Michal Stehlík
Historik a patriot. V letech 2006-2014 děkan Filozofické fakulty UK v Praze, od roku 2014 náměstek ředitele Národního muzea. V roce 2009 hlavní kurátor Dolnorakouské zemské výstavy v Telči, v letech 2010-2013 vedoucí týmu tvorby expozic Muzea Vysočiny Třebíč. Zastupitel města Dačic. Volný čas? Trocha fotografování a hlavně šest dětí.
„Zločin v Polné“ – důležitý odkaz i bez šťastného konce
Michal Stehlík | 09.02.2016 09:39Dvoudílný film Zločin v Polné přinesl hned několik překvapení, v drtivé většině pozitivních. Předně se, dle mého názoru, podařilo natočit kvalitní snímek, který udržel napínavou dramaturgii, dobře vykreslil postavy, jejich roli v tomto historickém případě, atmosféru doby i otazníky, které zůstaly. Navíc zůstal zakotven v období před vznikem Československa a až na informační závěr nevykresloval případ v nějaké nereálně pozitivní pointě. Zároveň je tento film uveden v době, která v mnohém odkazuje na někdejší hysterii a antisemitskou kampaň. Žádné historické srovnání by ale nemělo být prvoplánové a umělé. Dějiny se sice „opakují“, ale ne vždy v tak jasných schématech, v jakých bychom chtěli… Cenný je film především v tom, že se soustředí na postavu advokáta Auředníčka. Dosavadní pohledy se totiž často upínaly na osud samotného Leopolda Hilsner či statečnost profesora Tomáše G. Masaryka. Auředníčkova víra ve spravedlnost, odhodlání a zároveň chápaná profesní sebezáhuba je nesmírně silným momentem (i mementem) celého filmu. Hilsner jako člověk na okraji společnosti, často nechápající nic, co se kolem něj děje, také přesně splňuje obraz reality. A Masarykova statečnost? Prosté důvěřování v nutnost kritického smýšlení ho dovede až k plakátům se šibenicí, trapným popěvkům na jeho adresu, fyzickému napadení. Pokud bychom chtěli být historicky ještě více podrobnější, daly by se samozřejmě mnohem barvitěji ilustrovat i jeho úvahy o emigraci z tohoto českého prostředí, Masaryk ale nebyl centrální postavou filmu – a je tomu tak dobře. Pokud jde o nabízející se aktualizace – osobně je možná překvapivě nevidím v tom, jak dnes vnímáme uprchlický problém. Podobnosti tu jistě jsou – v antisemitismu jako v zaslepené představě o tajemných a zlých Židech – versus naše aktuálně mnohdy kusé a zmatené informace o podstatě uprchlické krize. Ale o to vlastně ani tak nejde. Klíčovým hráčem pro aktualizaci pro mě není Hilsner, do jisté míry ani ne Auředníček, ale právník Baxa, který se rozhodne vynést se na vlně populismu a pověr na politické výsluní. Oblečen do národovecké čamary veřejně ukazuje svoji spolupatřičnost k českému národu, aby pak zneužíval obav a pověr pro svoji popularitu a budoucí kariéru. A ta byla navíc úspěšná, jak i divákovi prozradily stručné závěrečné titulky. Film Zločin v Polné byl historicky maximálně věrný, zároveň nezůstal u pouhé popisnosti. Ukázal nám tvář české společnosti před první světovou válkou. Jednou z nevyřčených otázek po závěrečných titulcích filmu zůstává – co se stalo s Čechy, kteří malovali Masarykovi na vrata oprátku, když ho o pár let později nadšeně oslavovali jako prezidenta Osvoboditele? (Samostatnou absurdní kapitolou jsou pak oslavná slova z úst tehdejšího primátora Karla Baxy…) Jaká to nastala proměna? A nastala skutečně? Když se blížil závěr filmu, moje děti se mě zeptaly, kdy nastane konečně ten spravedlivý a dobrý konec – žádný ale nebyl. Snažil jsem se jim vysvětlit, že jestli hledají poselství, ať se dívají na statečnost Auředníčka s Masarykem a ať se varují všech Baxů – v minulosti i dnes. Zachovat si kritický rozum a nedůvěřovat populismu a strachu.