zdenek gryc

Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

“Březinky dostanou novou tvář“ – „vyroste most nad Březinovými sady“, v Jiskře 21. 3. 1967,

Voda je důležitější než lávka 3.10.2024 Aktuality/Komentáře (2), autor: Pavel Bajer Záměr přemostit lávkou pro pěší lesopark Heulos v Jihlavě je starý mnoho let. Lávka by propojila největší jihlavské sídliště Březinky s centrem města.

------------------------------------------------------

vytrženo z kontextu a převzato:

…Před několika lety byl učiněn pokus nastavět další podlaží na paneláky. Tento problém jsme už řešili zvláštní zakázkou na sklonku socializmu. Po precizním posouzení všech aspektů byl tento návrh zamítnut. Bylo by to značné zhoršení životního prostředí a ohrožení technologie domů, jejichž životnost byla plánována na 35 let. Z úsporných důvodů byly panely nadimenzovány a provedeny s ohledem na únosnot 4 a 8 podlaží. V této souvislosti lze říci, že Jihlavská firma PS odváděla vcelku kvalitní práci. Byli to zejména šéfové jihlavské panelárny, nejprve pan Trnka a po něm pan Pražák. Za nimi jsem chodil vyjednávat skladbu panelů a barevnost fasád. V rámci možnosti dbali na kvalitní práci, zejména při zrání a propařování panelů. I ostatní řemeslníci, například parta obkladačů, odváděli u brněnského podniku PS v rámci jednotlivých závodů nejlepší práci. Dalo se to dobře vyčíst z publikací jejich podnikového časopisu POZEMNÍ STAVBY. Navrhnout a realizovat sídliště Březinovy sady bylo problémem, se kterým se ještě Stavoprojekt v Jihlavě nesetkal. Šlo o komplexní zástavbu uceleného krajinného útvaru, samostatného satelitu města, které mělo mít přes 12.000 obyvatel. Výsledky prvního stadia návrhu jsou dokumentovány na prvním, dosti primitivním modelu. Co se zachovalo z výkresové, či fotografické dokumentace nevím.

V době likvidace archivu jsem už ve Stavoprojektu nebyl.

Byl jsem propuštěn ve druhé vlně jako nepohodlná osoba, která se snažila podnik privatizovat jako akciovou společnost zaměstnanců.

To se nelíbilo třem lidem z vedení podniku, kteří se snažili budovu Stavoprojektu získat do osobního vlastnictví. Podání, která jsem tehdy napsal bylo adresováno také magistrátu. /Doklady mám uloženy/. Prvním obecně přístupným dokladem o navrhovaném úsilí je zmíněný model Březinek, jehož foto je součástí mého článku:

“Březinky dostanou novou tvář“ – „vyroste most nad Březinovými sady“, publikovaného v Jiskře 21. 3. 1967, což byla doba mírné politické oblevy, kdy bylo možno prosadit tuto komplexní urbanistickou vizi. Na tomto modelu vidíme základní urbanistické principy návrhu. Dominanty, věžové domy, jejichž účinek byl zvýšen umístěním na nejvyšším místě daného terénu a u obchodního centra, jehož horizontální hmotu měly vertikálně akcentovat. Dále řadové domy, vějířovitě otevřené, které tak měly vytvářet volnější vnitřní prostory, jako negaci tradiční ulice. Sídliště mělo přecházet a končit drobným měřítkem bodových domů u sběrné komunikace. Na její druhé straně byly, jak vidno navrženy rodinné domky. Výjimkou je školní areál umístěný mezi lesem a rybníčkem, v nejlépe nasluněném a klimaticky příznivém prostoru. /Ostatní prostor sídliště má inverzní svah. / Model dokumentuje první velký zásah do původní koncepce. Byl uplatněn požadavek na zvýšení počtu bytů na úkor rodinných domků, což lze vidět na další verzi modelu sídliště. generel zeleně lapidárně znázorněný na modelu Březinek Podle tohoto urbanistického návrhu byly Březinky realizovány. Zde je jasně dokumentována snaha projektanta navrhnout sídliště jako „Březinovy sady“, tedy panelové domy obklopené zelení. Vzrostlá zeleň lesních porostů Heulosu a lesů na svazích řeky Jihlavy, měla být sídlištěm, zejména - jak vidno - jeho pěší zónou, propojena. Zvláštní péče byla věnována areálu škol a parku okolo rybníčka v jeho předprostoru. Na přehlídce architektonických prací Jihomoravského kraje bylo sídliště dne 3. 4. 1967. oceněno čestnou cenou I. stupně. Nedávný hrubý zásah nahrazení zeleně areálem Lídla považuji za ukázku současně praktikovaného nevkusného kapitalizmu. Na modelu je patrná snaha o zajištění bezpečnosti nejmenších dětí. Areály mateřských školek s jeslemi jsou rozmístěny tak, aby přístup k nim z okruhů domů, kterým měly sloužit, tedy z 1. 2 a 3 stavby co nejméně narušila motorová doprava. Záměr projektanta na vybudování halových garáží pod MěSP a zejména u sběrné komunikace se nepodařilo realizovat. Zabránila tomu nemožnost získání dodavatele a financí. Tyto nebyly součástí THU, takže snahy projektanta o jejich realizaci se dostaly mezi jeho zbožná přání a nezůstaly osamoceny. Obyvatelé sídliště často kritizovali projektanta za nedostatek těchto zařízení. Největším kapitálním průšvihem bylo nerealizovat 4 metry širokou a 120 metrů dlouhou lávku, která měla spojit Jihlavu s jejím největším satelitem přes fortifikační údolí města. Je dobře vidět na původním modelu, který zahrnul i část historického jádra Jihlavy. Vše bylo projednáno, včetně památkářů. Navrženo bylo na nejvyšší technické úrovni našeho státu na katedře Prof. Lederera autora pavilon „Z“ jeho pracovníci vedení Doc. Procházkou navrhli projekt. Projednali ho a cenově odsouhlasili s Královopolskou strojírnou v Brně. Jako dodavatel spodní stavby byly určeny Vodohospodářské stavby Brno. VUT se o akci velmi zajímala. Chtěla realizaci předvést světovému sympóziu statiků, které výhledově zajišťovala. Projektant vyvinul velkou péči při návrhu s cílem, aby projednaná částka na realizaci lávky - 4 miliony se vešla do THU sídliště. Proč se tak nestalo je zvláštní kapitola. Dotýkají se jí také článek v Jihlavských listech z 7. 10. 1994. „V nejbližší budoucnosti se lávka nekoná“, ke kterému jsem přiložil ilustrativní situaci. Další podstatná změnou koncepce nastala v okamžiku, kdy Dopravní podnik změnil nárok na prostředky, které odsouhlasil na obsluhu sídliště. To už byla tak zvaná „Nultá stavba“ sídliště realizována. Podle ní měly autobusy zastavovat a některé i otáčet v prostoru točky u Brněnské. Dopravní řešení navrhlo hlavní zastávku u centra a podchodu. Třetí zastávka byla navržena na začátku sídliště pod hřbitovem Na Kalvárii. Dopravní podnik zjistil, že obměna autobusů by ho přišla draho a vyžadoval ji změnit na trolejbusy a vytvořit novou zastávku na sběrné komunikaci před křižovatkou s brněnskou silnicí. Toto řešení narušilo rozvrhy pěších tras, přechod k zastávce zkřížil chodce s dopravou. Nový projekt na trolejovou síť se řešil takto dodatečně a nesnadno. Jeden ze sloupů je umístěn poblíže zdi hřbitova Na Kalvárii. Dopravní řešení si vynutilo navrhnout opěrnou zeď hřbitova tak, aby z okrajových hrobů nečouhaly nohy. Také původní márnici bylo nutno zbořit a navrhnout novou. v těchto souvislostech nastaly velké problémy, kdy jsem byli s Ing. Hlaváčem, autorem dopravní realizační dokumentace označeni v místním tisku za blbce a vyzváni k vrácení diplomů. Nejprve jsme se tomu usmívali, což mne později přešlo. Důvodem k tomu byl trolejový sloup umístěný pod opěrnou zdí hřbitova. Nějaký dobrák si na něj stěžoval, že okolo něj nemůže projet s kočárkem pro dvojčata. V souvislosti s tím soudruzi zvedli oči a uviděli kapličku na hřbitově. Hnali to výš až k výtkám ved. odboru výstavby ONV Ing. Vondrákovi. Ten mi to přetlumočil s tím, že mu bylo vytýkáno, jak je možné realizovat něco takového, navíc se zvonkem v dnešní velké době. Soudruzi začali přemýšlet, výsledkem byl další článek. „Kvartal prověren“ v únorově vítězné Jiskře z 25. 2. 1975. To už bylo natolik vážné, že vyhazov z práce, jak jsem se později dověděl, nebyl daleko. Článek o Jiskře - orgánu OV KSČ Jihlava se nedá vykládat, musí se pozorně číst v kontextu s celými novinami a fotkami vyzbrojených milicionářů. Šlo o to, že si soudruzi dali tu práci a zjistili že na novém mostě postaveném dle projektu Ing. Hlaváče, který jsem jako ved. projektant také podepsal je připravena konzola s osazovacími šrouby na zpětné osazení původního sv. Jána. což přesahuje meze socialistické kultury. Popisovat další zásahy mocných do sídliště Březinovy sady, dobově vstřícně a úředně přejmenované na „Sídliště Antonína Zápotockého“ je nudné. Jednalo se převážně o zahušťování jednotlivých staveb a zástavbu ploch původně určených na garáže a parkoviště. Stačí porovnat přiložený model s nynější realitou, zejména v prostoru u na druhé straně sběrné komunikace pod zastávkou MHD u centra. O těchto zásazích nikdo už neví. Je to zřejmé, na příklad, z článku pana Ing. Veselého:“ Ad. . Lidé protestují proti propojení silnic na Březinkách“, uveřejněného v Jihlavských listech 14. června 2005, vedle mého článku: „Březinky jsou překrmeny dopravou“. Desítky let práce na projektech Březinek poněkud ilustrují uznání, které se jim dostalo v roce 1968 před vstupem vojsk a v roce 1988 před koncem totality. PS. Popis Březinek je napsán na základě paměti, bez dalších podkladů, mimo drobností, které zůstaly v rukách autora. Většina z nich je ve fragmentech uložena v archivu v Jihlavě. Další souvislosti a podrobnosti je možno najít v novinových článcích a dopisech. Ty jsou vedeny snahou zabránit snahám o zhoršení životního prostředí sídliště Březinovy sady.

V souvislosti s články v JL vyhledal v archivních fragmentech

Zdeněk Gryc 4.10.2024.