Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Výstava Bodies. Těla, která musíme vidět?
Petr Klukan | 27.07.2007 17:49Tělo! Nebo vlastně těla! Zbavená kůže, masa, cév, nervů nebo kostí. Vypoulené oči, napjaté svaly, plicní sklípky, které se již nikdy nenadechnou. To vše byli živí lidé. Dnes coby výstavní exponáty putují po celém světě a za sebou zanechávají rozpolcenou společnost. Výstava Bodies (Těla) dorazila i do České republiky. Je od května nainstalována v pražské Lucerně a také na Vysočině zvou obrovské billboardy na výstavu do Prahy, která potrvá až do podzimu. Jedni by takovouto výstavu jednoznačně zakázali, protože se jedná o skutečná mrtvá těla jestliže u nich nejde přímo o hanobení, tak přinejmenším o nevkusnou komerční záležitost, kdy se díváme na lidi, kteří před pár lety žili jedli, milovali se, studovali, odpočívali... Druzí ji vnímají jako možnost rozšířit si obzory a vzdělat se, zjistit, jak to lidské tělo opravdu funguje a vypadá, a to do nejmenších podrobností. O expozicích se diskutovalo ve všech médiích. Jasné NE! řekli například lékař a poslanec Boris Šťastný nebo kněz Tomáš Halík. Jasné ANO! pochopitelně pořadatel výstavy Robert Porkert, známý dovozem megakoncertů mnoha hudebních hvězd. V přeliberalizované společnosti pak nejvíce lidí nepsaná pravidla o zachování důstojnosti člověka i po smrti háže za hlavu. Ať si prý dělá každý co chce chceš se jít podívat? Běž! Nechceš? Nechoď. Je to tvé právo, jako právo někoho výstavu udělat a nalákat na ni billboardy lidi. Zakázat výstavu by chtěla jen úzká skupina lidí. To nechce ani Halík. Zákazy dobré nejsou, tvrdí a dodává, že je spokojen se stanoviskem Univerzity Karlovy, která svým studentům (medikům, již hojně výstavu navštěvovali) nic nezakazovala, ale vysvětlila nevhodnost takovéhoto komerčního vystavování mrtvých těl. Další odpůrci poukazují na morální rozměr výstavy, kdy jsou zemřelí lidé pasováni na exponáty. Kam až lze zajít? Co když někdy příště bude například uříznutý lidský prst pojmenován exponátem a bude přívěškem na klíče? ptá se poslanec Šťastný. Jistá poslankyně za ČSSD k tématu hovořila i v diskuzním pořadu ČT1 v Otázkách Václava Moravce. Prý byla spíše proti, ale po prohlídce výstavy již tak negativní postoj nezaujímá, naopak dozvěděla se mnoho zajímavého o lidském těle takže nyní je spíše pro. Chcete kritizovat? Běžte se nejdřív podívat, opakuje v téže televizní diskuzi pořadatel a dodává, že se jedná o poučnou výstavu. Ano, to je to slovo, kterým se zaklíná: poučení. I sledování mučení zajatců může člověka poučit, to ale neznamená, že to musím vidět, kontruje kněz Halík. Důležitým aspektem, k čemu se člověk přikloní pro výstavu, nebo proti je i souhlas dnes už zemřelých lidí s tím, co se po smrti s jejich těly děje. Souhlas prý pořadatelé mají, ale k dispozici jaksi není. Snad je někde v Číně, odkud lidská těla pochází. Z Číny? zvolají kritici. Z té země, kde jsou s lidskými právy na štíru? Komerce. Další slovo, které v diskuzích pro a proti zaznívá. Lístek stojí skoro 400 korun, i když děti (!) mají slevu. Pořadatel do České republiky přivezl výstavu pochopitelně kvůli zisku, ne kvůli poznání. A lidé na ni chodí, protože je dobře "udělaná", dá se z ní opravdu poučit, a je samozřejmě vzrušující a šokující. Vždyť si neprohlížíte dokonalý exponát, ale skutečné lidi touto rukou držel lžíci a jedl, touto nohou stoupal do schodů, očima skutečně viděl tento svět, ušima slyšel, nosem cítil... není to vzrušující? Až perverzně? Všichni se shodují, že stejně dokonalé odlitky těl, cév, nervů, masa a kostí lze vyrobit. Kolik by na takovou výstavu přišlo lidí? Opravdu si myslíte, že by jich bylo tolik, jako na skutečné mrtvoly? Nejdřív se běžte na výstavu podívat, teprve pak kritizujte, opakuje pořadatel Porkert. Má pravdu? Musím výstavu skutečně zhlédnout, abych dokázal říci, jsem PRO, nebo PROTI? Jistěže nemusím. Vyslovit se PROTI můžeme ihned teď a tady. Proč? V každé společnosti existují určité hranice, co je "slušné", a co již ne. Žádný zákon nedokáže dokonale ošetřit etické hodnoty společnosti, které mají být zachovány. Zdá se vám to příliš složité a nevíte, kde ty hranice jsou? Vždyť je každý vnímá jinak. Co je pro jednoho slušné, druhý by nikdy neudělal. Uveďme si proto jeden jednoduchý příklad. Říkají-li zastánci výstavy, že jde o poučení, udělejme tedy pro ně (a pochopitelně nejen pro ně) gastronomickou výstavu: Ochutnávku lidského těla! Víte, jak chutná řízek z lidského masa? Jak ledvinky, játra, mozek? Říkáte FUJ? Proč? Vždyť by exponáty v podobě jídel před svou smrtí podepsaly souhlas se svým snědením. Tisíce labužníků a gurmánů by mohlo porovnat chuť člověka v porovnání s vepřovým řízkem, hovězím gulášem, pečeným kuřetem nebo smaženým kaprem. Stále říkáte FUJ a hodláte na mě poslat psychiatra nebo policii? Za co? Vždyť jde jen o poučnou gastronomickou výstavu s ochutnávkou, jejímž smyslem je rozšířit obzory ve vědění a poznání lidí! Pořád jste PROTI? Proč? Že to je neslýchané? To by byla výstava mrtvých těl dejme tomu před padesáti lety určitě také. Že nemáte další argumenty, ale instinktivně cítíte, že se to prostě nedělá? A možná, že právě to je ten důvod, proč by výstava Bodies neměla být. Ne vše lze pojmenovat slovy a zákonem. Jsou ale věci, které jsou za hranicí lidské přirozenosti... Výstava za účelem vydělat peníze vystavením rozpitvaných mrtvol v různých polohách jde za tuto hranici, stejně jako gastronomická ochutnávka lidského masa. Kdo to nechápe, ztratil kus soudnosti a jeho vlastní vnitřní hranice o tom, co je normální lidskému rodu, a co už ne, se o kus posunuly. A možná, budeli dlouze a vážně uvažovat o pojídání lidského masa kvůli poznání, možná mu za čas nepřijde ochutnávání lidských plíček jako šílená zvrhlost hodná odsouzení, ale najde v tom poučení a nevědomky tak odvrhne mnoho tisíc let budovaných hodnot jednoho živočišného druhu Homo sapiens sapiens. Výstava, která by před pouhými padesáti lety nemohla existovat, a člověka, který by o ní uvažoval, by přinejmenším zavřeli do blázince, dnes vydělává peníze a lidé, kteří na ni jdou, skrývají své vlastní posunuté hranice za slova poznání, poučení a studium. Ale úplně stejná slova obhajoby se přece dají použít i v případě poučné gastronomické výstavy...