Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
NACISMUS KOMUNISMUS a ARCHITEKTI
Zdeněk Gryc | 20.07.2019 22:11Speer a Hitler (3/3) Dnes20:00 Životopisné drama N (2005). Spandau - vězení. Příběh muže, nadaného architekta a říšského ministra zbrojní výroby, který patřil k duchovní elitě třetí říše. Dokumentární drama, vyznamenané v roce 2007 cenou Elsa. (90 min) ------------------------------------------------------------------------- Wikipedie: Profesor Fuchs "I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný "proud" přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.[zdroj?] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno[kým?], že se choval „fair play“.[zdroj?] Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce potom, po obnově vysokých škol profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně Perzekuce Jestliže v prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela opět tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů valem ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech, aby byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen. Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 v podstatě na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970. Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec, v době, kdy si toto ocenění získalo opět, ale jen na krátký čas získalo společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě. ------------------------------------------------------------------------ Profesor Rozehnal V roce 1960 byl ve vykonstruovaném procesu (spolu s Ing. Alexandrem Grimmem, Ing. Karlem Weingartem a Ing. Milošem Kočím) podobně jako profesor Fuchs odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (honorářové a daňové nesrovnalosti). Během pobytu ve vězení v Praze v Pankrácké věznici pracoval v tzv. „Basaprojektu“. Dva projekty z tohoto období byly realizovány. V roce 1962 se podařilo Rozehnalovým přátelům – mj. hudebníkům Josefu Páleníčkovi a Miloši Sádlovi – prosadit, že byl na základě dekretu prezidenta republiky Antonína Novotného propuštěn z vězení. V roce 1968 byl rehabilitován a v roce 1970 Nejvyšší soud zrušil původní soudní proces z roku 1960 jako nezákonný. Po návratu z vězení nastoupil jako vědecký pracovník na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1965 absolvoval přednáškové turné po Německé demokratické republice, v roce 1966 pak studijní cestu do Spolkové republiky Německo a do Velké Británie. Tam se setkal s Arnoštem Wiesnerem, významným brněnským architektem meziválečného období. Téhož roku se stal vedoucím Kabinetu tvorby životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1967 byla v Brně uspořádána výstava životního díla k 65. narozeninám. Výstava byla zopakována v roce 1968 v Liverpoolu a roku 1969 v Praze. V roce 1968 byl Bedřichu Rozehnalovi po rehabilitaci vrácen profesorský titul a vrátil se na stavební fakultu VUT Brno, kde vedl mistrovský ateliér architektonické tvorby. Téhož roku mu byl udělen Řád práce. 1. ledna 1969 byl ustanoven ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT Brno. Tento ústav byl v roce 1971 převeden na Univerzitu J. E. Purkyně a posléze roku 1973 bezdůvodně zrušen. Profesor Rozehnal byl penzionován. Od roku 1973 až do své smrti prof. Rozehnal pracoval v projekčním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně. Zemřel 11. června 1984 v Brně." V rámci letošního výročí 30 let od sametové revoluce, vložil jako vzpomínku na své profesory, zejména Bedřich Rozehnala, v jehož atelieru strávil svá poslední léta na FA a pracoval na státnici: Zdeněk Gryc