Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Otázka priorit
Tomáš Ďásek | 06.06.2013 22:43Jdu vám takhle na poštu u vlakového nádraží s blahopřáním pro tetičku Anežku, když náhle spatřím celkem běžný výjev. V zákazu stání (nikoli zastavení) stojí auto, u něho muž bezmocně rozhazující rukama a vedle policista z kategorie městských ve žluté reflexní vestě, s nekompromisním výrazem ve tváři, cosi zapisující do notýsku. Pán se rozčiluje, živě gestikuluje, vysvětluje, přemlouvá - ale nic platno. Muž zákona je neoblomný a pouze vrtí hlavou. Málo platné - předpisy a dopravní značky platí pro všechny. Co na tom, že délku pobytu na poště člověk nijak neovlivní a neodhadne - musí zkrátka počítat s tím, že se těch deset minut nebude dát považovat za dobu nezbytně nutnou k naložení či vyložení nákladu. Co na tom, že pána třeba pošťák nezastihl doma a ten dvacetikilový balík s travní sekačkou z internetového obchodu si teď tedy musí vyzvednout na poště. Parkoviště je odtud přece jenom slabých padesát metrů a pohyb je koneckonců zdravý. Zkrátka jak říkal Švejk, ordung musí bejt. Jednou jim trochu povolíte a za chvíli je z toho anarchie. Já osobně jsem rád, že se v našem městě tak krásně dbá na pořádek a na dodržování zákonů. Spokojen s tím, jak věci fungují, vydal jsem se k autu, když v tom ve směru od blízké kolonie garáží vyšel muž, vypadající jako hrdina z akčního filmu - tedy vysoký, statný a snědý - který na rameni nesl tři dlouhé zánovní okapové rýny (pro pražáky - žlaby) a nyní kráčel proti mě, jako Ježíš nesoucí si svůj kříž. Minul mě, pokojně prošel asi dvacet metrů od onoho nekompromisního městského policisty, který mu věnoval jen jediný krátký pohled a rozvážným krokem pomalu zmizel kdesi za rohem. Když jsem startoval auto, řešení přestupku se konečně chýlilo ke konci. Řidič zjevně rezignoval a se svěšenými rameny přijímal od šerifa potvrzenku. Holt má pán asi prostě blbej den, to se tak někdy stane. A to ještě neví, že až půjde uklidit auto, zjistí že mu z garáže někdo odnesl půlku plechové střechy. Asi vítr. To víte - Vysočina...