Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz
http://www.vystrcil.cz/
Události a jejich význam
Miloš Vystrčil | 10.05.2023 14:00Začátek května je charakteristický nejenom jarním počasím, nýbrž také celou řadou akcí, které se vztahují ke konci druhé světové války. Poměrně často se jedná o akce na různých památných místech, které připomínají nějakou událost, která se váže ke konci druhé světové války.
Může to být například začátek Pražského povstání ve spojení s počátkem boje o Český rozhlas, hromadná poprava nevinných obyvatel Třeště zastřelením, připomínka osvobození Plzně u památníku Díky Ameriko nebo setkání u Památníku obětí druhé světové války v Krahulčí u Telče.
Míst, kde si připomínáme události spojené s koncem druhé světové války, je velký počet a uctění památky obětí bývá koncipováno různě.
Všichni obecně uznáváme, že připomínat historii je velmi důležité. Osobně si však nemyslím, že bychom se s tím neměli spokojit. Jsem přesvědčen, že poznat historii a seznámit se například s hrdinstvím českých rozhlasových reportérů, pražských povstalců nebo tragickými osudy obětí z Vězeňského dvora v Třešti nebo telčských občanů postřílených na konci války v Krahulčí je důležitou zprávou a upozorněním pro náš život současný i budoucí.
Měli bychom tedy více mluvit a informovat nejenom o tom, co se stalo a jak se to stalo, ale také o důvodech, které ke druhé světové válce a k událostem na jejím konci vedly. Je totiž důležité si uvědomit, jaké byly důsledky a následný vliv na naši budoucnost.
Proto je dobře, že v celé řadě květnových vystoupení zaznívají také upozornění, k čemu vede ustupování diktátorovi, k čemu vede tolerance mocenských zájmů a vznik závislosti na totalitních zemích. K čemu vede ignorování zla, které se nás netýká. K čemu vede zrada, zbabělost nebo naopak hrdinství a ochota obětovat se pro ostatní.
Všechna tato upozornění, všechna tato varování a všechny tyto výzvy bez naší pomoci, bez našich hlasů mlčící památná místa sama o sobě nikomu nesdělí. Jedná se o úkol nás lidí.
Bylo by totiž moc dobře, kdyby k nám naše historie a z ní plynoucí zprávy v podobě nahlas vyslovených upozornění, zkušeností a poučení promlouvaly častěji. Bylo by také moc dobře, kdybychom je dokázali sdělovat přitažlivějším způsobem a kdybychom tak k dlouhým řadám kytic a věnců dokázali ještě přidat i silné, hlasité, jasné a zajímavě sdělované zprávy a poučení plynoucí z obrovského množství konkrétních událostí a příběhů.
Žijeme totiž v době, kdy je to zvláště důležité. Pamětníků rychle ubývá a tak nám hrozí ztráta kolektivní paměti. Odtud je již jen krůček k tomu, abychom postupně začali brát věty typu: „Svoboda a demokracie nejsou zadarmo. O svobodu je třeba pečovat. Je třeba pomáhat i tam, kde se nás to netýká.“ a další dostatečně vážně. Je to důležité i proto, abychom zabránili opakování chyb, které jsme již v minulosti udělali. Tak to prosím mějme na paměti.