Marek Horňanský psycholog PhDr. Mgr. MSc. MBA.

Psycholog Marek Horňanský, PhDr. Mgr. MSc. MBA. Autor Marek Horňanský je absolventem vysokoškolského studia psychologie Ψ absolvent psychoterapeutického výcviku Více než 20 let individuální, rodinné, skupinové a komunitní práce s klienty v oblasti psychologického poradenství a terapie.

https://www.doktor-psycholog.cz/

Burn Out psychologie syndromu vyhoření | Marek Horňanský

V dnešní době, kdy se nároky na výkon a rychlost v profesním i osobním životě neustále zvyšují, se stále častěji setkáváme s fenoménem známým jako syndrom vyhoření, nebo z angličtiny „Burn Out“. Tento stav, charakterizovaný emocionálním vyčerpáním a pocitem snížené efektivity, postihuje nejen workoholiky, ale může zasáhnout kohokoli, kdo je dlouhodobě vystaven stresu a vysokým očekáváním. Syndrom vyhoření není jen dočasná únava, ale závažný psychický a fyzický problém, který může mít dlouhodobé dopady na zdraví, pracovní výkonnost a kvalitu života. V tomto článku se blíže podíváme na příčiny, příznaky a možné strategie prevence a zvládání tohoto rozšířeného, avšak často podceňovaného jevu.

Potkáváme stále více lidí postižených syndromem vyhoření. Nejčastěji se s vyhořením setkáváme u lidí, kteří pracují v takzvaných pomáhajících profesích (lékaři, psychologové, sociální pracovníci, hasiči apod.). Tady je profesionál kromě pracovních povinností dlouhodobě vystaven velké psychické zátěži. Označení syndromu pochází z anglického slova „Burn Out“. To znamená „vyhořet, zhasnout nebo vypálit se“. Burn Out Syndrome tak popisuje stav vyčerpání podobný vyhasnutí ohně, nebo svíčky.

„Vyhoření je cena, kterou platíme za to, že ignorujeme své vlastní potřeby a limity ...“

Je to obraz toho, co se děje při vyhoření. Člověk „dává“ ze sebe příliš hodně delší dobu, aniž by dostával zpět. Charakteristické jsou zhoršená pracovní výkonnost, únava, nespavost, deprese, abúzus alkoholu nebo nadužívaní drog (k navození úlevy). Nakonec má pocit, že už nic nezůstalo a cítí se jako „vybitej“. K základním projevům pak patří pocity zklamání, trpkosti a fakt, že postižený člověk ztrácí zájem o svou práci, nevidí důvod pro sebevzdělávání nebo osobnostní růst.

Pojem vyhoření se poprvé objevil v psychologické literatuře ve 20. století v USA. Lékař Herbert Freudenberger, zpozoroval u personálu postupnou ztrátu motivace a nadšení doprovázenou různými psychickými a fyzickými symptomy. Jev pojmenoval výrazem Burn Out Syndrome (označením stavu v důsledku dlouhodobého zneužívání drog).

Příčiny Burn Out syndromu lze hledat jako v individuálních faktorech (nároky na sebe, neschopnost požádat druhého o pomoc, zátěž v práci i v soukromí, monotónnost atd). K hlavním projevům patří ironie, cynismus, ztráta sebedůvěry, deprese, stažení se, sociální izolace, nemoci nebo tělesné obtíže. Do syndromu vyhoření je vždy vpletená otázka smyslu vlastní práce, nebo nedostatečný zájem o svou profesi.

„Prevence vyhoření není luxus, ale nutnost pro udržení kvality života ...“

Syndrom vyhoření představuje závažný problém moderní společnosti, který ovlivňuje nejen profesní, ale i osobní život postižených. Jeho dopady mohou být hluboké a dlouhodobé, a proto je klíčové tomuto stavu předcházet a včas jej rozpoznat. Prevence vyhoření spočívá především v péči o duševní hygienu, nastavení zdravé rovnováhy mezi prací a osobním životem a schopnosti vnímat vlastní potřeby a limity. Stejně důležité je však i vytváření podpůrného prostředí na pracovišti a otevřená komunikace o psychické zátěži. Syndrom vyhoření není selháním jednotlivce, ale signálem, že je třeba něco změnit. Včasná intervence a podpora mohou nejen zmírnit dopady vyhoření, ale také pomoci k obnovení energie, smysluplnosti a radosti ze života. Proto je důležité o tomto tématu mluvit, vzdělávat se a nabízet pomoc těm, kteří se s vyhořením potýkají.