Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.
Ukrajinský deník, díl 4.
Miroslav Tomanec, Ing., MBA | 17.05.2023 06:21Tak už jsem tady zas. Vesnice Stěpanovka, uprostřed Ukrajiny, asi 1000 obyvatel.
Julia Gavriljuk přišla o manžela loni před Vánocemi, v boji. Alespoň jeho tělo zpět dostala...russáci jej vyměnili za živého zajatce, ti se o své mrtvé na nepřátelském území vůbec nestarají a rovnocennou směnou pohrdli. Je to pro ně jenom... obyčejný kus. Pro Ukrajince naopak... svátost. Ostatky toho, kdo pro svobodu obětoval to nejcennější, vlastní život.
Julia však přes žal převeliký pomáhá dál. Nebo možná právě proto... Od začátku války koordinuje práci dobrovolníků na výrobě jídla pro vojáky na frontě ve staré budově bývalé mateřské školy. Specializují se na energetické tyčinky a hotová jídla, to je prý nejžádanější. Do zázemí ve sklenících, do pole v alobalových sáčcích. Boršč, masové směsi - to na co seženou suroviny. Ohřívat se to dá právě na těch svíčkách, co pro ně vyrábíme. Mají i zvláštní směsi bez vepřového pro muslimy - vůbec jsem netušil, že na straně Ukrajiny masivně bojují i Čečenci...
Práci dobrovolníků zdarma zde na takové věci bych ještě pochopil. Ale co mně rozum vůbec nebere je to, že úplně všechno financují sami. Energie, suroviny, obaly...Z toho mála co mají. Lidé nosí poslední peníze, zabíjejí dobytek, raději sami nejedí, jenom aby bylo pro vojáky - pro ty, co je brání...Od vlády nebo armády nedostávají vůbec, vůbec nic...ale povídají to bez kapky smutku, nebo despektu...dokud můžeme a máme aspoň něco, vytrváme. Ukrajinu přece nedáme.
Dovezli jsme jím spousty oříšků a sušeného ovoce a zaplatili 1.500 těch super sáčků,asi za 9.000...ale co to je, když denně vyeexpedují přes 300 jídel. Strašně málo, kapka v moři. Vždyť to takto dělají už víc než rok...Brečím dojetím. A už vím, kam dám nějaké prachy, když zbydou...Ale cesta teprve začíná a bodů v programu je ještě hodně.
A už také vím, jak jsem se unáhlil, když jsem někde napsal, aby se prachy teď neposílaly, že se sešlo už opravdu dost od hodných lidí a že mám strach, abych je efektivně a smysluplně využil. Což dá také fušku, najít místo kde je pomoc tak přímá a účinná jako tady.
Protože tohle tedy má smysl. A velký. Komunitní život na obraně civilizace.
A zasluhuje to obrovský respekt a podporu.