Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Úsvit jazyka českého
Tomáš Ďásek | 07.06.2016 22:27Babičky říkávaly - mluv, jak ti zobák narostl. To je sice pěkné, ale člověk, který to chce někam dotáhnout, si s tím bohužel nevystačí. Čeština nám totiž za posledních sto let strašně zakrněla. Vůbec se nerozvíjela a nereflektovala moderní dobu. To už dneska samozřejmě ve světovém globalizačním měřítku neobstojí. Naštěstí to cítí i náš národ a sám se aktivně zasazuje o to, aby češtinu opět vyzdvihl na jazykové výsluní. Část slov se dá z okolního světa úspěšně vypůjčit. Ve vyšší společnosti už dnes nemůžete o něčem říct, že je to skvělé. Musí to být cool. S přivřenýma očima možná tak ještě super, nebo v pátém pádu WOW ! Kdo tajně neaplouduje v práci při mítingu přes vifinu na fejsbůk selfíčka v hádéčku, je prostě lůzr - a tak podobně. Šel jsem dneska do Jednoty na Pelhřimovské pro chleba a objevil zase jednu inovaci. Mají tam takové ty tyčky, kterými můžete oddělit svůj nákup od potravinové exploze za vámi stojícího nervozního důchodce, který aniž by se tím dalo cokoliv urychlit, netrpělivě cpe tucet krabic s trvanlivým mlékem (prostě dvanáctipack) na pás, jakmile se na něm uvolní pět centimetrů místa. Ty tyčky už tam jsou samozřejmě několik let - ale teď na nich mají nové nápisy "DALŠÍ KLIENT". Už nejste nějaký obyčejný prachsprostý zákazník. Jste totiž KLIENT ! Taková maličkost samozřejmě pozvedne kulturu prodeje na zcela novou a vyšší úroveň. Teď už tam nemůžete jen tak mýrnyx-týrnyx přijít pro tři rohlíky a kelímek vlašáku ve špinavých montérkách, zalískaných od primalexu. Musíte si vzít bílé ponožky a čisté trenýrky, aby vás inkasní operátorka byla vůbec ochotná odbavit. Ale ono koneckonců, když už jsme u toho primalexu - pokud si dneska necháte udělat na auto nálepky "F.Vomáčka, malíř-natěrač", můžete rovnou donést přihlášku na pracák. Možná si od vás nechá babička Vaňková, pamatující doby OPBH, vybílit vápnem špajzku - ale o pořádnou zakázku nezavadíte. Dneska musíte být "F.Vomáčka, interiérový specialista". V každé lepší firmě bývala vždycky kuchyňka. Strategické místo se zvláštní směsicí vůní laciné zvětralé kávy a čtrnáct dnů prošlého sýra, který se každý bojí vyhodit z ledničky - protože neví, jestli náhodou nepatří šéfovi. Tam se v pondělí ráno zahajoval pracovní týden přehledem víkendových událostí a v pátek hodinu před koncem pracovní doby končil skromnou oslavou skladníkových padesátin. Dneska by taková firma byla odsouzená ke krachu - kdyby místo kuchyňky neměla odpočinkovou zónu s kafeterií. Doba se zkrátka mění a chce-li člověk patřit do lepší společnosti, musí se tomu umět verbálně přizpůsobit. Stará drbna uklizečka Mráčková si k vám může dovolit přiběhnout a s očima navrch hlavy sdělit, že "vožralýho Valentu včera přejel vlak", protože je to jenom hloupá husa, která už od života žádný společenský vzestup nečeká a sdělovací prostředky jsou pro ni pouze synonymem ke slovům Ulice a Ordinace. Kdyby totiž četla noviny, tak by věděla, že ve skutečnosti předchozího dne ve večerních hodinách došlo v železničním koridoru ke střetu drážního vozidla s osobou pod vlivem návykové látky, která podlehla následkům rozsáhlých destruktivních zranění neslučitelných se životem...