Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Otevřený dopis
Tomáš Ďásek | 24.01.2013 23:43Kdysi jsem na tomto místě čtenářům slavnostně slíbil, že již nadále nebudu tyto stránky a obrazovky Vašich počítačů znesvěcovat svými plytkými výlevy a stáhl jsem se pouze do "čtecí" ilegality. Ovšem co dnes znamená něčí slib, nebo čestné slovo ? Na to se už přece dávno nehraje. Naše babičky říkávaly sliby - chyby. Celý život něco někomu slibujeme. Kdysi jsem přede všemi sliboval, jako jiskra jasná, že budu bránit svoji zemi, aby byla šťastná. Pár let nato jsem sliboval něco podobného socialistické vlasti - ale to už bylo delší a složitější, takže si to nepamatuji. V ruce pevně svíraje chladivý kov samopalu vz. 58, sliboval jsem té samé zemi, byť tehdy už ne socialistické, zase cosi takového. Ale nejen tomu českomoravskému (a kdysi i slovenskému) kousku světa - kolikrát jsem svatosvatě sliboval něco i sám sobě. Sliboval jsem třeba na kolenou (u porcelánové mísy), že už nikdy nebudu pít rum, protože je mi ráno pokaždé strašně špatně a nemůžu se skoro udržet na nohách. Sliboval jsem zkrátka už kdekomu kdeco. Ale naštěstí mi kdysi dávno na základce jedna kamarádka prozradila, že pokud člověk něco slibuje a má přitom překřížený ukazováček s prostředníčkem levé ruky, tak může slíbit cokoliv a nemusí to být pravda. Takže jsem naprosto v pohodě - nenápadně zkřížím prsty, s úsměvem slíbím co chci komu chci a svědomí mám úplně čisté. Jenomže tenhle tajný fígl se časem prokecl a bohužel nejsem sám, kdo ho zná. Slib prezidenta České republiky není složitý a myslím, že je snad ještě kratší, než byl tenkrát ten pionýrský. Zní : "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Pane prezidente, rád bych vám napsal pár krátkých řádek. Nepíši oslovení "vážený", neboť momentálně nenacházím nic, kvůli čemu bych si vás mohl vážit. Nikdy jste nebyl prezidentem "mým", stejně jako jím nebude ani jeden ze současných kandidátů na vašeho nástupce. Svým vrcholným číslem v závěru kariéry jste obrazně plivl do tváře nejenom mě, ale také spoustě dalších lidí. Když už se mi zdálo, že se začínají věci hýbat správným směrem a konečně se našlo pár policistů a soudců, kteří se nebojí hrát podle pravidla "padni komu padni" a začali trošičku čistit ten váš obchodně-politický chlívek, vzal jste jim svojí amnestií veškeré iluze a myslím že i jakoukoliv motivaci k další práci. Je úplně jedno, zda-li to bylo nějaké cílené spiknutí a nebo jenom poslední ukázka vaší světoznámé samolibosti a arogance. Vím, že jste měl ruce jako správný čech vždycky velice šikovné. Umí si obratně hrát s cizími tužkami, navzájem si je umýváte s různými šílenými speditéry... Překřížit dva prsty při prezidentském slibu pro vás tedy určitě bylo to nejmenší. Paragraf o urážce hlavy státu byl z našeho právního řádu vyřazen v roce 1998 - patrně bych tedy nyní mohl v souvislosti s vámi začít beztrestně psát veškerá "tlustá" slova, které ve mě už tři týdny bublají a derou se ven. Ale správná jiskra ani pionýr taková slova nepoužívají. Řeknu vám tedy pouze, že já osobně se za vás z hloubi duše stydím a že podle mě nejste dobrý člověk. A ještě snad jednu věc - sice celkem s určitostí budete historicky prvním českým prezidentem, který nikdy nebyl ve vězení a zpovídat ze svých činů se budete muset pouze a jenom svému vlastnímu svědomí (což pro vás jistě nebude nikterak těžké). Ale petici na stránce www.klausovavelezrada.cz jsem přesto - alespoň pro klid svědomí svého - podepsal jako jeden z prvních... Nikoli v úctě, Tomáš Ďásek