Ladislav Jirků
Pochází z Jihlavy, v roce 1970 absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze na Karlově univerzitě (FTVS UK). Učil tělocvik a češtinu na OA v Jihlavě, od roku 1978 pracoval na FTVS UK Praha ve výzkumu. Od roku 1991 byl ředitelem OA v Jihlavě, zde založil VOŠ Jihlava a byl jejím ředitelem do roku 2006, kdy na jejím základě založil veřejnou Vysokou školu polytechnickou Jihlava (VŠPJ). Na VŠPJ se stal rektorem a byl jím do roku 2010, kdy se funkce vzdal, protože kandidoval ve volbách do Parlamentu za TOP 09 v Kraji Vysočina. V současné době je poslancem PS PČR a působí ve výboru pro vědu, mládež, vzdělávání kulturu a tělovýchovu. Je ženatý a má dvě dcery.
Akademická půda a politici
Ladislav Jirků | 09.04.2010 15:43Politici, ale nejen oni, se na vysokých školách objevují častěji hlavně v předvolebním období. Nejen tehdy, ale přece jen mnohem častěji, než jindy. Přinášejí přednášky a besedy na aktuální témata a samozřejmě reprezentují i svoji politickou stranu. Dělají to bez přímé politické propagace, ale přece jenom jsou to političtí šéfové, známé osobnosti spojené s určitým politickým směrem. Je správné pustit na akademickou půdu politiky? Vždyť akademická půda je prvoplánově nepolitická. Jsem přesvědčený, že tito lidé do akademických poslucháren patří. Jsou totiž nejen tváří politiky. Jsou také těmi, kteří rozhodují o důležitých věcech, které se týkají nás všech. Mnohdy jsou to lidé s velkými odbornými zkušenostmi či vědomostmi. Tady již není řeč o politice, tady se hovoří o společenských tématech, které se nás všech, a také studentů a akademických pracovníků významně dotýkají. Studenti se o jejich přednášky zajímají a kultivují na nich své společenské i lidské postoje. Vedle politiků se na akademické půdě objevují odborníci z různých profesí. Ti také často reprezentují různé významné instituce a přinášejí s sebou nepřímou propagaci např. banky, veřejné či politické instituce, firmy. Pokud tedy tím prvním plánem je aktuální nebo domluvené téma, potom není o čem diskutovat. V současné době přibývá k výše uvedeným důvodům ještě jeden navýsost aktuální. Celosvětová ekonomická krize nás jen tak rychle neopustí. O jejím řešení v naší republice budou rozhodovat právě ti, které nemáme do škol pustit? My všichni chceme vědět, co bude, nebo alespoň co by mohlo být. Oddělovat společnost od školy zkrátka nejde. Již před lety to řekl básník Egon Bondy v jedné Hrabalově povídce. „Nejen že jde s námi ten, kdo s námi nejde, ale jde s námi i ten, kdo jde proti nám, protože nikdo se nemůže odpárat od epochy.“