Zdeněk Gryc
Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
Modely soch z Parku G. Mahlera patří Jihlavě
Zdeněk Gryc | 29.09.2015 16:26Modely soch z Parku G. Mahlera patří Jihlavě K článku Pavla Bajera. S myšlenkou na vytvoření pomníku Gustavu Mahlerovi přišlo jako první občanské s družení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě v roce 2004. Architektonický návrh byl vybrán na základě veřejné anonymní soutěže, kterou vyhráli architekti Martin Laštovička a Vít Doležel spolu s Janem Koblasou. Pochopit cenu jejich činu, znamená uvědomit si, nejen jaká osobnost Mahler byl, ale i to, jak byl takto vhodně doplněn u hradeb, urbanistický areál Jihlavy, která tím získala světový kulturní věhlas. Již jen to, může být pro vzdělaného turistu, leitmotiv, pro návštěvu města. Symboliku reálu Mahlerova parku lze najít v historii místa. Už jenom ta skutečnost, že synagoga nesměla být ve městě, ale za hradbami, vypovídá o historickém vztahu k židům. Symbolika zdí na půdorysu synagogy je krutým dokladem nenávistné totality. Myslím, že jedině potomci těch, kteří do synagogy chodili, dokáže vycítit duchovno místa. V souvislosti s parkem Gustava Mahlera je nutno upozornit na to, že v domě Gustava Mahlera na Znojemské ulici v Jihlavě je instalováno několik expozic věnujících se tomuto světově proslulému dirigentovi a hudebnímu skladateli. Expozice dokumentují prostředí, v němž Mahler prožil své mládí, zdroje jeho tvorby i pozdější vzájemné vztahy s Jihlavou. Další představují Mahlerovu rodinu. Část výstavních prostor je pak věnována soužití Čechů, Židů a Němců v Jihlavě. Totalitní symboliku, areálu Mahlerova parku, lze najít i v autobiografii autorů: U sochaře:Emigrace: Vstávání z mrtvých se živým nedaří, Kniha vzpomínek výtvarníka Jana Koblasy. Jedná se o první vydání umělcových prožitků z let 1968-1990. U architekta: "Když se v listopadu 1989 stal student Martin Laštovička předsedou stávkového výboru na brněnské fakultě architektury, zcela jistě netušil, že bude za své počínání soudně popotahován i po bezmála pětadvaceti letech. Teprve po čtvrtstoletí od revoluce, která smetla komunistický totalitní režim, totiž soudy rozhodly o tom, že se nemusí omluvit za domnělou újmu na cti předsedy komunistické buňky na fakultě Jana Snášela. „Ústavní soud vydal letos v září nález, že jsme neprovedli nic špatného. Akorát to mělo být vyřešené už tehdy, a ne po tolika letech strávených u všech možných soudů," říká Martin Laštovička. Zdroj: http://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/za-revoluci-se-neomlouva-rika-lastovicka-20141115.html" Je symbolické, že oba autory ocenil president Havel. Laštovička byl po incidentu Havlem přijat, jak bylo tehdy publikováno. Je absurditou post-komunistických pořádků že se to vyřešilo až po čtvrtstoletí. Se znalostí peripetií totalitní "překážkové dráhy", hodnocení angažovanosti díla sochaře, komisemi prověřených soudruhů. Teprve po x-tém jednání za zavřenými dveřmi, se "možná" dalo získat kulaté razítko, povolení k realizaci. Pod tímto zorným úhlem je zcela jasné, proč nemohl dát přednost životu ve své vlasti. Sochař Koblasa má atelier v Hamburku. Takže, mohl být, až v roce 2002, vyznamenán prezidentem Václavem Havlem medailí "Za Zásluhy". Vědomí, že president takto symbolicky ocenil sochaře, je zajisté příjemným zjištěním. Stejně jako osobní setkání Václava Havla, s Romanem Podrázským, jak ukazuje ilustrační foto přiložené u Čtenáři píší JL u článku : Absurdní drama – život Václava Havla z 8. 4. 2015. ------------------------------------------------------- Pavel Bajer: "Třetinový model sochy Gustava Mahlera i bronzovou studii Mahlerovy hlavy. Tyto artefakty dopravili zástupci radnice z hamburského ateliéru akademického sochaře Jana Koblasy do Jihlavy. A nejen to. Koblasa věnoval městu i další modely a skici, které popisují cestu, jíž autor prošel při tvorbě uměleckých děl pro Park Gustava Mahlera." ------------------------------------------------------- Je zajímavé pochopit cestu, kterou autor při tvorbě díla prošel. Stejně zajímavé jsou i zážitky těch, kteří se na realizaci podíleli. Jako spoluautor jsem měl tu čest pozorovat i ovlivnit práci sochařů Kokrdy a Podrázského. Je zásluhou ředitele Horácké galerie v NM, PhDr. Josefa Chalupy, že některé skicky a boceta k soše z Březinek, zejména model 1:5 je zachován. Myslím, že se v Jihlavě neví o sochařině a malbě, také emigranta, Ivana Hlobila, žijícího v Madiswilu ve Švýcarsku. Má atelier u Telče. Je autorem náhrobního kříže malířky Doleželové na hřbitově v Telči. Původně byl určen pro její matku. Doufám, že jeho dílo, na jehož publicitě již PhDr. Žlůva pracuje, bude brzo publikovat, obdobně jako publikoval dílo malířky Doleželové. Životy Doleželové a Hlobila za totáče natolik souvisely, že mu v původní závěti okázala své dílo a dům v Telči, s požadavkem, aby zde vznikla její posmrtná galerie. Galeristé, sběratelé, mecenáši, všichni, kteří mají zájem o umělecká díla, si cení jejich biografie. Je kolem toho mnoho zajímavých publikací. Dopisy, vzpomínky. Nedávno jsem byl přítomen, když se nový majitel obrazu, pídil po vlastnoručním účtu autora obrazu, který spolu s auto-gramem, měl potvrdit jeho pravost a datum. Ověřené razítko Art-estamps cara Petra na staré skicce, nebo hraběte Esterházy, může otevřít velké kunst-historické dobrodružství. Za totáče jsem pozoroval dámy s dalekohledy, které si prohlížejí fasádu kostela sv. Jakuba. V ruce měly knihu kamenických značek. Hledaly souvislosti a cesty kameníků podunajské školy gotické. Prenatální skica k uměleckému dílu je nesmírně cenná. Dokonce jsou i tací, kteří si jí cení více než výsledného originálu. Bývá tam často rozfázován pohyb. Anglická královna je zajímavá dáma, která má ve sbírkách spoustu kreseb Leonardo da Vinci, které ukazují vývoj jeho díla. Pochopení výtvarného díla, které není líbivé, není dáno každému, jak vidno z komentářů v JL k článku, o tom, jak Koblasa ukázal Mahlera manželce. Ono to není tak docela ojedinělé i u umělců. Stávalo se, že chodníky v Londýně či Paříži nebyly dost široké, aby se na nich mohli potkat dva slovutní a uznávaní mistři. Na intimní prohlídku Koblasových skic, modelů, fotografií a další dokumentace v Galerii, či Mahlerovi se těší: Zdeněk Gryc