Tomáš Ďásek
Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Vzpamatujte se !
Tomáš Ďásek | 31.08.2015 20:49Tak nějak jsem si kdysi říkal, co by se muselo stát, abych pocítil potřebu sem zase něco napsat. Je to tady. Dnes ráno jsem si s údivem přečetl v novinách, že ctihodný liberecký zastupitel za lidovou stranu, jakýsi pan Kalenda (původně v jednom článku psali, že dokonce prý poslanec parlamentu, což ale není pravda) si prý dal pár piv a pak si pustil hubu a klávesnici na špacír. Věc se týká události minulého týdne, kdy byl v Rakousku nalezen kamion se sedmdesátkou mrtvých běženců. Podle pana poslance to prý není žádná tragédie, ba právě naopak, protože tito běženci nejsou lidi, ale lůza, póvl a špína. Kdyby seděli doma a nelezli k nám do Evropy, nic by se jim nestalo. Fajn, stane se. Může jít o ojedinělý exces a je možné, že to pan poslanec dokonce i nějak ustojí a i když ho třeba nakrásně mateřská strana, která má lásku k bližnímu tak nějak ve svém programu, exemplárně vyloučí - v klidu si dozastupiteluje jako nezávislý. Nebylo by na tom tedy v podstatě nic divného, kdyby to byl názor ojedinělý. Když jsem si ale pročetl diskuse pod články s touto událostí, zatraceně mě zamrazilo. Minimálně devadesát procent lidí mu dalo zapravdu - a v podstatě nadšeně tleskalo. Samozřejmě se jedná především o takové ty "Pozorné Čtenáře", "Platiče Daní", "Spravedlivé Občany" a další přezdívky, kteří si svoje komplexy obvykle léčí podobnými řečmi ve své virtuální realitě a pořád doufám, že v reálném životě by jednali přece jenom jinak. Ale i tak. Víte - o co mi jde. Absolutně nemluvím o uprchlickém problému - byť mám na něj asi trochu jiný názor, než většinová veřejnost. Nezazlívám čechům jejich strach z neznáma a sám vnímám, že je to pro Evropu (a časem tedy i pro nás) opravdu problém s velkým P. To je ale jenom jeden aspekt věci. Jde mi o úplně něco jiného. O to, že někdo dokáže lidskou bytost, která má stejný počet končetin a tělních otvorů jako on sám, považovat za něco podřadného, špinavého a hodného maximálně tak zašlápnutí. Nemluvím o tom, že naše současná evropská civilizace se kupodivu zrodila právě tam, odkud nynější běženci přicházejí - v době kdy se naši českomoravští prapradědové ještě s radostným výskáním mlátili kamennými paličkami a baštili syrové maso. Nemluvím ani o tom, že udušené dvouleté dítě mě osobně přece jenom tak nějak úplně nezapadá do mediálního obrazu uprchlíka, coby bradatého divokého muslima, lačnícího po sociálních dávkách od českého úřadu práce a po tom, aby mohl obden beztrestně znásilňovat české holky a vraždit české důchodce ve frontě před Kauflandem. Mluvím hergot úplně o něčem jiném. Je to jenom nějakých pětasedmdesát let, kdy se v nemlich stejně velkých autech s výfukem zavedeným dovnitř pokoušela jedna nadřazená rasa stejným způsobem řešit jeden podobný "Problém". Problém s lidmi, kteří prý byli méněcenní, degenerovaní, přenášeli nemoce a mohli za veškeré ekonomické problémy lidstva. Tehdy také většinová veřejnost absolutně nic nenamítala. Byli naopak spíše rádi, že židé zmizeli a že si mnozí mohli i něco přilepšit z jejich majetku. Nezajímalo je, kde a jak židé končí. Prostě je někdo někam odvezl a je od nich pokoj. Byli totiž jiní a mohli za všechno špatné. Póvl, špína, lůza. Dneska stojíme v němém úžasu nad obrázky z Osvětimi nebo Mauthausenu a naší mysli se příčí uvěřit, že to všechno byla vůbec pravda. Fotky hromad mrtvol na kost vyhublých a otrhaných vězňů bereme jako nějaké obrázky z jiné planety. Dodnes dáváme za vinu všem němcům bez rozdílu to, že něco tak zrůdného dokázali nejen vymyslet, připustit, ale i tak obludně zrealizovat. Je mi strašně smutno a cítím, že to špatné v nás ani za těch sedmdesát let nikam nezmizelo, ale že to tam pořád je, doutná a čeká aby se mohlo zase někdy naplno rozhořet. Stejně takhle mi bylo smutno, když jsem kdysi četl knihu Ondřeje Neffa "Tma" - protože jsem pochopil, že i když ten příběh nemá reálný základ, tak vše co by následovalo, je bohužel bolestně pravdivé. Jde mi o to, že až za dalších sedmdesát let budou naši vnukové a vnučky nevěřícně kroutit hlavami nad obrázkem lidí vynášejících z jakéhosi odstaveného kamionu rozkládající se těla jiných lidí, jakému národu to pak budou dávat za vinu oni...