Tomáš Ďásek
Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Jak malé děti !
Tomáš Ďásek | 19.01.2016 22:15Stará paní Staňková, když jsem byl u nich předvčírem pro med, mi prozradila (jakoby to byla nějaká velká novinka), že svět je skrznaskrz špatnej. Všechno prej je vytunelovaný, všichni se navzájem vraždějí, lidi se akorát furt rozvádí a politici sou jak malý děti. Strkal jsem do batohu zavařovačky s jantarovou substancí a vážně pokyvoval hlavou. Dílem proto, že je to slušnost a dílem proto, že má vlastně pravdu. Svět je nemocný a léky jsou v nedohlednu - nebo jen na předpis a lékárna je dlouhodobě zavřená. Rozloučil jsem se, nadhodil si baťoh na zádech a vydal se zčerstva na dvacetikilometrový pochod k domovu. Samozřejmě kecám - ušel jsem dvacet metrů a ruksak s medem strčil do kufru starého orezlého Mondea. Je mráz, brzo se stmívá a navíc ač medicinského vzdělání nemaje, již v útlém dětství jsem objevil, že mi pěší turistika způsobuje silnou bolest nohou. Sedl jsem tedy do vytopeného auta a zamířil k domovu. A protože v rádiu na jediné stanici co na tom verglu s utrženou anténou jde naladit právě běžel z mého pohledu velmi hodnotný pořad "O roma vakeren - Rómové hovoří", vypnul jsem ho a věnoval se raději přemýšlení nad tím, co mi to ta paní Staňková během deseti minut lamentování stačila říci. A v té chvíli mě to napadlo. Ano - převratné věci pro lidstvo občas přicházejí zcela nenápadně. Nejsem tak neskromný, abych si snad myslel, že jednou bude v polích mezi Jeclovem a Bradlem stát betonový památník s připomínkou dne, kdy mě ta velká myšlenka napadla - ale aspoň vám to říct musím. Politici jsou jako malé děti. To je ono ! V tom je celý ten problém. Není to totiž pravda. Politici jsou naopak úplně jiní, než malé děti. A protože to vědí, tak různými zákony a předpisy politiku zablokovali výhradně pro dospělé. Jenom plnoletý občan může volit a být volen, protože prý teprve v osmnácti letech má člověk rozum. Ježiši, kdybyste jen věděli, kolik znám padesáti a šedesátiletých blbců... Proč nám sakra mají vládnout a rozhodovat o našich životech dospělí ? Proč to neudělat přesně naopak a neuzákonit, aby v parlamentu nemohl být člověk starší deseti a na hradě třeba patnácti let ? Jasně, chápu, řeknete si že je to blbost. Ale zkuste se nad tím schválně zamyslet :
- malé děti také lžou. Ale když jim máčknete na nos, tak to na nich poznáte.
- malé děti také kradou. Ale jen v malém a obvykle to na ně hned praskne.
- malé děti se nikam necpou - vůbec jim nevadí, když sedí až na úplně zadní sedačce.
- malé děti si za pomoc někomu neřeknou o obálku, ale třeba o Fidorku
- malé děti se občas poperou, ale obvykle si nevyhlašují válku a druhý den už jsou zase kamarádi.
- malé děti na rovinu přiznají, že něčemu vůbec nerozumí.
- malé děti nemají tak často milenky, kvůli nimž by musely podávat demisi.
- malé děti dokážou pochopit, že když dojde v pokladničce kapesné, nebude další zmrzlina.
- malé děti umí být občas hodně zlé. Ale pokud jsou zlé, tak se při tom neusmívají.
- malé děti hned oznámí každou nepravost - třeba že jste na procházce potkali jakousi cizí hezkou tetu, a že jste se s ní bavili čtvrt hodiny.
- malé děti mají rády babičky a dědečky.