Klaus Mike Hübner

Učitel na státním gymnáziu v Jihlavě, člen ZO Strana zelených v Jihlavě.

Kalousek dělá škrty – Kružíková si neví rady – … a naše děti mají Černého Petra!

Co se týká výdajů pro školský systém vznikají v ministerstvu financí doslova slabomyslné výpočtové experimenty.   Ten, kdo tvrdí, že Kalousek umí počítat, ať už má pravdu či ne, míjí jednoduše téma.  Matematika  totiž  jako hra není smysluplná, stává se cennou teprve tehdy, když napomáhá vytvářet obsahy, které nezahrnují pouze hru s čísly. Kalousek ale čile dělá škrty, kde se dá, procvičí si „odečítání“, věří, že dosáhne vyváženého rozpočtu, což se mu stejně nepodaří. Tyto škrty ale ohrožují velkou měrou budoucnost společnosti.

Zvážíme-li, kolik specialistů chybí jenom v Německu, a to i přestože Německo má daleko zralejší systém vzdělávání a mnohem více (nejde pouze o finance) do něj investovalo, potom si přibližně můžeme představit, jaká situace nastane v Česku asi za deset až dvacet let – prakticky nebude existovat vzdělaná většina, vzdělaná v tom smyslu, že bude moci odpovídat požadavkům technizovanému a medializovanému světu. To málo skutečně dobře vzdělaných mladých lidí bude působit na lepších adresách v rámci tak málo uznávané EU.

Krajská politika dává zřetelně najevo dvě věci, a to…

a) že ani ČSSD jako nejsilnější opoziční strana ve státě nemá žádné řešení pro všeobecnou krizi ve vzdělání a z

b) že se stále používá cílené dezinformace, za účelem ovlivňování občanů.

 K věci! Díky nerozumnému výpočetnímu aparátu „básníka“ Kalouska, má Kraj k dispozici méně finančních prostředků pro školy. Co s tím teď naděláme? Šetřit! Ale jak? „Jemná metoda“, jak jí krajské vedení naplánovalo, tiché oznámení o slučování škol, o kterém by se dalo diskutovat, samozřejmě nefungovalo. Ukázalo se totiž, že školy o takové slučování přirozeně nestojí. Ve veřejné diskuzi o školství v Jihlavě se krajská radní pro odbor školství  paní Kružíková oháněla zlými obviněními, že například Obchodní Akademie nechává projít  neschopné žáky jen kvůli rozpočtu.

Pan Joukl, dopravní expert kraje a náměstek Hejtmana, příliš emotivně řval - ačkoli scházely mu argumenty –, vrcholem byl jeho pokus  poučovat mě o situaci předškolních zařízení v Německu.  (To připomnělo Nečase, který chce být sám chytřejší než všichni ekonomové v Německu, na Klause, který věří, že všechno, co ostatní vidí a měří, je čistě halucinace. Proč je tato arogance oproti věcem, skutečnostem tak výrazná??? Protože se lidé prostě nechají napálit, nebo protože, i když sice prohlédnou levné pokusy oklamání, nejsou však ochotni něco proti tomu dělat.)

I) Předškolní zařízení

Dětské jesle: Česká republika vede EU statistiku u dětí mladších tří let navštěvující jesle – bohužel však zaujímá vítěznou zadní pozici, pouze 1 procento u dětí mladších tří let navštěvuje jesle. V kraji Vysočina se dostaneme do oblasti, kde je to odhadem jen 0,1 procent; koneckonců jsou zde pouze jedny dětské jesle v celém kraji s kapacitou pro 40 dětí. Tato místa jsou převážně obsazeny dětmi staršími tří let, dětmi, pro které se nenašlo místo v mateřské škole. Ve školce situované vedle jeslí mi paní ředitelka přiznala, že tak velmi chválené ŠVP nemohou realizovat, neboť se jim nedostává dětí ve věku tří let. Pro informaci: Evropský průměr tady leží na 25 procentech.

Školky: Školkám připadá důležitý úkol, který často nemůže být rodiči splněn. Mají dítě už v brzkém věku a hlavně před vstupem na základní školu udělat společenskopřípustným. Dítě se musí naučit, jak zacházet se stejně starým dítětem, bez toho aniž by chtělo vládnout a aniž by se muselo schovávat. Podle mého názoru je většina školek zde toho velmi dobře schopna. Je jich prostě jen příliš málo. S každým měsícem u domácího sporáku, stranou předškolního pískoviště to bude pro dítě těžší a těžší sžít se harmonický se společností.  To že pracovní místo matky, která se nachází na mateřské dovolené, je garantováno jen 3 roky, přitom se ale Kraj a Magistrát nestaraly včas o dostatek míst ve školkách, je doslova trapné a jednoznačně vůči dětem nepřátelská politika. Ničí motivaci mnoha mladých lidí vůbec mít děti.

Vedení města Jihlavy  ovšem a naštěstí slibovalo, že se situace do září 2012 značně zlepší a do roku 2013 úplně vyřeší.

II) Základní školy

Pro základní školy platí podobné jako pro střední školy. Hlavní problém spočívá v tom, že  získávají peníze podle počtu žáků. To není moc racionální, a v dnešní době (kdy je počet žáků skutečně velmi nízký) doslova absurdní opatření. Jedno z dalších fatálních rozhodnutí byla povinnost základních a středních škol na základě tzv. RVP vypracovat ŠVP, administrativní monstrum, málo praktické a především bez veškeré vnitřní motivace pro učitele, kteří s tím teď mají pracovat – odvolání tohoto fenomenálního nesmyslu bylo nedávno ohlášeno ministrem Dobešem, což by bylo důležitým krokem.  Místo toho se musí definovat jasné standarty vzdělání, které se dají také centrálně testovat – a  to po 5. a 9. třídě.

V náznacích už něco takového existuje, není to však dostatečně plošné a efektivní. Paní Kružíková dokazuje také zde značnou neschopnost, tím že tzv. šestileté gymnázium preferuje před osmiletým gymnáziem, ačkoliv nejsou po 7. třídě základní školy definovány žádné výkonnostní standarty, žáci mohou mít totiž po ukončí této třídy ve všech předmětech úplně odlišné znalosti, mimochodem zpravidla  už začali s výukou  druhého  cizího jazyka, který teď buď na gymnáziu budou muset opustit nebo se ho začnou učit od začátku. Ale také u absolventů  základních škol vidím jako učitel na gymnáziu, že většina z nich jednoduše nesplňuje tyto standarty.Tak, jak ukázka státní maturita, že zhruba 20 procent maturantů nebylo zralých složit maturitu, se dá také očekávat, že  by efektivní měření  studijních výsledků u žáků devátých tříd ZŠ ukázalo podobné deficity. Dalším velkým problémem jsou nízké platy pedagogických pracovníků, což vede k nedostatku kvalifikovaného personálu. V České republice opravdu nepozoruji skutečně inovační školskou politiku, jestliže se vytvoří něco nového a zajímavého, potom se jedná v zásadě o mezinárodní projekty.

Ještě něco k tématu Základní školy versus Osmileté gymnázium: V Německu existují téměř pouze osmi- nebo devítiletá gymnázia (5. – 12./13. třída), čtyřletá odvětví jsou prakticky neznámá. Toto gymnaziální studium navštěvuje asi třetina (!) německého obyvatelstva – to je samozřejmě příliš mnoho, ukazuje to  ale také,  jak nesmyslný je argument, že gymnáziím chybí vhodní uchazeči. Tento argument (že gymnázium by mělo být pouze  pro 3-5 procent nejtalentovanějších žáků) je neopodstatněný.

III) Střední školy

Není pochyb o tom, že momentálně existuje hustá síť  střeních škol (podobného programu), samozřejmě nemůže mít každé okresní město  vlastní  Zdravotní, Průmyslovou, Hotelovou střední školu anebo Obchodní akademii – zde by byla při vší brizanci nezbytná jistá konsekvence.  Tady by byla také vhodná „ta matematika“, aby se zjistilo, kolik budoucích maturantů usiluje například o obory s ekonomickým zaměřením. Sečte-li se toto  s budoucími čísly žáků, vyjde pak užitečné číslo, s jehož pomocí se dá stanovit, kolik je třeba tříd s ekonomickým zaměřením. Pokud by se jednalo  například o 350 potenciálních žáků na ročník, tak je to zhruba 10 tříd (10 x 30), eventuálně jen osm,  tzn. více než čtyři OA by tedy nebylo potřeba. I když je to těžké, v každém případě je užitečnější  uzavřít jednu ze škol podobného typu, než aby docházelo ve všech městech k nehoráznému slučování.

Debata a opatření  Rady Kraje  ukazují koneckonců  pouze to, že není vytvořena žádná koncepce. Jsou kráceny finanční prostředky, což zostřuje krizi ve vzdělání, a tím i celospolečenskou krizi. Neboť pouze vzdělaní lidí mají šanci žít na vysoké úrovni. Tuto vysokou úroveň Evropa dosáhla – teď se naskýtá otázka, jestli  si ji můžeme udržet nebo skutečně degenerujeme jako mnoho kultur před námi!

Co je smyslem života? Pro jednoho  toto, pro druhého to, oba mají ale nějaký základní  cíl společný: Tento život předat dál do dalších generací. A to bez dobře fungující systém školství nejde. Kalousek přispívá k jeho demontováním. A kraj má blízko mu v tom asistovat.