Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz
http://www.vystrcil.cz/
Studenti
Miloš Vystrčil | 02.03.2023 11:58Byl to první předseda českého Senátu Petr Pithart, který v roce 2003 inicioval vznik pamětní desky na pražské Nerudově ulici. Na pro většinu lidí bohužel neznámé pamětní desce se nachází následující text:
„25. února 1948 byli v těchto místech a na Hradčanském náměstí brutálně napadeni ozbrojenou komunistickou policií vysokoškoláci, kteří v mnohatisícovém pochodu na Hrad šli podpořit prezidenta Beneše v úsilí zachovat svobodu a demokracii.
Na paměť odvážných studentů, kteří se v osudových chvílích našeho národa nebáli vzepřít nastupujícímu bezpráví.
Pražský akademický klub 48 a Senát Parlamentu České republiky.“
V sobotu 25. února jsme si právě u této desky v Nerudově ulici společně připomínali 75. výročí únorových událostí roku 1948.
Asi téměř všichni víme a známe ze všech možných televizních záznamů, situaci, kdy na Václavském náměstí tehdejší předseda vlády Klement Gottwald 25. února 1948 oznamuje, že se právě vrátil z Hradu a že prezident republiky Edvard Beneš všechny jeho návrhy přijal.
Co potom následovalo, si také většina z nás pořád pamatuje. Přišlo více než 40 let života v sovětském mocenském bloku, více než 40 let života nesvobodného a neúspěšného budování komunismu. Vše skončilo krachem totalitního režimu, sametovou revolucí a návratem svobodného a demokratického společenského systému.
Bohužel a ke škodě našeho národního sebevědomí, na rozdíl od únorových událostí na Václavském náměstí se o události z 25. února 1948, která se udála v Nerudově ulici, ani po listopadu 1989 příliš nemluví. Jsem přesvědčen, že je to škoda a chyba.
Považuji za důležité připomínat, že v únoru 1948 to byli bohužel jako téměř jediní studenti, kteří proti tehdejšímu únorovému převratu a nástupu nesvobody aktivně a odvážně protestovali. Studenti jasně rozpoznali, jak obrovské nebezpečí naší zemi v té době hrozí a k jakému společenskému zlomu dochází a svým pochodem za svobodu a demokracii na Pražský hrad s cílem podpořit prezidenta Edvarda Beneše se proti nastupujícímu bezpráví a totalitě jasně postavili.
Organizátoři únorového studentského pochodu byli později komunistickou bezpečností dohledáni a jejich další vysokoškolské studium bylo následně ve většině případů shledáno jako nežádoucí. Toto počínání nastupující vlády komunistické strany zcela odpovídá charakteru autoritářského totalitního režimu, který se pod vládou komunistů naplno ujal moci.
Odvahu studentů a události v Nerudově ulici jsem se rozhodl popsat podrobněji nejenom proto, že v tomto roce od nich uplynulo 75 let, nýbrž také proto, že jsem přesvědčen, že odvaha brutálně napadených studentů z Nerudovy ulice v únoru 1948 si zaslouží naši minimálně stejnou úctu a vděk, jako odvaha vysokoškoláků, kteří byli mláceni na Národní třídě v listopadu 1989.
Ani v roce 1948 v Nerudově ulici ani v roce 1989 na Národní třídě tito mladí lidé nemohli vědět, jak dopadnou a co s nimi bude. Chovali se způsobem, který leckdy bývá nám starším a zkušeným ne až tak přirozený, moc nepřemýšleli a udělali to, o čem byli přesvědčeni, že je správné. Díky za to, díky za inspiraci a jasný vzkaz pro současnost i budoucnost.