Miloš Vystrčil

Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz

http://www.vystrcil.cz/

Dva zářijové dny

Den české státnosti je český státní svátek, který připadá na 28. září. Toto datum je zároveň svátkem sv. Václava, přemyslovského knížete, patrona Čech a Moravy a jednoho z tradičních symbolů českého státu. Svátek české státnosti i proto připadá na 28. září, na den jeho zavraždění pravděpodobně v roce 935 za účasti Václavova bratra Boleslava.

Vyzdvihovanými přednostmi knížete Václava byl prý zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských kostelů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky.

Václav ctil svou babičku, pečoval o chudé, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a nestrpěl, aby se komukoliv stala křivda. Byl osobně statečný. Jako kníže byl výborný jezdec na koni.

Tradičně 28. září si právě proto v Senátu připomínáme Den české státnosti udělováním Stříbrných medailí Senátu. Stříbrné medaile Senátu začal udělovat předseda Senátu Přemysl Sobotka poprvé v roce 2007. Od té doby jsou předsedy Senátu Stříbrně medaile pravidelně udělovány každoročně. Stříbrné medaile jsou v duchu odkazu knížete Václava udělovány osobnostem, které se ve svém životě dokázaly profilovat v míře nebývalé svojí odvahou, pokorou, dobrosrdečností, pílí, nezištností nebo jiným typem pozitivní jedinečnosti včetně například i schopnosti překonávat překážky, nepřízeň nebo nedůvěru okolí.

Přiznávám, že se letos na předávání Stříbrných medailí v Senátu velmi těším. Každoročně si přitom znovu uvědomuji, kolik úžasných lidí často neznámých a nenápadných u nás žije a skvěle slouží, pomáhá a pracuje.

Možná z důvodu mé nepozornosti, nedostatečného vnímání kontextu či přílišného soustředěním se na 28. září jsem si dříve tak silně jako letos neuvědomil, že 29. září si rovněž naše země připomíná ještě jedno výročí. Před 85 lety, v noci z 29. na 30. září 1938 v Mnichově představitelé čtyř evropských mocností - Francie (E. Daladier), Itálie (B. Mussolini), Německa (A. Hitler), Velké Británie (N. Chamberlain) podepsali tzv mnichovskou dohodu.

Na základě přijaté dohody mělo Československo, jehož zástupci se jednání v Mnichově přímo nezúčastnili a výsledky jim byly sděleny až po jejím uzavření, odstoupit svá pohraniční území, tzv. Sudety, osídlená německým etnikem (více než 3 miliony lidí) hitlerovskému Německu. Československo, které dohodu nakonec přijalo, tak ztratilo celkem 41.000 kilometrů čtverečních území a 4,9 milionu obyvatel, vesměs německé, polské a maďarské národnosti. Znamenalo to konec první republiky a vznik tzv. druhé republiky, která se snažila distancovat od odkazu a ideového dědictví první republiky. Mnichovská dohoda zvýšila Hitlerovo sebevědomí, urychlila a podpořila německé expanzionistické plány a tím uspíšila cestu k novému válečnému konfliktu.

Oznámení o podpisu mnichovské dohody bylo předáno zástupcům tehdejší československé vlády 30. září 1938 v Zeleném salónku Kolovratského paláce, který je dnes součástí sídla Senátu. Vládě tehdy předsedal armádní generál Syrový, který prý tehdy oznámil, že z hlediska našeho přijetí mnichovské dohody jde o rozhodnutí mezi vraždou a sebevraždou.

Osobně jsem přesvědčen, že právě v kontextu dnešní doby je nutné si jak osud svatého Václava, tak neslavné výročí „Mnichova“ a hodnotové selhání mnohých politiků a jeho důsledky nutné připomínat a brát si z něj poučení pro současnost.