co autorský práva architekte???

SAMO-nasírač = PROFESIONÁLNÍ AKTIVISTA ZLOBY Za totáče to byly úporné rušičky zpráv BBC, které informovali o Chartě 77, věznění Václava Havla, pronásledování disidentů a církve. Nyní v této činnosti pokračují aktivisté, ideoví pohrobci redaktora Jiskry Milana Dvořáka. Mimo v blogu uvedené příklady, jsou de-honestace a invektivy aktuálně vedeny na osobnosti: faráře Josefa Toufara a Václava Havla Nezpochybnitelná nenávist k jejich odkazu přímo čiší z peripetií komentářů k aktuálním článkům v JL: Autor: David Kratochvíl V Arnolci představili knihu o Toufarovi Aktuality : 17.03.2016 Nový komentář Komentáře (50) -------------------------------------------------------------------------- Autor: Jiří Varhaník Vzniká nová strategie kultury pro Jihlavu Aktuality : 24.03.2016 Nový komentář Komentáře (49) ------------------------------------------------------------------------- Zdeněk Gryc

Zase to máte nějak pomotané - nevím jak to s tím vaším domácím odbojem bylo... Stanice totiž BBC u nás rušená NEBYLA od konce padesátých let. Od první poloviny šedesátých let pak upustil od jejího rušení dokonce i SSSR. Rušení zahraničního vysílání u nás probíhalo do roku 1988, kdy byly všechny rušičky vypnuty. Nevím, kterou stanici jste tedy poslouchal, ale pokud píšete o Chartě 77 a věznění V.H., tak by mě zajímalo, jak a jakým způsobem fungovaly ty vámi zmiňované "úporné rušičky" - a hlavně kdo je provozoval. Vláda žádného socialistického státu to nebyla. V tehdejší ČSSR se v 70. a 80.tých letech rušily už jenom stanice RFE a Deutschlandfunk. Tyto stanice navíc vysílaly na krátkých vlnách. Britská státní BBC oproti tomu vysílala pochopitelně i na vlně střední a v nočních hodinách byla jednoduše zachytitelná i u nás - mimochodem ve velmi dobré zvukové kvalitě.

Člověče Berka,takový vědomosti ste odhalil a dokonce i bé bé cé za totáče poslouchal a chartistům a odbojářům to nešlo. Jestli teď taky nebudete odhalenej jako nějakej tajnej a možná vám najdou i nějaký hnízdo. P.s.arch. má známých dost.

:-) To víte Venco, já - jeden "z ideových pohrobků redaktora Jiskry Milana Dvořáka" (prý vašeho otce), který byl jednou na pana ZG moc bekanej... Jsem radioamatér "ve výslužbě" a tak o tom i něco málo vím. Jinak ale já osobně ani BBC ani svobodnou Evropu neposlouchal. Občas akorát Deutsche Welle, to se dalo dobře chytit i na malý tranzistoráček, mluvili česky a bylo tam (zpětně hodnoceno) celkem objektivní zpravodajství. A ani jsem to neposlouchal tak nějak abych rozložil režim, jako pan architekt - ale vlastně jen kvůli nedostatku informací. Pokaždé když se začla mezi lidmi šířit nějaká zpráva (a nebo fáma), přičemž náš tisk sveřepě mlčel, poslouchal jsem v rádiu, jak to vlastně je. Třeba když bouchl Černobyl a u nás byla vrcholem informačního zpravodajství "drobná závada na primárním okruhu reaktoru" - zveřejněná někdy po třech dnech od výbuchu...

Rušení zahraničního rozhlasového vysílání pro Československo v období totalitního režimu The interruptions of foreign radio broadcasting for Czechoslovakia in the time of totalitarian régime Anotace: Práce mapuje rušení zahraničního rozhlasového vysílání pro Československo v období komunismu. Budou nastíněny základní problémy, atmosféra a specifika doby. Práce obsahuje informace o jednotlivých výstavbách rušících středisek a je rozdělena na časová období (léta 50., 60., rok 1968, léta 70., ukončení rušení v 80. letech). Věnovat se budu jednotlivým rušeným rozhlasovým stanicím (Svobodná Evropa, BBC, Deutsche Welle). Vysvětlena bude činnost rušiček i po technické stránce. Život v ohrožení Vysílání Svobodné Evropy do Československa vnímal zdejší komunistický režim jako nepřátelské a nebezpečné. Od začátku 50. let vybudoval v zemi několik desítek vysílačů rušivého signálu, které měly znemožnit poslech RFE, (také však Hlasu Ameriky, BBC, Rádia Vatikán a dalších asi deseti zahraničních stanic, které vysílaly česky a/nebo slovensky). Materiály stranických a státních orgánů ale právě Svobodnou Evropu, která z nich byla nejvlivnější, označovaly také za nejnebezpečnější. Svobodná Evropa po většinu své mnichovské existence vysílala zhruba 20 hodin denně postupně až na téměř 30 frekvencích dlouhých, středních i krátkých vln a nabízela tak v češtině a slovenštině nepoměrně obsáhlejší program než ostatní zahraniční vysílačky. Podle průzkumu studijního oddělení Československého rozhlasu z jara 1969 měla mezi čtrnácti sledovanými zahraničními rozhlasy jednoznačně největší, až čtyřicetiprocentní sledovanost právě Svobodná Evropa. Do budování rušiček vložil režim stovky milionů korun, desítky milionů ročně si vyžádaly náklady na provoz, další desítky až stovky milionů v určitých časových odstupech spolkla údržba, modernizace a dobudovávání sítě rušiček, kterou komunistický režim označoval pojmem „radioobrana“. Byla to sice nejnákladnější, ani zdaleka však ne nejtvrdší forma boje režimu proti Svobodné Evropě. Přestože většina jejích redaktorů používala ve vysílání pseudonym, aby co nejméně kompromitovali své blízké v Československu, nebylo dost dobře možné úplně zabránit tomu, aby jejich pravá jména dříve nebo později odhalila Státní bezpečnost (StB). Příbuzní redaktorů byli pod různými záminkami šikanováni, v některých případech dokonce zatčeni nebo uvězněni. Pod pohrůžkou takové perzekuce jim blízkých osob v Československu byli někteří redaktoři vystavováni nátlaku s cílem přimět je k návratu nebo ke spolupráci s StB (nezřídka byli k tomuto nátlaku využiti jejich známí, kteří sami museli nechat doma příbuzné jako v jistém smyslu rukojmí). Únos předsedy československé sociální demokracie Bohumila Laušmana z rakouského exilu do Československa koncem roku 1953 v redaktorech RFE oprávněně vyvolával obavy, že by tento postup mohl být použit i proti nim, u některých osob zřejmě StB skutečně takovou možnost zvažovala. V roce 1955 se povedlo ve Svobodné Evropě získat zaměstnání prvnímu agentovi StB, který byl o dva roky později instruován k provedení pumového útoku proti RFE, s čímž však on nesouhlasil. Poškodit zdraví a ohrozit životy lidí mohlo také umístění slánek s otrávenou solí do kantýny RFE v roce 1959, i v tomto případě ale agent akci neprovedl a ohlásil ji vedení rádia. Nejznámějším agentem ve Svobodné Evropě byl hlasatel Pavel Minařík, který se v roce 1976 na mezinárodní tiskové konferenci v Praze představil jako kapitán StB a na nějakou dobu se stal svého druhu mediální hvězdou. Po roce 1989 se ukázalo, že jinak nepříliš úspěšný agent plánoval pumový útok v budově RFE/RL, ke kterému se však StB neodhodlala. V roce 1981 byl ale naplněn obdobný plán jiných sil, když skutečně došlo k výbuchu v prostorách zpravodajské směny československé redakce, při němž utrpěli vážná zranění tři lidé, vysílání ale navzdory tomu nebylo narušeno.

Věřím, že jste si tu bakalářskou práci přečetl celou - mimochodem, překvapuje mě, jak může člověk znalý existence něčeho takového jako jsou autorská práva, jímž každý architekt jistě je, bezostyšně přebírat cizí texty bez alespoň uvedení jejich zdroje... Zkrátka a dobře, vysílání britské státní BBC v sedmdesátých a osmdesátých letech u nás již dávno rušeno NEBYLO. Tečka. Pokud tvrdíte, že jste poslouchal BBC v osmdesátých letech (když píšete, že vysílali o Chartě 77, veznění V.Havla, atd. - muselo to být tedy minimálně po roce 1977) a že ten příjem byl ÚPORNĚ rušen, tak buď měl váš soused vedle v garáži cirkulárku se špatnými uhlíky a nebo si zcela jednoduše řekněme vymýšlíte. V opačném případě si jistě vzpomenete na jaké frekvenci ono rušené vysílání bylo (nebo alespoň na jakých vlnách) a na jakém rádiu jste to poslouchal. Ale to je jedno a nerozpoutávejme tady další naprosto zbytečnou slovní a citátovou přestřelku. Pro ostatní jenom jako zajímavost - na začátku padesátých let fungovala rušička pro Hlas Ameriky i tady v Jihlavě. Když jste někdy dřív jeli na Znojmo ze Slunce, jistě jste si někdy všimli domečku s anténou v zahradě olemované stromy. Říká se tam na Větrníku. Dnes je to soukromý objekt, ale dříve to byl středovlnný vysílač Jihlava. Ve zmíněné době vysílal od rána až někdy tuším do 16 hodin (převzaté vysílání Prahy) a mimo tuhle dobu byl přelaďován na frekvenci Hlasu Ameriky a vysílal rušící signál. Zajímavé také je, že z Větrníku vedl sdělovací kabel až na jihlavské náměstí, do budovy pošty.

NEBYLVLOŽEN OBSAH,ALE POUZE ANOTACE Anotace je souhrnem základních informací o nějakém dokumentu. Anotace může mít různou formu (poznámka, vysvětlivka, stručná charakteristika díla), obvykle bývá písemná. Nejčastěji se nachází před nějakým textem, kde shrnuje nejdůležitější body obsahu. Autorem anotace může být sám tvůrce díla nebo jiná osoba – například redaktor nebo i sám čtenář. Anotace může být součástí díla nebo může být uvedena samostatně, jako součást recenze či prezentace určitých děl na webových portálech.

Život v ohrožení... je wikipedie

PS. MĚL BYCH PŘIBRZDIT, většinou píši ze vzpomínek. Za nácků chodíme k s otcem dolů k dědečkovi. Za totáče sedíme s otcem před domem s ruským transistorem s bohatou škálou stanic na krátkých vlnách. takže BBC "dobrou noc a pevnou naději" bum,Bum,Bum

Dobrý den, dnes se chci "spáchat"další blog, takže, doufám že zde na závěr: Slovo blog je zapeklité, málem se neliší od sdružení architektů "Blok", jehož jsem členem. " Je to asi proto, že architekti, tedy ty zastydlé fosílie, používali blok a tužku." Fosílie si vybavuje dobře story, které nikoho nezajímají a nikdo je nečte. Leč k tomu rozhlasu, tedy vysílání a rušení, subjektivně. Dost jsem si kolem něho užil, tedy v Jihlavě. Boj o rozhlas v roce 1945 a 1968 je legendou hrdinství rozhlasáků o možnost vysílat, opakem je anti-propaganda a rušičky. Nevím, jestli je story "boje o Jihlavský rozhlas" někde popsána. Už jsem v JL vypsal story, jak STB vytěžila jeho protagonisty a výslechy zjistila, kdo a jak se na "hájení" Jihlavského rozhlasu podílel. Následně si STB pozvala "informátora". Pozvánka byla nikoli písemná, jak je u policie zvykem, ale telefonická přes ústřednu Stavoprojektu. Dostavte se x den, x hodin na policii. Hlásil jsem se vlevo na konci chodby, kde byl dopravní inspektorát. Zde jsem byl odmítnut, leč bránil jsem se, že pozvánka byla stručná, ale významná. Posléze služba vytelefonovala, že mám jít schodištěm co posledního patra, kde budu "vyzvednut". Už tehdy tam byl, jako vždy, bratr sousedky v paneláku, číšník v Grandu. Některé protokoly výslechů jsem získal v Kanicích. Jsou dosti objektivní. Mimo výtky, mé činnosti "informátora" pohybů gazů a tanků RA byly výslechy celkem korektní. Jako architekt jsem navrhl četné interiéry a o kvalitě nábytku jsem něco věděl. V místnosti byl stůl, za ním na dvou židlích seděli mí dva přátelé, jeden JuDr. druhý kapitán. Dále zde byla šatní skříň 120/60/180, která byla otevřená. Dost jsem přemejšlel, jestli a jak si mne nahrávají. Ale k věci-křesle, tohoto mého "nezajímavého blábolu. "Seděl jsem v celkem fortelném slušně zachovalém křesílku s textilně potaženým opěradlem v barvě zelené, která dobře ladila s područkami provedenými v "natůr" dřevu. Při příštím výslechu pravá po područce byla neesteticky vyštípnutá. Později odešla i ta druhá. Celkem korektní protokoly výslechů jsou sepsány a podepsány právníkem. Na rozdíl od pana Babiše, který byl také žádán o spolupráci, jsem tam nikdy nic nepodepsal a taky se dost blbě vymlouval. "Je to asi proto, že architekti, tedy ty zastydlé fosílie používali blok a tužku." Fosílie neví, kde o Velikonocích zapomněla klíče od kočárkárny, ale dobře si vybavuje story, které nikoho nezajímají a nikdo je nečte. Jedna z nich, blok, tužka a akvarelky, včera za dost děsivého větru seděla U skalky a skicovala. S městskou policií, která tam přišla dohlédnout, se s úsměvem pozdravila. Skica je nahodile provedena ze stejného místa jako fotografie "Současný stav studánky". Je publikován na stránce 6 Herzánovy knihy UTAJENÉ DĚJINY JIHLAVY 20. STOLETI v článku: Tajemství sochy Panny Marie, studánky a podzemí pod popravištěm na Skalce. Pohled z popraviště, na historické jádro Jihlavy je myslím, nejkrásnějším, které současná Jihlava má. Byl krásný už tehdy, pro "pozvaného" na popraviště však poslední. Mám také v paměti nedávnou výzvu dobrého pisatele, abych si vzal špagát a následoval pána na Cityparku. Myslím, že ze střechy měl také krásný pohled. Zdeněk Gryc PS. Toskánský sloup s entazí nesoucí překrásnou jihlavskou madonku je skvostné dílo souzvuku architektonického tvarosloví s dílem sochaře. Ve zmíněné Herzánově knize je jeho story. Odstranění a pohřeb tohoto artefaktu za totáče je anonymní. Se sv. Jánem na Březinách je tomu naopak.