Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
PRIOR
Zdeněk Gryc | 19.04.2023 10:581968 NORMALIZACE
STAROSTA KAREL PRCHAL
„PO STARU SE ŽÍT NEDÁ“
Se zasadil o likvidaci „GRECLU“
O jehož rekonstrukci v rámci historického jádra
Se snažil František Hoffmann
RŮŽENA ŽERTOVÁ
Po několika letech strávených zejména v ateliéru profesora Bedřicha Rozehnala
v roce 1957 absolvovala. FA
Téhož roku Růžena Žertová nastoupila do podniku Potravinoprojekt, tři roky nato přešla do brněnského Státního projektového ústavu obchodu. Ředitelem byl do normalizace arch. Sirotek
Během více než dvacetiletého působení v něm navrhla kromě jiného právě obchodní domy v Ústí nad Labem, Pardubicích a Košicích.
Vedle těchto realizovaných staveb vyniká rovněž její neuskutečněná studie obchodního domu
Prior v Jihlavě,“
Přínos Růženy Žertové pro českou architekturu ocenilo roku 2018 ministerstvo kultury udělením ceny za dlouhodobé umělecké zásluhy.
„Při vědomí rozsahu a vrstevnatosti její práce z ní její tvůrčí dispozice činí jednu ze zásadních postav české architektury,
designu a uměleckého řemesla druhé poloviny minulého století,“ uvedl historik Petr Klíma,
který je spoluautorem publikace Růžena Žertová - architektka domů i věcí.
4. únor 2020
Dobré dopoledne
Nezapochybovala jsem o tom, čím budu, říká dcera architekta Bedřicha Rozehnala
Foto Dáša Kubíková,Český rozhlas
Svými vzpomínkami přispěla do knihy o historii nemocnice v Novém Městě na Moravě.
Kniha se jmenuje 80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.
Eva Rozehnalová, dcera Bedřicha Rozehnala,
přijela na sklonku roku 2019 knihu do Nového Města pokřtít.
Její otec je totiž autorem architektonického návrhu.
Dáša Kubíková ji pozvala do Dobrého dopoledne.
Nemocnice na Vysočině není jediná, kterou brněnský architekt Bedřich Rozehnal vyprojektoval.
Jsou to i nemocnice v Kyjově a Hodoníně,
je také autorem dětské nemocnice v Brně i dnešního Masarykova onkologického ústavu v Brně.
--------------------------------------
Knihy o dílech Bedřicha Rozehnala|foto:
Dáša Kubíková,Český rozhlas
---------------------------------------
Přesto nebylo dokončení studia pro Evu Rozehnalovou samozřejmostí.
V posledním ročníku byl Bedřich Rozehnal zatčen a odsouzen na čtyři roky do vězení. říká paní Eva.
Díky přátelům, kteří neustále apelovali u tehdejšího prezidenta republiky, jejího tatínka po dvou a půl letech pustili.
Na co ale architektka nezapomněla, to je její první pracovní pozice.
„Nesměla jsem pracovat ve velkém městě ani ve velké firmě, tak jsem byla poslána do Jihlavy
Autorka mnoha urbanistických celků, domů,
SOS dětské vesničky v Brně-Medlánkách,
spolupracovnice Bohuslava Fuchse i jeho syna Kamila
se chce také podílet na připravované výstavě Bedřicha Rozehnala v novoměstské Horácké galerii.
Její další vzpomínky si poslechněte v přiloženém audiu.
autor: Dáša Kubíková|zdroj: Český rozhlas
<http://www.facebook.com/ceskyrozhlasvysocina><http://www.twitter.com/CRozhlas><https://plus.google.com/+%C4%8Cesk%C3%BDrozhlas><http://www.youtube.com/ceskyrozhlas><http://www.rozhlas.cz/iradio/zive/>
Profesor Fuchs v Brně
Vila Stiassni zve na výstavu: Pocta Bohuslavu Fuchsovi
Výstava
________________________________________
• 28. 2. 2020–2. 3. 2020
• 10.00–16.00
24. března 2020 vzpomínáme 125 let od narození Bohuslava Fuchse
BOHUSLAV FUCHS a BEDŘICH ROZEHNAL
KAMIL FUCHS a EVA ROZEHNALOVÁ
Převzato:
"Zmiňovat se o tom, že já jako dcera Rozehnala bych měla studovat něco jiného,
než architekturu, to je asi zbytečné.
Také je známý vztah otce s profesorem Fuchsem, který napsal úvod k jeho dílu
„Nemocniční otázka města Brna“ a který byl na architektuře mým učitelem stejně,
jako můj otec zde byl učitelem Fuchsova syna architekta Kamila Fuchse, mého staršího spolužáka.
Fuchse odsoudili podmínečně a měl štěstí, že Gočár, tehdy hradní architekt v Praze tehdy ovlivnil jeho podmíněný rozsudek.
Můj tatínek takové štěstí neměl a byl odsouzen k pobytu ve vězení na Pankráci v Praze na čtyři roky.
Za hodně vděčím jeho asistentovi Mojmíru Sirotkovi
/ jeho vzpomínka na Rozehnala bude v dalším blogu/
i tatínkovým slovenským přátelům architektům,
kteří ovlivnili to, že jsem byla v roce tatínkova odsouzení připuštěna ke státnici a k ukončení studia.
V té době, tedy od ledna 1960, byl už otec žalářován.
Otec byl v kriminále a já jsem musela opustit Brno a byla vyhnána do Jihlavy,
kde jsem jako dcera kriminálníka, ani nemohla být zaměstnána ve státním ústavu,
ale pouze v družstevní Údržbě obchodu.
Odtud jsem v noci, za těžko popsatelných okolností po cestě nočním Jihlavským parkem přistupovala do vlaku k mamince,
jedoucí z Brna a kdy jsme jednou za čtvrt roku měly povolenou krátkou návštěvu tatínka ve věznici na Pankráci.
Tuto obtížnou situaci poněkud zmírnilo to, že v Jihlavě byli tehdy zaměstnaní vděční žáci mého tatínka, kteří mi všemožně pomáhali. Těžko si dnes někdo dokáže představit tuto dobu, kdy nám byla zabrána v Brně polovina bytu
a věci z této poloviny byly naházeny do zbytku bytu, až málem ke stropu.
Dodnes ještě dokážu v přestěhovaných zbývajících věcech najít nepublikované dopisy tatínka z vězení.
Přikládám první tři, které otec doplnil nostalgickými kresbičkami na vzpomínky z mládí.
I to mu bylo pak zakázáno, aby snad v nich nebyl nějaký nežádoucí jinotaj.
Když už jsem se v rámci příznivější situace mohla vrátit do Brna,
opět to byl profesor Fuchs a jeho syn Kamil, se kterými jsem spolupracovala.
Vzpomínám i na odmněk totality – Pražské jaro,
kdy jsem doprovázela otce na setkání s ministrem Císařem a Smrkovským. "
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Profesor Rozehnal je autorem Hospodářského pavilonu v areálu Psychiatrické léčebny Jihlava.
Profesor Buhuslav Fuchs je autorem areálu Psychiatrické léčebny Jihlava a
Hospodářského pavilonu v areálu nemocnice Jihlava.
Od 9. 9. do 31. 10. můžete v Domě Gustava Mahlera navštívit výstavu Funkce a styl:
jihlavská moderní architektura, mapující jihlavskou architekturu od konce 19. století po současnost.
Výstavu připravilo statutární město Jihlava ve spolupráci se Státním okresním archivem v Jihlavě a Muzeem Vysočiny Jihlava.
Zde jsou fotografie stávajícího stavu Fuchsova hospodářského pavilonu konstrukce jsou provedeny v technologii funkcionalistů monolitickým betonem, na fotografiích je vidět, že konstrukce i přes stávající zanedbanost je v dobrém stavu.
V dobrém stavu je i konstrukce Průmyslového paláce v Hirošimě od českého funkcionalistického architekta Jana Letzela
budova Obchodního a průmyslového muzea (Průmyslový palác).
Na její zdi najdete pamětní desku s textem, že dne 6. srpna 1945 v 8.15 hod. explodovala atomová bomba přesně 570 metrů nad touto budovou.
Betonový skelet ji zachránil. Hirošimský Památník míru (Gembaku dome), který zde byl po válce postaven,
využívá průhled právě na poničenou budovu.Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/sumne-stopy-chs-/architektura.aspx?c=A110422_150900_architektura_rez
----------------------------------------------------------------------
Rok 1968 je osudový mezník v dějinách české republiky a města Jihlavy.
Historické jádro Jihlavy bylo do té doby zachovalým celkem.
Pak nastala urbanistická devastace. "Funkce a styl po roce 1968."
Funkce: totalitní stát
Styl: potlačení demokracie,
devastace architektonického odkazu předků,
vyhnání znalce kontinuity dějin Jihlavy PhDr. Františka Hoffmanna.
Fuchsův pavilon
mohl být rekonstruován,
jako mezinárodní architektonický magnet
v rámci Vysoké školy polytechnické Jihlava.
-------------------------------------------------------------
Tato vzpomínka na architekty Fuchse a Rozehnala v Jihlavě,
Je předmluvou k blogu:
BEDŘICH ROZEHNAL VE VZPOMÍNKÁCH
ROZHOVOR S JAROMÍREM SIROTKEM
Podle zvukového záznamu pořízeného 19.3. a 26.3. 2005
dopoledne v bytě manželů Sirotkových v Brně v Antonínské ulici připravil Petr Pelčák.
Výročí „osvobození“ v květnu 1945 je důvodem,
Proč se pokusit vzpomenout na dobu, pohledem žáka profesora Rozehnala, Mojmíra Sirotka.