Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Neprofesionalita profesionálních politiků aneb Ach, ta Třebíč II.
Petr Klukan | 13.12.2007 17:14Kolik týdnů uplynulo od doby jedné televizní reportáže, která negativně zviditelnila město Třebíč? Šest, osm, deset? Od té doby redaktor veřejnoprávní televize David Macháček natočil o třebíčských politicích další příspěvek vyznívající negativně proti vedení města. Jeden občan napadl místostarostu Miloše Maška, který skončil v nemocnici. Odešel tiskový mluvčí radnice Ivan Přibík a na náměstí se sešel tisícihlavý dav, který žádal odstoupení starosty a místostarostů. Dost na jednu televizní reportáž. Reportáž, kterou jsem nazval neprofesionální, což ani po mnohém dopisování si s redaktorem Macháčkem neměním. Je škodou, že jsme se ani po tolika týdnech nedozvěděli, jak a zda vůbec si televizní štáb prověřuje svůj zdroj, kterým byl František Ryneš z Horáckých novin. To on "vytvořil" kauzu Vídeňský rybník a spojil ji se svým případem údajného vhození do řeky. Došlo k poučení? Jak se ale profesionalita projevila u vedení města? Prvotní pochybení ve strkanici před kamerou lze vysvětlit zaskočením, nepřipraveností a tmou před očima když člověk, který je dlouhodobě a systematicky v novinách zostuzuje, přivede na zasedání zastupitelstva i televizi. Exces se stal a může se stát. Systémovou chybou by ale bylo, kdyby se z prvotního průšvihu vedení města nepoučilo. Zlepšil se poté mediální obraz Třebíče? Pominemeli negativní vliv z nemocničního případu záměny dvou novorozeňat, kterou živili nejen novináři, ale ani rodinám nevadilo nechávat se dostatečně často fotit a vystupovat před médii, lze říci, že poučení nenastalo. I když ne u každého stejně. Chyba za chybou Po zbití místostarosty Maška třebíčským občanem další z místostarostů, Stanislav Mastný, neváhá hovořit o tom, že bude asi muset chodit do práce s pistolí. Jihlavský psychiatr Miroslav Skačáni na to reaguje: "Nosit zbraň je určitý projev agrese a jako obrana je to neadekvátní celé situaci. Každá agrese vyvolá protiagresi, tím dává najevo, že nejen já se mohu bránit, ale mohu i napadnout. Jeho rozhodnutí je absolutně nevhodné." Druhým průšvihem je postoj vedení města k vysokému úředníkovi z radnice, který byl nachytán, jak začal stavět svůj dům bez platného stavebního povolení. Aby toho nebylo málo, úředník pracoval jako vedoucí odboru investic a rozvoje. Starosta Ivo Uher se ale úředníka zastal. Pro média uvedl, že se jedná o dobrého pracovníka a odvolávat jej nehodlá. Dostatek soudnosti měl naštěstí samotný úředník, který rezignoval. Třetím, i když už ne tak podstatným excesem je kauza tiskový mluvčí. Ten odešel sám poté, kdy nemohl dle svých slov vykonávat dobře svou funkci. Instrukce v podobě papírového znění, jak se chovat k médiím a k radnici, je jen další chybou. Loajalita se totiž nedá dost dobře exaktně popsat a hodit jen tak na papír. Pokud to někdo udělá, bude pochopitelně vypadat nedemokraticky. Nad médii nevyhraješ! Pondělní davy lidí na třebíčském náměstí chtějí... co vlastně chtějí? Teď už asi jen jedno. Aby nekonečné průšvihy jednou provždy skončily. Aby příští reportáž v televizi nebyla o arogantním chování, ale třeba o květinové výzdobě ve městě. Samozřejmě, že se nedočkají. Média si vždy budou vybírat spíše to negativní. Třebíčskou smůlou je, že zájmem Františka Ryneše v novinách není jen "odhalování neřestí", ale řeší si v nich i své osobní zájmy. Jeho manželka je opoziční zastupitelkou a sám měl projevit zájem o pozemky Vídeňského rybníka. Celý třebíčský případ dává za pravdu jednomu známému rčení. Nad médii nemůžeš nikdy vyhrát! Zvláště tehdy ne, když jsou média takřka nedotknutelná; vždyť ani redaktor veřejnoprávní České televize není schopen a ochoten uznat jakékoliv své pochybení. Chybí školení politikům Jaké lze vyvodit z třebíčského případu poučení? Vyvodit by je měli především profesionální politici i na těch nejnižších úrovních. "Politik musí mít absolutní schopnost komunikovat s médii," tvrdí psychiatr Skačáni. Že je to těžké? Zcela určitě! Zvláště, když proti politikům stojí i neseriózní novináři. Jiné to už ale nebude. Školení, jak jednat s médii, jak vystupovat, jak hovořit v krizových situacích, to vše se "velcí" politikové učí. Jejich strany pro ně pořádají semináře a učí je i to, jak se tvářit před kamerou. Proč nezkusit poskytnout tento servis i těm "menším" politikům z okresních měst? Třebíčská kauza odhalila mnohé 1. Postup "pražských" reportérů v menším městě, kde jim chybí znalost místních poměrů a jsou schopni z neseriózního novináře s až hulvátským slovníkem vytvořit jediného spravedlivého. 2. Nepřipravenost, a tudíž neprofesionalitu profesionálních politiků na mediální tlak, kdy vrší chybu za chybou. A kam se nám vytratila kauza zvaná Vídeňský rybník? Do soudní síně tam měla být na popud občana Františka Ryneše projednávána v půli listopadu. Bohužel nebyla. Občan František Ryneš ani jeho právní zástupce se nedostavili. Že by je už přestala zajímat? Dalo by se říci: Svého dosáhl politici na radnici jsou "odepsaní", ať už tam zůstanou, nebo ne. To, co se mu nepodařilo za celá léta psaní v Horáckých novinách, se podařilo díky jedné reportáži České televize a neschopnosti okresních politiků na ni správně reagovat. Dokázali by to ale "malí" politikové v jiných městech a obcích Čech a Moravy lépe? Vždyť stejný "scénář" se může opakovat v kterémkoliv dalším městě. Jsou na to připraveni?