Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz
http://www.vystrcil.cz/
Nemají svůj hrob
Miloš Vystrčil | 09.11.2023 13:00Před více než dvěma týdny jsem končil svoji zahraniční cestu v Německu návštěvou v Česku asi méně známém Památníku Plötzensee. Památník se nachází na okraji dnešní věznice Plötzensee v berlínské čtvrti Plötzensee.
Součástí památníku je popraviště, které používali nacisté od roku 1933 do konce války. Celkem zde bylo popraveno asi 3000 osob z toho Němců asi 1500 a Čechoslováků asi 700.
Čechoslováky popravené v Plötzensee odsoudil v převážné většině Lidový soudní dvůr v Berlíně, z části pak berlínský zvláštní soud. V naprosté většině rozsudků převládají politické důvody jako například příprava velezrady, napomáhání nepříteli, vlastizrada, velezrada, zpravodajská činnost, špionáž a další.
Musím přiznat, že samotná prohlídka Památníku byla velmi deprimující a velmi jasně obnažovala zvěrstva, která nacisti páchali na všech, kteří se jakkoliv vzepřeli či jenom znelíbili ideologii německého národního socialismu.
Čechoslováci zaujímají mezi příslušníky jednotlivých národů, co do počtu popravených v Plötzensee, druhé místo, což je jedním z dokladů odhodlanosti obyvatel českomoravského protektorátu přispět k porážce nacistického Německa a obnovit tak samostatný stát. Mezi českými oběŤmi byli například odbojář Obrany národa Bedřich Homola, legendární odbojář a majitel restaurace U rozvědčíka Jaroslav Franěk nebo komunistický novinář a odbojář Julius Fučík.
Na svoji návštěvu Plötzensee jsem si znovu velmi intenzivně vzpomněl při své čtvrteční návštěvě bývalého popraviště pankrácké věznice v Praze. Zde byly v říjnu 2022 nalezeny ostatky politických vězňů popravených a zemřelých v letech 1948 až 1965. Výzkumný projekt, na němž spolupracovaly Archeologický ústav Akademie věd ČR, Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR a Národní archiv ČR a další, nálezy úlomků kostí se známkami po spálení propojil se jmenným seznamem 69 politických vězňů, jejichž urny byly v pankrácké věznici uloženy, a na rozkaz ministra vnitra Lubomíra Štrougala v roce 1961 zničeny vysypáním na bývalém pankráckém popravišti.
Po těchto zjištěních Vazební věznice Pankrác zveřejnila seznam 69 jmen a obrátila se na pozůstalé. Mezi těmi, jejichž popel byl v roce 1961 na místě vysypán, mohou být například novinář Záviš Kalandra odsouzený k trestu smrti spolu s Miladou Horákovou nebo Jaroslav Kysela, nejmladší z obětí, osmnáctiletý rodák z Chotěboře, který se pokusil utéct z jáchymovského lágru. Ve čtvrtek 2.11. 2023 se na tomto místě posledního odpočinku konalo pietní shromáždění a zádušní mše, které se zúčastnil poměrně velký počet pozůstalých.
Uvědomuji si, že článek, který jsem napsal, není jednoduché a ani příjemné čtení. Považoval jsem však za důležité to udělat proto, abych znovu upozornil na podobnost dopadů a důsledků nacistické a komunistické ideologie na lidské životy a vzdal čest památce všem, kteří se jakkoliv ozvali nebo vzepřeli těmto hrůzným ideologiím. Někteří na to doplatili nejen ztrátou života, ale dokonce nemají ani svůj hrob.
Proto bych velmi rád vyslovil velkou úctu a velké poděkování všem, kteří se zasloužili a zasluhují o to, že umožní pozůstalým se dopátrat osudů svých předků. Je strašlivé, když lidé nemají hroby jenom proto, že si to režim nepřál. Je naší povinností a základním projevem lidství a humanity alespoň dodatečně osudy popravených dohledávat a místa posledního odpočinku nalézat.