Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
herci a architekti
Zdeněk Gryc | 18.02.2020 18:44Past 16. únor20:10 › 21:45 V roce 1951 dostane známá česká herečka Jiřina Štěpničková (Z. Stivínová) dopis z Rakouska od režiséra Františka Čápa, který nedávno emigroval. Zve ji na západ a slibuje role v divadle i ve filmu. Je to lákavá nabídka, protože v divadle, kde hraje, velí spíše muži v plukovnických uniformách, než skuteční režiséři a umělečtí šéfové. Panuje tu tuhá stranická disciplína a repertoár vypadá podle toho. Budoucnost herečky v komunistickém Československu, které je pevnou součástí Sovětského bloku, je neradostná. Zvláště pro ženu, které komunistické ideály nikdy nepřirostly příliš k srdci. Rozhodne se tedy, že využije příležitosti a uteče. Spolu s nevelkou skupinkou lidí a malým synem Jirkou (A. Vojtek) se svěří do rukou převaděče a podnikne riskantní cestu přes hranice. Ale něco je špatně. Chytnou je. Všechno bylo předem připravené. Sám převaděč je členem StB. Ale tím všechno teprve začíná... Film nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. ------------------------------------------------------ Herečka Jiřina Štěpničková a architekt Bedřich Rozehnal na Pankráci. ------------------------------------------------------------ BEDŘICH ROZEHNAL Poděkování/Acknowledgements Děkujeme všem, kdo přispěli ke vzniku této publikace. Zejména ing. arch. Evě Rozehnalové, ing. arch. Růženě Žertové, Iloši Crhonkovi, ing. Jiřímu Habartovi, MgA. Jiřímu Pinkasovi, Oldřichu Prnkovi, prof. ing. arch. Ivanu Rullerovi, ing. arch. Jaromíru Sirotkovi in memoriam, ing. arch. Karlu Volavému in memoriam. Náš zvláštní dík patří Mgr. Jindřichu Chatrnému. Iloš Crhonek, ing. Jiří Habart, MgA. Jiří Pinkas, Oldřich Prnka, prof. ing. arch. Ivan Ruller, ing. arch. Jaromír Sirotek in memoriam, Vydáno s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Statutárního města Brna, Nadace české architektury a společností: Přední strana obálky/Front Cover: Dětská nemocnice v Brně-Černých Polích/Children’s Hospital in Brno-Černá Pole Zadní strana obálky/Back Cover: Detail hlavního schodiště chirurgického pavilonu nemocnice v Kyjově/ Detail of the Main Stairway of the Surgery Pavilion of the Hospital in Kyjov ISBN 978- Věnování/Dedication Věnováno památce českých a slovenských architektů perzekvovaných a uvězněných komunistickým režimem: Václavu Dvořákovi, Mojmíru Korvasovi, Eugenu Kramárovi, Vilému Lorencovi, Alfrédu Pifflovi, Jiřímu Pošmournému, Bedřichu Rozehnalovi, Michalu Maximiliánu Scheerovi, Oldřichu Stefanovi, Josefu Šolcovi, Jaroslavu Tobkovi a všem dalším, kteří ve vězení nuceně pracovali v „Basoprojektu“. Dílče vloženo: Jaký byl vlastně jeho návrat z vězení? Oblíbený profesor, ve čtyřicátých letech jeden z nejúspěšnějších českých architektů, a potom ten proces, nepříznivá politická doba. Jak vlastně probíhá návrat takového člověka do normálního života? Ten návrat si pamatuju hodně dobře. A také si pamatuju,jak táta seděl v Praze na Pankráci. Když jsme tam prvně přijely s maminkou na návštěvu, tak nám říkal: „Děvčata,zamykejte. Kdybyste věděly, čím vším se dá otevřít zámek! Tužkou versatilkou mně tady ukázali, jak se to odmyká.“ Seděl totiž se všelijakými kapsáři a zloději. Ale kromě toho tam byla vysoce vybraná společnost. V místnosti pro návštěvy vždycky seděl vězeň a bachař, vězeň a bachař na jedné straně stolu a naproti návštěvníci. A vedle našeho tatínka tehdy seděl filmový herec Antonín Novotný, známý třeba z filmu Katakomby. To byl jeden z mála českých herců, kteří se dostali i do Hollywoodu. Jinak byl myslím vystudovaný chemik a chytli ho, když chtěl emigrovat za hranice. To byl velký zážitek, vidět zblízka tohoto herce. Tatínka za prvé v kriminále drželo to, že tam měl dost známých mezi spoluvězni a že ho tam nechali pracovat. Za druhé ho drželo, že se naučil jíst syrovou cibuli. Protože tam neměli zeleninu, neměli vitamíny, neměli nic. Ovoce nepřicházelo v úvahu. Když nám povolili návštěvu a směly jsme mu tam něco přinést, třeba štrúdl, tak ho po centimetru bachaři rozkrájeli, jestli tam není zapečený pilník. Já jsem tehdy byla na umístěnce v Jihlavě. To byly napínavé cesty, protože maminka jela z Brna, neměly jsme peníze, tak jsme jezdily nočním osobákem. A v Jihlavě nanádraží ten vlak přijel o půlnoci. Jestli znáte Jihlavu, tam je nádraží daleko od centra a jde se k němu přes velký park. Z té noční cesty jsem měla vždycky bolení břicha. A v pět ráno jsme dojely do Prahy, tam jsme se umyly na nádraží a spěchaly jsme, abychom byly na Pankráci co nejdřív. Protože oni vězně, co měli dovolenou návštěvu, nahnali dolů do takové chodby, kde nebylo možné si sednout. Tatínek by teda musel hodinu nebo dvě stát, kdybychom nebyly v té první rundě. Vždycky jsme už v pět, ve čtvrt na šest tam stály a čekaly, až to v sedm otevřou, aby tatínek nemusel stát. Když ho potom pustili a on přijel domů, byl nadšený, že ho po té době poznal náš pes Arik, kterého měl tatínek velice rád. Jeho nejbližší přátelé ho přijali příznivě. Tatínkovi udělali výmaz z trestního rejstříku a potom musel dokonce podepsat, že o tom nikdy nebude mluvit, že byl v kriminále. Pamatuju se, že dokonce Alexa se mu k stáru přišel omluvit, co hrozného udělal. A tatínek mu řekl, že mu to odpouští. Slyšel jsem, že Váš tatínek po válce Alexovi přenechal projekt vyškovské nemocnice. Myslím, že ano. Se svými prvními studenty, s okruhem kolem architekta Sirotka, Rullera, se stýkal i později, nebo to skončilo odchodem ze školy? Řada z nich chodila stále k nám domů. Vedle Rullera třeba Orálek. Nikdy nevynechal tátovy narozeniny a Vánoce. A Průša a Cipr chodili a samozřejmě Kelly Sirotek. Ten se mne ujal, když tatínka zavřeli a já dělala státnici a potom se rozhodovalo o tom, kde budu. Tehdy se mi Kelly nesmírně věnoval, vždycky byl připravený poradit a byl na mě i s ostatními velice hodný. A po návratu z vězení tátovi pomohl kdo? Otevřel se Ústav životního prostředí a tam mu pomohl myslím Bezdíček. Tehdy byl děkanem nebo dokonce rektorem. No a Gilwann s ním hodně spolupracoval. Potom mu pomohli lidé z KÚNZu. Tam byl Karel Volavý, výborný člověk a báječný kytarista. Pak ta výstava v šedesátých letech v Anglii a dvě tatínkovy cesty do Anglie – to se stýkal s Wiesnerem a tam se dohodli, že Wiesner bude v roce 1966 na dálku kmotrem mému synovi Honzíkovi. -------------------------------------------------- Brněnské krematorium se na jeden večer změní v koncertní síň ČTK, redakce, 27.01.2020 11:31 Síň brněnského krematoria se pro jeden únorový večer promění v koncertní sál. Funkcionalistický prostor si vybral komorní soubor Brno Contemporary Orchestra, který se věnuje současné klasické hudbě. Koncertem plánovaným na 9. února připomene autora stavby Ernsta Wiesnera. TÉMATA:BRNO CONTEMPORARY ORCHESTRA ENSEMBLE FRIZZANTE NIKOL BÓKOVÁ PAVEL ŠNAJDR VIKTOR PANTŮČEK Brněnské krematorium (zdroj wikipedie) Od Wiesnerova narození uplynulo 21. ledna 130 let. K jeho nejslavnějším stavbám patří právě budova krematoria. Wiesner byl přesvědčen, že modernistická forma nemá být samoúčelná a že musí sloužit k umocnění vnitřního prožitku, má nabízet duchovní rozměr pro pietní rozloučení s tělem i duší zesnulého. “Koncertem, který není liturgický, ale duchovní, který nezazní v sakrálním, ale pietním prostoru, bychom rádi navázali na představu Ernsta Wiesnera a alespoň symbolicky vztyčili ‘komín’ propojující tento svět se světem, který nás přežívá a dalece přesahuje,” uvedl dramaturg Viktor Pantůček. “Krematorium nemusí být považováno jen za místo posledního rozloučení, ale za bránu do světla, do věčnosti. Navíc, kdo byl v krematoriu večer? Já teda ne a sám jsem zvědav, jaké to bude,” doplnil Pavel Šnajdr, umělecký vedoucí a dirigent orchestru. Autory vybraných skladeb jsou Salvatore Sciarrino, Pavel Zemek Novák, Witold Lutoslawski a Krzysztof Penderecki. Podle Šnajdra jde o “klasiky soudobé hudby”. Spolu s Brno Contemporary Orchestra vystoupí ještě vokální soubor Ensemble Frizzante a klavíristka Nikol Bóková.