Reklama
Dnes je neděle 24.11.2024      svátek má Emílie
Zpět
Jaroslav Němec

Absolvent ČVUT v Praze, fakulta strojní, po znovuotevření Dělnického domu v Jihlavě krátce vedoucí kultury, teď OSVČ.

Moje taneční

Jaroslav Němec | 17.01.2013 16:31

Dneska jsem si připomněl jeden příběh z mého adolescentního dětství. Odehrál se asi před čtyřiceti lety (to je strašný!!!) v tanečních – třeba si ještě některý z účastníků vzpomene… Příroda nadělila trochu hudebního sluchu a smyslu pro rytmus i mně - nejen mému staršímu bratrovi, který se málem tancováním živil. Do tanečních jsme chodili s celou naší klukovskou, volnomyšlenkářskou (trochu i chuligánskou) partou – dříve tomu tak bývalo, taneční měla své kouzlo. Kurzy v Odboráku tenkráte vedli manželé Dočekalovi (souběžně začínali Málkovi). Díky tomu, že jsem nebyl až takové dřevo, děvčata se mnou ráda tancovávala. V našem kurzu jsem zaznamenal dvě veliká vítězství - na maškarním bále jsem byl převlečený za ženskou (maska byla zřejmě dokonalá, i když s mojí výškou 192 cm to byla spíše parodie na vítězství, ale kamarádky si daly moc záležet a ta centimetrová vrstva mejkapu spolehlivě zakryla nerovnosti a strniště na mé tváři) no a pak, když se vybíral první tanečník. Tančili jsme, pokud bylo děvče s tanečníkem spokojeno, věnovalo mu pentličku - nasbíral jsem jich největší počet (šel jsem ve stopách mého bratra). Současně jsem zaznamenal jednu příšernou ostudu (z pohledu postpubertálního adolescenta). Díky té výhře v taneční soutěži jsem byl paní mistrovou (která si mne lehce spojila s mým bratrem) vyzván, ať si vyberu pro sólo dívku mému srdci nejbližší, nejkrásnější, nejlepší a se kterou se mi nejlépe tančí. Těch superlativů bylo daleko více, ale to, co uvádím, by stačilo k nehlučné vraždě (dle slov klasika), ale ne Jóži, nýbrž paní mistrové. Došel jsem si pro spolužačku ze základní školy. Jako s jednou z mála jsme byli spolužáci od první třídy, docela jsme se znali a moc jsme si nikdy nevadili. Vyhrálo to, že jsme se na parketě vždy pěkně shodli. V té době jsem byl bez holky, takže o důvod víc vsadit „na jistotu“ (ta, co jsem se s ní před krátkým časem rozešel, byla taky mezi tanečnicemi, a když jsem procházel mezi nimi, abych si vybral, tak rudla a snažila se schovat - abych ji náhodou nevybral do kola). Pravda je, že jsme si se spolužačkou moc pěkně zatančili - za tónů waltzu (tuším) celý sál byl náš… Pak dozněla hudba a já vedl spolužačku na její místo. V tom nás paní mistrová zastavila a vyzvala, ať se spolu přesuneme do středu sálu. Zřejmě mne chtěla za odvedený výkon odměnit – kdo ví. Požádala nás, ať před publikem předvedeme na deset úderů do bubnu herecký polibek!!!. Přes hurónský řev kluků z party jsme se zachovali jako profíci a vězte, že to bubenické „hovado“ bubnovalo tolik, tolik pomalu...................... Na balkoně byly naše gardemaminy - taky se znaly, bydleli jsme nedaleko. Pomrkávaly na sebe v předtuše něčeho začínajícího mezi jejich dětmi. Pak doma byla zpověď, jak jsme prý daleko atd. Mělo to ještě dohru. Některá z maminek měla na to naše představení jiný názor – možná že se to netýkalo její dcery a stěžovala si na ředitelství Odboráku, že prý taneční mistrové z výchovného kroužku dělají "bordel". Na příštím kurzu tanečních to pan Dočekal komentoval slovy, že se zřejmě v onom zařízení dotyčná asi dobře vyzná. Nu co dodat, smíchu je třeba jako soli. Snad si někdo vzpomene. Tímto bych rád pozdravil onu moji nejmenovanou spolužačku a dodatečně ji poděkoval za tanec a omluvil se za trauma, které se mnou (ne mojí vinou) v těch tanečních prožila. Přeji hezký den. Pokud některý z čtenářů byl přítomen tomuto tanečnímu kurzu, napište mi, prosím.

Blog Jihlavské listy

Úvod blogu
Podmínky užívání blogu

Autoři

Archiv


Poslední příspěvky

RUDÉ PRÁVO 19.11.2024
OSVOBOZENÍ 16.11.2024
RAF 04.11.2024
ZNEUŽITÍ IDENTITY 10.10.2024
RUŠIČKY 08.10.2024

Poslední komentáře

Pameladouri: My, občané Protektorátu (1/3)
Amysus: My, občané Protektorátu (1/3)
<a href=https://spb-generic.ru/poxet>дапоксетин купить без рецепта</a>: My, občané Protektorátu (1/3)
Tiffanyvah: My, občané Protektorátu (1/3)
Chrisappar: My, občané Protektorátu (1/3)

Můj Blog

Přihlášení do blogu
Registrace na blog
Reklama

0 komentářů

Přidat Komentář