Josef Drbal
"S vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit vaše právo je říkat" (Voltaire) - Mělo by se v dnešní době tesat do kamene. 32 let, věčný kverulant a rýpal. Vyznavač mnoha nezvyklých koníčků a příznivec Svobodných. drbalj@email.cz
MHD v Jihlavě? Vše při starém.
Josef Drbal | 14.02.2012 09:17MHD v Jihlavě? Vše při starém. Bohužel jsem měl v posledních několika dnech to "potěšení", cestovat naší MHD. Tentokráte jsem cestoval od jihlavského odorizéru na Horní Kosov. Využil jsem tedy sloučených linek č.3 a č.6. Označení autobusu je pro nejihlaváka matoucí, neb budí dojem, že snad v Jihlavě existuje 36 linek. Ale to nevadí, my už jsme si zvykli. Vybral jsem si dva spoje v rozmezí 10-ti minut. Přicházel jsem k zastávce cca dvě minuty před plánovaným příjezdem prvního spoje, když tu vidím blížit se autobus označený "36 Horní Kosov". Na namrzlém, skoro neposypaném, chodníku (děkuji mnohokráte pane Vymazale) jsem se tedy rozběhnul a na zastávku doběhl. Na řidiče jsem zamával, ale ten jakoby mě neviděl - projel kolem a frčel pryč. Od plic jsem si ulevil na adresu zrakově postiženého šoféra a v zápětí jsem se od paní na zastávce dozvěděl, že "to je normální". Touto dobou se totiž vrací jakýsi spoj, který sice lidi nevozí, ale je natolik líný, že si ani nerozsvítí nápis "služební jízda". Čekal jsem tedy dál a když se dlouho nic nedělo, zeptal jsem se paní, zda už jel první autobus ze mnou zvolené dvojice. "Nevím, já přišla chvilku před Vámi" Odpověděla mi žena a dál trpělivě čekala.V ten moment, přesně mezi plánovanými příjezdy obou spojů, se zčistajasna zjevil autobus označený "36...." a dokonce i zastavil. Výborně! Netuším jestli jede první pozdě, nebo druhý brzy, co na tom záleží. Rozsvítily se na mě dvě barevná kolečka vedle dveří a já váhal, které stisknout. "To musíte tenhle, když zmáčknete ten druhej, tak Vás řidič seřve." Varovala mě spolucestující. Že na tlačítkách nebylo vůbec patrné, co je co, nemusím psát, že? Tímto bych té milé paní chtěl poděkovat za to, že jsem nemusel být seřván autobusákem pro stisknutí špatného tlačítka. Dobří lidé nevymřeli! Autobus dokonce hlásil zastávky přesně tak, jak šly po sobě a i sednout si bylo kam. Na Královském Vršku nastupovala starší paní předními dveřmi. Když byla vedle kabiny řidiče, autobus se prudce rozjel a paní div nespadla. Že až ke Kauflandu nedobrovolně tančila u tyče, než si mohla sednout, řidiči divné nepřišlo. Na náměstí autobus na něco čekal. Bohužel s otevřenými dvěřmi. Vzhledem k tomu, že venku bylo -18°C, všichni cestující si to řádně užili. Zničehonic se autobus vzepjal a vyrazil na plný plyn směrem ke světelné křižovatce pod náměstím. V tu chvíli mi došlo na co řidič čekal... na zelenou. Tu samozřejmě nestihnul, a tak jsme si všichni cestující v blízkosti kabiny řidiče, vyslechli cosi o prdeli. Už průjezd ulicí Křížová se mi zdál poněkud rychlejší než je povolených 50km/h, to ale nebylo nic proti tomu, jak se autobus rozjel od křižovatky "pod náměstím" směrem ke křižovatce "u zverimexu". Odhaduji to na 70-80km/h opět v honbě za zeleným semaforem na dalších světlech. Tentokrát řidič jihlavské MHD zelenou stihnul, a tak už jsme si nic peprného nevyslechli. Zbytek cesty už proběhnul poměrně v klidu. Čtyřicítka na ul. Žižkova pro MHD zřejmě neplatí, ale to už mě vážně nepřekvapilo. Včera jsem si na rádiu Region vyslechnul reportáž o tom, jak je těžké sehnat v Jihlavě lístky na MHD. Jakýsi pohůnek primátora Vymazala tam řekl, že problémy lidí, kteří jezdí na lístky (příležitostní cestující, turisté atd. ) ho nezajímají a nehodlá je řešit. Budu si to tedy pamatovat, až zase DPMJ bude chtít po městu (tedy i z mé kapsy) další peníze na svůj provoz a pan Vilím se bude zaklínat "kvalitou" služeb. Protože jsem svůj poslední rezervní lístek projel, rozhodl jsem se udělat si vycházku na konečnou trolejbusů u nádraží a koupit si lístky nové. Na hypermoderním terminálu jsem si vybral jaké lístky chci, počkal asi minutu, než automat zpracuje velesložitou objednávku v hodnotě 62kč a jal jsem se tam házet mince. Konkrétně 50Kč, 10Kč a 2Kč. A proč o tom vůbec píšu? Protože padesátikorunu jsem do toho krámu vhodil až na dvanáctý pokus, desetikorunu na osmý pokus a dvoukorunu dokonce až na čtrnáctý pokus. HURÁ! začal jsem jásat, když se rozsvítilo okénko ve spodní části automatu a začaly do něj padat jízdenky. Moje nadšení trvalo krátce. Přesněji do doby, než jsem zjistil, že plexisklo okénka jde tak ztuha, až jsem si lístky při vyndavání pomačkal. Pane Vilíme, děkuji! Pane Vymazale, děkuji! Bez Vás dvou, expertů svého oboru, bych neměl o čem psát.