská komise usmyslí, euro v ČR zavede i bez našeho souhlasu. V praxi chci doufat, že zatím k tomuto scénáři nedojde, avšak podle úmluv k tomuto může dojít kdykoliv i přes odpor občanů i našeho parlamentu. Lze ale vyjednat výjimku ve Smlouvě o fungování EU. Tuto smlouvu změnit lze, několikrát se tak i stalo. Ze strany ČR se příležitosti k prosazení této výjimky již v minulosti naskytly, ale byly bohužel promarněny ve jménu dobrovolného předávání našich dosavadních národních pravomocí do Brusele nevoleným byrokratům. O první promarněné příležitosti jsem se již zmínil v minulém blogu, a to při vlastním vstupu do EU při přístupových jednáních… Druhá promarněná příležitost – Lisabonská smlouva Další příležitostí, jak prosadit výjimku ze zavedení eura pro ČR byla „Lisabonská smlouva“. Ta změnila zásadním způsobem Smlouvu o Evropské unii. Lisabonskou smlouvu vyjednávala vláda Mirka Topolánka a hlavním Topolánkovým vyjednavačem byl Jan Zahradil. Česká republika se ve smlouvě vzdala práva veta v mnoha oblastech rozhodování Evropské unie, souhlasila se zmenšením váhy hlasu při rozhodování!!  Nic za to ČR nezískala. Ani výjimku ze zavedení eura nikdo neprosazoval. Silové prosazení Lisabonské smlouvy u nás zůstává velkou ostudou celé České republiky a zejména ODS a jejího tehdejšího premiéra Mirka Topolánka. Existuje málo případů v dějinách, kdy by se někdo dobrovolně vzdal svých práv, aniž by za to cokoliv získal. Třetí promarněná příležitost – ESM Třetí příležitost nastala, když německá kancléřka Merkelová připravila změnu Smlouvy o fungování EU, na jejímž základě by eurozóna mohla zřídit Záchranný fond eu-zóny. Eurozóna se v roce 2010 dostala do velmi vážných potíží. Kombinace jednotné měny a předlužení jižních států eurozóny si vyžádala obrovské půjčky předluženým zemím. Toho se obávali Němci už v r. 1992, kdy Evropská unie vznikala. Ochota k zavedení eura a opuštění spolehlivé německé marky byla tehdy mezi lidmi a mezi ekonomy hodně malá. Euro bylo spíš snem politiků, kteří byli posedlí evropským sjednocováním. Němci ale v tomto roce 1992 do smlouvy o fungování EU prosadili několik ustanovení, která měla zabránit tomu, aby na zbytek eurozóny jednou finančně dopláceli. Němci souhlasili se zavedením společné měny, ale aby se zabránilo tomu, že by do budoucna byli nuceni neustále finančně pomáhat slabším členům eurozóny, přidaly se do smluv věty o tom, že Evropská centrální banka nesmí být zneužita k financování státních rozpočtů a že v EU nikdo neručí za dluhy druhých. EU tedy nemohla zřídit záchranný fond, skrze který by jedni platili dluhy druhých. Bránila tomu Smlouva o fungování EU. Ve smlouvě to bylo napsáno jasně právě proto, aby nebyli ostatní nuceni na slabé ekonomiky eurozóny doplácet. Politici ale chtěli záchranné fondy za každou cenu zavést a udržet euro při životě. Německý ústavní soud konstatoval, že se buď musí skoncovat se zachraňováním zemí eurozóny z peněz daňových poplatníků ostatních zemí, což by byl nejspíš konec eura jako takového, nebo že se musí změnit smlouva. Kancléřka Angela Merkelová se rozhodla pro změnu smlouvy. Merkelová na zasedání Evropské rady v březnu 2011 navrhla, aby se do Smlouvy o fungování EU přidal nový odstavec: „Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.“ Tento výše zmiňovaný odstavec měl umožnit zřízení finančního fondu na zachraňování zemí eurozóny. Když nemůže půjčovat zemím peníze Evropská unie nebo Evropská centrální banka nebo jednotlivé státy, zřídí země eurozóny nový fond - Evropský stabilizační mechanismus. Se změnou smlouvy, aby byla platná, museli vyslovit souhlas premiéři všech členských států. Každý premiér tak měl právo veta. To byla skvělá příležitost pro vyjednávání. Českým premiérem odpovědným za přijetí změny smlouvy byl tehdy Petr Nečas (ODS). Prezident republiky i Česká národní banka tehdy premiéru Petru Nečasovi doporučovali, aby využil příležitosti a vyjednal pro Českou republiku výjimku ze zavedení eura. Prezident republiky Václav Klaus 18. listopadu 2010 oslovil premiéra Petra Nečase dopisem: „Vážený pane předsedo vlády, od guvernéra České národní banky jsem dostal stanovisko ČNB k materiálu ´Východiska k připravovanému trvalému mechanismu krizového řízení pomoci pro eurozónu´, který má být projednán na vládě České republiky. Názor ČNB se mi zdá velmi rozumný a myšlenka podmínit souhlas České republiky s připravovanou změnou Lisabonské smlouvy a s ustavením permanentního krizového mechanismu požadavkem, aby byl České republice poskytnut opt out na zavedení eura, je vysoce potřebná. Velmi se za ni přimlouvám.“ Prezident znovu apeloval na premiéra 27. ledna 2011 „Přestože Česká republika dosud nepřijala euro a zmíněný mechanismus má platit pouze pro členské země eurozóny, otevírají se přijetím navrženého postupu do budoucnosti značná rizika ohledně dalšího směřování EU v hospodářské oblasti a schopnosti České republiky je ovlivnit a prosazovat své zájmy. Na tato rizika jsem Vás upozornil již ve svém dopise ze dne 18. listopadu 2010 a doporučil v souvislosti s připravovanou změnou Lisabonské smlouvy a ustavením permanentního krizového mechanismu nastolit požadavek na poskytnutí opt outu pro Českou republiku na zavedení eura, který by možná rizika pro nás omezil.“ Premiér ale na tyto dopisy nedbal a v březnu 2011 se změnou smlouvy bez podmínek souhlasil. Stačilo, aby premiér Nečas Merkelové sdělil, že podpoříme jí navrhovanou změnu smlouvy o fungování EU, ale jen když tam ještě přidají větu, že Česká republika nemusí přijmout euro, když nebude chtít. Nic takového Petr Nečas neřekl. Změnu smlouvy podepsal a nic za to nechtěl. Nepřímo tak Českou republiku zavázal vstoupit nejen do eurozóny, ale i do záchranného fondu ESM. Až EU rozhodne o zavedení eura v ČR, budeme se muset přidat i do fondu ESM (lidově „trvalý euroval“), kam budeme muset přispívat miliardami korun na zachraňování krachujících států eurozóny (Slovensko, které přijalo euro na to doplácí dodnes a v budoucnosti při krachu dalších evropských ekonomik ještě doplácet bude..). Čtvrtá promarněná příležitost – přístupová smlouva s Chorvatskem Nečasova vláda promarnila ještě třetí příležitost. Smlouva o EU se měnila znovu, když k Evropské unii přistupoval její další člen – Chorvatsko. To byla opět příležitost pro nás, kdy se tato smlouva měnila. České republice byla na jednání Rady EU slíbena výjimka v jiné věci – výjimka z uplatňování Charty základních práv EU. Bylo domluveno, že se taková výjimka (jakou si již během vyjednávání Lisabonské smlouvy sjednaly Polsko a Velká Británie) přidá do Smlouvy o přistoupení Chorvatska do EU. V roce 2009 se premiéři dohodli, že naše výjimka bude připojena ke Smlouvě o Evropské unii v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy. Bylo dojednáno i přesné znění textu, který se ke smlouvě měl připojit: „[Výjimka] o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se použije na Českou republiku.http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&t=PDF&gc=true&sc=false&f=ST%2015265%202009%20INIT Do přístupové smlouvy s Chorvatskem se ale nepřidalo nic z toho, co bylo slíbeno. Nejenže česká vláda souhlasila nakonec s tím, že se výjimka pro nás z uplatňování Listiny základních práv EU do přístupové smlouvy s Chorvatskem nepřidá. Česká republika za své netrvání na této slíbené výjimce nezískala nic. Opět stačilo požadovat, aby se do Smlouvy o fungování EU přidala věta, že se na Českou republiku nevztahuje povinnost zavést euro. Naše vláda ale jako obvykle nepožadovala vůbec nic.  

Blog Jihlavské listy

Úvod blogu
Podmínky užívání blogu

Autoři

Archiv


Poslední příspěvky

RUDÉ PRÁVO 19.11.2024
OSVOBOZENÍ 16.11.2024
RAF 04.11.2024
ZNEUŽITÍ IDENTITY 10.10.2024
RUŠIČKY 08.10.2024

Poslední komentáře

<a href=https://spb-generic.ru/poxet>дапоксетин купить без рецепта</a>: My, občané Protektorátu (1/3)
Tiffanyvah: My, občané Protektorátu (1/3)
Chrisappar: My, občané Protektorátu (1/3)
Mirtem: My, občané Protektorátu (1/3)
MelissaAmoug: My, občané Protektorátu (1/3)

Můj Blog

Přihlášení do blogu
Registrace na blog
Reklama

13 komentářů

Přidat Komentář

  • Pepa  | 21.10.2018 21:38  | Reagovat
    Můžete doložit, kde je stanovena povinnost zavést euro, resp. na základě čeho by ČR mohla být přinucena? Myslím si, že nepíšete pravdu.
  • Pavel Paulát  | 22.10.2018 11:15  | Reagovat
    Česká republika má povinnost euro zavést. Plyne to ze Smlouvy o přistoupení České republiky. Nevyjednala si totiž při vstupu do EU žádné výjimky a dokonce si je nevyjednala ani v případech, které v blogu popisuji, kdy to bylo možné a schůdné a proto reálné – vždy něco za něco. Dokud nebudeme mít sjednanou výjimku, která bude vepsána ve smlouvě, má Evropská unie bohužel právo kdykoliv rozhodnout o tom, že se v České republice zruší koruna a zavede euro. Euro u nás zavede Evropská unie rozhodnutím Rady ministrů na základě návrhu Evropské komise podle článku 140, odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Naši žádost tedy Evropská unie nepotřebuje k tomu, aby bylo u nás euro zavedeno.
  • Pepa  | 22.10.2018 13:29  | Reagovat
    No tak vámi zmíněné články spíše vedou k tomu, že lépe je zemi bez sjednané výjimky, není totiž co rušit. Nicméně dlouhodobě nic nenasvědčuje tomu, že by se národní měny měly rušit. Považuji to z vaší strany pouze za zbytečné strašení lidí. Navíc, nejsme v tom sami, je tu především Švédsko a jejich koruna.
  • Venca  | 22.10.2018 15:10  | Reagovat
    Ano pane Pauláte, opakujete jen to, co rád šíří váš předseda. Jenže úplně přesně tak jak to podávate to bohužel není, i když se to tak obrátit dá. Přečtěte si napřed odstavec 1 zmíněného článku, kde jsou uvedeny konvergenční podmínky, které MUSÍ daný stát napřed splnit. On totiž celý ten článek 140 byl vypracován přesně z opačného důvodu, než vy teď prezentujete - spíše jako pojistka před překotným zaváděním eura v nově přistoupivších státech ! Ono za stávající situace, kdy je směnný kurs koruny českou národní bankou vázán pevně na Euro (však teprve nedávno skončily restrikční mechanismy, které měly - a taky to udělaly - kurs koruny stabilizovat na pevné hodnotě), by nástup eura pro naši republiku neznamenal prakticky žádnou změnu. Abych byl spravedlivý, jedna možnost "pro běžné lidi" tam přece jen hrozí - že by totiž v takovém případě došlo k jistému (obvykle dočasnému) zvýšení spotřebních cen vlivem záporného multiplikátoru (prostě lidově řečeno že to co teď stojí třeba 23,90 Kč by pak v supermarketu stálo 0,99E, což vypadá podobně, ale je to ve skutečnosti víc peněz). Jinak bychom ale akorát platili jinými papírky. To je vše. Slovensko to absolvovalo a nemělo ani nemá s tím sebemenší problém. Nicméně ani já nejsem příznivcem zavedení eura, ale zase z jiných důvodů. Pokud ale chcete vaši plamennou rétoriku podpořit nějakými pádnými argumenty, jistě mi jako ekonomický specialista odpovíte, PROČ by za momentálního stavu evropské ekonomiky mělo mít německo (jako leader EU) nebo kdokoliv jiný zájem na tom, aby u nás bylo v co nejkratší době direktivně zavedeno euro ? Velmi rád si to přečtu, předem děkuji...
  • Pavel Paulát  | 22.10.2018 22:53  | Reagovat
    Pro pana Pepu, který zatím nenašel dost odvahy vystupovat ve svých komentářích na veřejném fóru pod svým pravým jménem: Ve vší úctě k vám jste vůbec nepochopil rozdíl mezi mnou popisovanou výjimkou, což je vyjednání výjimky z povinného přijmutí eura a výjimky, o které zde nejspíš hovoříte vy, a to je výjimka zatím dohodnutá se státy EU, které doposud nemají zavedenou společnou měnu (čl.139, odst.1, Smlouvy o fungování EU). Také vaše poznámka ke Švédsku je úplně mimo mísu, protože jak Švédsko, tak Island se svými národními měnami-švédskou korunou a islandskou korunou taktéž nemají sjednanou výjimku ze zavedení eura ve svých zemích. Pro pana Vencu, který taktéž zatím nenašel dost osobní odvahy k tomu vystupovat ve svých komentářích pod svým pravým jménem, ale třeba se to časem zlepší: Konvergenční podmínky , tyto čtyři kritéria, o kterých se zmiňujete a o které opíráte vaše tvrzení, znám nazpaměť. To, co popisujete, je ale pouze vaše interpretace, když už tedy chcete – celého článku 140. Není to žádná pojistka před překotným zaváděním eura, ale diktát v podobě článku 2. Kdyby to bylo, jak popisujete, tak např. Řecko nebo Portugalsko by dodnes euro nemělo, protože v době, kdy tyto státy dobrovolně euro přijali, tak v žádném případě nesplňovaly všechny konvergenční podmínky podle článku 1, o kterých vy píšete, cituji „které MUSÍ daný stát napřed splnit“. Jak vidno, nemusí, spíš bych použil slovo, měl by. Ve svém blogu jsem se nezmiňoval o zvýšení spotřebních cen po zavedení eura, existuje daleko větší nebezpečí, ale když už jste to nakousl – dle mého soudu toto zdražení (zaokrouhlování směrem vždy nahoru v daleko silnější měně) dost bagatelizujete (zajeďte si na Slovensko a poptejte se normálních lidí, jak se jim žije s eurem (kňučí po své koruně dodnes). Nevím, kde novináři a jiní „zasvěcení“ berou informace, že na Slovensku je s eurem naprostá pohoda. Úplně jste mě však ohromil vaším názorem, že kromě placení jinými papírky se nic jiného nezmění, nevím, jestli si děláte legraci nebo to myslíte vážně – nicméně vstupem do eurozóny se toho změní strašně moc, jeden z obrovských problémů bude například to, že český daňový poplatník bude sanovat dluhy jiných států (ESM, lidově Euroval), které špatně hospodařili právě s nadnárodní měnou nebo že rozhodování o našich penězích bude probíhat v Bruselu a ne v Praze, tzv. fiskální pakt, který v ČR schválila vláda bez důvěry a projednání v parlamentu (!). Premiér Babiš sice argumentuje, že neschválili hlavu 3 a 4, ale i částečné schválení takto důležitého dokumentu, tzn. přistoupení k tzv. fiskálnímu paktu je natolik závažný krok, že k tomu nemůže zaujímat stanovisko vláda, která byla v demisi, ale celý parlament a navíc k závažnosti dokumentu ústavní většinou. Pokud tedy píšete, že ani vy nejste příznivcem zavedení eura, a v tomto okamžiku je jedno z jakého důvodu, tak jediná možná cesta je sjednat výjimku, kterou popisuji, otázkou je samotná technická realizace, kterou jsem se v článku pokusil popsat. Pokud znáte jinou cestu, jste u mě ekonomický génius, za kterého se já podle vašich slov rozhodně nepovažuji. Na tomto místě musím důrazně a znovu upozornit na to, že společná měna euro není ekonomický projekt, ale jenom a pouze projekt politický. Tady přeci vůbec nejde o žádnou mojí plamennou rétoriku, ale o docela vážný problém přijmutí či nepřijmutí společné měny se svými výhodami i nevýhodami jak pro naší ekonomiku, tak pro nás občany. Napíši problém a potom popíši možné řešení, které musí být samozřejmě reálné v čase i dané politické konstelaci. Pokud už jste ale dopředu přesvědčen o nevyhnutelnosti zavést euro, a to vy dle vašich slov nejste, pak má smysl diskutovat. To je vše. Pojďme si to tedy shrnout: Mýtus, že přijmutí eura je jen na našem rozhodnutí, je velký omyl a je to opravdu jenom mýtus. Pravdou je bohužel pravý opak. Při vstupu se ČR rozhodla zavázat k tomu, že přijme jednotnou měnu euro jako svou měnu a vzdáme se tak autonomní monetární politiky. Na závazku přijmout euro nic nezměnila ani Lisabonská smlouva. Pouze Spojené království na tento závazek nepřistoupilo vůbec a Dánské království si taktéž zajistilo trvalou výjimku ze zavedení eura díky protokolu, podle jehož znění o připojení do měnové unie rozhodne výsledek případného referenda. Jedná se o jediné dvě země, kterým nemůže být bez jejich souhlasu nařízeno přijetí eura (mají trvalou výjimku). ČR je členským státem EU, o kterém Rada zatím nerozhodla, že splňuje nezbytné podmínky pro přijetí eura, vztahuje se na nás z tohoto důvodu nejvýše výjimka dle článku 139 Smlouvy o fungování EU. Nejedná se však o trvalou výjimku, kterou má Dánsko a UK. Na ČR se vztahuje pouze "dočasná" výjimka* z důvodu neplnění patřičných kritérií. Hned článek 140, ods. 2 Smlouvy o fungování EU říká: "Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států." Článek 140 této smlouvy také stanoví, že v případě zrušení "dočasné" výjimky (např. z důvodu splnění patřičných kritérií) může Rada na návrh komise dále rozhodnout o zavedení eura v dané zemi bez trvalé výjimky, dále stanovuje přepočítávací koeficient pro daný stát. O přijetí eura nemusí nutně rozhodnout občané v referendu, vláda a dokonce ani parlament, ale rozhodnutí o zrušení "dočasné" výjimky (ve smyslu čl. 139), přijetí eura a nastavení přepočítávacího koeficientu leží na Radě ministrů zemí eurozóny (tedy bez ČR), která přijímá rozhodnutí na návrh Komise (viz. článek 140). Česká republika nemá tedy ani právo o přijetí či nepřijetí eura jako měny na svém území hlasovat v rámci Rady. Neobstojí ani tvrzení, že k přijetí eura je potřeba aktivní souhlas České republiky. Žádný právní předpis EU toto neříká ani negarantuje. Ministerstvo financí může maximálně nesouhlasit s přepočítávacím koeficientem a touto cestou záležitost alespoň trochu blokovat. Nejlepším řešením by bylo vyjednat si trvalou výjimky pro zavedení eura v ČR. Vyjednání trvalé výjimky neznamená nemožnost přijetí eura. Znamená, že nám euro nemůže být vnuceno a bude přijato např. po souhlasu občanů v referendu (viz dánský vzor). * Pozn. Použil jsem pouze pro odlišení od druhu výjimky, kterou má Dánsko a UK; smlouva ve skutečnosti termín dočasná výjimka nezná
  • XXXXX  | 22.10.2018 22:56  | Reagovat
    Pauláte ty demagogu běž doprdele
  • XXXXX  | 22.10.2018 22:58  | Reagovat
    Ne vlastně nechoď, ať všichni vidí co je ta vaše partička zač
  • Venca  | 23.10.2018 09:36  | Reagovat
    K tomu sáhodlouhému "vysvětlení" není asi co dodat. Bohužel opravdu demagogie jak vyšitá. Portugalsko je jednou ze zakládajících zemí eurozóny a v té době (1999) žádné závažnější ekonomické problémy nemělo. Řecko pak přistoupilo k eurozóně v roce 2001 NA VLASTNÍ ŽÁDOST. Teprve v roce 2004 se pak zjistilo, že při tom poskytlo EU nepravdivé údaje. V celém tom obšírném příspěvku jsem samozřejmě odpověď na svoji jednoduchou a přímou otázku PROČ by měla eurozóna mít v současné době zájem na direktivním zavedení eura v ČR nenašel. Nedivím se, čekal jsem to.
  • XXXXX  | 23.10.2018 16:04  | Reagovat
    No protože je to samosebou kravina. Nic takovýho neplánoval ani Venca Klausů :-)
  • fotrák  | 23.10.2018 18:24  | Reagovat
    Venca 9:36 - že by EU po třech letech "zjistilo", že Řecko poskytlo nepravdivé údaje? Kolik to Řecko stálo? Nenechte se vysmát - proč by EU....... ? no protože ČNB panáčkuje a páníčkovi poslušně dává pac, zatím netřeba trestat
  • Jan P.  | 23.10.2018 21:40  | Reagovat
    K fotrákovi O Řecku se traduje celá řada mýtů... Nepochybné vysoké dluhy Řecka narostly zejména v důsledku krize (mezi lety 2007 a 2010). Itálie a Japonsko dlužilo v roce 2010 více jak Řecko. Nikdo je nepovažoval za neschopné dluhy splácet. O tom kdo je schopný a kdo ne, rozhodují ratingové agentury a „trhy“ (spekulanti). Jejich rozhodování je v podstatě libovolné. Pro situaci země je hlavní za kolik si půjčuje. Za obdobný typ půjček platili v květnu 2011 Řekové úrok 25 % , zatímco Italové 3 % a Japonci pouze 0,2 %. Co se týče eura.Americký držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz vysvětluje, že příčiny současné nepohody v Evropské unii tkví ve špatné architektuře eura a v neochotě Německa ji napravit. Vidí v tom fatální hrozbu pro evropskou integraci. Sdílím názor,že Euro je dobré, ale k němu by bylo prostě potřeba připojit ještě komplementární měny. Ať už národní, regionální či zájmové. Protože prostě rozmanitost porazí jen rozmanitost - jak praví základní zákon kybernetiky.
  • Venca  | 24.10.2018 10:06  | Reagovat
    Pane Fotráku, to není nějaký můj výmysl, ale jednoduše obecně známý fakt - Řecko v době přistoupení k eurozóně (pozor, nezaměňujme EU a eurozónu, to je něco jiného) "upravovalo" některé svoje statistiky (především schodek státního rozpočtu) tak, aby se přiblížilo konvergenčním podmínkám. V té době ještě EU ani neměla žádné mechanismy, jak správnost údajů ověřit. Pokud by Vás to zajímalo, najdete na internetu velké množství informací - například i několik velmi pěkných diplomových prací, které se tím zabývají. Myslím si, že ČNB křivdíte. Například já, jakkoliv jsem hrubě nespokojený se stávajícím (a bohužel i předchozími) estabilishmentem, tak pozitivní roli ČNB nijak nezpochybňuji. Jako jedna z mála centrálních bank kupodivu pracuje (zaplaťpánbůh) erudovaně, profesionálně a pro naši ekonomiku přínosně. Však si všimněte, že ani opozice, ani nikdo jiný českou centrální banku v podstatě nijak nekritizuje a ani se kolem ní netvoří a netvořily nějaké závažnější kauzy. I sám guvernér - jakkoliv je to Zemanův kamarádíček - je opravdový odborník na svém místě a prozatím mu v podstatě není co vytknout. Já jsem svého času byl například proti intervencím ČNB ve prospěch eura. Ale změnil jsem názor a teď s odstupem vidím, že to byl správný krok, který ve finále naší ekonomice hodně pomohl.
  • Jan P.  | 27.01.2019 09:02  | Reagovat
    Pan Juncker řekl, že „nemůže být žádná demokracie mimo evropské smlouvy.“ My si ovšem myslíme, že nemůže být žádná demokracie uvnitř evropských smluv. Není demokratické, když Komise, kterou nikdo nevolil, říká každé zemi, co by měla nebo neměla dělat. Melénchon: Jde o volbu mezi bojem pro a proti suverenitě lidu Z Twitteru: Volba mezi nacionalismem a internacionalismem je falešná, o co ve skutečnosti jde je otázka suverenity lidu. 26.1.2019/casopisargument.cz

Přidat Komentář Vrátit se nahoru