Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Mluvící hluchoněmí aneb Takové pracanty by pohledal
Petr Klukan | 19.08.2014 08:43Média nedávno varovala, že se v Česku objevila skupina cikánů z Rumunska, vydávajících se za hluchoněmé. Na ulici vám podstrčí pod nos listinu podobnou petici s tím, že vybírají peníze na postižené. Nejen v Praze či v Brně. Už se objevili i v Jihlavě. Asi před třemi týdny postávali na horní části Masarykova náměstí, minulý týden před hypermarketem Albert. Němí ani hluší nejsou. Kdyby promluvili, poznali byste, že si vymýšlejí a jsou to Rumuni, což nepotřebují. Podle zjištění JL nejsou naštěstí agresivní, v každém případě je dobré zavolat policii. S obdobnou cikánskou tlupou mám zajímavou zkušenost z návštěvy Paříže. Před prohlídkou slavné katedrály Notre-Dame, nás průvodkyně třikrát (sic) varovala před rumunskými cikány, kteří zde žebrají, kradou a podvádí. Hlavně nic nepodepisujte a nic jim nedávejte, vůbec se s nimi nezastavujte, zněla rada průvodkyně. Řadu z nás málem odradila od návštěvy chrámu, ve kterém hrbatý Quasimodo podle spisovatele Viktora Huga rozezníval zvony. Průvodkyně měla pravdu v jednom. Organizovaná, snad dvacetičlenná skupina cikánů „pracovala“ v celém okolí chrámu. My se setkali především s tou, která se vydávala za hluchoněmé a vyžadovala podpis a peníze. Listinu zpravidla nosily děti do patnácti let a své požadavky vymáhaly slušně, ale důrazně. Agresivnějšími se stávaly, když je člověk okamžitě neodmítl. Ti, kteří se snažili pochopit, o co vlastně jde, a případně pomoci, se již dostali do jejich spárů. Pokud pak odmítli, děti se stávaly drzejšími a obtěžovaly tak dlouho, až od dotyčného nějaké peníze dostaly. V parném létě v rozpálených pařížských ulicích je taková činnost obtížná, proto i tlupa potřebovala „pracovní přestávku“. To se najednou všichni z celé oblasti sešli na jednom místě, vytáhli svačiny, poklábosili, dívky si zazpívaly a po přestávce zase šup do práce. Z dětí se staly hluchoněmé oběti a z dospělých nouzí trpící lidé. Mnozí by si z jejich přístupu k práci mohli vzít příklad. Cikáni o přestávce odpočívali jako každý jiný, když ale nastoupili do „práce“, dali do své role opravdu vše. Až by se chtělo říct, že takové pracanty by člověk pohledal.