První vojenské nasazení na Západní frontě zažili američtí vojáci při vylodění v západní Africe, v Maroku. Poslední vojenské nasazení na Západní frontě zažili američtí vojáci při osvobození Plzně. -------------------------------- Bylo nás pět je humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína v roce 1943, poprvé vyšel rok po druhé světové válce. Roku 1995 bylo dílo zfilmováno jako stejnojmenný šestidílný televizní seriál. Nás nebylo pět, v sekundě a tercii RG Židenice, ve vybombardované škole na Křenové ulici v Brně. Ale byl i mezi námi i Otakar Štěrba manžel Diny ze včerejšího "Na plovárně". Nad námi v letišti ve Slatině byli letci RAF. Byl mezi nimi přítel malého terciána Rudolf Nedoma, který v roce 1947 nastrkal svoji angličanku do Spitfíru. Z Anglie poslal pohlednici s omluvou, že se nerozloučil, ale napsal, že těší, že se vydáme zase na Valašsko. Loni vydal primář Kyjovské a přítel jejího autora architekta Rozehnala - Jiří Dunděra, knihu "S bombardéry na válečném nebi". Při podpisu knihy dohledal údaj, že generálmajor Nedoma je pohřben na hřbitově pilotů RAF v Anglii. My hoši, co jsme spolu chodili do třídy, jsme chodili do Universitní knihovny, kde byl zaměstnán otec jednoho z nás Aleše Pěnčíka, který nám půjčoval knihy. Nahlédněte prosím do poslední knihy novináře Erniho Pyleho, která se jmenuje "Poslední kapitola". To byl styl knihy, který nám už tehdy imponoval. Pyle když o něčem a někom psal, tak uvedl nejen jeho jméno, ale i stát a město, ze kterého pochází. Americká veřejnost tento styl psaní ocenila zájmem o jeho knihy a své hochy. Meritem tohoto psaní je poukázat na styl uvedeného filmového dokumentu, kdy jednotliví aktéři mluví začasté s uvedením své tehdejší fotografie. Doufejme, že se dočkáme touto cestou pokračování dokumentů story generála Pattona, ty na Sicilii nemusí být zrovna lichotivé, že?

VELIKÝ, VELIKÝ rozdíl je mezi dokumenty i filmy sponzorované státem, tedy Pentagonem a mezi dokumenty a filmy nezávislými na státu. Klasickými válečnými příběhy s rozdílný pohledem na skutečně proběhlé historické události jsou například - KOD NAVAHO - financovaný Pentagonem a - HLAVA 22 - financovaná z nezávislých zdrojů.

Já jsem vám to minule pane Gryc se ZLODĚJEM HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ EVROPY, generálem Pattnem nastínil velice měkce. Generál Pattn byl vedle svého skutečného vojemského umění. Na území ČR šlo především o vojenské umění v přebírání ochotně se vzdávajících německých vojsk do zajetí. O nějakých bitvách se nedá vůbec hovořit. To že se tu dříve za vlády jedné strany zcela zamlčovala přítomnost amerických vojsk na našem území, není důvodem zveličovat skutečné zásluhy, v porovnání s ostatními válečnými událostmi na našem území. Takže generál Patton byl také, tak jako mnoho dalších amerických vojáků, vedle svého nesporného vojenského umění též zlodějem a vykrádačem evropských historických artefaktů. Nekradl - časi - jako ruští vojáci, ale šel po cenějšívh věcech a to po historie Evropy, kterou dnes prodávají vnuci mnoha amerických vojáků na Eby portálu, aby mohli slušněji přežívat. Zrovna tak se děje i historickými artefakty z neoprávněně napadeného Iráku Američany. Nebojme se říkat kompletní pravdu a nebudou nás moci žádní elfové z Ruska zaskočit pravdivými a na ně nabalenými smyšlenými informacemi. Nepříjemnou pravdu budeme o sobě znát a smyšlenky pak lehce oddělíme.

Proč se na něj kurva nevysereš, musíš vědět že s tímhle volem to nemá cenu a popichuješ ho. Nějak ti Berane nerozumím. Tenhle zneuznanej tvůrce komunistickýho čehokoli čeká jen na to aby mohl zase začít prudit!!!

1. Svatopluk Beran říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 6:10 Já jsem vám to minule pane Gryc se ZLODĚJEM HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ EVROPY, generálem Pattnem nastínil velice měkce. Generál Pattn byl vedle svého skutečného vojemského umění. Na území ČR šlo především o vojenské umění v přebírání ochotně se vzdávajících německých vojsk do zajetí. ---------------------------------------------- Vylodění na pláži Omaha 1944: Americká Golgota (1) Ze všech invazních pláží probíhalo vylodění dne D nejobtížněji na Omaze. Američtí vojáci zde museli překonávat tvrdou německou obranu a několik hodin nebylo jisté, jestli se jim podaří udržet. Nakonec však i zde zvítězili.

DEMOKRACIE a TOTALITA, USA a SSSR KLASICKÁ UKÁZKA Patton - Žukov Ukrajina dnes - Podkarpatská ukrajina 1945 ZÁHADY A NAPĚTÍ 19.12.2016 : "Americký generál Patton strne v úžasu. Tak tohle je to legendární kopí, které prý má moc ovlivňovat osud celého světa! Ke generálovu zklamání musí však být údajný nástroj moci navrácen do Rakouska, odkud ho vzal Hitler. Nebo to celé bylo jinak?" KOŘIST VE JMÉNU STÁTU Autor: Vladimír Marek 3. 2. 2017. Sovětská trofejní služba se rodila až v průběhu války – v jejím závěru však již představovala velice výkonnou složku. ---------------------------------------------------------------------------------- Když měla v roce 2014 v létě německá kancléřka Angela Merkelová otevírat v Petrohradu společně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem výstavu uměleckých děl, došlo k náhlé změně programu. Kancléřka místo na výstavu zamířila domů do Berlína. Důvod byl prostý: Rusům se příliš nezamlouval její projev, ve kterém hodlala oficiálně požádat o navrácení eberswaldského zlatého pokladu, jejž sovětští vojáci krátce po skončení druhé světové války odvezli z Berlína do Moskvy. Nejedná se o jedinou vzácnou německou památku, která v roce 1945 změnila svého majitele. Sovětská trofejní služba se v posledních měsících války a krátce po jejím završení totiž činila, seč mohla. -------------------------------------------------- Německo se musí spokojit s replikou původního eberswaldského pokladu Do druhé světové války vstoupila Rudá armáda (RA) bez jakékoliv trofejní služby. První pokus řešit tento problém byl učiněn již v srpnu 1941. Tehdy došlo k zásadní přestavbě týlových služeb armády. Na centrální úrovni byl zřízen oddíl evakuace týlu Rudé armády, který byl postaven na základě ekonomického oddělení Generálního štábu RA. Také u jednotlivých frontů, armád a divizí vznikaly evakuační oddíly. U útvarů začaly působit pracovní skupiny tohoto zaměření. Úkolem všech těchto orgánů bylo shromažďovat trofejní a nepotřebný materiál v k tomuto účelu zřizovaných skladech. Především se však v této fázi války zaměřovaly v ohrožených oblastech na evakuaci vojenských základen a potřebného průmyslu směrem na východ. V praxi se velice rychle ukázalo, že tato nově vytvořená struktura se příliš nehodí pro Zájem o umění Samostatnou kapitolu pro trofejní jednotky představovalo shromažďování a odesílání uměleckých předmětů do Sovětského svazu. V roce 1943 vypracovala Akademie věd SSSR plán kompenzace ztrát sovětských muzeí v době války na úkor uměleckých předmětů náležejících Německu. V únoru 1945 byla při státním výboru obrany zřízena speciální složka, která dostala na starost zajištění koordinace při vývozu kořistního materiálu z území Německa. Tento výbor, skládající se ze zástupců Akademie věd SSSR, Akademie věd USSR, Hlavního archivu, výboru majícího na starosti záležitosti umění a dalších institucí, měl slaďovat činnost trofejních komisí při jednotlivých frontech. Jejich úkolem bylo vyhledávat nejvýznamnější a nejcennější předměty nejen v oblasti umění, ale i vědy. Většinou přímo na místě přijímaly rozhodnutí o vývozu kulturních cenností, jako odloženého jmění, příp. jmění, které nemá majitele. Ke shromažďování těchto cenností se budovaly speciální sklady. Bezprostředně v komisích působili jako odborní poradci pracovníci sovětských muzeí a divadel, mezi nimiž nechyběli např. kurátor moskevského muzea keramiky B. Aleksejev, jeden z nejznámějších sovětských historiků prof. V. Blavatskij a mnozí další. Tito experti byli aktivováni pro službu v armádě a na štábech armád pro ně byla zřízena důstojnická místa. Předměty, o které se předem zajímaly trofejní komise, byly vytipovány na základě odborné literatury. Pět důstojníků Centrálního muzea Rudé armády odletělo do Berlína 25. dubna 1945 s poněkud zvláštním úkolem: měli pro muzejní sbírky shromažďovat relikvie fašistického Německa. Především se zaměřovali na předměty, ke kterým měli určitý vztah představitelé třetí říše. V čele této skupiny stál samotný náčelník muzea plk. I. Gorjuškin. Stalinův rozkaz Již následujícího dne podepsal Stalin rozkaz č. 9256, který nařizoval výboru pro umělecké záležitosti vyvézt na základny v Moskvě ty nejcennější umělecké předměty z Německa za účelem kompenzace ztrát, které vznikly sovětským muzeím a podobným zařízením v době druhé světové války. Tento rozkaz byl přitom vydán ještě před Postupimskou konferencí, která měla kromě jiného stanovit válečné reparace poraženému Německu. V samém závěru války, 6. května 1945, byla do Berlína vyslána skupina specialistů, jejímž úkolem bylo vyhledávat v Německu sbírkové předměty sovětských muzeí a knihoven, které byly v době války konfiskovány a odvezeny německými vojáky. Co všechno bylo na základě tohoto rozkazu převezeno do Moskvy, se nepodařilo nikdy dohledat. Zpočátku totiž bylo ve sběrných skladech soustředěno velké množství předmětů bez jakékoliv evidence. Ty si s nemalou oblibou mnohdy rozebírali vysocí důstojníci a především jejich ženy. Alespoň to vyplývá z výpovědi genmjr. Alekseje Sidněva, který měl tyto záležitosti na starosti. V této souvislosti je zajímavá informace, kterou projednával ústřední výbor komunistické strany v roce 1948. Týkala se údajného nedůstojného chování maršála Georgie Žukova v období od skončení války do března 1946, kdy vykonával funkci 1. velitele sovětské skupiny vojsk v Německu. Přestože údajně tento Hrdina Sovětského svazu byl ze strany státu plně zabezpečen vším potřebným, zneužíval svého služebního postavení a pro svoji osobní potřebu si přisvojil, a z Německa následně i vyvezl nemalé množství různých cenností. Při prohlídce jeho chaty bylo objeveno 55 vzácných obrazů. Pro objektivitu je potřeba uvést, že tato zpráva vznikla v době, kdy se Stalin již obával jeho popularity, a tudíž u něho upadl v nemilost. Mnohé z uměleckých předmětů zmizelých bezprostředně po skončení války se dodnes objevují na nejrůznějších aukcích starožitných předmětů a na antikvariátním trhu. Jiné zůstávají skryty očím veřejnosti v domech a letních rezidencích potomků nejvyšší vojenské a stranické nomenklatury válečných let. Spor o poklady Když pomineme tyto soukromé trofejní aktivity, bylo do Sovětského svazu odesláno 24 železničních vagonů historických a uměleckých předmětů. Ty nejvzácnější kusy putovaly letecky. To byl případ i eberswaldského zlatého pokladu. Jednalo se o největší německý nález z doby bronzové, který byl objeven v roce 1913 v hliněné nádobě při stavebních pracích u Eberswaldeu severně od Berlína. Poklad pocházející z 9. století před naším letopočtem se přes císaře Viléma II. dostal do berlínského Státního muzea pravěkých a raných dějin. Bezprostředně po válce byl ruskými trofejními orgány objeven v bunkru poblíž muzea a společně s dalšími 1534 velice vzácnými historickými předměty putoval v červnu 1945 do Moskvy. ---------------------------------------------------------------------------------- Na palubě letounu byl i další historický skvost, tzv. „Priamův poklad“. Jednalo se o 8 883 převážně zlatých předmětů, které v roce 1873 objevil při hledání bájné Troji německý obchodník a amatérský archeolog Heinrich Schliemann. Oba tyto poklady byly po válce uloženy v depozitářích Puškinova muzea v Moskvě a dlouhá desetiletí tajeny před veřejností. ------------------------------------------------------------------------------------- Ta se domnívala, že tyto vzácné předměty zmizely neznámo kde. V případě eberswaldského pokladu se v loňském roce jednalo o úplně první představení veřejnosti. Publikace Petra Vokáče obsahuje i pozoruhodný střípek o znovuobjevení Priamova pokladu. Schliemannův nález (který však mimochodem pocházel z jiné vrstvy Tróje, než bylo město zničené za událostí popisovaných Homérem) se ztratil rovněž na konci druhé světové války, tentokrát přímo z Berlína. Existovaly dvě verze, podle první jej ukryli či zničili samotní Němci, podle druhé sovětští vojáci. Správně bylo zřejmě "za B" – alespoň v roce 1994 byl poklad objeven v Puškinově galerii v Moskvě.

:-D :-D :-D

Potvrzení příjmu ?

NO FAKT... XXXXX říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 17:14 Proč se na něj kurva nevysereš, musíš vědět že s tímhle volem to nemá cenu a popichuješ ho. Nějak ti Berane nerozumím.

1. Zdeněk Gryc říká: Středa, 20. 2. 2019 v 15:42 1. Svatopluk Beran říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 6:10 Já jsem vám to minule pane Gryc se ZLODĚJEM HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ EVROPY, generálem Pattnem nastínil velice měkce. ---------------------------------------------------------------------------------------------- VELICE MĚKCE ? TAK AKORÁT TO BYLO ?... 22. Berka říká: Středa, 22. 8. 2018 v 0:39 Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ? Je tady docela zajímavá paralela – stejně jako si estébák dovolí řečnit o výročí okupace před českým rozhlasem, tak si to se stejnou chutí dovolí tady i budovatelský kolaborant z Jihlavy. Měli byste oba zalézt někam pod zem a vůbec se neodvažovat vystrkovat svoje narudlé a narychlo přebarvené rypáky. Teď v těch vedrech totiž máslo na hlavě strašně rychle taje… Masturbuj raději nad svejma zažloutlejma plánama ulice Antonína Zápotockého, za kterou jsi dostal a vděčně přijal čestné uznání plus prémie – a nebo možná nad legendárním výtiskem Jiskry ze dne 25.2.1975, kterou jsi tady dneska v té euforii úplně zapomněl vytáhnout, ty scvrklej pytlíčku smrdutý kolaborantský žluče… Omlouvám se ostatním za svůj půlnoční výlev, ale tyhle normalizační krysy, díky nimž se ty sračky táhly dalších dvacet let a který se vůbec opovažujou mluvit o nějakém pražském jaru, který přitom právě oni bez mrknutí oka spláchli do hajzlu, mi zvlášť dneska prostě nějak pijou krev. Karel Bernard, Královský vršek – Jihlava, ty anonymobijče.

1. Svatopluk Beran říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 6:10 Já jsem vám to minule pane Gryc se ZLODĚJEM HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ EVROPY, generálem Pattnem nastínil velice měkce. Generál Pattn byl vedle svého skutečného vojemského umění. Na území ČR šlo především o vojenské umění v přebírání ochotně se vzdávajících německých vojsk do zajetí. O nějakých bitvách se nedá vůbec hovořit. To že se tu dříve za vlády jedné strany zcela zamlčovala přítomnost amerických vojsk na našem území, není důvodem zveličovat skutečné zásluhy, v porovnání s ostatními válečnými událostmi na našem území. Takže generál Patton byl také, tak jako mnoho dalších amerických vojáků, vedle svého nesporného vojenského umění též zlodějem a vykrádačem evropských historických artefaktů. Nekradl – časi – jako ruští vojáci, ale šel po cenějšívh věcech a to po historie Evropy, kterou dnes prodávají vnuci mnoha amerických vojáků na Eby portálu, aby mohli slušněji přežívat. Zrovna tak se děje i historickými artefakty z neoprávněně napadeného Iráku Američany. Nebojme se říkat kompletní pravdu a nebudou nás moci žádní elfové z Ruska zaskočit pravdivými a na ně nabalenými smyšlenými informacemi. Nepříjemnou pravdu budeme o sobě znát a smyšlenky pak lehce oddělíme. ---------------------------------------------- "Nebojme se říkat kompletní pravdu" To je možné jedině v demokracii bez přívlastku. "Takže generál Patton byl také, tak jako mnoho dalších amerických vojáků, vedle svého nesporného vojenského umění též zlodějem a vykrádačem evropských historických artefaktů. . "Nekradl – časi – jako ruští vojáci, ale šel po cenějšívh věcech a to po historie Evropy, kterou dnes prodávají vnuci mnoha amerických vojáků na Eby portálu, aby mohli slušněji přežívat." Je to zajímavé tvrzení, znatele aukčních síní pana: Svatopluk Beran říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 6:10 S paní Merkelovou je tomu naopak: Angela Merkelová a Vladimir Putin v Petrohradě. | Foto: Reuters Eberswaldský zlatý poklad bude vystavený v Ermitáži. Němci protestují, chtějí ho zpět Petrohrad - Návštěvu německé kancléřky Angely Merkelové v Petrohradu zastínil spor kolem výstavy uměleckých děl, která je z historických důvodů pro obě země citlivá. Mezi exponáty v Ermitáži jsou i skvosty, ukořistěné Rudou armádou a po druhé světové válce odvezené z Německa. Výstavu měli otevřít Merkelová s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, tento bod programu byl ale - překvapivě - zrušen. Perlou mezi ukořistěnými exponáty na výstavě s názvem Doba bronzová - Evropa bez hranic má totiž být takzvaný eberswaldský zlatý poklad. Jde o největší německý zlatý nález z doby bronzové, který byl od druhé světové války až do nedávné doby pokládán za ztracený. Nyní je vůbec poprvé předváděn na velké výstavě. Mluvčí německé vlády Steffen Seibert podle agentury DPA před odletem z Berlína řekl, že ruská strana v rozporu s původním plánem odřekla proslovy obou státníků. Prý proto, že by Merkelová ve své řeči požadovala vrácení uměleckých skvostů do Německa. Německo s poukazem na mezinárodní právo trvá na vrácení ukořistěných uměleckých děl. Rusko však dává jasně najevo, že za tyto poklady zaplatilo krví svých vojáků. A o vrácení nechce ani slyšet. ------------------------------------------------- Nyní se hovoří o církevních restitucích. Restituovat se dá co je. Tuší autor komentáře co se dělo u nás s církevními artefakty. Je to nyní v rámci restitucí dost aktuální ne ? Je to nejlepší argument pro zloděje, když křičí chyťte zloděje.

1. Svatopluk Beran říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 6:10 „Takže generál Patton byl také, tak jako mnoho dalších amerických vojáků, vedle svého nesporného vojenského umění též zlodějem a vykrádačem evropských historických artefaktů" Kde a kterých ? "Týkala se údajného nedůstojného chování maršála Georgie Žukova v období od skončení války do března 1946, kdy vykonával funkci 1. velitele sovětské skupiny vojsk v Německu. Přestože údajně tento Hrdina Sovětského svazu byl ze strany státu plně zabezpečen vším potřebným, zneužíval svého služebního postavení a pro svoji osobní potřebu si přisvojil, a z Německa následně i vyvezl nemalé množství různých cenností. Při prohlídce jeho chaty bylo objeveno 55 vzácných obrazů." "dnes prodávají vnuci mnoha amerických vojáků na Eby portálu, aby mohli slušněji přežívat." Dobrej, zaručeně kde a kým, ověřenej fór? Nebo Beranova kachna ?

1. Svatopluk Beran říká: Úterý, 19. 2. 2019 v 6:10 Já jsem vám to minule pane Gryc se ZLODĚJEM HISTORICKÝCH ARTEFAKTŮ EVROPY, generálem Pattnem nastínil velice měkce. . . Nebojme se říkat kompletní pravdu a nebudou nás moci žádní elfové z Ruska zaskočit pravdivými a na ně nabalenými smyšlenými informacemi. Nepříjemnou pravdu budeme o sobě znát a smyšlenky pak lehce oddělíme. -------------------------------------------------- To by chtělo nový blog s dnešní aktualitou, že ?

Že kradli Rusové vojáci i generálové se ví, to se podle mne běžně zveřejňuje a občané mají o tom ponětí. A není samozřejmě omluvou že jim to tam Němci vyplenili a vykradli zcela totálně. Proč se tak ale chovali američané, když jim nebylo nic v jejich zemi zničeno, znásilněno, upáleno a žádní jejich civilní občané neprošli koncentračníma táborama, je mi záhadou. Že by prachsprostá demokratická lidská zijštnost?

Dobrej, zaručeně kde a kým, ověřenej fór? Nebo Beranova kachna ? Doporučuji si nejdříve objednat v některém z antikvariátů knihu - Kořisti II. světové války : podíl americké armády na rozkrádání evropských pokladů. https://muj-antikvariat.cz/kniha/koristi-ii-svetove-valky-alford-kenneth-d-1995

Nyní se hovoří o církevních restitucích. Restituovat se dá co je. Tuší autor komentáře co se dělo u nás s církevními artefakty. Je to nyní v rámci restitucí dost aktuální ne ? Je to nejlepší argument pro zloděje, když křičí chyťte zloděje. Od doby nového nástupu kapitalismu po roce 1989 je významným faktorem ve společnosti též povrchní materialistické chápání jakéhokoliv umění jako zboží a peněz. To umožňuje rozsáhlý trh s uměleckými i kultovními předměty (obrazy, sochami, relikviáři, bohoslužebnými nádobami, ale i s kostelním nábytkem atd.) a velkou poptávku po těchto předmětech, které jsou movitým klientům dodávány přes řetězec překupníků, pašeráků a vlastních zlodějů. K velkému boomu vykrádání kostelů v Česku došlo po roce 1989 v souvislosti s otevřením hranic. https://cs.wikipedia.org/wiki/Vykr%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_c%C3%ADrkevn%C3%ADch_objekt%C5%AF_v_%C4%8Cesku

1. Svatopluk Beran říká: Pátek, 22. 2. 2019 v 18:27 "Nyní se hovoří o církevních restitucích." NIC NOVÉHO POD SLUNCEM by napsal"čtenář" JL. "Spor s rakouskou vládou kvůli neoprávněně zvýšené dani z klášterního majetku." Gregor Mendel Z Wikipedie, otevřené encyklopedie Gregor Johann Mendel (česky též Řehoř Jan Mendel, 20. července 1822 Hynčice[1] – 6. ledna 1884 Brno[2]) byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholník dle pravidel[zdroj?] používá právě toto jméno na prvním místě, tedy správné pořadí ve jménu je Gregor Johann Mendel). Během studií se velmi zajímal o fyziku, matematiku a meteorologii. Díky důkladnému studiu těchto věd si uvědomil důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů. Toho později využil během svých pokusů s hrachem. Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Své pokusy na rostlinách Gregor Mendel přednesl v roce 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku a následně publikoval v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“ (1866) (německy Versuche über Pflanzen-Hybriden). Po smrti opata Cyrila Nappa byl zvolen opatem Augustiniánského kláštera a v této funkci představoval významnou osobnost Brna a Moravy v tehdejším císařství rakousko-uherském. K této vysoké funkci postupně přibíral další a byl nucen svou pokusnou činnost stále více zanedbávat. --------------------------------------------------------------------------------------- Posledních deset let života spotřeboval Mendel hodně času a energie ve sporu s rakouskou vládou kvůli neoprávněně zvýšené dani z klášterního majetku. -------------------------------------------------------------------------------------- V roce 1883 Mendel vážně onemocněl a 6. ledna 1884 v klášteře zemřel. Byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do hrobky augustiniánů. Rekviem v kostele dirigoval klášterem na studiích v Brně podporovaný lašský rodák Leoš Janáček. Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Své pokusy na rostlinách Gregor Mendel přednesl v roce 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku a následně publikoval v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“ (1866) (německy Versuche über Pflanzen-Hybriden). ----------------------------------------------------- Zajímavý příběh se odehrál za totáče v Brně: USA jménem universit nabídlo: a/ Pokud Brno nabídne, nejlépe v universitním campusu, pozemek. b/USA tam na vlastní náklady postaví výzkumný areál a vybaví nejmodernější technologií. Jenže podobný plukovníkům v Brně, jako Putin v NDR přišlo za těžko odlišit vědce od špiona, tak to zamítli. Brněnští archálové, kteří si už brousili na projekt tužtičky, posmutněli.

Pane Gryc už jste si pročetl a prostudoval knihu o vykrádání evropských pokladů příslušníky americké armády? Armády ze země, kterou Němci nepoškodily ani nevykradli a i přesto se tito příslušníci bez rozdílu hodností drsně obohacovali na úkor rozbyté Západní Evropy? CO ŘÍKÁTE NA TO, ŽE SE O TOM VŮBEC NEMLUVÍ, NIC NEZVEŘEJŇUJE? NEPŘIPADÁ VÁM TO NĚJAK POVĚDOMÉ? ŽE UŽ TU TŘEBA NĚCO TAKOVÉHO JEDNOU BYLO A ŽE VY JSTE SE I PŘESTO NEPOUČIL? NEZDÁ SE VÁM ŽE OPĚT POUZE SPOLUPRACUJETE, ŽE HISTORICKÉ SKUTEČNOSTI UVÁDÍTE JEDNOSTARNĚ, PŘESNĚ JAK SI TO NAŠE DNEŠNÍ ZÁPADNÍ, TRANSATLANTICKÁ SPOLEČNOST OD SVÝCH OBČANŮ PODÁVÁNÍM NEKOMPLETNÍCH INFORMACÍ, VYNUCUJE?

Pane Beran ,konecne zase mame vase posledni zpravy. cituji''...... o vykrádání evropských pokladů příslušníky americké armády? Armády ze země, kterou Němci nepoškodily ani nevykradli a i přesto se tito příslušníci bez rozdílu hodností drsně obohacovali na úkor rozbyté Západní Evropy?.......konec citatu. Takze podle vas nemci zapadni evropu neposkodily a ani nevykradly.Ale americani tu rozbitou zapadni evropu vykradly. Kdo jako tu zapadni evropu rozbil? Jen jeste jednu otazku.A ty vlaky veci co si sovetcici vozily na vychod to bylo co?

Pane Fürbachere, je rozdíl mezi reparací za válkou zničený majetek na ruském území a válečnou kořistí, kterou si odvezli Američani. Ti se chovali tak, jak tomu bylo v historii válečných tažení.

Skutecne pane Vladimire. A to svetozname ,,davaj casy'',nez ukradly vsechno na co prisly,u svych osvobozenych narodu ,to bylo co?

Pane Fürbachere, ano, "časy" byly pro Rusy opravdovým tahákem, bez problému odnositelným. Tedy vyjma orloje. Ale hodinky si určitě nikdo nemusel vymáhat pohrůžkou. Lidé byli z osvoboditelů až na výjimky nadšení, že jim hodinky dávali i z lásky. Pár žen dokonce zažilo i "lásku" osvoboditelů, někdy i nedobrovolně. Pokud se to prolátlo, byli nemilosrdně zastřeleni. No, ale pořád je tady rozdíl v tom, že Hitler napáchal na rozdíl od Ameriky v Rusku značné škody a to se v USA nestalo. Proto nelze dávat status těchto dvou vojsk u nás na stejnou úroveň.

Pane Furbacher knihu si můžete přečíst i v originále. Najdete ji pod názvem THE SPOILS OF WORLD WAR II, THE AMERICAN MILITARY"S ROLE IN THE STEALING OF EUROPE"S TRESURES. Její autor Kenneth D. Alford je povoláním bankéř v Richmondu ve Virginii a vydal jí po 30 letém pátrání a studiu v amerických vojenských i bankovních archivech. Kradli američtí vojíni, ošetřovatelky, poddůstojnící, důstojnící či generálové. Vše pak posílali domů běžnou vojenskou poštou. Vyšší důstojníci to měli dokonce jednodušší, protože jejich poštovní zásilky nepodléhaly ani namátkové kontrole. V Německu v té době koloval i ftip, že mezi americkým a ruským rabujícím vojákem není žádný rozdíl krom toho, že američan se ještě umeje a vykoupe. Od začátku nebudete schopen vůbec uvěřit, že bylo něco takového vůbec možné. A netýkalo se to jen Německa, ale i Japonska a japonských civilistů. Válečná kořist je prostě válečná kořist. Při tom v Japonsku nikdy ani američané na zemi nebojovali, kromě leteckého vypálení Tokia a z letadel zhozených atomovek v Hirošimě a Nagasaky.

Pane Furbacher je vidět že už vám ta čeština dělá truchu problém. Souvětí Pane Gryc už jste si pročetl a prostudoval knihu o vykrádání evropských pokladů příslušníky americké armády? Armády ze země, kterou Němci nepoškodily ani nevykradli a i přesto se tito příslušníci bez rozdílu hodností drsně obohacovali na úkor rozbyté Západní Evropy? a konkrétně příslušníky americké armády? Armády ze země, kterou Němci nepoškodily ani nevykradli neznamená že Němci nevykradli a nezničili Západní Evropu, ale, že američané kteří ji osvobozovali, jí také rabovali. A rabovali nejen již jednou ukradený majetek celé Evropy Němci, ale i osobní majetek běžných německých civilistů, jako byly foťáky, dalekohledy, koberce, šperky, staré zbraně i staré knihy nevyčíslitelné hodnoty, kterým vůbec ale vůbec nerozuměli.

také rabovali... NEVYČÍSLITELNÁ HODNOTA TO JE NĚCO JAKO PRIAMŮV POKLAD....NEBO NE ? ale, že američané kteří ji osvobozovali, jí také rabovali. A rabovali nejen již jednou ukradený majetek celé Evropy Němci, ale i osobní majetek běžných německých civilistů, jako byly foťáky, dalekohledy, koberce, šperky, staré zbraně i staré knihy nevyčíslitelné hodnoty, kterým vůbec ale vůbec nerozuměli.

Generál Patton: Křest krví Dnes16:35 › 17:20 2500 válečných lodí vyplulo z různých severoafrických přístavů a zamířilo ke skalnatému pobřeží Sicílie. Cestou se potýkaly s prudkým větrem. Když Pattonovy síly vtrhly na pobřeží Sicílie, musely čelit italským i německým vojákům, kterým velel fašistický generál Alfredo Guzzoni. Spolu s Pattonem se operace účastnil další hrdina ze severní Afriky, Bernard Montgomery, který velel britské 8. armádě. Spojená invazní vojska čítala téměř 160 tisíc mužů, 14 tisíc vozidel, 600 tanků a 1800 dělostřeleckých zbraní. Čekalo je ale 300 tisíc italských vojáků a 75 tisíc německých vojáků s 250 tanky a dalšími vozidly. O velení spojenecké invazi se Patton musel dělit se svým britským rivalem. Montgomery byl hrdina, nedávno si získal slávu vítězstvím v bitvě u El Alameinu v severní Africe. Od chvíle společného vylodění byli rivaly na cestě k dobytí celého ostrova. ----------------------------------------------------- BERNARD - BERKA ŽVASTY NAŠÍ ANKY PRO BEZDOMOVCE Styl a technika . . . prevence. . . osoba opačného názoru je KOLA - BORANT Berka je 5. Puinova kolona, fakta zde: "Při tom v Japonsku nikdy ani američané na zemi nebojovali, kromě leteckého vypálení Tokia a z letadel zhozených atomovek v Hirošimě a Nagasaky." O vylodění na pláži Omaha nic. Příjezd do Plzně. . . Osvobození Prahy. Žádný problém. . . mimo přání Stalina Na osvobození hlavních měst Evropy i když jistě to tak jednoduše nelze říci

Sorry pane Beran ,prehledl jsem tu prvni cast vety,to se nekdy stava. Nemci skutecne nebojovaly na americkem uzemi.Presne tak jako ze rusove a ani nemci nebojovaly v tichomori .Proste to byla svetova valka a kazdy bojoval kde musel.Nic to ale nemeni na zaveru meho clanku, Moc se mi libi jak pisete, ze ta americka armada brala veci ,kterym vubec nerozumela, Ale ta vzdelana sovetska armada co kradla na co prisla ty znaly ty hodnoty,Vzdyt zemlijamky mely i tekouci vodu,kdyz priselo.

Pane Furbacher v žádném případě nehodlám sebemíň zpochybňovat úroveň ekonomické schopnosti mezi USA a Ruskem před 2SV, ale i dnes. Mím cílem je seznamovat občany s utajovanými skutečnostmi v nichž je ostudnost jednoho válčícího národa zveřejňována - a je to podle mne správně - zatím co o druhé straně se hovoří jako kdyby to byly bohové bez vady a viny a neuvádí se skutkové kontexty k daným situacím. To už jsme tu jednou zažili a vy jste k vůli tomu musel i emigrovat. I mě, je tak jako vám tenkrát na zvracení z toho, jak je jedna země preferována z důvodu její výkonné ekonomiky a přitom se tají její sviňárny páchané jak doma, tak i po celém světě. Zatímco druhý národ je za ty samé sviňárny umravňován jako nebezpečí světa. Podle mne je rozdíl pouze v tom, jaký ekonomický progres a využití dokázaly z těchto zvěrstvech získat. Co myslíte mohou mít i ostatní národy právo být stejně ekonomicky schopné jako USA, za používání stejných praktik jako USA, nebo je tato schopnost až do konce této planety předurčena pouze Spojeným Státům? Přemýšlel jste o tom někdy že by měly Spojené Státy raději spolupracovat a ne pouze živit nenávist.

Když Pattonovy síly vtrhly na pobřeží Sicílie, musely čelit italským i německým vojákům. Pane Gryc italové nebyli žádní bojovníci, to bych až tak moc nezdůrazňoval, přes ty se šlo docela dobře. Doporučoval bych vám si nastudovat k tomuto americkému tažení přes Sicíli Pattonem i něco z knihy Tima Newarka, britského vojenského historika - MAFIE TÁHNE DO VÁLKY aneb TAJNÝ PAKT SPOJENCŮ S PODSVĚTÍM. V originále THE MAFIA AT WAR. V podstatě jde o dokumety z anglických a amerických archivních pramenů které objasňují jak fungovala spolupráce Spojenců s organizovaným zločinem mafiánského šéfa Luckyho Luciana, uvězněného v té době v americkém vězení a jak mafie svým vlivem ovlivňovala nejen italské vojáky na Sicilíi. Za což se jí dostalo po válce dočasné tolerance ze strany USA v nové poválečné Itálii.

1. Svatopluk Beran říká: Středa, 6. 3. 2019 v 8:33 Když Pattonovy síly vtrhly na pobřeží Sicílie, musely čelit italským i německým vojákům. Pane Gryc italové nebyli žádní bojovníci, to bych až tak moc nezdůrazňoval, přes ty se šlo docela dobře. Doporučoval bych vám si nastudovat. . . ------------------------------------------------------------------------- Světovou válku popsal a to autenticky s uvedením jmen vojáků Ernie Pyle, který padl na Okinavě. Jeho tamní reportáž vyšla u nás po roce 1945. Jmenuje se symbolicky: "Poslední kapitola" Karikatury do novin armády USA nakreslil Mauldin. Tyto noviny mají velkou tradici a renomovaný obsah. Stars and Stripes (česky Hvězdy a pruhy) jsou novinyvydávané ministerstvem obrany USA pro vojáky amerických ozbrojených sil po celém světě. V současnosti jsou dostupné ve třech vydáních: pro jednotky v Evropě, na středním východě a pro vojáky v Pacifiku. Historie 9. listopadu 1861, během americké občanské války, se vojáci 11., 18. a 29. pluku z Illinois (po vytlačení jednotek Konfederace na jih) utábořili v Bloomfieldu v Missouri. Poté co našli místní redakci novin prázdnou, rozhodli se, že budou vydávat své vlastní noviny o událostech u vlastních jednotek během válečného tažení. Nazvali je Stars and Stripes podle symbolů na americké vlajce. Dnes je v Bloomfieldu muzeum a knihovna, věnované novinám. Novináři USA byli vždy v přední linii, nejenom na Sicili, kde jim také neunikla epizoda s Pattonem a vojákem, který se psychicky zhroutil. Patton byl potrestán. Důstojníci NKVD, kteří stříleli vojáky do zad nikoli. 1. Generál Patton: Křest krví 2500 válečných lodí vyplulo z různých severoafrických přístavů a zamířilo ke skalnatému pobřeží Sicílie. Cestou se potýkaly s prudkým větrem. Když Pattonovy síly vtrhly na pobřeží Sicílie, musely čelit italským i německým vojákům, kterým velel fašistický generál Alfredo Guzzoni. Spolu s Pattonem se operace účastnil další hrdina ze severní Afriky, Bernard Montgomery, který velel britské 8. armádě. Spojená invazní vojska čítala téměř 160 tisíc mužů, 14 tisíc vozidel, 600 tanků a 1800 dělostřeleckých zbraní. Čekalo je ale 300 tisíc italských vojáků a 75 tisíc německých vojáků s 250 tanky a dalšími vozidly. O velení spojenecké invazi se Patton musel dělit se svým britským rivalem. Montgomery byl hrdina, nedávno si získal slávu vítězstvím v bitvě u El Alameinu v severní Africe. Od chvíle společného vylodění byli rivaly na cestě k dobytí celého ostrova. ---------------------------------------------------------- Věřím, že to není obdoba "účeloně natočeného filmu" od Václava Dvořáka, pod patronací 7 statečných Foldyny: "Uloupené Kosovo" S pozdravem Zdeněk Gryc - informátor STB - kolaborant, o kterém. . . Berka říká: Pondělí, 25. 2. 2019 v 22:56 Ještě nějaký dotaz, milý informátore ? Ale rychle prosím, dělá se mi z vás čím dál víc tak nějak špatně od žaludku.

Architekte, nechte si udělat mozkovou kolonoskopii, vy pátá kolono... Můžete mi říct KDY A KDE jsem něco takového napsal ??? BERNARD – BERKA ŽVASTY NAŠÍ ANKY PRO BEZDOMOVCE Styl a technika . . . prevence. . . osoba opačného názoru je KOLA – BORANT Berka je 5. Puinova kolona, fakta zde: „Při tom v Japonsku nikdy ani američané na zemi nebojovali, kromě leteckého vypálení Tokia a z letadel zhozených atomovek v Hirošimě a Nagasaky.“ O vylodění na pláži Omaha nic.

Berka a jeho kroužek -" Za toleranci" v JL - Venca, Dvořák, "čtenář" s několika pseudo, atd. Berka, "(nijak statečně, ale prostě jednoznančně)" - radioamatér hrdina. "dělá se mi z vás čím dál víc tak nějak špatně od žaludku." - architekt kolaborant, informátor StB. Berka říká: Pondělí, 25. 2. 2019 v 22:56 Kdyby architekt nebyl sklerotik, nebo spíše nechtěl být sklerotik, našel by si zpětně, co tu kdysi Berka (je zjevně marné někomu kdo je natvrdlý pořád dokola opakovat, jaké je moje skutečné jméno) psal. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let chtěl jet s přáteli na radioamatérský conquest do Španělska. Pozvali si ho do Jihlavy na odbor StB, kde si s ním dva pánové (možná právě ti Zdeňkovi přátelé) celkem příjemně povídali s tím, že výjezd samozřejmě není problém, pokud milý Berka bude po návratu referovat o ostatních účastnících a o tom, s kým a co mluvili na míste samém. Berka to (nijak statečně, ale prostě jednoznančně) odmítl a s tím se po chvilce rozloučili. Berka samozřejmě nikam nejel. Nicméně žádný jiný postih to pro něj překvapivě nemělo. V zaměstnání se to možná ani nedozvěděli, nikdo Berku nebil, nikdo mu nevyhrožoval, nikdo nepřekážel jeho dětem ve vzdělání. Ještě nějaký dotaz, milý informátore ? Ale rychle prosím, dělá se mi z vás čím dál víc tak nějak špatně od žaludku. ----------------------------------------- Berkova nenávist, Havlova sympatizanta, presentovaná těmito sex-sprostotami, je ex-centrický ex-ponát v JL: 22. Berka říká: Středa, 22. 8. 2018 v 0:39 Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ? Je tady docela zajímavá paralela – stejně jako si estébák dovolí řečnit o výročí okupace před českým rozhlasem, tak si to se stejnou chutí dovolí tady i budovatelský kolaborant z Jihlavy. Měli byste oba zalézt někam pod zem a vůbec se neodvažovat vystrkovat svoje narudlé a narychlo přebarvené rypáky. Teď v těch vedrech totiž máslo na hlavě strašně rychle taje… Masturbuj raději nad svejma zažloutlejma plánama ulice Antonína Zápotockého, za kterou jsi dostal a vděčně přijal čestné uznání plus prémie – a nebo možná nad legendárním výtiskem Jiskry ze dne 25.2.1975, kterou jsi tady dneska v té euforii úplně zapomněl vytáhnout, ty scvrklej pytlíčku smrdutý kolaborantský žluče… Omlouvám se ostatním za svůj půlnoční výlev, ale tyhle normalizační krysy, díky nimž se ty sračky táhly dalších dvacet let a který se vůbec opovažujou mluvit o nějakém pražském jaru, který přitom právě oni bez mrknutí oka spláchli do hajzlu, mi zvlášť dneska prostě nějak pijou krev. Karel Bernard, Královský vršek – Jihlava, ty anonymobijče. --------------------------------------- XXXXX říká: Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27 ani to nečtu a jak jsem řek VŮL. Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem. „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu. A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“ XXXXX říká: Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34 Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest. Ale koho to kurva dneska zajímá? 1. XXXXX říká: Pondělí, 10. 9. 2018 v 23:08 Pánové asi takto. Gryc je je pošahanej magor a jako takovýmu by se mu nemělo odporovat, tak proč to furt nechcete pochopit. Ať si tu blekotá co chce, počínaje ožralou Havlem a konče ožralou Zemanem, prostě ho nechte. Jakkoli se pokusit argumentovat znamená v lepřím případě, že se tváří že to nevidí, tak proč furt do něj jdete. On si pan kolaborant, architekt poštěká a karavana stejně půjde svou cestou. A ať napíš co chce stejně všichni tušíme jak to bylo. 1. XXXXX říká: Úterý, 11. 9. 2018 v 8:54 A je odveta chichi XXXXX říká: Středa, 12. 9. 2018 v 6:47 Kurva to musí bejt matroš. To nebude jen hulení. XXXXX říká: Středa, 12. 9. 2018 v 6:48 ty vole ty už seš tak blbej, že ani nevíš, že to kopíruješ všude ¨--------------------------------------------------------- 1. Berka říká: Neděle, 9. 9. 2018 v 22:33 Gryc je ubohý kolaborant. Howgh.

Vnuk generála Pattona nebo vnuk plukovníka Charlese H. Nobla. viz. NÁZEV BLOGU ----------------------------------- Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ! Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 4. 2018 v 19:42 Po blogu Jána Lauko letos už opravdu naposledy!!! Ale v roce 2019 nikoli !!! --------------------------------------- Slavnosti svobody 2018 v Plzni - velkolepé oslavy osvobození Kdy 3. květen 2018 9:00 - 6. květen 2018 23:00 Historické a vojenské akce Neobyčejnou slavnostní atmosféru s všudypřítomnými americkými vlajkami a dobovými uniformami, historickými vozidly a mnoha kulturními akcemi zažijete pouze v Plzni, a to od 3. do 6. května. První květnový týden si bude Plzeň opět připomínat osvobození americkou armádou. Právě květnovým osvobozením Československa roku 1945 skončila druhá světová válka pro celou Evropu. Zatímco většina České republiky byla osvobozena sovětskou armádou, jihozápadní Čechy spolu s Plzní byly vyproštěny ze spárů tehdejšího nacistického Německa 3. americkou armádou generála George Pattona. Neobyčejnou slavnostní atmosféru s všudypřítomnými americkými vlajkami a dobovými uniformami, historickými vozidly a mnoha kulturními akcemi zažijete pouze v Plzni, a to od 3. do 6. května. Tradiční přehlídka Convoy of Liberty s letounem Spitfire Největším lákadlem zůstává přehlídka vojenské historické techniky Convoy of Liberty s dvěma sty kusy vojenské techniky, která se oproti minulým letům uskuteční letos výjimečně v sobotu od 11 hodin. Ve vzduchu konvoj doprovodí současné vojenské letouny i nejslavnější stíhací letadlo britského královského letectva za druhé světové války Spitfire. Vojenské historické kempy V neděli 6. května, na kterou připadá výročí příjezdu tanků amerických osvoboditelů do Plzně, vyvrcholí oslavy vzpomínkovým aktem Díky Ameriko! u pomníku na Americké třídě. Součástí hlavního programu budou tradiční vojenské historické kempy. Představí výzbroj, výstroj i každodenní život tehdejších osvoboditelů. U příležitosti 100. výročí vzniku královského letectva se letos jako novinka v Plzni představí tábor Royal Air Force (RAF). Dorazí i vzácní hosté Jedinečnou částí hlavního programu je setkání s americkými a belgickými veterány. Letos jich přijede šest. Oslav by se měli zúčastnit i další významní hosté, například vnuk generála Pattona nebo vnuk plukovníka Charlese H. Nobla. Pestrý kulturní program Do atmosféry poválečné euforie vás přenese nejen vojenský program, ale také rozmanitá hudební vystoupení, tematické výstavy, pietní akty či dobové módní přehlídky. O slavnostní zahájení se v pátek postará americká kapela The Count Basie Orchestra, držitel 18 cen Grammy. Těšit se můžete mimo jiné na folk a country v podání kapely Jelen, electroswingové Mydy Rabycad a swingové a jazzové písně od orchestrů Pilsner Jazz Band, Big Band Klatovy nebo Hradecký Big Band.

Já myslím, že úplně stačilo zkopírovat jen tu poslední větu. Jde o to, že tady mektáte něco o tom, že BERNARD (jaký pokrok, už dokonce zaregistroval moje jméno) je Putinova pátá kolona, protože tady píše o tom, jak Patton kradl. Tak si to vy pátá kolono projděte ještě jednou a možná zjistíte, že to psal BERAN a ne BERKA. A když se zahloubáte vy knedlo ještě dál do historie blogu, možná taky zjistíte, že Bernard-Berka tady už několikrát psal, že z jeho pohledu je naprostá hloupost se dohadovat, jestli nás osvobodili víc Rusové a nebo víc Američané. Pokud kvůli osvobození ČSR zbytečně padl jeden jediný člověk, tak je to - stejně jako ve všech válkách - zcela zbytečná lidská tragedie a ostuda druhu homo sapiens. A je úplně jedno, jestli to byl rus, američan, angličan, rumun, ukrajinec a nebo maorský šaman. Úctu a trvalou vzpomínku si od nás zaslouží naprosto všichni SPOJENCI bez rozdílu a bez ohledu na aktuální společenské či politické klima. Proto mě osobně přijde jako prasárna, když se za komunistů učil dějepis jakoby Plzeň osvobodili rusové a stejně tak proto mi přijde jako vrchol totální neúcty, když na oslavy 70 let vítězství nad fašismem přijede do Moskvy jeden jediný představitel evropských států - a to ještě ten nejbizarnější. Takže já jsem Putinova pátá kolona. Hm. Kolaborantský kádrovák v tom má jasno.

Zdeněk Gryc Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, napíše Blog: Generál Patton: Krev a kuráž Zdeněk Gryc | Pátek, 15. 2. 2019 v 20:50 --------------------------------------------------- 1. Berka říká: Středa, 6. 3. 2019 v 18:38 Architekte, nechte si udělat mozkovou kolonoskopii, vy pátá kolono…

PS. Zdeněk Gryc se podepisuje Zdeněk Gryc, je někde přehled invektiv a nadávek od autora blogu, na jeho komentátory, s podivnou rotací jmen a pseudo-identitou? Na příklad : ..... ?

Třeba Putinova pátá kolona. To vůči sobě nímám jako invektivu - a hlavně jako nepravdu. Kolaborant ve vašem případě invektiva není. Je to pouze pravdivá charakteristika a objektivní konstatování faktu. Kladete mi do úst cizí příspěvky a na jejich základě mě někam zařazujete. To je kádrování, ale především lež. Kolaborace - anóbrž spolupráce s režimem při budování socialismu, je zcela prokazatelná pravda (a díky dosud stojícím sídlům stranických aparátů i zcela hmatatelná pravda).

22. Berka říká: Středa, 22. 8. 2018 v 0:39 Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ? Masturbuj raději nad svejma zažloutlejma plánama ulice Antonína Zápotockého, za kterou jsi dostal a vděčně přijal čestné uznání plus prémie – a nebo možná nad legendárním výtiskem Jiskry ze dne 25.2.1975, kterou jsi tady dneska v té euforii úplně zapomněl vytáhnout, ty scvrklej pytlíčku smrdutý kolaborantský žluče… ---------------------------------------------- Scvrklej pytlíček smrdutý kolaborantský žluče, navrhuje zde, zanechat kopírovací onanie, a využít nabídky: Blogu: KONSTRUKTIVNÍ OPOZICE 1. Zdeněk Gryc říká: Středa, 6. 3. 2019 v 20:10 Hezký večer pane Jan P. „Bylo by to určeno veřejnost i nás pár internetových diskutérů na blogu JL. Stálo by to možná zato zkusit.Alespoň by jsme se lépe poznali a na chvíli přestali žít ve své uzavřené sociální bublině. Třeba se toho pan Tomanec ujme.“ Setkání bych uvítal. Nedávno se nám to podařila na hřbitově. Bylo to velmi zajímavé. I nadále máme zcela rozdílné názory, leč nemusíme to demonstrovat statěmi o onanii a žaludeční nevolností, nad osobou s jiným názorem, jako… Berka říká: Pondělí, 25. 2. 2019 v 22:56 „dělá se mi z vás čím dál víc tak nějak špatně od žaludku.“ Zdeněk Gryc zdraví a věří, že z Tomancova kafe, nebo 2 deci červeného, by se skautům v. v. neudělalo „tak nějak špatně od žaludku“.

PS. JISKRA orgán OV KSČ "Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany" KOLABORANTY ? koho, čeho s čím ? ---------------------------------- "Min uže nět" A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci "avantgardní" myšlenky, jejíž autor - někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák - by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl "kvartal prověren" Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k "pokrokovým tradicím", když sdělení gardového poručíka Rvalova "Kvartal prověren - min nět" není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že "V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský . . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce"… "Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady - i jinde." Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit "naše inženýry - architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně" Josef Jelínek

A jste opravdu tak pevně přesvědčený, že potenciální protagonisté onoho setkání (které bylo pokud vím navrhováno v poněkud jiném blogu a mělo by se týkat něčeho trošičku jiného, než nářků starého polodementního kolaboranta nad tím, jak zlí proputinovští anonymové nadávají jemu a jeho kamarádům-agentům) měli nevyhnutelně na mysli i vaši účast ? :-) :-) :-)

No...vím že podle architekita, který je ještě ze staré školy, jsou onanie a masturbace sprostá slova a uvedená činnost nečistá, zvrhlá a bohu nemilá, a vím, že to budu mít na talíři dalších pět let, ale když tu vidím opět tu kopii článku, který už známe všichni nazpaměť, prostě si to nemůžu odpustit... Zdeňku, ty ostudo - že ty si tam zase hraješ s frantíkem ? :-)

ať máš zas něco novýho do Clipboardu.

Od Nového roku v ČR funguje tzv. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Jeho náplní práce je informovat veřejnost o dezinformacích, které mají potenciál k ohrožení vnitřní bezpečnosti. Jinými slovy: vyvracet je fakty. Proti Centru, které spadá pod ministerstvo vnitra, se hned zdvihla velká nevole, a kritizoval je i prezident. Co je však na tom, když chce stát záměrně zkreslené informace uvádět na pravou míru? Proč to někomu vadí? Když by o vás někdo mluvil, že jste zloděj, který vykradl trafiku v Kolíně, a vy jste tam nikdy nebyl, také se budete bránit. . . ----------------------------------------------------------- 1. XXXXX říká: Čtvrtek, 31. 1. 2019 v 22:46 Gryc je akorát prudič co se dobře baví tím jak se tu saturujete. To je taková celkem obvyklá vlastnost lidí, co už nikoho nezajímají. Nemá nic lepšího na práci a zjistil, že prudit u nákupních akcí kaflandu na levnější cokoli už nikoho nenasírá, max spoludůchodce stejnýho ražení v bojové akci o krabici másla z polska, protože my ostatní se v jím obdivované svobodě bavíme tím, že musíme makat aby naše dětičky dobře se měli a svobodně travičku huliti mohly, a tak nasírá okolí propagandistickejma žgryndama o křivákovi havlovi a jinejch ksindlech, zaštiťuje se zákony které schváli další ksindlové a na jakýkoli argument raději nereaguje aby se nepřišlo na to, že je pako. A když už cituje nás anonymy, tak jen tím, co se mu hodí v domění, že třeba konkrétně mě nasere. Ale nenasere. A vám se divím, že se s tímhle paznechtem ještě pouštíte do diskusí. Jakoby někdy někam vedly. Zdravím tě ty starej papriko. . . . Nasaď novou plínu a pusť se do tapetáže. . . -------------------------------------------------------------------------- Když by o Vašem presidentovi někdo mluvil, jako o "křivákovi havlovi a jinejch ksindlech", také ho budete bránit: Václav Havel byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978). Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta. Jako literát se světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zaobíral filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence.

Generál Patton: Krev a kuráž Pátek, 15. 2. 2019 v 20:50 Osvobození západních Čech americkou armádou Rona Mendelsohn, Washington, D.C. Autorka článek napsala na základě více než 20 původních zdrojů včetně dopisů, publikací, vojenských záznamů, novinových článků a osobních rozhovorů. Během posledních týdnů druhé světové války připadl úkol osvobodit západní část Československa příslušníkům americké Třetí armády vedené generálem Georgem S. Pattonem ml. Následující článek líčí den po dni toto období, které se zřetelně zapsalo do paměti všech, kteří je prožili. Americké velvyslanectví písemně kontaktovala řada českých občanů, kteří zaslali své fotografie a podrobně se podělili o své vzpomínky na tyto dny. Velvyslanectví jim děkuje za hojnou pomoc a cenné informace. Toto líčení však bylo sestaveno americkou stranou. Dne 4. května 1945 byly síly generála George S. Pattona rozvinuty podél československo-německo-rakouské hranice. Pattonovi telefonoval generál Omar Bradley, velitel 12. uskupení Americké armády, s tím, že „útok na Československo má zelenou,“ a chtěl vědět, zda Patton dokáže invazi provést. „Zítra ráno,“ odpověděl Patton. Bradley byl k tak rychlému provedení útoku skeptický, ale vzhledem k tomu, že byl již dlouho obeznámen s Pattonovým způsobem práce, měl důvod věřit, že Patton splní, co řekl. Patton si toho dne do svého deníku zapsal: „Okamžitě jsem volal V. sboru a řekl jsem jim, ať se do toho pustí s První a Druhou pěší divizí a Šestnáctou obrněnou divizí.“ Generálmajor Clarence R. Huebner právě usedal k večeři, když mu zazvonil telefon od Pattona. Patton vzpomínal na rozhovor takto: „Chci, abyste ráno provedl útok na Plzeň.“ „Ano, pane.“ „Dokážete to?“ „Ano, pane.“ „Dobře, tak si pospěšte. V téhle válce nám už moc času nezbývá. Přijedu za vámi. Sbohem.“ Generál Huebner se údajně otočil ke stolu a oznámil: „Za svítání zaútočíme na Plzeň.“ Vyplatily se Pattonovy předchozí plány bojového rozvinutí. Nechal 5. a 90. divizi otevřít průchody na několika místech podél československo-německé hranice. „Kdybychom museli útočit na Prahu,“ uvažoval Patton, „s odporem bychom se setkali až za průchody.“ Těžil také z útoku 97. pěší divize na Cheb dne 25. dubna. Další jednotky Armády Spojených států již postoupily za Cheb do Schönbrunnu. Americká Třetí armáda, která nyní v 18 divizích čítala přes 500 000 mužů, byla dne 5. května 1945 seskupena a připravena na zteč napříč Československem. Středa 25. dubna 1945 Poslední ofenzíva války vlastně začala již dříve, když předsunuté hlídky americké První a Deváté armády navázaly styk s Rusy. Jednotky První armády generála Hodgese narazily na vojáky Prvního ukrajinského frontu maršála Koněva na řece Muldě, na Labi a za Labem na německém území poblíž severozápadní československé hranice. Pro obě spojenecké armády to bylo historické a radostné setkání, první propojení sil za celou válku. Nacistické Německo bylo konečně rozříznuto na dvě části. Stejného dne provedly americké bombardéry nálety na známou plzeňskou zbrojovku Škoda a na letiště. Ve stopách bombardérů kráčeli příslušníci americké 97. divize. V 9:00 ráno vojáci zaútočili na Cheb. Divize narazila na intenzivní nepřátelskou palbu z minometů, kulometů, raket a ručních zbraní a rozptýlila se do jihozápadní části města. V cestě vojákům stála také minová pole a nastražené pasti, které zpomalovaly postup vpřed. Obsazení města trvalo devět hodin, avšak kolem 18. hodiny již zůstali pouze jednotliví odstřelovači. Cheb byl prvním větším českým městem, které americké síly osvobodily. Čtvrtek 26. dubna 1945 Část Pattonovy Třetí armády se mezitím rychle přesouvala jihovýchodním směrem vpravo od První armády. V pozdně dubnovém sněhu a dešti vojáci prošli Sudetami a rozvinuli se podél německo-rakouské hranice. Pak přišlo oznámení generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele spojeneckých sil, ze dne 26. dubna. Eisenhower nařídil generálporučíku Williamu H. Simpsonovi zastavit svou Devátou armádu na Labi a vydal rozkaz, aby americká První a Třetí armáda zastavila ve svých současných pozicích. Podle dobového článku v New York Times nebylo jasné, zda byl rozkaz „nařízen mocnostmi“ (Velká Británie, Sovětský svaz a Spojené státy), nebo zda byl vydán „v domnění, že jde o vojenskou nutnost.“ Navzdory tomuto nařízení však americká Druhá skupina obrněného průzkumu ještě jižněji překročila československou hranici v rámci plnění úkolu prováděného v dobrém úmyslu. Během noci totiž s jednotkou navázal kontakt uprchlý Američan a dva Britové, kteří vojáky informovali o skupině přibližně 350 britských a amerických zajatců, kteří se nacházeli přibližně osm kilometrů dále v českém městečku Bělá nad Radbuzou (severozápadně od Domažlic). Uprchlíci na vojáky naléhali, aby vězně osvobodili. Přes počáteční podezíravost se muži z roty C rozhodli úkol splnit poté, co jeho provedení schválil jeden z plukovníků. Rota posílená o četu lehkých tanků se prohnala zalesněným prostorem podél hor a příjezdem do českého města ohromila jeho obyvatele, kteří o tom, jak blízko se již Američané ve skutečnosti nacházejí, nic netušili. Po krátkém zdržení způsobeném zmatkem v mapách rota C nalezla cíl a podařilo se jí osvobodit zajatce, jejichž počet nakonec dosáhl téměř 670. Pro jejich odvoz byly vyslány všechny nákladní vozy, které mělo velitelství Druhé obrněné skupiny k dispozici. V době, kdy rota C dokončovala plnění svého úkolu, vyrazili příslušníci roty A na jih s cílem obsadit hřebčín v Hostouni, jeden z nejslavnějších v Evropě. Kromě 200 nacistických zajatců rota na místě zajistila také 750 nových leteckých motorů. Pátek 27. dubna až pondělí 30. dubna 1945 V průběhu dalších čtyř dní zaujaly části americké První armády pozice podél německé hranice a směrem na severozápad uvnitř území Československa. Od soutoku řek Labe a Mulda v Desavě na severu až po Ronšperk na jihu se americké jednotky setkávaly s dezorganizovanou a rozkládající se nacistickou armádou. Měly rozkaz „vyčistit prostor sahající obecně jihovýchodním směrem“ a svůj úkol plnily v horském sněhu, dešti a chladu, v nichž kluzké cesty jejich postup zpomalovaly více než odpor nepřítele. Americká Třetí armáda se vytrvale probíjela směrem k Československu jižním, východním a severovýchodním směrem. Zatímco část jednotek dobývala Železnorudský průsmyk, který vedl do Československa, další část postupovala dále jižním směrem z Hostouně na Zwiesel a Grafenau v Německu. Cestou se Druhému praporu XII. sboru vzdalo 4 696 běloruských vojáků, kteří bojovali na straně nacistů. Ostatní spojenecké armády v Evropě s nacisty naposledy bojovaly 29. dubna. O této neděli se vzdaly nacistické síly v Itálii, přičemž tato kapitulace vstoupila v platnost ve středu 2. května. Ještě lepší zprávy však jednotkám přišly posledního dubnového dne: oznamovaly, že Adolf Hitler byl nalezen mrtev ve svém berlínském bunkru a že vůdcem byl jmenován admirál Karl Dönitz. Zdálo se, že konečné vítězství spojenců v Evropě je nadosah, ale Američané stále bojovali. Nebyl vydán žádný rozkaz zastavit postup a vyčkávat na kapitulaci. Proto se První a Třetí armáda ve střední Evropě přeskupily, ačkoli už očekávaly konec války. Úterý 1. května 1945 97. divize v rámci svého omezeného útoku dorazila do Domažlic. Dále na sever jiný útvar zahájil útok pro získání výhodnějšího postavení a při svém postupu obsadil Schönbrunn jihozápadně od Karlových Varů. Na jihu Druhá skupina obrněného průzkumu uvolnila vyčištěním Železnorudského průsmyku pod středně intenzivní palbou ručních zbraní cestu do Československa a dosáhla Prokop. Jednotky průsmyk zajistily s cílem udržovat bránu do Československa otevřenou. Středa 2. května 1945 Zkraje druhého dne se začaly objevovat další plány na ukončení evropské fáze války. Ve 14:00 obdržel generálmajor Stafford Leroy Irwin rozkazy nepřekračovat Dunaj do Rakouska a omezit počet jednotek vysílaných na východ. „Podle všeho provedeme invazi do Československa,“ zapsal si Irwin do deníku. V rámci tohoto plánu začal V. sbor (První armády) generála Huebnera střídat nejseverněji dislokované jednotky XII. sboru. O dva dny později byl V. sbor převeden pod Třetí armádu. První armáda se postupně připravovala na opětovné nasazení na tichomořském bojišti a vyčištění střední Evropy přenechala Třetí armádě. Byla také připravena scéna pro operaci, o níž generál Eisenhower informoval Rusy o několik dní dříve – postup jednotek až 64 kilometrů na území Československa na Karlovy Vary, Plzeň a České Budějovice. Trvalo další dva dny, než jednotky zaujaly odpovídající pozici a byly připraveny ke konečné ofenzívě do Československa. Během těchto dní před rozkazem k zahájení postupu, který byl vydán 4. května, začaly přicházet informace o hromadných kapitulacích nacistů. Nad Berlínem vlála ruská vlajka, nacistické síly v Dánsku se vzdaly dánským vlastencům. Jako by vycítil poslední tažení Německa, admirál Dönitz před svým odjezdem z Hamburku dne 3. května prohlásil Prahu za otevřené město neboli „nemocniční město“. Toto označení vyjadřovalo ztrátu nadějí, že by město mohlo být bráněno jako poslední bašta. Nacistické jednotky však „zlaté město“ stále okupovaly a jak američtí, tak ruští generálové toužili tuto prémii ukořistit. Pátek 4. května 1945 Když Patton večer 4. května 1945 konečně dostal požehnání od generála Bradleyho, V. sbor a XII. sbor již byly připraveny zahájit útok. Část úkolu byla stále nejasná a Pattonovi se to takto zamlouvalo. Třeba byla cílem Praha. Patton si zapsal: „Od Bradleyho jsem měl a sborům jsem předal pokyny, že nemáme ve větším počtu postupovat za Plzeň přes severozápadně-jihovýchodní demarkační linii, avšak že můžeme provádět intenzivní průzkumnou činnost směrem na Prahu.“ Druhá pěší divize se okamžitě připravila vyrazit v dešti. Měla vystřídat 97. divizi v Sudetách a její první úkol byl příjemný. 97. divize totiž před střídáním dojednala kapitulaci elitní nacistické 11. obrněné divize. Ve 21:00 začalo německé uskupení hladce oholených vojáků v čistých uniformách procházet liniemi Druhé divize do týla. Šlo o hromadnou kapitulaci prakticky nedotčené obrněné divize, která se vzdala se všemi příslušníky a výzbrojí. Vojáci organizovaně skládali zbraně a procházeli do divizního prostoru určeného pro válečné zajatce. Země byla poseta úhlednými hromádkami pušek, granátů a další výzbroje a výstroje, kterou pečlivě odkládali vojáci pochodující do zajetí. Jejich velitel, generál von Wietersheim, odešel do zajetí se svými muži. Situace byla značně složitější v prostoru Druhé skupiny obrněného průzkumu západně od Klatov. Nacisté neočekávaně napadli četu amerických vojáků, kteří osvobozovali Zejbiš. Tito muži byli nuceni se z města stáhnout a zažili jeden z nejtěžších dnů války. Jedna četa se z obklíčení nepřítele musela probojovat zpět do města. Velitel jiné čety opustil svůj jeep a pěšky se vrátil na velitelské stanoviště pro pomoc. Četa přečkala noc v lesích v okolí Zejbiše. Příslušníci čety, která byla zachráněna o několik dní později, uvedli, že v boji padli dva muži. Šlo o poslední příslušníky Druhé divize obrněného průzkumu, kteří přišli o život v bojové akci. Sobota 5. května 1945 Československo bylo nyní pod hromadným útokem Třetí armády a všechny jednotky napřely své síly směrem na východ. V rámci V. sboru táhla První pěší a Devátá obrněná divize na Karlovy Vary, zatímco 16. obrněná mířila na Plzeň. Jižněji se pak jednotky XII. sboru urychleně přesouvaly na Klatovy a Prášily. Čtvrtá obrněná divize prováděla průzkum cest na Prahu, jelikož tímto směrem předpokládala hromadný útok za několik dní. Tato domněnka zřejmě plynula z rozhlasové zprávy o obsazení Prahy odbojáři, kterou Patton zaslechl. Na základě této zprávy si Patton zapsal: „Zdá se mi vhodné vyrazit jim na pomoc.“ S tímto cílem vjel do Prahy po hlavní silnici z Plzně tým amerických speciálních sil (OSS) vedený kapitálem Eugenem Fodorem. Na cestě projeli dlouhou kolonou nacistických vojáků, kteří včetně divize SS pochodovali na západ a hledali americké síly, kterým by se mohli vzdát. Když odvážný tým OSS po fádní cestě vstoupil do Prahy, Američany okamžitě obklopili nadšení českoslovenští vlastenci, kteří osvobodili své hlavní město. Kapitána Fodora odvedli na velitelství vlastenců ve sklepě na Václavském náměstí v centru města. Zde velitel pražských odbojářů generál František Kratochvíl „vydal“ město Fodorovi a jeho družstvu. Američané spěchali liniemi poražených nacistů na západ ve snaze najít Pattona a, jak doufali, získat povolení dovést Třetí armádu do Prahy. Fodor našel velícího generála ve společnosti generálmajora Huebnera na velitelství V. sboru poblíž Plzně, kde plánovali tažení útočného uskupení Deváté obrněné divize směrem na Prahu. Patton zprávy od Fodora přijal s uspokojením, avšak zmínil se o problémech. Jeho rozkaz zněl zastavit se na linii procházející Plzní. Patton telefonátem generálu Bradleymu žádal o povolení osvobodit hlavní město. Bradley, který si uvědomoval, že toto rozhodnutí by mohlo mít politické důsledky, se kterými by se mohl vyrovnat pouze vrchní velitel, telefonoval Eisenhowerovi. Ten Bradleymu jasně nařídil, aby Pattona zastavil. Již 4. května hovořil Eisenhower s generálem Alexejem Antonovem, náčelníkem generálního štábu sovětské armády, a navrhoval, že poté, co Třetí armáda obsadí Plzeň, bude moci postupovat až po západní předměstí Prahy. Eisenhower čekal na Antonovovu odpověď. Antonov plán odmítl a vyzval Eisenhowera, aby „spojenecké síly v Československu nepostupovaly dále na východ za původně zamýšlenou linii“ — s cílem zabránit, podle jeho slov, „možnému zmatení sil“. Eisenhower s Antonovovým návrhem souhlasil a nařídil Bradleymu, aby Pattona informoval, že nemá za žádných okolností postupovat za linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Také město Praha bylo nedotknutelné. Zatímco Patton čekal na zprávy od Bradleyho, jednotky Páté divize postupovaly podél jihozápadní česko-německé hranice. Když vojáci dorazili do Volar (západně od Českých Budějovic), narazili na jednu z válečných hrůz. Zjistili, že početná skupina polských a maďarských židovek byla strážemi z řad SS odsunuta z koncentračních táborů ve východním Polsku a donucena k pěšímu pochodu směrem do Rakouska. Celou cestu byly bity a vystaveny krutému zacházení; jejich strava sestávala z trávy a shnilých brambor. Skupina se zastavila ve Volarech, když jí v dalším pochodu zabránil postup spojeneckých sil. Ženy, které ve Volarech zemřely, byly zahrabány do mělkého hrobu. Když město osvobodili Američané, zbývalo z těchto žen naživu pouze šedesát. Byly okamžitě dopraveny do německé civilní nemocnice, kde jim byla poskytnuta péče americkými příslušníky Pátého zdravotnického praporu. Neděle 6. května 1945 Když se Patton vrátil z kostela, byl přivolán k telefonu. Na lince byl Bradley a předával mu Eisenhowerovy rozkazy. „Georgi, demarkační linie je pro V. a XII. sbor závazná,“ řekl Bradley. „Dále nesmíte – opakuji, nesmíte – provádět průzkum hlouběji než osm kilometrů severovýchodně od Plzně. Ike (Eisenhower) v téhle pokročilé fázi nechce žádné mezinárodní komplikace.“ Patton byl sice zklamán, nicméně souhlasil, že se bude Eisenhowerovými rozkazy řídit. Jednotky 2. pěší a 16. obrněné divize se mezitím urychleně přesouvaly na Plzeň. Podplukovník Matt Konop byl již 4. května vyslán, aby poblíž města rozmístil předsunutou hlídku. Druhá divize mu šla Sudetami v patách a cestou se setkávala s otrhanými kolonami nacistů, z nichž někteří jeli na povozech tažených koňmi. Obyvatelstvo bylo vůči Američanům nepřátelské a země, jak uvedl kapitán Charles MacDonald, byla podivná – „ani německá, ani česká.“Když Druhá divize postupovala mezi apatickými, někdy nevlídnými stoupenci nacistů a kolem nyní nebráněných pevností československé „malé Maginotovy linie“, Američané cítili, že konec války již nemůže být daleko. Jak se jednotky přibližovaly směrem k Plzni (která byla oficiálně osvobozena o den dříve 16. obrněnou divizí), zaznamenaly změnu v postojích obyvatel. Namísto bílých kapitulačních vlajek se objevovaly roztroušené červenomodrobílé české vlajky. Lidé váhavě mávali zpoza zavřených oken. A pak náhle vojákům vyšel vstříc jásající dav nadšených Čechů mávajících vlajkami. „Projeli jsme Sudetami do skutečného Československa,“ napsal MacDonald, „a civilisté v hustých řadách lemovali ulice. Bylo to znovu jako v Paříži, stejně rozjásané tváře, stejné nadšení z osvobození.“ Když Američané vjeli do Plzně, lidé volali „Nazdar, nazdar!“ Cesty i vozidla jednotek pokrývaly květiny a mladé dívky i starší muži a ženy k vojákům přibíhali s polibkem. Pak se MacDonald i přes vřelé přijetí zachvěl, když projížděl kolem baterií 88mm protiletadlových kanónů, které dříve bránily plzeňské Škodovy závody. Na velitelství Druhé divize, které se nacházelo ve městě, obdržel Matt Konop skvělou, avšak stále ještě tajnou zprávu. Válka už brzy skončí. Konop jako Američan českého původu stále ovládal svůj rodný jazyk. Jeho velící generál, Walter M. Robertson, navrhl, aby Konop na další večer pozval čelné představitele občanů, umělce a další, kteří válku přežili, jako generálovy hosty do bývalého nacistického velitelství plzeňské oblasti – nyní velitelského stanoviště Druhé divize. Mělo jít o významnou slavnostní akci. Pro další jednotky Třetí armády byl 6. květen dnem rychlého postupu vpřed. První divize se na severu při postupu na Karlovy Vary setkala s mírným odporem. Hlavní silnici z Chebu na Falknov (Sokolov) intenzivně ostřelovala nacistická 88mm protitanková děla — každé z nich musela pěchota zničit, než se mohly americké tanky dát do pohybu. Divize osvobodila Sangerberg, Kynšperk a další města, zatímco Devátá obrněná divize vjela do Rudolce. Na jihu se XII. sbor rozvinul po celém prostoru od Klatov po Strakonice a východně po Písek na demarkační linii. Další jednotky vyrazily k linii tvořené Vltavou v Českém Krumlově jihovýchodně od Volar. Po celý den pokračoval boj proti roztroušeným nacistickým jednotkám a oddíly XII. sboru bránily mosty přes Vltavu před agresivními výpady nepřátelských hlídek, které se snažily odpálit dříve rozmístěné dynamitové nálože. Pondělí 7. května 1945 V době, kdy V. a XII. sbor obnovily svou ofenzívu, dospěly k jednotkám informace o bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa spojeneckým a sovětským silám. Útočícím jednotkám V. sboru byly okamžitě odeslány zprávy nařizující zastavit útok. V. sbor již dříve téhož dne přijal kapitulaci Karlových Varů, kterou telefonicky složil starosta města. Oddíly XII. sboru obdržely informaci o kapitulaci v době, kdy bojovaly s nacistickými vojáky u Volar. Stíhače tanků se odpoutaly z boje a stáhly se a vpřed vyrazil kurýr se zprávou „Zastavit palbu!“ Čtvrtá obrněná divize, jejíž dvě rychle se pohybující kolony rozdrtily odpor v západních Čechách, dokonce dospěla až na okraj Prahy. Zde se její příslušníci dozvěděli, že válka skončila. Pro Druhou divizi však nastal jiný problém. „Když jsme se pohybovali kolem Prahy,“ napsal později jeden z vojáků, „objevila se odkudsi snad celá zpropadená nacistická armáda. Řvali, povykovali, naříkali, smáli se… V tom týdnu se nám pokusilo vzdát 80 000 Němců a my jsme je museli přijmout, všechny.“ Téhož večera plnil Matt Konop své povinnosti konferenciéra na oslavě, kterou v Plzni uspořádal generál Robertson. Kapela Druhé divize hrála české skladby a generál a jeho hosté si s pomocí Konopa jako tlumočníka vyměňovali poklony. Minutu či dvě před půlnocí kapela zatroubila „pozor“. Úderem dvanácté hodiny Konop hostům oznámil, že nastala hodina osvobození. „Na to, co následovalo, nikdy nezapomenu,“ napsal. „Křičeli, plakali, objímali se, rozdávali polibky. Trvalo to celé minuty a poté jeden z nich, ředitel místního divadelního souboru, požádal, zda mohou shromáždit svůj soubor a poprvé po sedmi letech zazpívat národní hymnu. Dostal můj souhlas, informoval jsem o tomto generála a přeložil jsem mu text hymny. Hosté zpívali a zpívali a na jejich hlasy navázali lidé na ulici a kdoví, kdy to vše skončilo.“ Úterý 8. května 1945 Pro generála Pattona nastal tento den přesně po dvou a půl letech po jeho přistání v Africe. Celou tu dobu vedl prakticky neustálý boj. V jeho hlášení ztrát nakonec stálo: Třetí armáda Padlo: 21 441 Raněno: 99 224 Nezvěstných: 16 200 Celkem: 136 865 Nepřátel padlo: 144 500 Raněno: 386 200 Zajato: 956 000 Celkem: 1 486 000 Za 281 dní své kampaně v západní Evropě Třetí armáda osvobodila či obsadila 211 203 kilometrů čtverečních území, z toho 9 025 v Československu.

Jako jo, Havel dobrý, ale váš prezident byl hlavně Gusta. Tomu jste s gustem kreslil.

Předseda Krajské prokuratury Jihlava, už vynesl rozsudek, viz Jihlavské listy: Venca říká: Čtvrtek, 6. 10. 2016 v 21:18 PIŠTOLY Zděnkovi ! S jedním nábojem.

CO TO JE ZA ÚTOK 500 000 VOJÁKŮ, KDY SE SNAŽÍ CELÁ NĚMECKÁ ARMÁDA Z ČECH ZACHRÁNIT PŘED RUSAMA V AMERICKÉM ZAJETÍ? KOLIK BY ASI PADLO NĚMCŮ PRCHAJÍCÍCH DO ZAJETÍ A KOLIK AMERIČANŮ PŘI PŘEBÍRÁNÍ TĚCHTO PŘIPOSRANÝCH NĚMCŮ Z RUSKÉ POMSTY, ZA NĚMECKOU DECIMACI A VRAŽDĚNÍ V RUSKU. ČASTO ZDE PAN FURBACHER HOVOŘIL O STRACHU AMERIČANŮ Z DOBÝVÁNÍ JAPONSKA, ALE SKUTEČNÉHO DOBÝVÁNÍ JAPONSKA, NEJEN PŘEBÍRÁNÍ JAPONSKÝCH ZAJTCŮ, COŽ PRO JISTOTU ZAŘÍDILI ATOMOVKAMA. TAM SE MĚLI UKÁZAT AMERIČTÍ VOJÁCI, ALE TO RADĚJI NECHALI ZMIZET ATOMEM JEDNORÁZOVĚ BĚHEM NĚKOLIKA MINUT KOLEM 200 000 CIVILISTŮ. TO BY BYL SKUTEČNÝ BOJ A SLÁVA, ALE PŘEBÍRÁNÍ NĚMECKÝCH ZAJATCŮ NA ČESKÉM ÚZEMÍ? NENECHTE SE VYSMÁT, VY TADY VE SKUTEČNOSTI OSLAVUJETE PŘÍMÁNÍ NĚMECKÝCH ZAJATCŮ, PODĚLANÝCH Z JINÉ ARMÁDY NEŽ AMERICKÉ. ALE NE AMERICKÝ BOJ.

Pane Berane ,proc mi podsouvate neco co jsem nikdy nerekl. Zda se ze na stara kolena se z vas stava outright lhar.

Převzato z tisku. Napomádovaní vojáci USA versus zdevastovaní vojáci Rudé armády. Proč? Dnes se stalo módou a "novým výkladem dějin" urážet ty, co nás osvobodili z východu v čele s Rudou armádou, zatímco máme kultem osobnosti vynášet do nebes ty, kteří přišli z USA. Dejme průchod faktům, nikoliv ideologii. Také přemýšlíte, proč při osvobození Plzně padl jediný americký voják a smrt si zavinil tím, že znuděný opilý na mol spadl z korby nákladního auta? (celkem 351 amerických vojáků padlo za celé období, zatímco zde za Československo padlo 140 000 vojáků sovětské armády - takže díky USA...) A asi proto zesměšňujeme Rudou armádu, zatímco opilému vojáku, který spadl z korby, se v Plzni postavil obrovský sloup! (Vlastně dva: Thank You America Memorial)

Vladimíre,a to je přesně to,co se v učebnicích dějepisu nikdy psát nebude. Ono se to nikde psát nebude,teda aspoň ne tam,kde by si to mohlo přečíst víc lidí.