Michal Stehlík
Historik a patriot. V letech 2006-2014 děkan Filozofické fakulty UK v Praze, od roku 2014 náměstek ředitele Národního muzea. V roce 2009 hlavní kurátor Dolnorakouské zemské výstavy v Telči, v letech 2010-2013 vedoucí týmu tvorby expozic Muzea Vysočiny Třebíč. Zastupitel města Dačic. Volný čas? Trocha fotografování a hlavně šest dětí.
Jihlavský únor ve 20. století
Michal Stehlík | 06.02.2016 10:12Při pohledu na dějiny 20. století, Jihlavu a únorové události se tento měsíc nese v připomínce spíše tragických osudů. Můžeme na počátek vzpomenout na únorové události roku 1948, které nejenže ovlivnily život celé země, ale zasáhly i každé konkrétní místo. Důsledkem únorového komunistického puče byla následná čistka na všech úrovních národních výborů. To se týkalo i Jihlavy, kde museli své pozice 29. 2. 1948 opustit všichni představitelé nekomunistických stran. Do budoucna měla již vládnout pod hlavičkou Národní fronty pouze komunistická strana. Je symbolické, že do února spadají také události ukončující tuto éru, když byli do jihlavského „porevolučního“ národního výboru 28. 2. 1990 kooptováni další členové a období diktatury i tímto krokem postupně končilo. Únor se však v Jihlavě nese především ve znamení politického procesu z roku 1950. Před tehdejším Státním soudem stanulo v Jihlavě třiadvacet lidí. Byli obviněni z přípravy sabotáží a teroristických akcí. Režim se tak chtěl vyrovnat se svými ideovými odpůrci. Na konci procesu byly vyneseny tři rozsudky smrti – nad Karlem Veselým, Janem Tučkem a Františkem Rodem. Padly i tresty dlouholetých žalářů, včetně několika doživotních trestů. Jednalo se do té doby o největší politický proces v Jihlavě, na jehož konci byly popravy tří mužů 17. června 1950. Na tento velký proces navázal poté v roce 1951 tzv. babický případ s dalšími sedmi tresty smrti. Jihlava a širší Vysočina byly pro komunistický režim shledány nebezpečným krajem, který se tvrdě bránil kolektivizaci a zároveň byl spojen se silnou religiozitou. Popravy měly zastrašit všechny skutečné i domnělé odpůrce režimu KSČ. Počátek 50. let obecně patří k nejtemnějším kapitolám našich soudobých dějin, základem pro poučení a varování do budoucna by mělo být připomínání si těchto událostí. A jakkoliv se může zdát, že odstup více než šedesáti let je vzdálená historie, jsem přesvědčen, že tomu tak není a dané události ovlivňují mnohé i dnes.