JOJO, mohu jen souhlasit!!!!

Ďásku Ďásku, my se asi budem muset sejít někde na neutrální půdě, třeba v Puklicích u Lojzy a trochu si pohudlat, to je až výjimečná shoda.

Teda pane Ďásek, už jsem toho na tohle téma přečetla dost, ale vy jste super. Rovnejma nohama na zemi. Jen ti nahoře tohle řícet neumí nebo nechtějí.Potěšil jste mě. Dík

Pardon, říct.

Pěkně napsaný.

Pane Ďásek v mnoha vašich názorech a ironizujících fabulacích, nelze než souhlasit. Domnívám se však, že váš pohled a též pohled většinové části občanů naší republiky je omezen historickou nevědomostí a neschopností zahloubat se do širších souvislostí romského etnika a principů jeho života. Nijak neomlouvám kriminální zločiny NIKOHO a ani ROMŮ ne, i když věřím že mi to bude na těchto stránkách po mnou následně prezentovaných skutečnosrech i s případnými gramatickými chybami předhazováno. Dovolil bych si připomenout historii Romů a Sintů v naší republice. Informace jsou použity z výstavy ZANIKLÝ SVĚT, která mimo jiná výstavní místa v naší republice, proběhla též v přízemí Jihlavského magistrátu z iniciativy Čeňka Růžičky a uvědoměním si důležitosti takovéto výstavy k objasnění historie života Romů v Českých zemích Jihlavským magistrátem, pod vedením pana Vymazala. Problém bývalých romských koncentračních táborů na území České republiky Chceme-li pochopit vznik romských koncentračních táborů na území protektorátu Čechy a Morava, je třeba objasnit historické souvislosti jejich vzniku. Za Rakouska-Uherska žili naši romští předkově sice v bídě, mohli se nicméně bez omezení pohybovat tradičním způsobem. Obrat nastal ještě před vypuknutím druhé světové války. Český historik Ctibor Nečas píše, že „15. července 1927 (…) se Národní shromáždění ČSR usneslo a vyhlásilo tzv. Zákon o potulných cikánech. Jednotlivá ustanovení tohoto prvního výjimečného zákona byla v rozporu s ústavně zaručenou rovnoprávností občanů republiky. Zvláštní policejní soupisy, cikánské legitimace, kočovnické listy a další administrativně-formální prostředky diskriminovaly především kočovné a potulné Romy, v některých případech se však daly aplikovat na romskou populaci jako na celek.“ Tento zákon vznikl na základě tzv. společenské objednávky. TÍMTO KROKEM SE STALO TEHDEJŠÍ ČESKOSLOVENSKO PRVNÍM STÁTEM V EVROPĚ, JEHOŽ VLÁDA ZAHÁJILA „ŘEŠENÍ“ ROMSKÉ OTÁZKY, KTERÉ VŠAK BYLO DE FACTO PERZEKUCÍ. „Po přijetí protiromského zákona byla k němu vydána prováděcí nařízení a po nich také výnosy jednotlivých ministerstev, čímž nabyla legislativní úprava romské otázky v ČSR definitivní podoby.“ V následujících letech tato politika vedla k tomu, že se protiromské nálady neustále přiostřovaly. Vznikající evidence všech romských obyvatel měla později představovat silnou zbraň policejních orgánů pro daleko tvrdší postup vůči Romům. V sousedním Německu Heinrich Himmler, říšský vůdce SS a šéf německé policie, nařídil 8. prosince 1938 „potírat cikánský zlořád z rasového hlediska“, přičemž „Říšské ustředí pro potíraní cikánstva“ na říšském úřadě kriminální policie mělo povinnost vést evidenci a podrobit identifikaci veškeré „cikány a cikánské míšence“. V Československu byla již evidence a identifikace Romů provedena. Dne 17. prosince 1938 provládní deník Venkov píše: „V těchto dnech bude se muset a hodně brzy něco stát. Jinde mají koncentrační tábory pro politické přestupníky. My nebudeme sahat k takovým opatřením. Ale bylo by dobře vybudovat koncentrační tábory pro cikány, tuláky a řemeslné žebráky, mladé a zdravé. HUMANITA ZDE NEMUSÍ PLATIT, PROTOŽE BY BYLA PŘÍLIŠ JEDNOSTRANÁ. (…) Udělá-li vláda v této věci rychlý zákrok, prospěje občanstvu a veřejné morálce.“ Uznávaní čeští historici uvádí, že již na konci roku 1938 vyslala Česko-slovenská vláda zvláštní delegaci do Německa, aby se informovala o používaných metodách při vedení pracovních táborů. Dne 2. března 1939 – a to podle vzoru nacistického Německa - „Česko-slovenská vláda vydala nařízení o kárných pracovních táborech pro muže starší 18 let, kteří se vyhýbali práci a nemohli prokázat, že si řádným způsobem zajišťovali obživu. Nařízení o kárných pracovních táborech, v nichž byli mj. koncentrováni také Romové, převzala protektorátní vláda pozměňovacím výnosem z 28.4.1939.“ Jako místa pro pracovní tábory protektorátní vláda určila pro Čechy Lety u Písku a pro Moravu Hodonín u Kunštátu. Podle zmíněného zákona byli vybraní Romové zatčeni a bez soudního rozsudku „odsouzeni“ k nucené práci v táborech, které byly otevřeny 10. srpna 1940. Dne 30. listopadu 1939 „protektorátní ministerstvo vnitra vydalo přípis, podle něhož se museli všichni Romové do dvou měsíců trvale usadit a zanechat kočovného způsobu života.“ Ti, kteří toto nařízení neuposlechli, měli být odvezeni do kárných pracovních táborů. Na základě dalšího soupisu policie zjistila v roce 1940, že „v protektorátu Čechy a Morava žilo 36 696 Romů, kteří měli v Ústředí pro evidenci potulných cikánů své daktyloskopické karty, a dále 36 313 Romů, kteří byli držiteli cikánských legitimací.“ Dne 9. března 1942 „protektorátní vláda vydala nařízení o preventivním potíraní zločinnosti. Podle jeho ustanovení mohla kriminální policie uvalovat ochrannou vazbu na zločinné a asociální elementy ve sběrných táborech, na něž byly s účinnosti od 1.1.1942 přeměněny jednak kárné pracovní tábory v Letech a v Hodoníně, jednak bývalé donucovací pracovny v Praze-Ruzyni, v Pardubicích a v Brně.“ Dne 10.7.1942 generální velitel neuniformované protektorátní policie Horst Böhme „vydal rozkaz o potírání tzv. Cikánského zlořádu“, na jehož základě připravila protektorátní policie další soupis veškeré romské populace. Dne 2.8.1942 bylo tímto soupisem podchyceno asi 6 500 „cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem žijících osob a současně byly na místech dřívějších kárných táborů [v Letech a Hodoníně] zřízeny tábory cikánské“. Je třeba upozornit, že během dvou let ubylo v policejní evidenci více než 30 TISÍC ROMŮ. Tato skutečnost, která nekoresponduje s výše zmíněným soupisem, NEBYLA DOSUD USPOKOJIVĚ VYSVĚTLENA. Hlavní rozdíl mezi tábory PRACOVNÍMI a nově zřízenými tábory „CIKÁNSKÝMI“ spočíval v tom, že v pracovních táborech byly internovány „osoby štítící se práce“, zatímco v případě cikánských táborů se rozhodovalo výlučně na základě RASOVÝCH KRITÉRIÍ. Byli zde internováni nejen muži nad 18 let, jako v táborech pracovních, nýbrž i celé romské rodiny, včetně novorozenců. Životní podmínky v tzv. cikánských táborech byly stejné jako v nacistických koncentračních táborech, což dokazují autentické vypovědí donedávna žijících bývalých vězňů těchto táborů, táborový řád sepsaný prvním velitelem letského tábora a v neposlední řadě i míra úmrtnosti vězňů. Bývali vězňové shodně vypovídají o krutém zacházení, včetně tělesného a psychického mučení, o znásilňování žen a úmyslně řízené podvýživě, o podchlazení a o nedostatku lékařské péče. Podle táborového řádu, vydaného velitelem letského tábora 27. srpna 1942, byl vězňům zabaven veškerý majetek, pod hrozbou krutých trestů museli všichni včetně dětí těžce pracovat, veškerá korespondence byla přísně zakázaná, při pohřbívání zemřelých do hromadných šachet byla vyloučena přítomnost příbuzných … Na rozkaz velitele měli dozorci vězně „v případě odporu neuposlechnutí rozkazů, pokusu o útěk nebo na útěku zastřelit. (…) Kdo po večeři bude dopaden mimo ubytovnu a na první zvolání se nezastaví, bude zastřelen.“ Tábor byl po celou dobou jeho fungování čtyřnásobně přeplněn. I v zimě vězňové byli nuceni trpět v dřevených budkách o rozměrech 3 x 4 metry po 10 až 15 osobách, kde po dvacáté hodině a po uzamknutí budek museli vykonávat tělesnou potřebu do kbelíků. Vysokou úmrtnost v táborech nejlépe dokládají dochované historické materiály, ve kterých se uvádí, že v letském táboře z 1309 internovaných vězňů jich 326 zahynulo, z toho 241 dětí, přičemž není vyloučeno, že tato míra úmrtnosti byla ještě vyšší. V táboře se také narodilo 36 novorozenců. Nepřežilo ani jediné. Zvrhlost táborového dění násobila skutečnost, že potraviny určené vězňům byly systematicky ve velkém rozkrádány a rozprodávány. Část obětí letského tábora byla pochována na farním pohřebišti v sousedních Mirovicích u Písku, po vypuknutí tyfu v táboře pak další část na nouzovém hřbitově, vzdáleném vzdušnou čarou 150 metrů, v lese vedle tábora. Podle tvrzení českých historiků zapříčinila vysokou úmrtnost letských vězňů zejména epidemie tyfu. Tomuto tvrzení neodpovídá skutečnost, doložená archivními materiály, že den před vypuknutím epidemie zahynulo v táboře 186 osob, z toho 156 dětí. Zbylí vězňové táborů v Letech a v Hodoníně byli od konce roku 1942 a v průběhu roku 1943 postupně deportováni do tábora v Osvětimi-Březince. Letský tábor byl v letě 1943 srovnán se zemí a hodonínský tábor byl vyklizen. Ze všech původních českých Romů žijících na území protektorátu přežilo utrpení koncentračních táborů zhruba 500 osob. V povalečných letech nebyl nikdo za zločiny spáchané v letském a hodonínském táboře odsouzen. Proběhl jediný soud, a to s bývalým velitelem letského tábora Josefem Janovským. V roce 1948 ho soud viny zprostil. Ani jedna z dalších osob zodpovědných za zločinnou smrt stovek lidí nebyla nikdy postavena před soud. Přeživší vězňové na místo bývalého tábora jezdili vzpomínat na své zahynulé až do roku 1974, kdy začala krajská správa budovat přímo na místě, kde tábor stál, velkokapacitní prasečí farmu, a to navzdory upozornění několika bývalých vězňů tábora, že se prasečák staví na místě utrpení obětí nacismu. Od té doby přeživší vězňové přestali na toto místo jezdit. Zděšení z jednání jejich vlád v nich přežívá dodnes. Celé dějiny obou táborů byly v povalečném období zamlčovány. Studie historika Ctibora Nečase o dění v táborech z roku 1973 byly známy jenom úzkému kruhu odborníků. Na místě bývalého hodonínského tábora bylo postaveno rekreační středisko, které přes protesty dosud žijících vězňů a pozůstalých po obětech tábora tomuto účelu slouží dodnes. Na nátlak amerického genealoga Paula Polanského a kongresu Spojených státu tehdejší český president Václav Havel nechal v roce 1995 na nouzovém pohřebišti letského tábora vedle prasečí farmy postavit pomníček. Příslušná komise pro výběr projektu pomníku však vůbec nekontaktovala dosud žijící bývalé vězně. Pomníček neodpovídá jejich představám. Na hromadném nouzovém pohřebišti vedle hodonínského tábora byl v roce 1998 postaven pomník, který bývalým vězňům vyhovuje. Zároveň byla umístěna umělecky ztvárněna pamětní deska na hřbitově v Černovicích, kde leží část obětí hodonínského tábora. Celý život jsem žil v přesvědčení, že koncentrační a vyhlazovací tábory existovaly během druhé světové války výhradně na území Polska, Německa a Rakouska. Mojí rodiče, kteří byli v Letech uvězněni, mně tuto skutečnost až do roku 1997 zamlčovali. Činili tak proto, že se báli, abych dosud žijícím bývalým dozorcům neprovedl něco nepředvídatelného. Na základě publikace Markuse Papeho o historii letského tábora podala dne 4. dubna 1997 skupina 20 intelektuálů trestní oznámení na neznámého pachatele a na dosud žijícího nejbrutálnějšího dozorce tábora Josefa Hejduka. Vyšetřování případu - na popud tehdejšího ministra vnitra ČR - převzal Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu. Ten celou věc odložil poté, co v lednu 1999 zemřel jediný, do té doby žijící, bývalý dozorce tábora. O existenci táborů a hanobení jejich míst jsem se dozvěděl v roce 1997. Tato skutečnost se v roce 1998 stala impulsem pro založení našeho sdružení, Výboru pro odškodnění romského holocaustu (VPORH), který od té doby intenzivně usiluje o odstranění znevažujících staveb z míst utrpení Romů v táborech v Letech a v Hodoníně. V stejném roce jsme zorganizovali v Praze za podpory vlády ČR a Výboru dobré vůle setkání letských dětí. Ve spolupráci s vládou ČR, EU, Ministerstvem zahraničí SRN a dalšími organizacemi, jsme v posledních letech úspěšně realizovali různé projekty. Jednalo se především o projekty vzdělávající, podporující zachování historické paměti českých Romů. Každoročně například pořádáme seminář zabývající se ožehavým tématem života romské menšiny v ČR (ten je pořádán ve spolupráci s Židovskou obcí a podporován Nadací Heinricha Bölla), který je spojen s každoroční pietní akcí v místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. Na těchto pietních aktech vyzýváme prostřednictvím medií vládu ČR, aby odstranila sporné objekty a obnovila pietu míst obou bývalých táborů. Počátkem roku 1999 jsme uspořádali v poslanecké sněmovně veřejné slyšení o minulosti a současnosti míst bývalých táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, kterého se zúčastnilo více než 400 osob (mezi nimi poslanci z celého politického spektra ČR, osobnosti veřejného života a bývalí vězňové). Zástupci VPORH se stáli členy smíšené historicko-společenské komise při Úřadu vlády ČR. Ta připravila materiál, jež se stal východiskem pro rozhodování vlády o dalším postupu ve věci míst bývalých táborů. Vláda se na svém zasedání usnesla, že si je vědoma historického dluhu, který má česká společnost vůči Romům z doby nacismu. Zároveň však prohlásila, že z nedostatku finančních prostředků na přemístění sporných objektů z obou míst bývalých táborů na vhodnější místa celou záležitost odkládá, přičemž výslovně nevyloučila, že se k problému někdy v budoucnu vrátí. Od té doby se ovšem vlády ČR problémem již nezabývaly. V roce 2001 VPORH realizoval za finanční podpory vlády ČR projekt na umělecké ztvárnění pamětních desek se jmény 180 obětí rasového násilí koncentračního tábora v Letech u Písku. Desky byly umístěny na zdech hřbitova v Mirovicích u Písku, kde leží polovina obětí tábora. V roce 2002 VPORH podle představ romských obětí nacismu vytvořil za finanční podpory Ministerstva zahraničních věcí NSR vůbec první romský pomník v Čechách. Sousoší bylo postaveno na hřbitově v Mirovicích u Písku. Na první pohled se ve srovnání s vyhlazovacími tábory (například v Osvětimi) či koncentračními tábory (například v Ravensbrücku) jeví letský a hodonínský tábor jako tábory bezvýznamné. Avšak v historii dnes nepatrného počtu původních českých Romů a Sintů mají obrovský význam. V obou táborech zahynuli za strašných podmínek muži, ženy a děti. Ty přeživší vytrpěná muka poznamenala na celý život. Mnozí z nich trpí fyzickými a psychickými následky dodnes. Původní etnikum českých Romů zmizelo z veřejného povědomí. Čeněk Růžička, předseda VPORH www.tvp5.cz/archiv/kultura/zanikly-svet-v-portheimce/ www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208411000140807-udalosti-v-regionech-praha/obsah/47368-fotograficka-vystava-zanikly-svet/ Pokud se mi to podaří, rád bych v některé svém budoucím příspěvku prezentoval i skutečný počet usmrcených či násilím zdravotně poškozených Romů v naší republice od roku 1989 na podkladě rasové nesnášenlivosti a výsledky soudních rozhodnutí k těmto případům. Chtěl bych tak pouze vyjádřit protiváhu vašim, povětšinou pravdivě prezentovaných záporných skutečnostech o Romech v naší republice. Pouze jako dodatek chci předeslat, že dostat se k těmto informacím není jednoduché, jelikož u nás existuje skupina lidí, která má páky a schopnosti, udržet tyto informace pod pohrůžkou násilí, obyvatelům skryty. O schopnostech a mafiálních praktikách českých soudů a orgánů činných v trestních řízeních, si jistě nemusíme mezi sebou nic nalhávat.

SB: Ale momentálně se snad mají lépe, než-li za 2.SV. Tak proč utíkají?? Jak moc je diskriminujeme? Není to spíš z jejich strany vydírání??

Chtěl jsem jen naznačit, že problém je složitější než si většinová část obyvatelstva nynější české republiky domnívá. Já určitě nemám na vyřešení lék, jsem ale schopný si uvědomit, že situace není, tak jednoduché jak se většina lidí domnívá. Je jisté, že romové, jako etnikum nemají ty samé dispozice jako méme mi. Pravidelnou práci a zapojení se do tvorby bohatství pro dvacetinu menšiny lidí na této planetě, většina z nich určitě těžko akceptuje. I u nás jsou však lidé, kteří ať už z pocitu svobody či konkrétní nechuti k práci, netouží po tom denně na osum hodin chodit do práce, zaznamenat se že tam byli - pracovat - zaznamenat že odešli. Je to dost jednoduše řečeno, podstata je však taková. Nevím jestli by se Romové většinově opět vrátily ke kočovnému životu, pokud by ji ho naše republika nabídla, za podmínek které měli dřív. Jisté je, že určitá touha po svobodě v nich zůstává, ale výhody z pravidelné práce - tudíž příjem k užívání některých ekonomických výhod moderní civilizace, nejsou schopní akceptovat. To nemluvím o Romské inteligenci a nebojím se tvrdit o minimální třetině Romů u nás. Je chybou bývalé Československé republiky a neodpustitelným prohřeškem bývalé protektorátní vlády, že zapříčinily vyvraždění České populace Romů a Sitů, mezi nimiž bylo i moho bohatých rodin, jejichž majetek se leckomu hodil. Od mnohých je to skutečně vydírání a pokus o co nejjednodušší život, od monhých a to hlavně od Romské inteligence je to však jistota, že oni či jejich dítě nebude napadeno a ponižováno příslušníky rasisticky smýšlejících občanů naší republiky. Podobné problémy dodnes řeší například Spojené Státy státními reservacemi pro indiány. Dodnes mnozí z nich nejsou schopní a ani ochotní přijmout danou civilizaci a proto mají svá vyčleněná místa a rezervace, do kterých se jim vláda USA moc nemýchá a snaží se pouze pomocí obětavých občanů či vlastní indiánské inteligence naučit je aspoň nejzákladnější gramatické a početní dovednosti. Je však zajímavé srovnání, jak několikageneračně odlišným přístupem k těmto původním občanům svých zemí, myslím indiány v USA a Kanadě, se asimilace těchto lidí do moderní společnosti v té které zemi úspěšněji a rychleji uskutečnila. Zatím co v Kanadě jim byla ponecháne větší volnost a tamní vláda i přistěhovalci byli pro jejich potřeby vstřícnější, o to doba pro jejich přiblížení k modernějšímu světu byla kratší, než ve Spojených Státech, kde jim vymoženosti moderního světa byly prakticky vnucovány a jejich vlastní země pod záminkou jejich nepřzpůsobivosti a prosperity přicházející národů, násilím i podvodnými smlouvami zabavována. Je mi jasné, že Romové nejsou ti nejstarší Češi, ale ti původní měli v českých zemích minimálně čtyřsetletou tradici. Těch však po českoněmeckém holokaustu, zbylo u nás z pouhých 500, z asi 35 tisíc původních. Domnívám se, že ať chceme nebo nechceme není jiná možnost, než aby se jim věnovala větší pozornost. Nedomnívám se, že segregace a jejich sestěhováváním do konkrétních míst a tím tvořením geth, na základě jejich vystěhování z ekonomicky a lukrativně výhodných lokalit pro některé naše podnikatele, viz. úmyslný vznik romského Janova, ve dřívější panelákové zástavbě. Což bylo mám dojem původně hornické sídliště. Další nemalím problém jsou hrací automaty po celé naší republice. Ve Spojených Státech je prakricky jenom jeden stát, kde se smí provázet hazardní hry, vyjma například indiánských reservací, kde stát umožňuje indiánům se takto podílet na tvorbě svého příjmu z daní těchto provozoven. To co například provedla mediálně starostka Chomutova, byl z hlediska ústavního a právního naprostý propadák,(to se však již v nynějších, rádoby objektivních mediích tak hlasitě nedovíte), v dlouhodobém horizontu výchovy těchto našich občanů na pravidelnost chození do práce, však zcela stupidní. Tak by se dalo pokračovat dál a dál. Že to není a nebude jednoduché je jasné. Začít by se mělo hlavně u dětí. Nejlépe se cítí při hudbě a tanci. Tak snad nějakým způsobem je tam přitáhnout a nechat jim jejich vlastní prostor, který budeme mi bílí schopni akceptovat a obdivovat. Já nevím co všechno by bylo vhodné udělat, aby nedostávali podporu jen tak pro nic za nic, ale aby si postupně uvědomovali někteří z nich, že pro obživu a bydlení se musí něco udělat a přinést, tak jak to dokázují ti jenž to již pochopili, nebo mnozí z těch bývalých bohatších Sitů i Romů, jenž nechala naše protektorátní vláda vyvraždit. I tak, je to ale při systematické práci a prakticky žádném momentálním finančním přínosu, práce na několik generací.

Beran s Vámi mají minimálně společnou češtinu a přijde mi, že i IQ.

Pane Ďásek, netvrdím se že rozumím Romskému etniku víc než vy, přesto se ale domnívám, že moje empatie k jejich vnitřnímu světu je vyšší než většiny našich obyvatel. Krátký obsah některých budoucích odpovědí k tomuto mému vyjádření, je mi již dopředu znám. Děkuji předem, přesto však prosím nezaměňovat empatii se sympatií Jejich styl života není mím stylem života. Domnívám se však ale, že dokážu vnímat možnost, že je odlišný od toho mého. Zatím jsem se jen pokusil napsat svůj názor k vašemu, podle mne zlehčujícímu článku, jenž se vyjadřuje k danému problému. Údaje o počtu zabitých a zdravotně postižených Romů po rasistických útocích, počínaje rokem 89 a konče letošním, se mi doufám podaří na vašem blogu během měsíce prezentovat. Myslím si, že srovnávat vnitřní život Romů, s problémy slovenských menšin v Maďarsku a maďarských menšin na Slovensku nelze a je zavádějící. Problémy mezi nimi jsou podle mne něco, jako například problémy mezi Čechy a Němci v období první republiky. Tady přece nejde o nedorozumění které se vztahuje k určité části území. Rozdíl v pojetí života Romů a přístupu k němu, je podle mne například dobře nastíněn v jedné části filmu Čokoláda. Je možné, že začínat u dětí je zhovadilost, jak píšete. Já si ale i nadále myslím, (patent na rozum samozřejmě nemám jako nikdo znás), že starýho kusa novým kouskům nenaučíš. Oddělit děti od rodičů nesmí nikdo a tak jde jen a jen o neustálé předkládání pozitivních náhledů na život od nás Gádžů romské omladině a ukazovat v čem jsou naše postoje a následné skutečnosti morálně lepší, než některé postoje a chování jejich rodičů. Proto se také domnívám, že je to otázka intenzivní práce na několik generací. Též si nemyslím, že na romské dítě platí přesně to samé co na ostatní děti. Jejich kultura i vnitřní svět je jiný než náš a proto se nebojím tvrdit, že i přístup k nim by měl být do určité míry poplatný jejich kultuře a ne té naší. To se ale mýchám do něčeho co jsem nechtěl ve své odpovědi vám, vůbec prezentovat. Můj záměr byl ukázat násilí bílé majority na Romech, (která je vědomě zamlčována a zlehčována), za jejich odlišnost a tím umožnění nastartování emigrace z důvodu rasové nesnášenlivosti, do které se zcela jistě zapojilo i určité množství Romů toužících po pečených holubech létajícíh samotných do nastavených úst. Domnívám se, že pokud jsou v Kanadě nebo i jinde na západě podobná etnika jako Romové u nás, i s problémy jaké někteří z nich vytváří u nás, že je v těchto zemích v na začátku třetího tisíciletí za to fyzicky nenapadaji, nevraždí, netopí a neupalují. Toť vše.

Jeden z mnoha pro začátek. Sedm statečných? V listopadu loňského roku došlo v Havířově k napadení sedmnáctiletého romského mladíka osmi neonacisty. Ten skončil s roztříštěnou lebkou v nemocnici a podle informací lidskoprávních aktivistů, kteří se případem zabývají, je částečně ochrnutý. Většina nácků skončila ve vazbě a bylo proti nim zahájeno soudní řízení. V současnosti byli všichni z vazby propuštěni a snaží se všemožně vyhnout rasovému podtextu jejich akce. Pojďme se tedy podívat, kdo za útokem stojí. 8. listopadu 2008 před půlnocí dorazili do Havířova-Šumbarku třemi auty agresivní rasisté pohybující se kolem chuligánské skupiny FCB-THUGS Havířov a lokálních neonacistických aktivit. A začal hon na místní Romy. Maskovaní kuklami a kapucemi nejdříve vyskočili z aut a napadli dva mladé romské kluky, kterým nebylo ještě osmnáct let. Téměř pět minut jednoho z nich kopali na zemi do hlavy a dalších částí těla. Po konci útoku se auty rychle přesunuli do jiných částí města, kde naháněli další Romy, většině se naštěstí podařilo uprchnout. Některým ovšem ne a jeden z nich musel v přilehlé ubytovně dokonce žádat o pomoc ukrajinské dělníky, kteří ho také před agresory ochránili. Příběh jako jeden z mnoha, neonacistické noční výpravy poznalo již mnoho Romů z Moravskoslezského kraje na vlastní kůži. V těch lepších případech končí nadávkami, hajlováním, několika monokly nebo rozbitými okny. V těch horších naneštěstí vypálenými domy, zbitými lidmi, pokusy o vraždu… Výše popsaný případ patří k těm horším. Během něho totiž útočníci uštědřili jednomu z Romů tak těžká zranění, že by bez rychlého poskytnutí lékařské pomoci s největší pravděpodobností zemřel. Následkem tupého násilí ve skupině, které bylo směřováno přímo na hlavu oběti, utrpěl zejména zhmoždění měkkých tkání, tříštivou zlomeninu lebky a jiná vážná zranění, jejichž následky si nese do dneška. K nitrolebnímu poranění nevedly jen kopy ze strany útočníků, ale i používání tupých předmětů a dalších zbraní, jako například teleskopických obušků.

SB: nejste Vy ten Kocábovec?? Proč se jich tak pořád zastáváte???? že by přibylo neco k tomu, že jste islamisticko - komunistický fantik....?:D

Tomasi i já a moji členové rodiny byli též vydíráni Romy na ulici kvůli penězům. Na rozdíl od tebe jsem však přesvědčen, že se jednalo o kriminální čin a ne rasistický. I přes tyto mé skušenosti se nedomnívám, že bych měl organizovat nějaké skupiny lidí, kteří je za to budou promyšleně pronásledovat z náslekem jejich zabití, či ublížení na zdraví. Nemyslím si že pokud budeš třeba malým podnikatelem a vykradou tvojí benzínku nějací bílí zloději, přičemž ti dají při tvé obraně, tvého majetku nakládačku, že na bílé začneš pořádat organizované hony. Myslím si že větnamští občané nepochází z kočovných národů, a již několik tisíciletí jsou zvyklí žít v organizovaném systému, který využívá práci k tvorbě hospodářských i státních hodnot.

Já bych dal cikánům koně, teď je jich všude hromada a potahy a můžou vyrazit, když se nedokáží asimilovat. Tada dokáží, množí se jako křečci. Není daleko doba kdy nás stáhnou z kůže, pač jich bude víc. Nebo že bychom si vzali příklad od Borgů a ..... tak dál. Stejně nás už sleduje bystré oko kocábovo, takže budem brzo v řiti. Brichtu vyslýchali za kravinu, Včelí medvídci půjdou do krimu, ksindl z ředitelsví silnic a dálnic si pořádá mejdlo za moje, Čunek do toho tlachá o poctivosti, z hrdiny architekta je zloděj archtekt, Paroubek je sportovec, ten druhej ukazuje pinďoura už i bilboardech, starýho činkvečenta co má manželka se asi nezbavíme kvůli Vendíkovi, teplýho likvidátora cestovek nikdo nezavře, důchodcům nepřidají padesát korun, skvoteři si klidně pochodujou Prahou, Bigmek je stejně drahej jako v americe, z toho by se jeden posral. To jsou rány osudu. Co je proti tomu cikánskej problém. Nesmíte to tak prožívat DS ani zavřená Kanada to nevyřeší, já spolíhám na prasečí chřipku (už ten název se mi jeví velmi příhodný), proti ní snad odolní nejsou, vakcína je drahá a podle rozhodnutí vlády jí zadáčo nedostanou. Tak klucí hlavu vzhůru a serte na cikány, je to dobrý tak akorát na to, aby nás zavřeli. A nepřizpůsobiví - neasimilovatelní tu budou stejně. Je tu spousta jinejch, čistších témat. Co takhle kdyby došlo pivíčko? To by byl průser!

Pane Dasek ,nezbyva nez souhlasit.Pouze bych dodal.Emigrace Romu do Canady pro ne otvira nove moznosti.Po asi osmnacti mesicich.coz je momentalne ta cekaci doba nez se zacne pripad projednavat je o ne plne postarano a i kdyz je zadost zamitnuta,porad je moznost se odvolavat,skoro do nekonecna Ti kteri vytrvaji obcanstvi eventuelne dostanou.Cesti politici chteli takto vyresit Romskou otazku na nekoho jineho ucet.Ale zda se mi ze zapomeli na to ze Romove se mohou vratit i kdyz maji canadsky pas a dvoje obcanstvi a tedy dva staty ktere se musi o ne postarat, A ze cesti prekvapeni politicy o tech vizech nevedeli,i kdyz byli nekolikrat varovani a presne to same se stalo v roce 1997 a nebo tak nejak.My se tezko ucime z historie.

V tomto státě jsou lidé diskriminování, zejména v pracovněprávních vztazích. Jsou tu schopní, pracovití, bezúhonní lidé, co nemají šanci najít jakékoliv zaměstnání. Pracovní místa, o něž se ucházeli, zůstávají nadále neobsazena. Nedivím se jim, že chtějí odejít do jiné země. Zavádění víz a posílání lidí do Vídně je krokem zpět. Své zájmy je možné prosazovat jiným způsobem.

Dneska jsem se musel pozastavit nad zprávami, neboť bylo ukázáno jak rumunského chlapce odváží pohřební služba do Rumunska a jak přítomní romové nemají peníze na jeho převoz. A tak i hlavního radnice města Prahy zvažovala příspěvek pro sociálně slabé. Poté ovšem reportéři ukazují jak pohřebák odjíždí a za ním kolona Mercedesů, BMW a jiných luxusních značek. tak se ptám jestli mám právo také na přispěvek pro sociálně slabého, neboť já nevlastním ani jednu z těchto značek aut a rád bych si ji koupil!! A mohu z osobní zkušenosti říci, že polovina české romské populace má stejné auta jako jejich rumunští příbuzní a naši rómové dotáhli svoji sociální otázku do takového státia že 80% rómské mládeže do 25 let je již v invalidním důchodu. Zde by se měl stát a veškeré orgány zamyslet proč vznikají rasově nesnášlivé nálady v naši malé zemičce!! Vím je to bolestivé téma, ale vyřešit se musí, tím že budeme dělat, že tento problém neexistuje budeme nahrávat jen nacionalistickým stranám a nálada v populaci bude jen houstnout. Bohužel jsem nenašel žádného politika , který by chtěl tuto otázku řešit, to co předvádí pan kocáb je pouhý populismus porómsku!!! A tak aby řešil otázku menšiny spíše přilévá pomyslného oleje do ohně!

S tím souhlasím,se nenašel nejen politik,ale celá vláda si s tím nevěděla rady,zametla to pod koberec,Kocáb se už jednou lezl do politiky,ale nevím proč tam leze ted,raději by měl dělat něco pro kulturu, vystupovat na koncertech, je ubohej ...,ale atˇ Romové uznají ,že zavedení víz do Kanady je jejich vina, že bude muset cca 9 mil Čechů, pokud tam bude chtít jet, o ně žádat, ať se nám za to omluví, nebo ať doloží, jak jsou tu minimálně utlačování ? Nejsem žádný rasista,ani netoužím o žádném Mercedesu,at si ty Rumuni v nich jezdí,ale proč nebyli schopni zaplatit ani za dodávku vody a soc. zařízení ? Ten jejich kluk snad nemá ani zdravotní pojištění v Rumunsku,aby se to zaplatilo v rámci EU ?ALE NA KAŽDÝHO JEDNOU DOJDE. Já když nezaplatím 0,90Kč za rohlík,nebo stejný poplatek v bance,tak na mě přijde Exekutor, kde to jsmě ?Se nechat utlačovat menšinou? At máme stejný práva ...,a zkuste kempovat třeba podobně v Praze jak oni ? Určitě to bude zadarmo. Měli jsmě možnost bez víz cestovat do Kanady, a kvůli menšině jsmě o to přišli .

proč můžou,u nás romové mit děti ve čtrnáci a nejsou trestáni,a množí se neustale dála že se ,ješte nikdo nezeptal odkud romové pocházejí,já si mislím že s asije tam jim to je taky jedno kolik se jich narodí,potom ve schránce najdete dopis ,přispjejte na lekaře bez hranic.jsem invalida který tady tvrdě pracoval a dnes živořím nemám na kvalitní léky a nevím jak by většina lidi dneska žila za 1500.kč