Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Nejznámější odpůrce City Parku
Petr Klukan | 22.01.2010 11:26Žádný člověk není bezvýznamný. Někteří jen dokážou víc než ostatní, a proto se o nich píše. Nebo jsou výjimeční ve svém oboru. Nebo mají vysokou funkci. Nebo jsou zajímavou postavičkou, dobrosrdečnou, podivínskou nebo třeba kulhající a patřící k obci, jako kostelík nebo ten křížek na rozcestí. Nebo provedou čin, který nelze přehlédnout. Třeba veřejnou sebevraždu. Jaký byl Jiří Simon? Do Jihlavy se prý přistěhoval ze Žďáru a kromě skupin úředníků a investorů megastavby City Parku by o něm jihlavské povědomí vědělo tak málo, jako o každém jiném člověku žijícím si svůj život. Jiří Simon proslul jako odpůrce stavby City Parku. Obrovský odpůrce. Důvodem bylo jeho bydliště, menší domek stojící v těsné blízkosti budoucího chrámu prodeje a zábavy. Kdo by chtěl bydlet vedle betonové zdi a nájezdu do přízemního parkoviště? Asi nikdo. Co zbývá, když se mu stavbu legálními prostředky zastavit nepodařilo? Jednoduše svůj domek prodat. Prodej se ale neuskutečnil. Pan Simon prý chtěl příliš mnoho, snad i 20 milionů, zní Jihlavou a rozhlašují to lidé, kteří to prý slyšeli od investora. Novinám něco takového ale investor neřekl. A tak se v tisku jen objevila cifra tvrzená Jiřím Simonem něco kolem čtyř pěti milionů. Vysoký, trochu kostnatý muž nepsal jen dopisy na úřady, zašel také dvakrát třikrát i na zasedání zastupitelstva, kde prezentoval své odmítavé názory na stavbu. Vzal si mikrofon a nebál se v tu chvíli ani čerta. "Taky patříte k nim," obořil se na mne, když jsme mu po jednom jeho vystoupení na zastupitelstvu chtěli položit několik otázek, a dodal "nic jste proti stavbě nepsali!" Svůj odmítavý názor k Jihlavským listům brzy změnil. Objevil internetovou podobu novin a hlavně diskuse. Ty doslova zaplavil svými názory, tvrzeními, fotkami, dlouhými články s desítkami odkazů a dle jeho názoru jasnými důkazy proti investorovi, který lhal, podváděl, vytáčel se a bojoval nečistými prostředky... proti Jiřímu Simonovi, jehož domeček koukal na vzrůstající stavbu betonu a oceli. Tvrdím, že internetové diskuse jsou žumpou, v níž si zakomplexovaní lidé pod rouškou anonymity léčí mindráky, urážejí a osočují druhé. Pan Simon se pod své názory a tvrzení podepisoval. Jednou jsme se potkali na schodech krajského úřadu. Byl v košili s krátkým rukávem, schody bral po dvou. "Vy nám tedy dáváte," sdělil jsem mu svůj názor na jeho diskusní příspěvky, které byly příčinou stále rostoucího tlaku. Abychom je odstraňovali, aby byly mazány, aby nikdy nespatřily světlo světa. Odpověděl šibalským úsměvem: "Je toho mnohem víc, co bych mohl napsat." Přišla kolaudace City Parku, zkušební provoz. Obchody plné zboží, zvědaví lidé, přijíždějící a odjíždějící auta. City Park stojí a nepohnul by s ním ani útok všech odpůrců stavby. Stalo se snad tohle příčinou a promyšleným scénářem veřejné sebevraždy, vystřiženým jako z filmu? Vybral si k tomu silvestrovskou noc a zadní vchod do City Parku. Vylezl na střechu, kde nechal dopis na rozloučenou. Ne jeden, ale několik kopií, stejně jako doma. Dopis odsuzující stavbu a vyjadřující beznaděj: "S ničím se nedá pohnout!" Uvázal si smyčku na krk a skočil. Jeho tělo našli v ranních hodinách lidé oslavující nový rok 2009. Tělo visící nad schodištěm do obchodního centra, které nenáviděl. Které nenáviděl tolik, že byl schopen sáhnout si dobrovolně na život. Teatrálně? Demonstrativně? Nebo to byla vražda? V níž se oběť i vrah slily do jedné osoby? Třeba Jiří Simon chtěl žít, zatímco ten druhý, dlící ve stejné schránce jeho těla, chtěl odsoudit nespravedlnost, nepochopení a svůj nezdar a vybral si k tomu Jiřího Simona? Zvolil sebevraždu jako poslední svobodnou možnost volby na tomto světě. A stal se kvůli ní nejznámějším odpůrcem stavby. Ta je však z betonu a k lidským citům netečná. **Z cyklu vzpomínek Byli mezi námi**