https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/20886-kdo-byl-vlastne-masaryk-strasny-drsnak-a-rvac-spise-nez-svateho-taticka-pripomina-dnesni-politiky.htm Masarykův kult A není to zdaleka pouze Pavel Kosatík, kdo se snaží osobnost prvního československého prezidenta odmýtizovat. Také podle Jiřího Raka byl Masaryk moudrý pragmatik, který věděl, jak použít peníze. A jiní zase připomínají, že TGM vystupoval jako monarcha, nechal se často fotit na koni v bílém obleku a nezříkal se ani jiných symbolů bývalé rakousko-uherské monarchie. V souvislosti s tím se opakovaně vnucuje otázka, kdo byl ve skutečnosti jeho otcem. O tom, že jde o přísně střežené tajemství, protože v úvahu připadá i císař František Josef I., jsme psali již několikrát. Absolutní pragmatik Masaryk byl podle něj navíc absolutně pragmatický politik. Řadu lidí využíval ve svůj prospěch a přednost dával těm, kdo hlásali jeho doktríny. Je jistě překvapivé, že k takovým lidem patřil i Karel Čapek, který rovněž sloužil jeho zájmům a dá se dokonce říci, že jím TGM do jiné míry pohrdal. Ještě větší údiv vyvolává Masarykovo chování: „Masaryk byl hlavně ratio, city zůstávaly daleko vzadu. Když mu zchroml kůň, nechal ho utratit a bez mrknutí oka si pořídil nového,“ prozradil Kosatík. A dal také k dobru, že se svými podřízenými ani nemluvil, jenom gesty neznačil, co po nich chce.

JL 5.2.2019 „V letošním roce uplyne 30 let od Sametové revoluce v roce 1989. Pojďme se ohlédnout, zavzpomínat a trochu zabilancovat.“ „Lidovec Kaňkovský hlasoval proti zdanění církevních náhrad“ „Poslanec Běhounek (za ČSSD) hlasoval pro zdanění církevních náhrad“ Takže požadavek KSČM + podpora ČSSD . . . Únor bílý 1948 – 2019, KSČM sílí ? PLUS požadavek většiny českých občanů kteří nesouhlasi s TOTALITNÍM DVOUTISÍCILETÝM CHOVÁNÍM CÍRKVE, ZNEMOŽŇUJÍCÍ MÍT JINÝ POHLED NA SVĚT NEŽ PŘEZ JEDINÉHO BOHA, VRAŽDĚNÍM, PÁLENÍM KNIH, UPALOVÁNÍM VIZIONÁŘŮ I OBYČEJNÝCH CHUDÁKŮ, POHLAVNÍM ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ, ANI VY PANE GRYC ANI PETR KLUKAN BY JSTE SVÝMI POHLEDY NA DNEŠNÍ SVĚT, NEŽILI JEŠTĚ ANI V DEVATENÁCTÉM STOLETÍ BEZ STRACHU O SVŮJ ŽIVOT PŘED RESTRIKCEMI CÍRKVE, NA VÁŠ VLASTNÍ NÁZOR. CÍRKEV BYLA TOTALITA NEJVYŠŠÍHO ZRNA.

Tak už i pro patologického antikomunistu Drdu není KSČM levicová strana. V tom případě je to s ní ještě horší, než se zdálo... KSČM nechce revoluci, ale usadit se na důležitých postech. Je to extrémní strana, tvrdí publicista 8.2.2019/ČRo Plus/Pro a proti

ALE PŘÁTELÉ DISKUTUJÍCÍ, PŘECE KDO NENÍ VE VLÁDĚ NEBO ASPOŇ TEN KDO JÍ SLÍBIL "VĚRNOST"PŘI HLASOVÁNÍ, JAKO BY NEBYL. Nic ze svého programu neprosadíte, jako opozice v současném Česku. Já jsem si dříve myslel, že opozice bude upozorňovat na chyby a pomáhat tvořit lepší zákony apod. Jenže ta současná opozice, až na vzácné výjimky, dělá pravý opak. Jenom aby bylo hůře. Tak to chodí v současné PS a o Senátu vůbec nemluvě. Je to katastrofa ta současná naše politika. Navíc ještě podléhající Bruselu a USA.

K Fejinkovi Takže narovinu: z hlediska kvalifikovanosti, programových idejí a morálních kvalit není rozdílu mezi oligarchou Babišem a pravicovým slepencem, vedeným duchaprázdným politologem a devadesátkovou padákovou zombie. Ten první alespoň z vypočítavosti nelikviduje sociální stát.

TGM na koni, Václav Havel – jihlaváci a jihlavák Autor blogu Zdeněk Gryc. Jestli existuje opravdu ubohá forma kritiky osobnosti Václava Havla, tak z okamurovsko-náckovských pozic. Ostatně pravdoláska je za tyto projevy vděčná, může pak ukazovat světu, jací primitivové jsou všichni Havlovi kritici...

Pokud máte informace o osobnosti V.H. ze zdrojů ČT, ČRo, či spřátelených médií, tak pochopitelně člověk neznalý věci ho bude brát jako novodobého TGM. Jenže ono to tak již v současné době dávno není. Ven se dostaly materiály, které ho tak již neoslavují a ukazují ho, jaký ve skutečnosti byl. Dokonce i člověk, který s ním byl ve vězení o něm napsal knihu a vůbec ho neglorifikoval. Takže, přátelé, s rozumem. Ono to ubohá forma kritiky tak zase nebude. A vůbec nechápu, proč by s tím měl Okamura něco podobného (i lidé z okolí V.H. sem tam něco pustí ven. Ostatní si udělají SVŮJ VLASTNÍ ÚSUDEK). Kdyby tady dnes V.H. byl, asi by se divil, co si dnes dovolí kdejaký "ubožáček" na současného prezidenta. Určitě by na tom také nebyl tak oslavně jako dříve. Tenkrát byl prezident tabu, dnes je tomu naopak. Něco to říká o nás Češích...

1. Svatopluk Beran říká: Sobota, 9. 2. 2019 v 9:32 "CÍRKEV BYLA TOTALITA NEJVYŠŠÍHO ZRNA." Byla to především osobnost Václava Havla, která umožnila napsat tento postulát ! Byla to totalita "Drobného zrna", která umožnila realizovat nejvyšší sochu v Praze na Letné. Na bilbordu "ZEMAN ZNOVU 2018", tak dost vyčnívá ukázka církevní stavbičky. Dole je horizont Karlova mostu s českými patrony včetně sv. Jánova, zlikvidovaného podle recipe uveřejněném v Jiskře, v rámci Února 1975, na Březinkách. Církevních staveb a artefaktů bylo za totáče nenávratně zničeno spousta. Klášter v Nové říši a Želivu ve zneužitém a zanedbaném stavu přežil. Všechny obyvatele v česku nezajímá tak úplně hokej. Jsou ti, kteří se zajímají o hodnotné historické artefakty, od interiétu až po architektonický monument. Je otázka proč a nač se chodí japončíci koukat do Telče. Jsou dokonce i dětičky, kterým nevadí pod stromečkem dárečky a jesličky s Ježíškem. V rámci Klausovy privatizace a Zemanovy "OPO - SMLOUVY" se prošustrovaly a pozemními toky odtekly miliardy. Církevní stavby jsou NE - MOVITÝM majetkem národa. Svědkem jeho dějin. Není dost finančních prostředků, aby toto bohatství ducha v architektuře přetrvávalo. Nikdo není neomylný, zlámané hnáry faráře Toufara ukazují, kde hledat ve 100letí republiky TOTALITU NEJVYŠŠÍHO ZRNA.

Vážený pane Fejinka, Václav Havel. . . "Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sviňák“ - Karel Havlíček Borovský.

Církevní stavby jsou NE – MOVITÝM majetkem národa. Svědkem jeho dějin. Není dost finančních prostředků, aby toto bohatství ducha v architektuře přetrvávalo. Nikdo není neomylný, zlámané hnáry faráře Toufara ukazují, kde hledat ve 100letí republiky TOTALITU NEJVYŠŠÍHO ZRNA. Zlámané hnáty, upálené oběti a nemožnost mít ve svém jedinečném životě na této planetě svůj vlastní názor za 1 500 let totality církve, hovoří za vše. Památky jsou tak veliké, že už nikdy je už církev ze svého neutáhne, protože byly vytvořeny na podstatě teroru a práce všech, jež církev svým způsobem existence terorizovala. O to co je výmečné z tohoto teroru bychom se měli postarat jako o kulturní památku toho co tu bylo a jak naši předkové žili. Zbytek už nebude nikdy potřeba, pokud si ho sami věřící nebudou ze svých milodarů budovat nebo dotovat. S tím se bude muset myšlení lidí v budoucnu smířit. Ani církve ve své historické podobě tu nejsou a nebudou navždy. Svým způsobem, který samy užívaly nad ostatními, také platí. Na věky je tu pouze čas a každý má právo pržít svůj kratičký pobyt v této galaxii podle sebe a ne podle smyšlených vizí a polopravd.

No jo, ale lidé touží v tomhle slzavém údolí po nějaké naději, lásce a kdo jim tyhle hodnotyi poskytne? Politik na výboře z hnutí ANO, drogy nebo uctívání různých pseudobůžků? Katolická církev je společenství lidí. Nedokonalých samozřejmě. Ale myslím, že pozitivum silně převládá. Jen když vezmu církevní stavby- mají ducha a krásu. Co se staví dnes v době uctívání nehodných bůžků- konzumu, vlastního já, různých kašpárků- Priory,nákupní krabice s hektary asfaltu pro auta, Shityparky, skladové hangáry, podnikatelské baroko- hodnotných staveb s duchem je hodně málo.

To o čem vy mluvíte je podle mne nejzákladnější občanská vybavenost, která skutečně mnohdy a někde nic moc. Tu církev ale nezřizovala, snad kromě nemocnic. Nechávala si však stavět nádherné katedrály, kam se měl obyčejný člověk přijít akorát bát, zpovídat a prosit o milost něco neexistujícího. Katedrály duševních schopností a možností člověka se stále staví, jen neslouží k připokakání z neexistujícího. Ale vy je zřejmě nevidíte nebo si je neuvědomujete coby katedrály. Co taklhle tunely, mosty, opery, knihovny, dráhy rychlovlaků, stadiony a já nevím co ještě. Na tom všem a po celém světě je možné vnímat schopnosti a možnosti elektrických spojů lidského mozku, nepřevedených do strachu z koupele ve vařícím oleji, či posmrtného života v pekle třeba za to, že se mi líbilo o jedno děvče víc, než bych měl od boha povoleno.

Sváťo, aby církevní hodnostáři posvětili svůj majestát, museli se obalit výstavními svatostánky. Nic neobvyklého, i když jinde stačí totem nebo posvátné místo. V naší civilizaci, kdy byli lidé dlouhá staletí církví utvrzováni v bohabojnosti a snažili se vykoupit své hříchy, se svátost "zástupců Boha" balila a balí do lesku zlata. Tedy pouze vyvolených z církevní obce. Je svobodným rozhodnutím většiny jejich zástupců, že svoji řeholi projevují ve stylu prvotního učení, tedy pomíjivosti hmotného bohatství. Osoba Jana Husa je a bude černým svědomím katolické církve. Není od věci se pokoušet chovat podle desatera, je ovšem nepochopitelné, že existují "zástupci Boha", kteří mohou dávat rozhřešení. K potěše politiků, kteří na praktikách církve staví svoji karieru.

V sekci našeho paneláku umřela hodná a milá sousedka. Dnes ve vstupu visí parte, je na něm kříž. "V křesťanství je kříž symbolem Kristova vítězství nad smrtí a hříchem."

President Václav Havel, jako osobnost vybavená ústavními pravomocemi, mohl pouze komentovat - diagnostikovat stávající stav politické ekonomiky: "MAFIÁNSKÝ KAPITALISMUS" Převzato: Jiří Kubík, Sabina Slonková dnes 08:00 „Můj otec chtěl, abych zmizel – kvůli stíhání v kauze Čapí hnízdo. Tak jsem se ocitl na Krymu a na Ukrajině.“ Svědectví syna českého premiéra, které přinesla Televize Seznam a je klíčové pro vyšetřovatele možného dotačního podvodu, rozjelo policejní akci. Ta se ovšem komplikuje. ČLÁNEK: Tři měsíce po odvysílání pořadu Zvláštní vyšetřování je zřejmé jedno: Vyšetřování příběhu Babiše juniora vázne. Syn českého premiéra zmizel ve Švýcarsku, nekomunikuje se světem, otec se za ním od památné návštěvy 17. listopadu nevypravil.

Vážený pane Vladimíre, Což tak místo katedrály sv. Víta postavit totem ?

Vážený pane Vladimíre, V Praze - TOTEM ? V Jihlavě - " TŘEBA SOCHA SPORTOVCE ?" Jiskra orgán OV KSČ 25. února 1975: „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť. ------------------------------------------------ PO CÍRKEVNÍCH PAMÁTKÁCH ZŮSTALY v 100letí republiky, 100vky PRÁZDNÝCH MÍST a devastované historické architektury.

Takže je to jasné, Románská basilika sv. Jiří ? Gotická katedrála sv. Víta ? /kdo himbajs vůbec ví, kdo to byl sv. Vít, že ?/ Tehdy i nyní, s ohledem na sociální chápání dějin českého národa a výsledky voleb, by tam měla bejt nejvejš, ZEMANSKÁ TVRZ ! "Kdysi stál cestou". . . v Praze. . . " starý most a na něm socha sv. Jána." „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali." Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci nejenom sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun … Nestane se tak a je to moudré. . . aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce ! Symbolu českého národa - českého hokejisty !

"Francouzi totiž církvi sebrali i kostely, což byla hloupost, kterou neudělali ani komunisti." Francie prokazuje, že vždy byla zemí s revoluční tradicí, o kterou se opírají progresivisté konče Žlutými vestami. U nás navazujeme leda na Druhou republiku. 13. ÚNORA 2019/INFO.CZ/Církevní restituce: Francie byla horší než komunisté a brala i kostely, Rakousko navěky platí

Ono ani tak není problém sebrat Premonstrátům klášter v Nové Říši a Želivu. Internovat je na Moravci, kde je i na hřbitově s jednotnými dřevěnými křížky, ukládat k věčnému spánku. Jako starat se technicko-stavebně kulturně-historicky o tyto areály. PhDr. František Hoffmann popsal bačování na zámku v Brtnici jako součást svého velkého článku: " O památkářích aneb o nepravých hromosvodech" uveřejněného v Jiskře 12. července 1968, / kdy začínal duel o Krecl./ "Zámek v Brtnici je hrubě zplundrován. Renovace si vyžádá milionové částky" Hoffmann ho zakončil takto: "Nezbývá než prostý závěr: pro bohaté a prosperující státy jsou památky ozdobou a chloubou, pro státy chudé a špatně hospodařící musí být přítěží. Záleží jen velmi málo na památkářích, která z těchto dvou možností bude platit u nás." Jihlavské historické jádro, včetně Kreclu, stejně jako církevní architektura bylo od roku 1938 hrubě zanedbáváno. Je otázkou, jako civilizovanou cestou, zda francouzskou nebo jinou, se bude stát starat o své kunst-historické poklady. Klaus zvolil cestu privatizace nejlépe čeho-koliv. Je fakt, že nejlépe se stará o majetek majitel. Přetržka 1938 - 1988 NEJDE JENOM O FASÁDY. . . "Církevní architektura byla za totáče hrubě zplundrována. Renovace si vyžádá milionové částky" Na Libavé jsme měli trofejní děla v táboře u Staré Vody a koukali. . . Stará Voda ado.cz/poutni/stara_voda/stara_voda.htm Už desítky let pečují skautské oddíly o okolí kostela sv. Anny ve Staré Vodě na Libavé. Poutní místo po odsunu Němců zdevastovali vojáci. Barokní chrám sv. Anny a sv. Jakuba, nedaleká Královská studánka, zbytky studny v rozvalinách …

Na plovárně s Dinou Štěrbovou ČTart Dnes21:10 Bývalá československá horolezkyně slovenského původu Dina Štěrbová, rozená Margita Schochmannová, se narodila 22. dubna 1940 v Bratislavě. Vystudovala matematickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského, poté vyučovala matematiku na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Její manžel byl známý zoolog, ekolog, profesor Univerzity Palackého, také cestovatel a spisovatel, Otakar Štěrba. Absolvovala na tři sta výstupů jen v Tatrách. Později v Alpách a Pamíru. V roce 1984 zdolala společně s Věrou Komárkovou, která žije v USA, vrchol Čo Oju a posunula tak československý výškový rekord. Zároveň se jednalo o první československý a ženský výstup na tuto horu vůbec. V letech 1991 a 1992 se neúspěšně pokoušela o Mount Everest. Od roku 2006 spolupracuje na humanitárním projektu Czech Hospital v pákistánském Karakorumu v Himálaji. Je autorkou řady publikací. Její manžel Otakar Štěrba, spolužák od MŠ k maturitě v roce 1952 a pak kolaborant ve Speleologickém klubu, Nová Ochozská jeskyně do roku 1958, byl vděčným žákem profesora Absolona. Brácha Jiří vylezl s Dinou nějaké "písky" v Prachovských skalách. ----------------------------------- "Jindy jsme jednu z exkurzí na jižní Moravě zakončili ve sklípku v Blatničce za účelem studia aplikované botaniky. Kurz to byl velmi zdařilý, zábava nenuceně plynula. I když jsme se s panem profesorem neshodli v názoru na existenci zoologických zahrad, tak mi cestou do místa noclehu najednou povídá: „Šafáři, vy se mi stejně líbíte. Já teď budu točit film se Spielbergem a já vás tam angažuji. A budete tam hrát netopýra.“ Jak vizionářské prohlášení, chiropterologii jsem se začal intenzivně věnovat až o několik let později. Pan profesor nakonec ten rok netočil se Spielbergem, ale v režii Zdeňka Sirového na Kavkaze český western „Cesta na jihozápad“ (1989) na motivy povídek Jacka Londona. Působil při natáčení jako odborný poradce, a když se jeden z hlavních hrdinů bál s kánoí vyjet dál od břehu na hlubší vodu, tak zaskakoval i jako dublér. Zahrál si tak po boku např. Jiřího Stracha, Milana Sandhause, Jiřího Schmitzera, Petra Čepka či Jana Přeučila. Mimo toto vystoupení v hraném filmu se Otakar Štěrba podílel na vzniku asi dvou desítek naučných a cestopisných filmů. Mimo jiné také „Velká řeka“ (1980), „Československé ženy v Himálajích“ (1985), „Příběhy z ostrovních říší Tichomoří“ (2002), „Nemocnice na konci světa“ (2008), Ganga (2009) a „Řeky Otakara Štěrby“ (2013)." -------------------------- "I když jsme se s panem profesorem neshodli v názoru na existenci zoologických zahrad," Stejně na tom byl s ředitelem jihlavské ZOO Ing. Vladislavem Jiroušekem, který Otakara v tomto smyslu také moc nemiloval. Otakar byl vždycky "svéráz" a toho názoru, že zvířata a lidé mají žít ve volné přírodě. Dina se o jejich vztahu ke komunismu "Na plovárně" zmínila, když popsala okamžik, když ji došel kyslík při výstupu na Čo Oju. Otakar Štěrba, byl stejně jako Ivan Ruller, prvním postotalitním děkanem. S jmenováním profesorem neměli u Václava Havla problémy.

..umřela hodná a milá sousedka...... Šťastná to žena.

Milý pane Gryci, tak už to na světě chodí. Lidé po generace přizpůsobovali okolí svým potřebám. Mimo jiné si vytvářeli i důstojná prostředí pro své modly. například svatostánky a sochy svatých. Doba, která slula heslem: "Modli se a pracuj", se s rostoucím blahobytem i těch méně majetných přizpůsobila konzumu. A tak vznikla síť velkých obchodů, např. Prior v Jihlavě, kterému padl za oběť zdevastovaný Krecl, zmizel původní most se sv. Jánem. Tak tomu bylo i v jiných městech. Zkrátka rozhodovala momentální potřeba. Otevřením hranic stoupl i význam památek z důvodu dychtivosti zahraničních turistů. Což posunulo jejich význam výše, neboť se tyto staly i zdrojem příjmů. Bohužel se zjištěním, že původní účel existence sakrálních staveb poněkud skomírá, neboť lidstvo již tolik nepotřebuje hledat spásu v nadpřirozeném, k čemuž ´vydatně napomáhá i dlouhodobý bezválečný stav v Evropě. Pokud jde o Vaši narážku na VH a jeho bohulibé kroky při jmenování profesorů, tomu se nelze divit. Jeho svobodomyslnost a pacifismus se projevily i v rozsáhlé amnestii, kterou udělil a třeba v požehnání likvidace zbrojního průmyslu, za kterou mu bratři Slováci "poděkovali" házením vajec s jeho současným "svatořečením" západních konkurentů. Další prezident VK byl trochu střídmější, řekl bych skoro až skrblík, který se omezil na amnestii a abolici těch, jejichž deliktní počínání posvětil známým "žádné peníze nesmrdí". Tuto umně zabalil do propuštění z větší části recidivistů, co se do vězení zakrátko vrátili zpět. No a Váš "oblíbenec" MZ rozmáchlými gesty přímo šetří. Národu předhodil propuštění JK, čímž uspokojil jeho část, která věřila v to, že nebyl vrah, a zároveň svoji touhu jitřit veřejné mínění. A teď si tyto pohlaváry nezaujatě ohodnoťte z hlediska jejich "přínosu" pro národ. Ono to lehce nejde, co? Každý člověk má totiž svoje kritéria, ze kterých nechce slevit. V přímé volbě, naštěstí, rozhoduje většina. Mějte hezké jaro. Zdraví Vladimír Havlíček

Vážený pane Havlíček, Včera jsem dost koukal Na plovárně na Dinu, ženu spolužáka Otakara Štěrby. Na universitě pod vlivem jeho profesorů Hraběte a Absolona se věnoval hydrobiologii. Otakar jako vědec se zajímal o život ve vodě, jako základu existence. V kultuře se mluví o Undergroundu. V přírodě to není tak obvyklé. To není zjevné z rodinné prohlídky Punkevních jeskyní, ale z práce hydrobiologa, který tam zkoumá 4 roční období. Pokud posuzujeme českou kulturní krajinu, tak máme o ní snad dostupné solidní a objektivní údaje z doby "kdy poslední Slavata spadl do vlčí jámy u Telče". Prae-socialistická krajina je na obrazech současné výstavy Nágla v jihlavské Galerii. Tato krajina ve své parcelaci byla ovlivněna politikou první republiky. Její krása a měřítko byla dána mezemi a drobnou církevní architekturou. Její danosti a zákony, ukazují na příklad drobné církevní památky, zabudované v Jihlavě do opěrných zdí na Znojemské, viz mapy.cz - mapa fotografická /Boží muka, kámen s křížem ve zdi, smírčí kámen, další 2 kameny ve zdi, Sousoší Piety - detail/ Architektura, počínaje kostelem, byla důležitá pro tradici kraje a oko turisty. Meze pak pro život hmyzu. Dost se nyní mluví o tom, jak "hmyz v krajině ubejvá". V politice je tomu naopak, že ? -------------------------- Převzato: "Legendární český cestovatel Miroslav Zikmund slaví dnes neuvěřitelné sté narozeniny. Narodil se 14. února 1919 v Plzni a svou první velkou cestu, podnikl už v 16 letech na Podkarpatskou Rus." Zdeněk a Zdeněk, seděli ve třídě ve 3 lavici před katedrou, na RG Židenice, kde v roce 1952 maturovali s Otakarem Štěrbou. Svou první velkou cestu, podnikli /autostopem/ už v 16 letech do Slovenského Ráje.

„Asi by bylo pěkné, kdybych řekl, že v tom vězela už odmalička moje touha cestovat. Vůbec ne. V přání dojet co nejdál byla spíš zvídavost a snaha vidět víc, vědět to, co ostatní nevědí. Tento rys – vědět, jak se věci doopravdy mají – mne provází celý život.“ Miroslav Zikmund v knize Století Miroslava Zikmunda Miroslav Zikmund začal po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou obchodní školu. Na začátku 2. světové války uzavřeli němečtí okupanti české vysoké školy a tak Miroslav Zikmund dokončil studia až v roce 1946. Již během války se Miroslav Zikmund začal společně se svým spolužákem a přítelem Jiřím Hanzelkou připravovat na pozdější zahraniční cesty. První výprava Hanzelky a Zikmunda se uskutečnila v letech 1947 - 1950, kdy oba cestovatelé s vozem značky Tatra projeli Afriku a Jižní Ameriku. Z této cesty bylo československým rozhlasem odvysíláno více jak 700 reportáží. Oba cestovatelé s sebou přivezli velké množství fotografií a filmového materiálu. Od roku 1951 se stal Miroslav Zikmund spisovatelem a novinářem z povolání. Po dobu zákazu veškeré veřejné a publikační činnosti v letech 1969-1989 se věnoval genealogii a pořádání obsáhlého archivu H+Z, který spolu s Jiřím Hanzelkou darovali Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. ----------------------------------------------- Je zajímavé, když kardiochirurg Jan Pirk, nebo astronom Jiří Grygar, se vyjádří k osobnostem v souvislosti s politickým děním v republice. Tak jako to učinil Miroslav Zikmund na začátku svého nedávno publikovaného filmu v ČT, kdy řekl, že si váží pouze 2 presidentů TGM a Václava Havla. Cestování, které naší generaci znemožnili komunisté, vede k poznání nejenom krajiny, ale i životního stylu a úrovně v dané krajině. Lze si to ověřit historicky na obrazech holandských malířů, kteří překročili Alpy. Je dobře, když mládež "in situ vidí - kdo mysl Čechů šidí" Hanzelka a Zikmund v panteonu národa jsou osobnosti, těžko překonatelné příklady přímého a osobního poznání světa ve dvojici. Autem cesta necesta, na kole, nebo na raftu, obdobně jako dvojice, Otokar Štěrba a Jaromír Štětina.

Zdeněk Gryc říká: Středa, 13. 2. 2019 v 20:56 „Nezbývá než prostý závěr: pro bohaté a prosperující státy jsou památky ozdobou a chloubou, pro státy chudé a špatně hospodařící musí být přítěží.Záleží jen velmi málo na památkářích, která z těchto dvou možností bude platit u nás.“ Správně bude, až na zámku bude zase milostpán a ty děti a postižení mu budou pěkně sloužit. 14. 2. 2019/Hospodářské Noviny/Život na zámku: Tři desetiletí po pádu komunismu rozsáhlé historické budovy stále slouží zdravotně postiženým nebo opuštěným dětem. Praxe ukazuje, že je to špatně

Zdeněk Gryc říká: Středa, 13. 2. 2019 v 20:56 „Nezbývá než prostý závěr: pro bohaté a prosperující státy jsou památky ozdobou a chloubou, pro státy chudé a špatně hospodařící musí být přítěží. Hlavní prosperující státy jsou státy, jejichž nezbytnou součástí prosperity je parazitování na státech ostatních. Pokud by tak nečinily byly by jistě slušně životaschopné, ale ne PROSPERUJÍCÍ. Bez cizích surovin, levné pracovní síly, možností tisknout si nepodložené prostředky směny, by žádná prosperita dnešního hlavního typu kapitálu nemohla existovat. TAKŽE bez vymyšleného dluhu, který sami obsluhují a užívají, bez levných surovina levné pracovní síly, dnešní prosperita neexistuje. To jen pro ujasnění co je nezbytné vzhledem k Asii, Africe a Jižní Americe. Odstranit z těchto zemí dnešní legální, ale slabší vládce a následně za to mít právo parazitovat.

„Nezbývá než prostý závěr: pro bohaté a prosperující státy jsou památky ozdobou a chloubou, pro státy chudé a špatně hospodařící musí být přítěží. Záleží jen velmi málo na památkářích, která z těchto dvou možností bude platit u nás.“ ------------------------------------------------------------------- Jen tak pro jistotu a pochopení nostalgického povzdechu, nad ničením kulturního dědictví Je to citát z článku PhDr. Hoffmanna napsaného roce 1968 v souvislostí se socialistickou devastací zámku Brtnice, druhdy sídla knížete Kollalta. Podobně tomu bylo s kláštery. Na zámku v Uherčicích byly za potlesku politruků záměrně ničeny renesanční sochy. Na Březinkách se tak dělo s barokní sochou sv. Jána, dle instrukcí stranického tisku, v rámci oslav Února 48 v roce 1957. U nás a nyní, nejde o Afriku, ale o místní renezanci, což je také cílem církevních restitucí. ----------------------------------------------------------------------- "To jen pro ujasnění co je nezbytné vzhledem k Asii, Africe a Jižní Americe. Odstranit z těchto zemí dnešní legální, ale slabší vládce a následně za to mít právo parazitovat."

„To jen pro ujasnění co je nezbytné vzhledem k Asii, Africe a Jižní Americe. Odstranit z těchto zemí dnešní legální, ale slabší vládce a následně za to mít právo parazitovat.“ JAKO RUSKO U NÁS: Počínaje 1945 Natvrdo od 19458 Přijet s tanky v roce 1968. Sameťák a Václav Havel ? Nynější vládu ANO + Lidovci drží pohromadě kdo? Požadavek na Církevní restituce, že ?

Zdeněk Gryc říká: Středa, 13. 2. 2019 v 11:24 President Václav Havel, jako osobnost vybavená ústavními pravomocemi, mohl pouze komentovat – diagnostikovat stávající stav politické ekonomiky: „MAFIÁNSKÝ KAPITALISMUs Trochu jiný, ale na rozdíl od vás pane Gryc nezaslepený a objektivní pohled na Václava Havla. Minulý měsíc „odešel“ pan RNDr. Jakub Rolčík Ph.D., zaměstnanec olomoucké univerzity a člen vědeckého týmu CEITEC. Dr. Rolčík Ph.D., byl jednak špičkový vědec, a jednak člověk, který měl dost odvahy říkat a zřetelně artikulovat věci dnes neobvyklé a nepopulární. Byl to člověk se sociálním cítěním, který těžko snášel nemravné jednání i propastné sociální rozdíly. Když v naší zemi hrozilo umístění americké vojenské základny a Dr. Rolčík jasně formulovanými argumenty přispěl k tomu, že se podařilo vzbudit zájem veřejnosti a následně uhájit republiku před umístěním základy. Postoje Václava Havla zaštítily válečné zločiny 19. 12. 2011 / Jakub Rolčík Zemřel Václav Havel, uznávaný disident a bojovník za lidská práva. Není pochyb o tom, že svého času přispěl ohromným dílem ke kritice nestravitelných nectností tzv. socialistického režimu, který ještě v roce 1988 ubil k smrti politického vězně Pavla Wonku. Nicméně, jak na to před časem upozornil úderným způsobem Petr Schnur, jeho příspěvek k rozvoji české postkomunistické společnosti je nanejvýš diskutabilní. Václav Havel se zasazoval o restauraci kapitalismu v bývalé Československé socialistické republice, přičemž si ale netroufl obhájit veřejně tento proces jdoucí proti vůli většiny české veřejnosti. Zaslouží si citaci jeho výroky v pořadu Václava Moravce, jimiž se přihlásil k obnově kapitalismu pod rouškou nic neříkajícího pojmu "tržní mechanismus", které zveřejnil při příležitosti 20. výročí tzv. sametové revoluce: "Je pravda, že jsme slovo kapitalismus neužívali ... [protože] to bylo slovo naprosto zprofanované komunisty právě, kteří po desetiletí to slovo užívali jako synonymum zla a veškerého neštěstí světa." "Bál jste se ho i proto používat," zeptal se nato Václav Moravec, "že mělo negativní konotace?" "Já jsem se tomu slovu prostě vyhýbal, protože nerad opakuji slova obtěžkaná druhotnými významy, které nemají původně nebo neměly, " odpověděl Havel. Směřování české společnosti ke kapitalismu lze ovšem pominout -- netečnost české populace k drastickým Kalouskovým a Nečasovým reformám (totiž, k radikálním změnám fungování společnosti založeným na brutálním omezení solidárního státu) je vskutku obdivuhodná. Vzpomene si snad dnes v těchto souvislostech někdo na Marxovu kritiku kapitalismu, který uvádí např., že: V Zürichu je práce dětí starších deseti let omezena na 12 hodin; v Aargau byla v roce 1862 práce dětí od třinácti do šestnácti let zkrácena z 12 a půl hodiny, v Rakousku v roce 1860 pro děti od čtrnácti do šestnácti let na 12 hodin... Ano, nevíme doposud (nebo se dovídáme z čínského -- údajně "komunistického" -- prostředí), co to znamená a znamenat bude, pracovat a žít na kapitalistický způsob. Co ovšem -- ve spojitosti se jménem Václava Havla -- pominout nelze, je skutečnost, že potenciální nositel Nobelovy ceny za mír (co ovšem tato cena znamená, je-li jejím nositelem současný americký prezident Barack Obama?), podpořil válečné akce, jež a) nebyly racionálně ani právně ospravedlněny b) vedly ke smrti statisíců nevinných lidí? Zde je na místě připomenout útok na Irák, který byl založen na průhledné lži o Husajnových zbraních hromadného ničení. Ano, Saddám Husajn byl nelítostný diktátor, jehož režim brutálně mučil oponenty. Nicméně nevlastnil zbraně hromadného ničení -- jak o nich lhaly Spojené státy a Velká Británie (speciálně George Bush a Tony Blair) -- a vojenská agrese proti vůli Rady bezpečnosti OSN vyústila ve smrt pravděpodobně jednoho milionu Iráčanů a emigraci několika dalších milionů iráckých obyvatel. Václav Havel podpořil tento útok svým podpisem pod tzv. Dopis osmi. Svou autoritou údajného humanisty tak zaštítil agresi, která dle některých právníků představuje válečný zločin. Tak např. Robert Thompson upozorňuje na norimberské zásady, jež jmenuji: (a) Zločiny proti míru: Plánování, připrava, iniciace nebo vedení útočné války (war of aggression) ...; (b) Válečné zločiny: Porušení práva nebo válečných zvyklostí, které zahrnují, ale nejsou omezeny na, vraždy, špatné zacházení nebo odvlečení do otroctví nebo k jakémukoli jinému účelu civilního obyvatelstva okupovaného území; vraždy nebo špatné zacházení válečných zajatců. Vše to se v případě Iráku odehrálo. Argumentaci Roberta Thompsona by bylo možné citovat v celé šíři; ale na tomto místě postačí, uvedeme-li, že Václav Havel ostentativně podpořil neopodstatněnou agresi proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna, jež ovšem -- přes zabití tisíců mrtvých civilistů a brutální umučení dalších -- nevedla k nastolení demokracie, nýbrž vyústila v ještě horší režim, který mučí oponenty podobně, jako za Saddáma Husajna. Připomeňme, že to, co se odehrávalo a odehrává v Iráku údajně osvobozeném od tyrana, spočívá řádění eskader smrti a v unášení nevinných civilistů, kterým se demonstrativně vrtá do kloubů a očí, aby tak byla odstrašena potenciální opozice. Václav Havel se k tomuto dění nikdy nevyjádřil; jako by o něm nevěděl nebo vědet nechtěl. O mrtvých jen dobré, zní české pořekadlo... Ovšem, s ohledem na nejnovější dění, kdy se stále otevřeněji hovoří o další západní agresi, tentokrát proti Íránu (ano, jde o ten Írán, který potlačuje lidská práva a představuje nesnášenlivou theokracii, jakkoli s jistými demokratickými rysy), bychom si měli zopakovat, že právě vystupování takových údajných arbitrů humanismu, jakým byl Václav Havel, stojí na počátku válečných kampaní, jež hubí tisíce nevinných civilistů, kteří jsou postiženi právě a jen tím, že žijí v zemi, jejíž diktátoři se aktuálně znelíbili nám a našim "demokratickým" spojencům. Jde o civilisty, kteří nemohou -- dle jakéhosi našeho přání -- zaútočit na disciplinované Revoluční gardy a převzít moc. Jsou to lidé, jako my, kteří chtějí žít poklidný rodinný život, kteří nestojí o válku... A pak, je zde možnost, že konflikt založený na představách a přáních našeho západního světa, přeroste ve třetí světovou válku. Ano, o toto jde: Václav Havel byl posledních dvacet let mluvčím utlačovaných; ale jen těch, které utlačovali naši protivníci. Za práva utlačovaných žen např. ze Saúdské Arábie se nikdy nepostavil. Praktikoval to, čemu se říká dvojí metr. Oprávněně kritizoval poměry v Bělorusku, na Kubě a v Číně; ale nikdy se -- alespoň verbálně -- nezastal těch, kdo trpěli v zemích našich spojenců a následky našich západních, tzv. humanitárních intervencí. Z právního hlediska -- už z toho důvodu, že v Mezinárodním trestním soudu (ICC) zasedá celá řada reprezentací nedemokratických zemí -- jde o otázku nanejvýš diskutabilní. Je zjevné, že postoje Václava Havla zaštítily válečné zločiny.

"Jsem vždy pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialism a zřídka pro marxism" - Masaryk Včera jsme si připomněli výročí 84 let od úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka, prvního československého prezidenta a významného státníka, politika, filozofa a sociologa.