Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.
Svoboda člověka s mezkem
Zdeněk Geist | 13.02.2021 18:11Nedávno na fóru JL věhlasný blogger zveřejnil příspěvky studentů na téma: „Co pro mě znamená svoboda?“
Přestože mě se na totéž sice nikdo neptal – a oprávněně, koneckonců už dobré čtvrtstoletí studentem nejsem – se zájmem jsem si stať přečetl. Slova často výstižná, odhodlaná a někdy vskutku vznešená.
A snad pro ono zmíněné čtvrtstoletí, během něhož próza života – slovy Svatopluka Machara – lidský rozlet k výšinám leckdy spíše „přizemnívá“, vybavila se mi stará bajka o člověku a mezku.
V tomto podobenství totiž mezek, rozuměj stát, který byl člověkem kdysi pořízen jako užitečný pomocník, nabude postupně dojmu, že musí člověku pomáhat a ochraňovat jej. A to i tehdy, kdy o to není žádán a nikdo o nic nestojí.
"Člověk ležel a spal. Mezek, přítel člověka, bděl nad jeho spánkem. Na čelo člověka se posadila moucha. Mezek nemohl strpět, aby moucha rušila spánek člověkův. Ohnal se tedy kopytem po mouše a rozdrtil člověku hlavu."
Vím, kdo by dnes ještě hledal poučení v letitých bajkách. Navíc pochmurných. Ale přesto, řekl bych, že i tahle bajka patří k tématu: „Co pro mě znamená svoboda?“.
Nech, mezku-státe, člověka prostě být. Ať spí či bdí, s mouchou na čele nebo bez ní. Člověk si přece krmí mezka, nikoliv mezek člověka.