Vladimír Mátl
Vladimír Mátl Ing. Pochází z Brtnice, 44 let žije v Praze. Absolvent VŠB Ostrava. Do r.1990 pracoval u Vojenských staveb, zabývající se výstavbou pražského metra a posledních 12 let před odchodem do důchodu ve funkci bezpečnostního ředitele a vedoucího odboru bezpečnosti ŘSD ČR.
Dávná historie a současnost města Brtnice a jeho dominanty Brtnického zámku.
Vladimír Mátl | 30.05.2016 12:55Sice 42 let žiji v Praze, pocházím však z Brtnice a jsem stálým pozorovatelem dění v tomto kouzelném městečku na Vysočině. Není mi lhostejné co se děje léta kolem dominanty města, renesančního zámku, přiléhavě nazývaném Moravskými Hradčany. Současná péče města o kulturní památky (cca 40) a pořádání různých akcí spojených s historií, vyústila ve významný úspěch. Brtnice se stala historickým městem Vysočiny za rok 2015 a postoupila tak do prestižního celostátního finále soutěže o historické město ČR konaného dne 19.4.2016 ve Španělském sále Pražského hradu. Po cca 20-ti letech soudních řízení pravoplatným majitelem zámku se údajně stal pan Rybnikář, resp. Nadace Svébyt. Není mi lhostejné jak pan Rybnikář st. svým dlouhodobým jednáním, tj. soustavným odvoláváním se k rozhodnutí soudu, které bylo v jeho neprospěch, nakládá s historií Brtnice a jak projevuje po celou dobu neúctu k zájmům města Brtnice a jeho občanů. Očividně nesdílel obavy o devastaci zámku. Kdyby ano, tak by určitě jednal jinak. V této souvislosti je třeba kvitovat zájem a péči o Brtnici, potažmo Brtnický zámek ze strany NPÚ ÚOP v Telči a poděkovat ředitelce pí. PhDr. Martině Indrové za její úsilí údržby kulturního a historického bohatství v Brtnici. Zejména je pak třeba ocenit snahu získat pro zámek v Brtnici statut národní kulturní památky. Jsem přesvědčen, že tento rozsáhlý historický objekt si to zaslouží. Bohužel tato majestátní stavba nad Brtnicí ( viz článek v Horáckých novinách ze dne 29.3.2016 „Jak jsme se starali o zámky po roce 1948“) se stala obětí jak 40-ti letého období bývalého režimu, tak bohužel i 25-ti leté nové demokratické doby. Bývalý režim se nezabýval příliš historii Brtnice, potažmo historii zámku. Zámek byl využíván ke skladování zboží nejmenovaného národního podniku. Na druhou stranu částečné obývání zámku místními občany možná poněkud zbrzdilo jeho devastaci. Kladem této doby je fakt, že se podařilo provést sanaci základů zámku (betonová injektáž) včetně opravy bašt a dílčí opravu střechy. Při provádění stabilizačních prací zámku však byly uvnitř provedeny necitlivé zásahy týkající se především porušení štukatérské výzdoby. To, co však nastalo již v nové době po roce 1989, je těžko pochopitelné. Na místo toho, aby nastal zvrat k přístupu obnovy této významné kulturní památky, nastalo dlouhé období cca 20- ti let soudních řízení a zámek dál chátral. Vyvrcholení tohoto nekonečného soudního procesu bylo zborcení střechy levé části objektu na 1. nádvoří v r. 2013. Zámek se začal tedy bortit od střech. Zásluhou města Brtnice, NPÚ ÚOP v Telči a potažmo Ministerstva kultury ČR se podařilo poměrně v krátkém čase střechu obnovit. Je velkým úspěchem, že i v době pokračující soudního řízení mezi Stavebním družstvem Svébyt a Nadací Svébyt se podařilo postupně renovovat střechy, což je předpoklad k tomu, aby zámek byl zachráněn. Zde je třeba kriticky zhodnotit práci našeho soudnictví, neboť zdlouhavým nevyjasněním vlastnických vztahů výrazně napomohlo pokračujícímu chátrání zámku. Jak již jsem se zmínil údajný nabyvatel zámku pan Rybnikář svými opakovaným odvoláváním k rozhodnutím soudu vynakládal nemalé úsilí, že pravda je na jeho straně. Neznám rozhodnutí soudu a nelze s ním ani polemizovat, ale pokud by byl pan Rybnikář dostatečně osvícený, měl vztah k Brtnici a tudíž měl jako prioritu záchranu zámku, tak by již dávno v zájmu dobré věci se stáhl. Jeho zájmy byly vždy však jiné a místní občané mají pocit, že tomu je stále a bude i v budoucnu. Vždyť po jednom z rozhodnutí soudu a určení vlastníka - Stavební družstvo Svébyt v likvidaci(r.2010), byl zámek pronajatý OPUS MORAVIAE, o.p.s. Třebíč, zabývající se záchranou kulturních památek. Byl ustanoven i kastelán a byly zahájeny prohlídky pro veřejnost. Po jejich odchodu byla založena místními občany o.p.s. Zámek Brtnice, která navázala na činnost OPUS MORAVIAE,o.p.s.. Po konečném verdiktu soudu se snaha města Brtnice ve spolupráci NPÚ ÚOP Telč týkající se provedení prací vedoucí k záchraně zámku a snaha o zvelebení přiléhajícího parku, se údajně poněkud zabrzdila. Není divu, že pan Rybnikář je v Brtnici velice neoblíbený. V takovém prostředí se stal, resp. Nadace Svébyt v jejímž čele stojí jeho syn, majitelem brtnické dominanty. Je nyní na něm jak po vyjasnění vlastnických vztahů dokáže komunikovat s městem Brtnice, NPÚ ÚOP v Telči a dalšími institucemi a předloží smysluplný plán obnovy této kulturní památky v konsenzu s uvedenými institucemi. Plán, který zaručí, že zámek bude sloužit široké veřejnosti a významně podpoří turistický ruch v Brtnici a v jejím okolí. Až dosud pan Rybnikář vzkazoval, že nebude investovat a starat se o objekt, který není jeho. Tak nyní má možnost se prezentovat v jiném světle a získat tak třeba i přízeň brtnických občanů. Pro podporu dobrých úmyslů naložení se zámkem panem Rybnikářem uvádím něco málo k některým zajímavostem historie Brtnice. Na internetové stránce Brtnice wikipedie (doporučuji se seznámit podrobně) jsou zajímavé záležitosti, kterými se nemohou pochlubit jiná, daleko větší města. V souvislosti s Brtnicí jsou zmiňované takové osobnosti historie jako byl král Václav I. (schválení listiny z roku 1234 vydané markrabětem Přemyslem o předání Brtnice mnišskému řádu v Předkláštěří u Tišnova), bratr Karla IV. Jan Jindřich (vzal Brtnici, která byla v zástavě, do své ochrany) nebo král Karel VI., který v Brtnici povolil 2 trhy v roce. Mimochodem zdařilá rekonstrukce z roku 2011 (opakovaná ještě jednou v roce 2014) na náměstí v Brtnici týkající se příjezdu krále Karla VI. do Brtnice i se svou, v té době ještě mladičkou dcerou Marií Terézii, byla pro Brtnici jistě významná událost (viz video na web. stránkách Brtnice). Sál vjezdů na III. nádvoří zámku je jedinečnou zachovalou ilustrací příjezdu panovníků do Brtnice, a je důkazem toho, jak významným městečkem byla Brtnice na cestě z Prahy do Vídně. Dnešní silnice do Vídně, z Jihlavy na Znojmo, byla vybudována kvůli epidemii moru v Brtnici až později. Jsou zde i jiné zajímavosti jako např. že v době rozvoje měst v souvislosti s budováním železnic, o železnici městečko usilovalo a nabízelo zdarma pozemky a kámen, avšak údajně proti se postavil rod Collaltů z důvodu odlivu levné pracovní síly. Také je zajímavé, že původní hrad Zdeněk z Valdštejna v Brtnici postavil proti vůli Jihlavy, po té co hrad Rokštejn byl rozbořen v husitských válkách a ponechán tak svému osudu. To jen ve zkratce jsem chtěl připomenout, že i v dnešní době by se mělo jednat v historickém kontextu městečka Brtnice, ať je vlastník kdokoliv. Závěrem snad jedna otázka. Co by na to vše řekl významný rodák Brtnice, ve světě velice známý architekt Josef Hoffmann, který se tak rád do Brtnice vracel a jeho otec, který byl významným starostou Brtnice.